10 C 2/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní titul Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35 928 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 928 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 662 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 266 Kč od 25. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 747,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 35 928 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla žalovanému podle objednávky ve dnech 24. 2. 2020 - 26. 2. 2020 a dne 3. 3. 2020 přepravní služby a dále zemní a manipulační práce v místě [obec]. Po provedení objednaných služeb je žalobkyně vyúčtovala žalovanému, konkrétně fakturu [číslo] na částku 4 662 Kč (za dopravu vozem zn. AVIA), se splatností dne 23. 3. 2020, a fakturu [číslo] na částku 31 266 Kč (za zemní práce a dopravu bagrů na stavbu - vozidla zn. Locust a [příjmení]), se splatností dne 24. 3. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn skutkový stav a soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je společnost, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně poskytla žalovanému přepravu, resp. služby. Ve dnech 24. 2. 2020 a 25. 2. 2020 pro žalovaného uskutečnila přepravu věcí vozem AVIA, a to konkrétně dne 24. 2. 2020 tři jízdy a dne 25. 2. 2020 dvě jízdy (2x záznam o provozu – AVIA). Dále uskutečnila přepravu a práci bagrem a zemní práce nakladačem ve dnech 24. 2. 2020, 26. 2. 2020 a 3. 3. 2020 (2x záznam o provozu vozidla nákladní dopravy – bagr; 2x záznam o provozu vozidla nákladní dopravy – nakladač). Poskytnutou přepravu a služby (zemní a manipulační práce) podle rozpisů žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturami, konkrétně dopravu vozem AVIA fakturou [číslo] ze dne 9. 3. 2020 na částku 4 662 Kč, se splatností dne 23. 3. 2020, a zemní a manipulační práce (doprava bagru, manipulace, práce bagrem a nakladačem, doprava) fakturou [číslo] ze dne 10. 3. 2020 na částku 31 266 Kč, se splatností dne 24. 3. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou (výzva k úhradě dlužné částky ze dne 17. 7. 2020, včetně podacího archu).

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Smlouvu uzavřenou mezi účastníky řízení soud posoudil jako platně uzavřenou smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. Sb. 89/2012. Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí služeb a prací. Dále předmětem smlouvy byla přeprava věcí ve smyslu ustanovení § 2555 a násl. o. z. Podle § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2555 odst. 1 o. z. smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Soud shledal žalobu jako důvodnou. Žalobkyně uskutečnila pro žalovaného objednané služby práce, včetně přepravy věcí, což žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovaný však žalobkyni za poskytnuté služby nezaplatil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 747,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 35 928 Kč, skládající se z částky 2 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 520 Kč ve výši 1 789,20 Kč.

9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.