10 C 229/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu škody

I. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 138 500 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 138 500 Kč jako náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci č.j. [číslo jednací] ze dne 16.5.2012, který nabyl právní moci dne 22.6.2012 bylo mimo jiné určeno, že žalobce [příjmení]. Ing. [jméno] [jméno] [příjmení] je vlastníkem pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. a žalovaný byl osobou povinnou k jejich vydání. Obvyklá cena pozemků ke dni vydání činila 130 000 Kč. Rozhodnutím Ministerstva í, Pozemkového úřadu ze dne 25.4.2012 [číslo jednací] byla schválena dohoda o vydání nemovitostí ze dne 15.8.2020, uzavřená mezi p. [jméno] [příjmení] a Českou republikou- Okresním úřadem [obec], na základě které byly Dipl. [jméno] [jméno] [příjmení] vydány pozemky par.č 3 a 53 v obci [obec]. Žalobce je nástupcem Okresního úřadu [obec] Cena obvyklá ke dni vydání pozemku byla 8 500 Kč. Jedním z dokladů doložených k prokázání restitučního nároku a pro toto řízení zcela nezbytným bylo rozhodnutí Magistrátu ze dne 6.1.1999, kterým bylo rozhodnuto o tom, že [jméno] [příjmení] byla v době své smrti státní občankou Československé republiky. Následně bylo zahájeno trestní stíhání pracovnic Magistrátu pro podezření ze spáchání trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti, kterého se pracovnice měly dopustit tím, že vydaly uvedené rozhodnutí. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 26.8.2020 pod č.j. [spisová značka] uvedl, že jediným věcně příslušným orgánem vydat osvědčení o státním občanství [jméno] [příjmení] byl pouze Obvodní úřad Městské části [obec a číslo]. Rozhodnutí bylo vydáno bez zjištění přesného a skutečného stavu věci v rozporu se zákonem č. 71/1967 Sb. Rozhodnutí Magistrátu bylo podkladem restitučního řízení, v rámci kterého došlo k neoprávněnému vydání majetku ve vlastnictví České republiky, se kterými byl příslušný hospodařit žalobce právnímu nástupci paní [jméno] [příjmení]. Je zde dána odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem třetí osobě podle ust. § 2914 o.z. Nezákonné rozhodnutí obce – Magistrátu bylo vydané v přenesené působnosti, příslušným úřadem jednat za stát je tak ministerstvo vnitra.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že na žalobou uplatněný nárok dopadá režim zákona 82/1998 Sb. a za případnou škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím Magistrátu [anonymizováno] [obec] je odpovědná Česká republika ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. Jednající prostřednictvím organizační složky Ministerstvem obdrželo od Obvodního úřadu [obec a číslo] a od Okresního úřadu [obec] podnět k přezkoumání rozhodnutí Magistrátu v řízení mimo odvolání. Rozhodnutí [stát. instituce] v řízení mimo odvolání nebylo vydáno. O obnově řízení bude rozhodovat Magistrát . Nezbytným předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí je pravomocné rozhodnutí orgánu státu zrušené či změněné pro nezákonnost, vznik škody a přímá příčinná souvislost mezi zrušeným či změněným nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou. Pravomocné rozhodnutí zatím nebylo zrušeno. Dále žalovaný uplatnil námitku promlčení.

3. Z rozhodnutí Odboru vnitřní správy [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 6.1.1999 soud zjistil, že Magistrát vydal rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí odboru matrik Obvodního úřadu Městské části [obec a číslo] ze dne 10.9.1998, [číslo jednací] s tím, že [jméno] [příjmení] rozená [příjmení] byla v době své smrti státní občankou Československé republiky.

4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.4.2019, č.j. [spisová značka] a z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26.8.2020, č.j. soud zjistil, že PhDr. [jméno] [příjmení], jako vedoucí Odboru vnitřní správy Magistrátu [anonymizováno] [obec], a Mgr. [jméno] [příjmení], jako právnička a hlavní matrikářka Referátu matrik a státního občanství Odboru vnitřní správy Magistrátu [anonymizováno] [obec], byly uznány vinnými ze spáchání trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona a byl jim uložen trest. Uvedeného trestného činu se měly dopustit tím, že vydaly, respektive vypracovaly rozhodnutí [číslo jednací], kterým zrušily rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že [jméno] [příjmení] byla v době své smrti státní občankou Československé republiky, ačkoliv věděly, či vzhledem ke svému pracovnímu zařazení vědět měly, že [jméno] [příjmení] nebyla v době podání žádosti o vrácení československého státního občanství manželkou československého státního občana, rozhodnutí vydaly jako osvědčení o státním občanství, ačkoliv k tomu nebyly věcně příslušnými, rozhodly bez zjištění přesného a úplného stavu věci a přitom jim bylo známo, že rozhodnutí o státním občanství bude použito při uplatnění restitučních nároků, když potvrzení o občanství je nezbytnou podmínkou úspěšného uplatnění restitučního nároku.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. května 2012 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že Dipl. Ing. [jméno] [jméno] [příjmení] byl určen, že je vlastníkem mimo jiné nemovitostí par. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno].

6. Z rozhodnutí Pozemkového úřadu v [obec] ze dne 25.4.2012 soud zjistil, že byla schválena dohoda o vydání nemovitostí ze dne 15.8.2000 uzavřená mezi [jméno] [příjmení] a povinnou osobou ČR- Okresním úřadem [obec], kterým byly vydány nemovitosti v [katastrální uzemí] parcelní [číslo].

7. Ze znaleckého posudku [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 8.4.2015 soud zjistil, že obvyklá cena pozemků par. [číslo] v k.ú. [obec] je 8 500 Kč. Ze znaleckého posudku [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 19.3.2015 soud zjistil, že obvyklá cena pozemků par. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] byla ke dni vydání posudku 130 000 Kč.

8. Žalobce požadoval náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím.

9. Podle § 1 odst.1 zákona číslo 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

11. Podle § 5 pím. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 písm. b) úřadem podle odstavce 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

15. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Podle § 2914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

17. Podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 2/1969 Sb. Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro jména a příjmení, matriky, státní občanství, občanské průkazy, hlášení pobytu, evidenci obyvatel a rodná čísla.

18. Zákon o odpovědnosti za škodu se vztahuje na škodu, která byla způsobena při výkonu veřejné moci. Zákon [číslo] Sb. je ve vztahu k občanskému zákoníku zákonem zvláštním, tj. uplatní se zde zásada lex specialis derogat legi generali a aplikace zvláštního (speciálního) zákona č. 82/1998 Sb. má přednost před občanským zákoníkem, podle nějž se postupuje jen tehdy, neobsahuje-li zvláštní zákon vlastní právní úpravu. Znamená to, že je vyloučeno použití § 420 obč. zák. (nyní § 2914 o.z.) na nároky z odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, která je upravena zvláštním zákonem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soud ze dne 30. dubna 2014 sp.zn. 30 Cdo 3047/2013 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.ledna 2014 sp.zn. 30 Cdo 2032/2013).

19. Ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. (nyní § 2914 o.z.) upravuje odpovědnost za škodu v občanskoprávních vztazích, tedy ve vztazích, ve kterých žádný z jejich subjektů nevystupuje v pozici nositele autoritativně vykonávané svrchované veřejné moci, ale naopak hmotněprávní postavení těchto subjektů je rovné. Není vyloučeno, a zákon to ostatně předpokládá, aby subjektem občanskoprávního (rovnoprávného) vztahu byl také stát, jeho postavení pak bude rovné s ostatními účastníky tohoto vztahu. Stát v takovém případě odpovídá za škodu, kterou způsobí porušením právní povinnosti, podle obecných ustanovení upravujících náhradu škody, tedy zpravidla podle § 420 obč. zák (nyní § 2914 o.z.). Vystupuje-li však stát ve vrchnostenské pozici, není subjektem občanskoprávního vztahu a nemůže proto ani odpovídat na základě obecného ustanovení občanského zákoníku, které upravuje odpovědnost za škodu v občanskoprávních (rovnoprávných) vztazích (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2334/2010 ze dne 20. července 2011).

20. V projednávané věci se jednalo o správní řízení týkající se státního občanství [jméno] [příjmení]. Ke škodě mělo dojít při výkonu státní správy, který byl na Magistrát [anonymizováno] [obec] přenesen, tedy při výkonu státní moci. Proto je třeba postupovat podle zákona o odpovědnosti za škodu. Příslušnou organizační složkou státu je ministerstvo vnitra.

21. Magistrát hl.m. [obec] vydal rozhodnutí s tím, že [jméno] [příjmení] rozená [příjmení] byla v době své smrti státní občankou Československé republiky.

22. Osvědčení o státním občanství České republiky vydané podle § 20 odst. 4 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, je deklaratorním správním aktem, který sám o sobě nezakládá státoobčanský vztah dané osoby k České republice, ale pouze existenci takového státoobčanského vztahu, vzniklého na základě jiných skutečností stanovených zákonem, osvědčuje. Předmětným osvědčením se tedy státní občanství nenabývá, ale toliko prokazuje, stejně jako občanským průkazem či cestovním dokladem (§ 20 odst. 1 písm. c) téhož zákona). Osvědčení o státním občanství ČR, vydané podle § 20 odst. 4 uvedeného zákona, může být, ať již z jakýchkoliv důvodů, vydáno v rozporu se zákonem osobě, která státním občanem ČR ve skutečnosti není. V takovém případě je na místě postup podle § 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004, tedy zrušení takového osvědčení usnesením toho správního orgánu, který je vydal (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2008, č.j. 9 Ca 12/2007).

23. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. V řízení o odpovědnosti státu za škodu není soud oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2011 sp. Zn. 28 Cdo 2025/2009).

25. Rozhodnutí Magistrátu [anonymizováno] [obec] nebylo dosud zrušeno či změněno. V projednávané věci tak neexistuje zákonný podklad pro to, aby žalobci byla přiznána náhrada škody. Soud proto žalobu zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 150 o.s.ř. Soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele v tom, že žalobcem i žalovaným je stát, i když za něj jedná jiná organizační složka. I když nebylo pravomocné rozhodnutí zrušeno, zaměstnankyně Magistrátu [anonymizováno] [obec] byly za předmětné rozhodnutí uznány vinnými trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.