10 C 249/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného , Slovensko o zaplacení 47 586 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 47 586 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 793 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 793 Kč od 6. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 000 Kč od 3. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 000 Kč od 2. 6. 2021 do 2.10.2021 zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 10 414,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 47 586 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou 1. smlouvu o pronájmu nebytových prostor, na základě které žalobkyně zprostředkovala souhlas s umístěním sídla žalované 1. na adrese [adresa žalované], za úplatu 4 788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na uvedené adrese. Následně z důvodu změny majitele žalované 1. byla dne 27. 11. 2019 uzavřena nová smlouva s tím, že dluh vyplývající ze závazku ze smlouvy ze dne [datum] již uhradí noví majitel. Žalovaná 1. měla přitom předplaceno umístění sídla do 6. 11. 2019. Podle smluv byla úplata za následující období pronájmu byla splatná vždy do 5. dne následujícího měsíce po uplynutí předplaceného období. V opačném případě měla žalovaná 1. změnit své sídlo a učinit k tomu potřebné kroky, aby došlo k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. Žalovaná 1. za další období, tj. od 7. 11. 2019, ničeho neuhradila a nadále má své sídlo evidované na uvedené adrese poskytnuté žalobkyní. Zavázala se přitom, že v případě prodlení s úhradou úplaty je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu za 18 měsíců prodlení (od ledna 2020 do června 2021 včetně). Přílohou ke smlouvě je rovněž ručitelské prohlášení žalovaného 2. ze dne 27. 11. 2019, kterým se žalovaný 2. zavázal uspokojit žalobkyni závazek žalované 1., a to i z původní smlouvy ze dne 30. 10. 2018, pokud jej sama nesplní.

2. Žalovaní zůstali ve věci nečinní a k podané žalobě se nikterak nevyjádřili.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou 1. smlouvu o pronájmu nebytových prostor na dobu neurčitou, na základě které žalobkyně pronajala sdílenou kancelář a umožnila umístění sídla na adrese [adresa žalované]. V č.l. II. bod 1. smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 4 788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců, přičemž splatnost byla stanovena vždy do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uběhne předplacená doba. Žalovaná 1. se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení se splněním povinnosti zajistit výmaz umístění sídla do 30 dnů od prvního dne prodlení s úhradou nájemného, resp. od ukončení nájemní smlouvy. Splatnost smluvní pokuty pak podle smlouvy nastává vždy bezprostředně poté, co je k její úhradě žalovaná 1. vyzvána, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě (smlouva o pronájmu nebytových prostor ze dne [datum]). Žalobkyně dále uzavřela dne [datum] se žalovanou 1., za níž už jednal jako jednatel žalovaný 2., smlouvu o pronájmu nebytových prostor na dobu neurčitou, a to na místo původní, na základě které žalobkyně opět pronajala sdílenou kancelář a umožnila umístění sídla na adrese [adresa žalované]. V č.l. II. bod 1. smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 4 788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců, přičemž splatnost byla stanovena vždy do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uběhne předplacená doba. Žalovaná 1. se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení se splněním povinnosti zajistit výmaz umístění sídla do 30 dnů od prvního dne prodlení s úhradou nájemného, resp. od ukončení nájemní smlouvy. Splatnost smluvní pokuty pak podle smlouvy nastává vždy bezprostředně poté, co je k její úhradě žalovaná 1. vyzvána, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě (smlouva o pronájmu nebytových prostor ze dne [datum]). Žalovaný 2. se svým ručitelským prohlášením výslovně zavázal uspokojit žalobkyni dluh žalované 1., spočívající v úhradě sjednaného nájmu a případných smluvních pokut, pokud žalovaná 1. svůj závazek sama nesplní (ručitelské prohlášení ze dne [datum]). Na email [email] žalobkyně dne 1. 3. 2021 zaslala email s připojenou výzvou k úhradu dlužné částky a smluvní pokuty. Žalovaný 2. byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, neboť žalovaná 1. nesplnila dobrovolně své závazky vyplývající ze smlouvy ze dne [datum] (výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 21. 1. 2020; výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 1. 3. 2021). Žalovaná 1. byla vyzvána k úhradě dlužné částky za pronájem a dále k úhradě smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč do 14 ode dne doručení výzvy, která ji byla do datové schránky dodaná dne 1. 3. 2021 (výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 1. 3. 2021).

5. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Soud uzavřel, že žalobkyně se žalovanou 1. uzavřela ve dnech [datum] a [datum] platně smlouvu ve smyslu ustanovení § 2201 o. z. za užití ustanovení § 2302 a násl. o. z., na základě které poskytla žalované prostor a umístění sídla na výše uvedené adrese [adresa žalované]. Žalovaná 1. však nájemné za období po 30. 10. 2019 neuhradila, avšak v souladu se smlouvu nezajistila výmaz sídla na uvedené adrese z obchodního rejstříku. Nad to je třeba uvést, že vzhledem ke změně společníka a jednatele žalované 1. byla uzavřena na období právě po 30. 10. 2019 smlouva ze dne [datum] [anonymizováno] [rok], když podle této smlouvy se řídil pronájem daného prostoru od listopadu 2019. Z tohoto důvodu žalobkyni podle čl. II. bodu 1. smlouvy (ze dne [datum]) náleží odměna ve výši 4 788 Kč bez DPH (tj. 5 793 Kč s DPH) za každých následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých žalovaná 1. užívá služeb žalobkyně, spočívajících v umístění sídla na poskytnuté adrese. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu částky 11 586 Kč (2x 5 793 Kč) za požadované dlužné nájemné s DPH za započatá období listopad 2019 – listopad 2020, resp. listopad 2020 – listopad 2021. Nájemné bylo přitom splatné do 5. kalendářního dne v měsíci poté, co předchozí předplacené období uplynulo (čl. II. bod 1. smlouvy), tj. do dne 5. 11. 2019, resp. do 5. 11. 2020. Jelikož žalovaná 1. neuhradila včas splatné nájemné, aniž by sídlo vedené na poskytnuté adrese z obchodního rejstříku řádně včas odstranila, dostala se s jeho úhradou dne 6. 11. 2019, a s dalším období dne 6. 11. 2020, do prodlení, pročež žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti jednotlivých nájmů. Soud zároveň rozhodl, že se žalovanou 1. je povinen dlužnou částku, představovanou neuhrazeným nájemným s příslušenstvím, uhradit společně a nerozdílně i žalovaný 2., neboť vystupuje ve věci jako ručitel žalované 1. Nárok žalobkyně vůči žalovanému 2. totiž vyplývá z jeho ručitelského prohlášení ve smyslu ustanovení § 2018 odst. 1 o. z., které bylo platně učiněno v písemné formě podle ustanovení § 2018 odst. 2 o. z. Pro úplnost soud konstatuje, že smlouvu se žalobkyní uzavřel žalovaný 2. za žalovanou 1. platně jako její jednatel. Jedná se totiž o závazek žalované 1. vzniklý na základě smlouvy ze dne [datum], když služeb žalobkyně užívala právě od listopadu 2019 po další období.

7. Žalobkyni soud tímto rozsudkem přiznal i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 36 000 Kč, a to s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 000 Kč od 3. 10. 2021 do zaplacení, kterou představovalo prodlení žalované 1. s úhradou odměny za poskytování služeb po dobu 18 měsíců (leden 2020 až červen 2021 včetně). Ve smyslu čl. IV. bod 2. smlouvy ze dne [datum] nastává splatnost smluvní pokuty až poté, co žalobkyně žalovanou 1. vyzve k její úhradě, resp. nejpozději do 14 dnů od doručení takové výzvy. Ujednání o smluvní pokutě bylo přitom platně ujednáno podle § 2048 o. z. K vyzvání žalované 1. ke konkrétně specifikované smluvní pokutě přitom došlo až v rámci doručení žaloby dne 18. 9. 2021 a započala tak běžet smluvně ujednána lhůta 14 dnů k její úhradě. Jelikož žalovaná 1., resp. ani její ručitel do rozhodnutí soudu smluvní pokutu nezaplatil, přičemž se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, týkající se oprávněnosti nároku na úhradu smluvní pokuty, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. Jelikož žalovaná 1. neuhradila včas splatnou smluvní pokutu, jejíž splatnost nastala dne 2. 10. 2021, neboť toho dne uplynula 14 denní lhůta k úhradě smluvní pokuty (žaloba určující výši smluvní pokuty, jež se považuje za vyzvání k úhradě, byla doručena žalované 1. dne 18. 9. 2021), dostala se žalovaná 1. dne 3. 10. 2021 do prodlení, pročež žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu pak soud zamítl žalobu co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 000 Kč již od 2. 6. 2020, neboť v tento den nebyla pohledávka stran zaplacení smluvní pokuty dospělá, a to až do dne 2. 10. 2021 vzhledem k doručení žaloby určující konkrétní výši smluvní pokuty (výrok II. tohoto rozsudku). Pro úplnost soud doplňuje, že v případě výzvy k úhradě ze dne 1. 3. 2021 byla požadována jiná výše smluvní pokuty, přičemž bylo připojeno jen potvrzení o dodání, nikoliv doručení, resp. vzhledem k § 18a odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. tak není prokázáno doručení výzvy žalované 1. v březnu 2021. V daném případě přitom nelze aplikovat ustanovení § 573 o. z., když se jedná o doručování do datové schránky, nikoliv prostřednictvím poštovních služeb. Dále soud i v tomto případě rozhodl, že se žalovanou 1. je povinen dlužnou částku, představovanou nyní smluvní pokutou spolu s úrokem z prodlení, uhradit společně a nerozdílně i žalovaný 2., neboť vystupuje ve věci jako ručitel žalované 1. Nárok žalobkyně vůči němu totiž vyplývá z jeho ručitelského prohlášení ve smyslu ustanovení § 2018 odst. 1 o. z., které bylo platně učiněno v písemné formě podle ustanovení § 2018 odst. 2 o. z.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 414,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 380 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 47 586 Kč, skládající se z částky 3 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 640 Kč ve výši 1 394,40 Kč.

10. O povinnosti žalovaných zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.