10 C 3/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 440 000 Kč

I. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 440 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 1 440 000 Kč s tím, že žalobkyně zajišťuje pro děti zejména z MČ [obec a číslo] pobyty na tzv. školách v přírodě, a to v Horském hotelu na [obec] [anonymizováno] [adresa], v [město] [anonymizováno], jehož je vlastnicí. Za tímto účelem uzavřela s MČ [obec a číslo] a základními školami celkem dvanáct smluv o zajištění škol v přírodě. V období od 16. 10. 2020 do 18. 6. 2021 mělo být zahájeno celkem 19 turnusů škol v přírodě. Žalobkyně měla finančním plněním ze smluv dosáhnout příjmu v celkové výši 2 340 000 Kč. V souvislosti s krizovými opatřeními vydanými v souvislosti s nouzovým stavem však žalobkyně nemohla v období od 12. 10. 2020 do 21. 3. 2021 pro tyto účely Horský hotel provozovat a školy v přírodě byly krizovými opatřeními zakázány zcela a provoz ubytovacích služeb byl, až na několik výjimek, rovněž zakázán. Žalobkyně měla být na základě smluv příjemcem částky 120 000 Kč za každý turnus, který se měl uskutečnit v rozhodném období. Pro krizová opatření se však žádný z 12 turnusů neuskutečnil. Z toho důvodu žalobkyni vznikla za rozhodné období škoda ve výši 1 440 000 Kč.

2. Žalovaná navrhnula zamítnutí žaloby s tím, že od března 2020 se na evropském kontinentě aktivně šířil nový typ koronaviru (dále jen covid-19). Vláda České republiky proto dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav, který byl následně prodlužován. V návaznosti na to přijala řadu krizových opatření k ochraně života a zdraví všech osob na území České republiky, která mimo jiné zakazovala provoz škol, a to tím způsobem, že (mimo jiné) zakázala pořádání škol v přírodě a školních výletů a omezila hromadné akce, služby a akce, a to tím způsobem, že mimo jiné omezila ubytovací služby. Zdůraznila, že stát neodpovídá za škodu způsobenou právním předpisem a poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, [spisová značka] [značka automobilu] [ústavní nález]. Zdůraznila, že účelem ustanovení § 36 krizového zákona je nahradit škodu výhradně v důsledku těch opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétní osobě nebo skupině osob tzv. princip zvláštní oběti. Dodala, že při abstraktním - obecném vymezení adresátů by princip zvláštní oběti ztratil smysl koncept náhrady škody a byl by racionálně i ekonomicky neudržitelný. Dále zdůraznila, že nahraditelná je pouze škoda vzniklá při provádění krizového opatření, přičemž současně musí jít o škodu věcnou. Přičemž pojem věcná škoda je třeba vykládat v souvislosti s tím, jak je tento pojem upraven v zákoně o pojištění odpovědnosti, který byl přijímán ve stejném roce a sdílí stejnou terminologii. Pojem„ věcná škoda“ je dle krizového zákona nutné vykládat jako škodu vzniklou výhradně poškozením, zničením, ztrátou nebo odcizením věci. Závěrem uvedla, že nárok žalobkyně nebyl založen individuálním krizovým opatřením, ke škodě nedošlo při činnosti orgánů provádějících krizové opatření a není dána ani příčinná souvislost mezi nimi.

3. Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností, předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, výroba a obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jediným akcionářem je [městská část] [anonymizováno] – [právnická osoba], která má v předmětu podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících jejich řádný provoz a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a jediným akcionářem je Městská část [obec a číslo]. Z informace o pozemku soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] na [číslo jednací] [anonymizováno], v obci [obec] [jméno], katastrální území Černá Hora v Krkonoších (dále jen Horský hotel). Ze Smluv o zajištění škol v přírodě soud zjistil, že žalobce, Městská část [obec a číslo] a [organizace] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice a číslo], [organizace] [anonymizováno] [obec a číslo], [ulice a číslo], [organizace] [anonymizováno] [název], [obec a číslo], [ulice a číslo], [organizace] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice a číslo], [organizace] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice a číslo], [organizace¨] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice] [anonymizováno] [číslo], [organizace] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice a číslo], [organizace] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice a číslo], [organizace] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice] [anonymizována dvě slova] [číslo], [organizace] [anonymizováno], [obec a číslo], [ulice a číslo] dne [datum] uzavřeli smlouvu na zajištění školy v přírodě v Horském hotelu v počtu osob 119 v termínu od 11. do 18. 9. 2020 a od 12.2.2 do 19. 2. 2021, v termínu od 23. 10. do 30. 10. 2020, v počtu 59 osob v termínu od 22. 2. do 29. 1. 2021, v počtu osob 119 v termínu od 12. do 19. 3. 2021, v počtu osob 150 v termínu od 11. do 18. 6. 2021, v počtu osob 119 v termínu od 8. 1. do 15. 1. 2021 a od 14. 5. do 21. 5. 2021, v počtu osob 60 v termínu od 22.1 do 29.1.2021, v počtu osob 119 od 21.5 do 28.5.2021, v počtu osob 119 v termínu od 19. do 26.3.2021, počet osob 119, v termínu od 29.1 do 5.2.2021 a od 4.6. do 11.6.2021, počet osob 119 v termínu od 16.10 do 23.10.2020 a v termínu od 27.11 do 4.12.2020, počet osob 119 v termínu od 26.3 do 2.4.2021, počet osob 119 v termínu od 19.2 do 26.2.2021 a v termínu od 18.6 do 25.6.2021. Ze Smlouvy o zajištění škol v přírodě soud zjistil, že žalobce, Městská část [obec a číslo] a [organizace] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [obec a číslo], [ulice] dne 30. 9. 2020 uzavřeli smlouvu na zajištění školy v přírodě v Horském hotelu v počtu osob 119 v termínu od 5. 2. do [číslo] a počet osob 150 v termínu od 28. 5. do 4. 6. 2021. Ze Smlouvy o zajištění škol v přírodě soud zjistil, že žalobce, [ulice] část [obec a číslo] a [organizace] [anonymizováno] [obec a číslo], [ulice a číslo] dne [datum] uzavřeli smlouvu na zajištění školy v přírodě v Horském hotelu v počtu osob 119 v termínu od 25. 9. 2020 do 2. 10. 2020 a od 15. 1. 2021 do 22. 1. 2021.

4. Z uplatnění nároku na náhradu škody soud zjistil, že žalobce dne 17. 3. 2021 uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody v souvislosti s krizovými opatřeními. Ze sdělení žalovaného soud zjistil, že dopisem ze dne 8. června 2021 žalovaný svou odpovědnost odmítl.

5. Usneseními vlády o přijetí krizových opatření č. 997 ze dne 8. října 2020, č. 1022 ze dne 12. října 2020, č. 1112 ze dne 30. října 2020, č. 1191 ze dne 16. listopadu 2020, č. 1197 ze dne 20. listopadu 2020, č. 1198 ze dne 20. listopadu 2020, č. 1199 ze dne 20. listopadu 2020, č. 1263 ze dne 30. listopadu 2020, č. 1335 ze dne 14. prosince 2020, č. 13 ze dne 7. ledna 2021, č. 129 ze dne 14. února 2021, č. 200 ze dne 26. února 2021 byl v období od 12. 10. 2020 do 12. 4. 2021 byl zakázán provoz škol, provoz středisek volného času, provoz školních klubů a školních družin. Usneseními vlády o přijetí krizových opatření č. 1079 ze dne 21. října 2020, č. 1103 ze dne 26. října 2020, č. 1116 ze dne 30. října 2020, č. 1192 ze dne 16. listopadu 2020, č. 1201 ze dne 20. listopadu 2020, č. 1332 ze dne 14. prosince 2020, č. 1376 ze dne 23. prosince 2020, č. 53 ze dne 18. ledna 2021, č. 57 ze dne 22. ledna 2021, č. 78 ze dne 28. ledna 2021, č. 126 ze dne 14. února 2021, [číslo] ze dne 26. února 2021, č. 217 ze dne 26. února 2021 byl v období od 22. 10. 2020 do 22. 3. 2021 bylo až na výjimky zakázáno poskytování ubytovacích služeb.

6. Podle § 36 zákona č. 240/2000 Sb. (dále jen krizový zákon) stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám (odst. 1). Náhrada věcné škody vzniklé při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při uloženém poskytnutí věcných prostředků se poskytuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody (odst. 2). Náhrada újmy na zdraví vzniklé při výkonu uložené pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci vykonané v rámci organizované činnosti se poskytuje obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů, pokud nárok na náhradu této škody nevznikl již z pracovněprávního vztahu (odst. 3). Peněžní náhradu poskytne ten orgán krizového řízení, který nařídil krizové opatření nebo cvičení, při němž anebo v jehož důsledku vznikla škoda či újma (odst. 4).

7. Předně je nutno se zabývat povahou opatření vydaných vládou. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. [ústavní nález], uvedl, že krizová opatření přijatá podle krizového zákona mohou mít v závislosti na svém obsahu různou právní povahu, ať už se jedná o právní předpis, individuální rozhodnutí, či jiný typ zásahu. Ústavní soud v tomto rozhodnutí mimo jiné uzavřel, že v případech krizových opatření, v nichž jde o„ obecnou regulaci, která upravuje svůj předmět a subjekty definičními znaky, a vztahuje se na celé území České republiky a na neomezený počet subjektů“, mají tato krizová opatření materiálně charakter právního předpisu. Ústavní soud dále ([ústavní nález] [anonymizována dvě slova] [rok]) dospěl k závěru, že usnesení vlády ze dne 23. 3. 2020, č. 274 (kterým byla nařízena opatření obdobně jako v dané věci), není opatřením obecné povahy. Obecně totiž platí, že dle § 8 krizového zákona se rozhodnutí o krizových opatřeních uvedených v § 6 odst. 1 téhož zákona zveřejňují v hromadných informačních prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon. Ústavní soud navíc uvádí, že:„ akty orgánů veřejné správy, které jsou prima facie právními předpisy, neboť jsou tak označeny v příslušném zákoně, jenž zmocňuje k jejich vydání, budou vždy primárně přezkoumávány v rámci řízení o kontrole norem, ledaže by v některém z takových řízení Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedený akt má být napříště posuzován podle svého materiálního pojetí, tedy kupříkladu jako opatření obecné povahy“. Krizový zákon výslovně nestanoví, že opatření vlády vydané dle § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona je svojí formou opatřením obecné povahy a z tohoto důvodu je zapotřebí, aby Ústavní soud přistoupil k materiálnímu hodnocení tohoto opatření vlády. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené krizové opatření se vztahuje na celé území České republiky, tudíž neobsahuje konkrétnost předmětu regulace. Věcný rozsah regulace se vztahuje na blíže neurčený počet osob, avšak věcný rozsah zůstává vymezen prostřednictvím tříd definičních znaků a nikoli výčtem jejich prvků. Navíc je úprava omezena na určitý časový úsek. Dle Ústavního soudu„ je nutné přihlédnout (právě) především k obecnosti stanoveného předmětu regulace z hlediska prostorového a věcného. Za abstraktní lze považovat i vymezení okruhu adresátů, dopadá-li na blíže neurčený počet (resp. druhové určených a všech) členů zastupitelstev územních samosprávných celků.“ Z výše uvedených důvodů tak krizová opatření nemohou být považována za opatření obecné povahy ani z formálního, ani z materiálního hlediska. Na základě uvedeného závěru o obecnosti předmětu i adresátů dospěl Ústavní soud k závěru, že„ napadené krizové opatření vlády má materiálně povahu jiného právního předpisu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy nebo ustanovení § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu“.

8. Shora uvedena krizová opatření mají právní povahu obecně závazného právního aktu (právního předpisu), jsou pramenem obecné právní regulace, dopadající na neurčitý a individuálně neurčený okruh osob, jimž stanoví právní povinnosti. Stát v obecné rovině nenese právní odpovědnost za normotvorbu, za obsah právních předpisů, za újmu vzniklou osobám tím, že plní právní povinnosti založené právním předpisem; taková odpovědnost státu není zakotvena žádným právním předpisem a nebyla dosud dovozena ani soudní judikaturou (nejvyšších soudů či Ústavního soudu).

9. Náhrada poskytovaná státem podle § 36 krizového zákona se týká škody způsobené jeho činností při prováděním konkrétních krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Smyslem zákona je odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti (provádění) složek státu provádějících krizová opatření, při uloženém poskytnutí věcných prostředků nebo při cvičeních realizovaných podle krizového zákona. Tento závěr podporuje i důvodová zpráva k zákonu, z níž plyne, že § 36 odst. 1 krizového zákona„ vychází ze skutečnosti, že nositelem odpovědnosti za škodu je stát, jehož orgány převážně realizují krizové řízení a krizová opatření. V tomto ustanovení je upraveno řešení náhrady škody, která může vzniknout při výkonu uvedených činností, přičemž nemusí jít vždy o souvislost s řešením některé konkrétní krizové situace, protože ke škodě může dojít např. i při cvičeních složek integrovaného záchranného systému prováděných podle zákona.“ Jde tedy o odpovědnost státu za konkrétní činnost vůči konkrétní osobě. Je třeba rozlišovat mezi individuálním opatřením coby zásahem do individuálních práv a majetkové sféry jednotlivce ve prospěch celku při řešení krizové situace, jež zasluhuje odškodnění, a plošným omezením určitých práv a svobod neurčitému okruhu osob přijatým obecně závazným právním předpisem při řešení krizového stavu. Žádné krizové opatření nebylo směřováno individuálně vůči žalobkyni (nebyla vyzvána k poskytnutí věci, pomoci a nevznikla jí ani škoda na zdraví).

10. Soud neshledal v tomto případě ani žádný jiný právní důvod odpovědnosti státu k náhradě žalobkyní uplatněné škody spojené s výkonem veřejné moci státu, tento právní důvod nemůže být spatřován ani v obecných právních normách (ve vztahu ke krizovému zákonu) představovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), či dokonce zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; tyto právní normy na daný vztah nedopadají a jejich použití je právě vyloučeno právě ustanoveními krizového zákona jakožto právního předpisu k zákonu č. 82/1998 Sb. i k občanskému zákoníku speciálního. Konečně soud neshledal ani důvod k přímé aplikaci norem práva ústavního – zejména příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod upravujících právo na ochranu majetku či právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, neboť soud tuto věc nepovažuje za případ, kdy by nedokonalá zákonná úprava znemožňovala žalobci přístup k soudu, vyprázdnila jeho právo na soudní ochranu a představovala odepření spravedlnosti.

11. Žalobkyně, která je akciovou společností a provozuje Horský hotel, měla uzavřeny smlouvy se základními školami na pobyty dětí v tomto hotelu v počtu a termínech ve smlouvách uvedených. Usneseními vlády a přijetím krizových opatření byl zakázán provoz škol a bylo zakázáno poskytování ubytovacích služeb. Žalobkyně požadovala náhradu škody podle § 36 krizového zákona.

12. Soud však neshledal žalobu opodstatněnou žádným právním důvodem, když dospěl k závěru, že stát neodpovídá za žalobcem uplatněnou škodou. Krizová opatření mají právní povahu obecně závazného právního aktu (právního předpisu), jsou pramenem obecné právní regulace, dopadající na neurčitý a individuálně neurčený okruh osob, jimž stanoví právní povinnosti. Stát v obecné rovině nenese právní odpovědnost za normotvorbu, za obsah právních předpisů. Krizová opatření ve smyslu ustanovení § 36 směřují vůči konkrétním subjektům, kterým byla způsobena věcná škoda při realizaci krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétním právnickým či fyzickým osobám. Krizový zákon je speciálním právním předpisem k zákonu 82/1998 Sb. i občanskému zákoníku.

13. Soud ještě uvádí, že podle § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. U zdejšího soudu byly projednávány věci pod sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], které se týkaly obdobných právních případů a byly soudem zamítnuty.

14. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyni nelze přiznat náhradu za škodu, která jí vznikla v souvislosti s plněním povinností založených právním předpisem a zároveň nelze uložit státu povinnost takovou škodu nahradit. Proto soud žalobu zamítl.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 os.ř. a § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb., a to za 3 úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání dne 10.května 2022) po 300 Kč tj. 900 Kč.