10 C 332/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , obec , zastoupená advokátem titul jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa , obec a číslo , zastoupený advokátkou titul jméno příjmení , se sídlem adresa o ochraně osobnosti a náhradu nemajetkové újmy,

I. Řízení se zastavu je co do povinnosti žalované a) zdržet se zásahu do práva žalobkyně, zejména nepublikovat další články a zprávy s nepravdivými informacemi o žalobkyni, b) odstranit následek zásahu do práv žalobkyně úpravou článku tak, aby odpovídal skutečnosti, c) zveřejnit omluvu na stránce [název] [anonymizováno] za nesprávně uvedenou informaci o žalobkyni, a to bezprostředně pod nadpis článku v tomto znění:„ [znění] [příjmení] [jméno] se tímto omlouvá paní [celé jméno žalobkyně] za nepravdivou informaci zveřejněnou v tomto článku. Paní [celé jméno žalobkyně] se na místě útoku nikdy nenacházela a nemohla se tak dopustit jakéhokoliv nevhodného nebo znevažujícího se chování“ s tím, aby omluva byla velikosti písma nikoliv menším, než velikost písma v perexu článku a ponechala článek s omluvou dostupný na původní webové stránce minimálně jeden měsíc od zveřejnění článku s omluvou.

II. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla povinna zdržet se zásahu do práva žalobkyně, nepublikovat další články a zprávy s nepravdivými informacemi o žalobkyni, odstranit následky zásahu do práv žalobkyně úpravou článku, omluvit se žalobkyni na stránce [webová adresa] a nahradit jí nemajetkovou újmu s tím, že dne 4.3.2020 v 10:30 zveřejnila žalovaná na stránce [webová adresa] článek s názvem„ [jméno] měl [jméno] v hospodě ušlapat k smrti: U stolu pak vítězně křičel!“ Ve své poslední části článek obsahoval toto sdělení:„ Přítelkyně se tomu smála“ (nadpis)„ Překvapil ji také hlučný chechot jeho přítelkyně, s níž v lokále byl“.„ Smála se tam jak hloupá“, divila se svědkyně. Přítelkyně u soudu [jméno] podporovala a dušovala se, že na něj bude čekat a to i přesto, že mu hrozí za vraždu až 18 let vězení“. Článek uvedl zcela nepravdivé skutkové tvrzení. Z článku vyplývá, že přítelkyně, která se nacházela na místě činu, přišla následně obžalovaného k soudu podpořit. Na místě činu byla paní [jméno] [příjmení], jak vyplývá i z policejního vyšetřování. Žalobkyně, respektive přítelkyně, která přišla k soudu podpořit obžalovaného, na místě činu nebyla. Smíšením dvou různých osob do jedné bylo zasaženo do osobnostních práv žalobkyně. Portál navštívilo 775 207 návštěvníků. Z článku vyznívá, že onoho zavrženíhodného chování se dopustila žalobkyně. Žalobkyně se tak vinou žalované dostala pod silný společenský tlak a byla okolím i širší společností pro své domnělé chování tvrdě odsouzena, čímž jí byla způsobena nemajetková újma. Žalobkyně má v péči jedenáctiletou dceru s poruchou autistického spektra a je v mnohem větší míře odkázána na dobrovolnou a nezištnou pomoc okolí, jež byla článkem silně narušena. Zásah do osobnostních práv tak způsobil těžší následek.

2. Žalovaná navrhnula zamítnutí žaloby s tím, že redaktor žalované popsal jako účastník soudního jednání to, co zaznělo u soudu, a sice že žena, která seděla s [jméno] [příjmení] u stolu, se zachovala způsobem, který je tam popsán. Redaktor nikde výslovně neuvedl, že je žalobkyně osobou, která byla na místě činu. Tím, že použil všeobecný výraz přítelkyně, však mohl vzniknout po přečtení následující věty dojem, že se žalobkyně nacházela na místě činu. Autor článku takový záměr neměl, naopak anonymizoval jména všech zúčastněných osob a po pravdě jméno žalobkyně neznal. Vydavatel však na předžalobní výzvu text neupravil, učinil však opatření, aby se v dalších článcích nevyskytl. Žalovaná nepochybovala o tom, že se žalobkyně dostala pod silný společenský tlak svého okolí, a je přesvědčena o tom, že je to zejména v souvislosti s partnerstvím s panem [jméno] [příjmení] a trestným činem, který spáchal. O celé věci informovaly i jiné sdělovací prostředky a věc tak musela být v okolí žalobkyně známa, a pokud byl znám i vztah žalobkyně k panu [jméno] [příjmení], musela se setkat i s odsudky. Protože v článku nejsou uvedena žádná jména, nemohla žalobkyni širší veřejnost s článkem ztotožnit, pokud k tomu nepřispěly nějaké jiné okolnosti. Článek byl na webu žalované v regionální rubrice Ostrava a nebyl na hlavní stránce. Návštěvnost byla 4 194 návštěvníků. Po předžalobní výzvě již nebyl publikován žádný článek, který by obsahoval sporné údaje. Od 5.11.2020 žalovaná odstranila celý sporný odstavec. I když má žalovaná za to, že omluva je nedůvodná, zaslala žalobkyni dopis s omluvou.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do povinnosti žalované zdržet se zásahu do práva žalované, zejména nepublikovat další články o žalobkyni, odstranit následek zásahu do práv žalobkyně úpravou článku a co do zveřejnění omluvy na stránce [webová adresa]. Soud tedy řízení podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. částečně zastavil, a to v rozsahu zpětvzetí žaloby žalobkyní.

4. Z internetové stránky [webová adresa] ze dne [datum] v regionu Ostrava soud zjistil, že byl uveřejněn článek s názvem„ [jméno] měl [jméno] v hospodě ušlapat k smrti: U stolu pak vítězně křičel!“ Ve své poslední části článek na další straně obsahoval nadpis: Přítelkyně se tomu smála, a následuje text: Překvapil ji také hlučný chechot jeho přítelkyně, s níž v lokále byl.„ Smála se tam jak hloupá“, divila se svědkyně. Přítelkyně u soudu [jméno] podporovala a dušovala se, že na něj bude čekat a to i přesto, že mu hrozí za vraždu až 18 let vězení. Součástí článku bylo i video, z kterého soud zjistil, že jsou na něm záběry z jednací síně a na lavici pro veřejnost je i krátký záběr na žalobkyni. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že nejbližší okolí si myslelo, že to byla ona, kdo se choval nevhodně na místě, kde byl zraněný člověk, který zemřel. Nejprve její bratr kontaktoval jejího syna [jméno], jak se tam chovala, že se tomu smála. Syn musel bratrovi vysvětlovat, že to nebyla ona, že v té době byla v [obec]. Od té doby není s bratrem vůbec v kontaktu, na facebooku si jí bratr zablokoval. Brigádně pracovala u taxislužby a bývalé kolegyně paní [příjmení], se zákazníci ptali, jak se to tam žalobkyně chovala a tato to musela vysvětlovat. Pro žalobkyni to bylo velice nepříjemné, musela každému vysvětlovat, a to i zákazníkům, že se nejednalo o ní. Většina zákazníků byli cizinci. Předtím se bavila kamarádsky s učitelkami ze školy dcery. Lidé k ní začali být odtažití a začali se na ni koukat skrz prsty. Všichni věděli, že jsou s panem [příjmení] partneři. S panem [příjmení] měli dokonce před svatbou. Lidé se jí ptali, proč pana [příjmení] nějak nemírnila. Od té doby co vyšel článek, začali mít k ní odstup a ignorovali jí. Bylo to vše až na základě článku, že se chová amorálně. I když lidé odsoudili pana [příjmení], jí do toho netahali. V [obec] se narodila a žije zde stále. S dcerou žijí sami. Z fotografie z mobilu a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, soud zjistil, že se mu ozval strýc, který mu poslal odkaz na článek s nadpisem„ Taxikáře soudí za vraždu na letní zahrádce, podle spisu rozdupal hlavu hostu“, který vyšel na www.idnes.cz, s tím, že je tam i článek, že se máma (žalobkyně) tomu tam smála, jak na něj šlape. Poté, co odkaz obdržel, tak si to začal vyhledávat sám a našel článek v [příjmení], který na něj působil, že se žalobkyně měla chovat nevhodně. Potom zavolal žalobkyni, a ta mu řekla, že u incidentu vůbec nebyla. Což sdělil strýci, který však byl k tomu skeptický, nechtěl mu věřit, když to tam psali. Žalobkyně měla s bratrem neutrální vztah. Každý si žil vlastním životem. Poté co došlo ke zveřejnění, přesunulo se to na babičku a dědu, kteří to řekli dalšímu strýci s tím, že mamka se chovala nevhodně. To co dělal pan [příjmení], tomu nevěnovali pozornost. Z výzvy soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 8.4.2020 vyzvala žalovanou, aby upustila od dalšího publikování článků a zpráv s nepravdivými informacemi o ní, aby předmětný článek upravili tak, aby odpovídal skutečnosti, aby se žalobkyni na stránce [webová adresa] omluvili a uhradili jí nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč.

5. Z dopisu žalované ze dne 9. listopadu 2020 soud zjistil, že žalovaná zaslala žalobkyni písemnou omluvu za neúmyslné potíže, které jí s článkem vznikly. Z [název] [jméno] soud zjistil, že na [webová adresa] vyšel článek: [název] [anonymizováno] [obec] byla překvalifikována na ublížení na zdraví. Útočníkovi byl snížen trest ze 14 na 11 let vězení. Na portále [webová adresa] vyšel článek s názvem: Soud zmírnil [jméno] [příjmení] trest za bezdůvodné zabití muže. Na Právu vyšel článek: Vrchní soud zmírnil taxikáři trest za smrt hosta restaurace. Na FTVPrima:Soud zmírnil trest za bezdůvodné zabití muže. Na ČT 1: VS snížil trest za brutální útok. Na portále [webová adresa]: Šlápnutí na hlavu nebylo podle soudu vraždou. Soudce snížil trest za zabití muže v [obec]. Na [webová adresa]: Hostu restaurace dupl na hlavu s takovou silou, že zemřel. Soud mu snížil trest. Dne 3. března 2020 vyšel na [název] článek s názvem: Taxikáře soudí za vraždu na letní zahrádce, podle spisu rozdupal hlavu hostu. V závěru článku je nadpis Útočník pokřikoval, že napadený simuluje, kde v předposledním odstavci je uvedeno, že svědkyně zaznamenala od stolu útočníka i smích ženy, která s útočníkem seděla:„ Smála se jak hloupá“. Z monitoringu čtenosti článků soud zjistil, že článek v době kdy vyšel, přečetlo 3 784 uživatelů. Z článku na [webová adresa] soud zjistil, že dne 11.března 2021 žalovaná vytiskla omluvu: Redakce [webová adresa] se omlouvá paní [celé jméno žalobkyně] za nepravdivou informaci původně zveřejněnou v tomto článku, z níž mohlo vyplývat, že se nacházela na místě trestného činu. Paní [celé jméno žalobkyně] se na místě útoku nikdy nenacházela a nemohla se tak dopustit jakéhokoli nevhodného chování nebo znevažujícího se chování.

6. Soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalovaná je mimo jiné provozovatelem internetových stránek [webová adresa].

7. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

8. Podle § 81 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

9. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

10. Podle § 89 o.z. podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověk také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

11. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

12. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

13. Podle § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

14. Žalovaná uveřejnila na svých internetových stránkách článek, který byl předmětem zájmu i jiných sdělovacích prostředků, o taxikáři, který v letních měsících na zahrádce v restauraci v Orlové usmrtil jiného muže. Článek zachycuje dění v jednací síni, kdy svědkyně vypověděla, že jí také překvapil hlučný chechot jeho přítelkyně, s níž byl v lokále.„ Smála se tam jak hloupá“. Dále je uvedeno, že přítelkyně u soudu [jméno] podporovala a k článku je připojeno video, na kterém je mimo jiné vidět v lavicích pro veřejnost i žalobkyni. Soud má za to, že takto uvedená souvislost mohla vzbuzovat ve čtenáři dojem, že žalobkyně, která je vidět na videu, byla onou přítelkyní, která byla přítomna incidentu v restauraci a smála se tomu. Žalobkyně však incidentu přítomna nebyla. Soud má za to, že tímto spojením dvou osob došlo k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobkyně.

15. Při úvaze o přiměřenosti požadovaného zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí se zejména přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu a k vlivu vzniklé nemajetkové újmy na postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti. O snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře jde, pokud újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku pociťuje a prožívá jako závažnou, nelze tento závěr chápat tak, že rozhodující je subjektivní vnímání újmy poškozeným. O snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2019 sp.zn. [spisová značka]).

16. Pokud jde o to, že k článku bylo připojeno video, na kterém je zachycen i obrazový záznam žalobkyně, pak má soud za to, že se jednalo o zákonnou licenci pro zpravodajství, kde bylo referováno o skutečnosti, která se stala předmětem zájmu společnosti, a na kterém byl zachycen především obžalovaný. Žalovaná poté, co obdržela předžalobní výzvu, učinila opatření, aby se v dalších článcích sporný text nevyskytoval. Žalobkyně ani netvrdila, že by žalovaná v dalších článcích sporný text zveřejnila. Bratr žalobkyně zaslal synovi žalobkyně odkaz na článek, který vyšel na webových stránkách idnes.cz a tento článek, kde bylo uvedeno, že s pachatelem seděla u stolu žena, která se smála jako hloupá, pravděpodobně vnímal, že onou ženou je žalobkyně, o níž věděl, že je přítelkyní pachatele. V případě, že by tomu tak nebylo, poslal by odkaz na článek uveřejněný na stránkách žalované. Syn žalobkyně [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobkyně měla s bratrem neutrální vztah, každý si žil vlastním životem. Z toho je zřejmé, že sourozenci ani před vyjitím článku nebyli v přílišném kontaktu. O tom, že po zveřejnění článku se to přesunulo na rodiče žalobkyně, poprvé uvedl až syn žalobkyně. Žalobkyně v žalobě, ani ve své účastnické výpovědi neuvedla, že v souvislosti s článkem měla nějaké problémy s rodiči a čeho se týkaly. Žalobkyně uvedla, že musela zákazníkům vysvětlovat, že nebyla onou přítelkyní, která se incidentu smála. Žalobkyně uvedla, že většina zákazníků byli cizinci. Pak je otázkou, jak se informace k těmto zákazníkům dostala a zda jí rozuměli. Sporný článek vyšel na webových stránkách žalované v regionální rubrice Ostrava, kde se žalobkyně nezdržuje a není známa. Soud přihlédl i k tomu, že žalovaná nejednala v úmyslu žalobkyni poškodit, její jméno nebylo nikde citováno, pouze popisovala průběh soudního jednání.

17. Soud má za to, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti, postačuje odčinění újmy způsobené žalobkyni ve formě morální satisfakce, tj. písemné omluvy učiněné žalovanou dopisem zaslaným žalobkyni ve spojení s veřejnou omluvou učiněnou na webových stránkách žalované. Soud proto zamítl požadavek na peněžité zadostiučinění.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně uplatňovala 4 samostatné nároky (zdržovací nárok, odstraňovací, omluvu a zadostiučinění v penězích). Pokud jde o zdržovací nárok, pak žalobkyně ani neuváděla, že by žalovaná publikovala o žalobkyni další články. I když došlo k zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, soud má za to, že se jednalo o procesního zavinění žalobkyně (§ 146 odst. 2 věta první o.s.ř.), což je pro účely nákladů řízení dáno na roveň neúspěchu ve věci (tj. 1/4 k celku). Pokud se jedná o nárok odstraňovací, žalovaná sporný text článku odstranila až po podání žaloby a k zastavení žaloby tak, došlo z procesního zavinění žalované (§ 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř), což pro účely nákladů řízení je dáno na roveň úspěchu ve věci (tj. ¼ k celku). Pokud se jedná o omluvu, žalovaná zveřejnila omluvu na svých stránkách až po podání žaloby a k zastavení žaloby tak došlo z procesního zavinění žalované (§ 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř), což pro účely nákladů řízení je dáno na roveň úspěchu ve věci (tj. ¼ k celku). Pokud jde o zamítnutí žaloby o zaplacení peněžitého zadostiučinění, pak je zde dán neúspěch ve věci v rozsahu ¼ k celku. Žalobkyně tedy byla úspěšná z½az jedné ½ neúspěšná.