10 C 337/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. země anonymizováno stát. instituce sídlem adresa žalované 2. země anonymizováno stát. instituce , sídlem adresa žalované o náhradu škody ve výši 369 992 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobci částku 16 992 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do povinnosti žalované 1 zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 992 Kč od 10. 8. 2015 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná 2 je povinna zaplatit žalobci částku 67 371 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 10. 8. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba co do povinnosti žalované 2 zaplatit žalobci částku 285 629 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 ročně od 10. 8. 2015 do zaplacení se zamítá.

V. Žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 21 993 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

VI. Žalovaná 2 je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 35 853 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 16 992 Kč jako náhrady škody a částky 353 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce se žádostmi ze dne 27. 12. 2010 a 10. 5. 2013 domáhal doplacení služebního příjmu za službu přesčas. Tyto žádosti byly rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů, resp. rozhodnutím náměstka ředitele zamítnuty. Rozhodnutím Ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje byla dne 25. 9. 2013 odvolání proti těmto rozhodnutím zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2014 č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013 zrušeno pro vady řízení. Ředitel Krajského ředitelství policie vydal následně dne 15. 8. 2014 rozhodnutí, kterým prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, že žádostem částečně vyhověl, když rozhodl o doplatku služebního příjmu ve výši 38 369 Kč a zamítl žádost o přiznání úroku z prodlení z částek přiznaných ve výrocích. I toto rozhodnutí bylo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2015 pro vady řízení zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. K doplacení služebního příjmu došlo v důsledku rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie jihočeského kraje ve věcech služebního poměru, které nabylo právní moci dne 4. 9. 2015. Jedno řízení tak trvalo 57 měsíců a druhé řízení 28 měsíců. Rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jč. kraje bylo žalobci dne 1. 6. 2010 stanoveno odchodné ve výši 247 872 Kč. Žalobce podal návrh na obnovu tohoto řízení, který však byl zamítnut pro uplynutí zákonem stanovené lhůty pro povolení obnovy. Z důvodů průtahů v řízení o doplacení služebního příjmu tedy došlo k tomu, že žalobci nemohl být doplacen doplatek na odchodném ve výši 16 992 Kč, neboť do odchodného měla být připočtena náhrada za odslouženou přesčasovou službu do rozsahu 150 hodin.

2. Žalovaná č. 1 navrhla zamítnutí žaloby, pokud jde o částku 16 992 Kč, s tím, že rozhodnutí o přiznání odchodného žalobci bylo vydáno v rámci rozhodovací činnosti služebního funkcionáře a v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb. Nárok na doplatek odchodného bylo třeba řešit cestou správního řízení služebním funkcionářem tak, jak bylo o tomto odchodném rozhodováno. Pokud žalobce nesouhlasil s výší vypočteného odchodného, bylo plně v jeho procesní dispozici tohoto nároku se domáhat cestou řádných, případně mimořádných opravných prostředků ve správním řízení. Není zde dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem v řízení o doplacení služebního příjmu a výší škody. Dále žalovaná č. 1 vznesla námitku promlčení.

3. Žalovaná č. 2 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v řízení bylo opakovaně rozhodováno, a to 2x prvoinstančním orgánem a 3x druhoinstančním orgánem. V tomto řízení došlo k jednomu většímu průtahu o délce 4 měsíců před vydáním druhostupňového rozhodnutí ředitele krajského ředitelství a k druhému průtahu v délce 1 měsíce pak došlo před vydáním rozhodnutí o odvolání z důvodu nově uplatněného úroku z prodlení. Třetí průtah byl o pouhé tři dny po lhůtě. Před správními soudy bylo na dvou stupních rozhodováno 4x, přičemž ani v jednom případě nedošlo k nečinnosti soudů. Je nutné zohlednit, že v opakovaném odvolacím řízení správní orgán rozhodoval i o nových skutečnostech po spojení řízení s nově uplatněným nárokem ze dne 9. 5. 2013. Posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé a nelze tak konstatovat existenci nesprávného úředního postupu. Řízení o přesčasech je komplikované. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, pak nemělo pro žalobce existenční význam, když o doplacení požádal po uplynutí sedmi měsíců od ukončení služebního poměru.

4. Ze spisů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje sp.zn. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, a to z žádosti žalobce, že podáním ze dne 27.prosince 2010, došlým policii dne 30.12.2010 žalobce žádal o doplacení rozdílu služebního příjmu za přesčasové hodiny za rok 2007, 2008 a 2009. Ze sdělení ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro řízení lidských zdrojů ze dne 27. 1. 2011, že žádosti žalobce nebylo vyhověno. Z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 24. 11. 2011, že bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 27. 1. 2011. Ze žaloby, že žalobce podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 8. 2. 2012 žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 24. 11. 2011. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. ledna 2013 č.j. [číslo jednací], že rozhodnutí Policie České republiky Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 24.11.2011, č.j. [číslo jednaí] [číslo] bylo pro vady zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Z žádosti žalobce, že podáním ze dne 9. května 2013, došlým policii dne 10. 5. 2013, žalobce žádal o doplacení rozdílu služebního příjmu za přesčasové hodiny za rok 2010. Z rozhodnutí náměstka Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro vnější službu ve věcech služebního poměru ze dne 13. 6. 2013, že žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za rok 2010 byla zamítnuta. Z usnesení o spojení řízení ze dne 16. července 2013, že ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje spojil ke společnému řízení věci vedené o doplacení služebního příjmu za výkon služby přesčas za roky 2007, 2008 a 2009 a věc za doplatek služebního příjmu za výkon služby přesčas za rok 2010, s tím, že řízení bude nadále vedeno u Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pod [číslo jednací]. Z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 25. 9. 2013, že bylo zamítnuto pod [číslo jednací] odvolání proti rozhodnutí tehdejšího ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 27.1.2011 a proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro vnější službu ze dne 13. 6. 2013. Ze žaloby, že žalobce podal dne 12. září 2013 žalobu proti nečinnosti ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. října 2013 sp.zn. [číslo jednací], že kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. [číslo jednací] ze dne 25. ledna 2013 byla zamítnuta. Ze žaloby, že žalobce podal dne 7. listopadu 2013 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu proti rozhodnutí Policie České republiky ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru č. [číslo] [číslo] ze dne 25. 9. 2013. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. [číslo jednací] ze dne 15.dubna 2014, že rozhodnutí Policie ČR Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje v Českých Budějovicích [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 25.9.2013 bylo zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Z podání žalobce ze dne 24. června 2014, že žalobce požadoval zaplacení úroku prodlení k doplatku mzdy za službu přesčas. Z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 15. 8. 2014 č.j. [číslo jednací] [číslo], že žalobci byl přiznán nárok na doplatek služebního příjmu za rok 2008 a 2009, 2010 za nařízenou službu přesčas. Za nařízenou službu přesčas za rok 2007 byl nárok zamítnut, stejně tak, jako nárok na zaplacení úroku z prodlení. Ze žaloby, že žalobce podal dne 14. října 2014 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 15.8.2014 č.j. [číslo jednací] [číslo]. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.června 2015, č.j. [číslo jednací], že rozhodnutí Policie ČR Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] [číslo] ze dne 15. 8. 2014 bylo zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 2. 9. 2015 č.j. [číslo jednací] [číslo], že bylo vyhověno žádosti žalobce o doplacení služebního příjmu za výkon služby přesčas za roky 2007, 2008, 2009 a 2010 a přiznány částky za vykázané neproplacené přesčasové hodiny a to včetně úroku z prodlení z jednotlivých částek. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. listopadu 2013 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že bylo zastaveno řízení, kterou se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, z důvodu zpětvzetí žaloby. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodu pozdějšího chování odpůrce.

5. Z rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 1. 6. 2010 soud zjistil, že žalobci bylo přiznáno odchodné ve výši 247 872 Kč. Z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 21. 1. 2015 soud zjistil, že rozhodnutím ředitele nebyla povolena obnova řízení ve věci rozhodnutí tehdejšího ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 1. 6. 2010, kterým bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 247 872 Kč. Žalobce se domáhal obnovy řízení, neboť při rozhodování o výši odchodného nebyly zohledněny neproplacené přesčasové hodiny a výpočet odchodného byl tak nesprávný. Obnova řízení nebyla povolena z důvodu uplynutí čtyřleté prekluzivní lhůty, jejíž počátek začal běžet dnem 22. 6. 2010 a návrh na obnovu byl podán až dne 14. 10. 2014. Z vyčíslení doplatku služebního příjmu a doplatku na odchodném ve věci bývalého příslušníka [celé jméno žalobce] soud zjistil, že dne 19. 5. 2014 byl personálním oddělením vyčíslen nedoplatek na odchodném ve výši 16 992 Kč, po té co došlo k přepočtu služebního příjmu žalobce v důsledku přesčasových hodin.

6. Z uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou majetkovou i nemajetkovou újmu soud zjistil, že žalobce dne 8. února 2015 požádal u žalované [číslo] o přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup, a to za majetkovou újmu za doplacení doplatku na odchodném ve výši 16 992 Kč a za nemajetkovou újmu ve výši 350 000 Kč, celkem o zaplacení částky 369 992 Kč.

7. Podle čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

8. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 6 OdpŠk (ve znění účinném ke dni podání žaloby) ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (odst. 1). Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu (odst. 2). Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí (odst. 3).

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

12. Podle § 32 odst. 1 a odst. 3 věta druhá OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Podle ust. § 175 odst. 1 zák.č. 361/2003 Sb. účastník může učinit podání služebnímu funkcionáři, který je oprávněn ve věci rozhodnout, a to písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě. Za podmínky, že podání je do 3 dnů doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu nebo telefaxu. Podle odst. 5 služební funkcionář je povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. Podle ust. § 190 odst. 8 odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví, popřípadě rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.

14. Podle § 166 odst. 3 zák. č. 361/2003 Sb. za měsíční služební příjem se pro účely stanovení výše výsluhových nároků považuje průměrný hrubý služební příjem poskytovaný za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení služebního poměru příslušníka. Jestliže služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební příjem z tohoto kalendářního roku. Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební příjem z celé doby trvání služebního poměru. Je-li to pro příslušníka výhodnější, zjišťuje se průměrný hrubý služební příjem za předchozí 3 kalendářní roky.

15. Na základě nálezu Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a následně rozsudku Velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], je třeba posuzovat jak správní řízení, tak řízení před správním soudem jako jeden celek. Vzhledem k ust. § 6 odst. 3 OdpŠk ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení příslušným ministerstvem jednajícím za Českou republiku je Ministerstvo financí pokud se jedná o délku správního řízení.

16. Řízením bylo prokázáno, že žalobce dne 30. 12. 2010 požádal o vyplacení služebního příjmu za nařízenou službu přesčas za roky 2007, 2008 a 2009. Toto řízení bylo skončeno rozhodnutím ze dne 2. 9. 2015, které žalobce obdržel dne 4. 9. 2015. Dne 10. 5. 2013 žalobce požádal o vyplacení služebního příjmu za nařízenou službu přesčas za rok 2010. Toto řízení bylo skončeno rozhodnutím ze dne 2. 9. 2015, které žalobce obdržel dne 4. 9. 2015. V případě 1. správního řízení délka řízení tak trvala od 30. 12. 2010 do 4. 9. 2015 tj. 4 roky 8 měsíců a 3 dny. V případě 2. správního řízení délka řízení tak trvala od 10. 5. 2013 do 4. 9. 2015 tj. 2 roky 3 měsíce a 24 dní. Uvedená skutečnost jednoznačně opodstatňuje závěr, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nepřiměřenou délkou řízení, jestliže zákon stanoví lhůtu 30 resp. 60 dní a nadřízený orgán má rozhodnout ve lhůtě 90 dní ode dne podání odvolání. Zároveň je zřejmé, že vzhledem k uvedené délce řízení v tomto případě konstatování porušení práva ani poskytnutí omluvy není dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a je namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích.

17. Soud proto při určení výše přiměřeného zadostiučinění v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp.zn. Cpjn 206/2010 stanovil základní částku zadostiučinění, kdy za první dva roky přiznal částku 15 000 Kč, za každý další rok částku 15 000 Kč, tj. částka 1 250 Kč za jeden měsíc řízení a 41 Kč za jeden den. Soud tak stanovil základní částku zadostiučinění v případě 1. správního řízení výši 55 123 Kč (45 000Kč + 10 000 Kč + 123Kč). V případě 2. správního řízení ve výši 19 734 Kč (15 000 Kč + 3750 Kč + 984 Kč). Celkem tak základní částka činí 74 857 Kč (55 123 Kč + 19 734 Kč).

18. Následně soud zvažoval modifikaci této základní částky v důsledku jednotlivých faktorů obsažených v 31a odst. 3 písm. a) až e) zákona, přičemž dospěl k závěru, že věc byla projednávána na více stupních, včetně řízení soudního tzn. přísluší snížení o 20%, věc byla složitá (judikatura se ohledně posuzování jednotlivých důvodů během let postupně vyvíjela, kdy teprve v roce 2018 byly rozsudky Nejvyššího správního soudu podrobně rozebrány jednotlivé důvody pro nařízení práce přesčas jak vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací], z rozsudku Městského soudu v Praze [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo]), takže přísluší snížení o 20%. Na druhou stranu měla věc pro žalobce velký význam, neboť se jednalo o doplatek služebního příjmu, soud má za to, že přísluší zvýšení o 20% a žalobci nelze nic vytknout, kdy žalobce podal žalobu proti nečinnosti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, takže přísluší zvýšení o 10%.

19. Kompenzace snížení a zvýšení tak je -20; - 20%; + 20%; + 10% tj. - 10% Žalobci tak přísluší jako odškodnění částka ve výši 67 371 Kč. Soud proto žalobě vůči druhé žalované v této částce vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení od 10. 8. 2015, když žalobce dne 8. února 2015 požádal u žalované č. 1 o přiměřené zadostiučinění. Co do zaplacení částky 285 629 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou vůči 2. žalované zamítl.

20. Pokud jde o zaplacení majetkové škody ve výši 16 992 Kč se soud nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení.

21. Okamžikem vzniku škody je nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byly žalobci přiznány částky za vykázané přesčasové hodiny za roky 2007, 2008 a 2009, neboť teprve od tohoto okamžiku bylo postaveno najisto nejen to, že vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, ale i jaká byla skutečná výše příjmu žalobce za tyto roky, z kterých se vypočítává odchodné. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 9. 2015 a žaloba byla u soudu podána 10. 8. 2015. Nárok tak promlčen není.

22. Jak již soud shora uvedl, v řízení o žádosti žalobce o proplacení přesčasových hodin, došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nepřiměřenou délkou řízení, které trvalo 4 roky 8 měsíců a 3 dny a obnova řízení ve věci odchodného nebyla povolena z důvodu uplynutí čtyřleté prekluzivní lhůty. Soud má za to, že je zde dána příčinná souvislost mezi škodou a nesprávným úředním postupem, když žalobce dokud mu nebylo přiznáno proplacení přesčasových hodin, nemohl úspěšně brojit proti výši přiznaného odchodného. Žalovaná sama vyčíslila doplatek na odchodném, na který by žalobce měl nárok při započítání přesčasových hodin, a to částkou 16 992 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uznal 1 žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 16 992 Kč.

23. Pokud jde o úroky z prodlení, soud shledal námitku 1 žalované ohledně promlčení důvodnou. Právo na úroky z prodlení se promlčuje jako celek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2010, sp.zn. [spisová značka]). Žalobce uplatnil úroky z prodlení podáním ze dne 21. října 2020, přičemž tříletá promlčecí doba počala běžet dnem 4. 9. 2015 a skončila dnem 4. 9. 2018. Soud proto žalobu ohledně zaplacení úroků z prodlení zamítl.

24. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou 1 soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení podle § 6 ve spojení s § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) z částky 16 992 Kč ve výši 1 780 Kč za 10 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, odvolání ze dne 27.1.2017, dovolání ze dne 14.8.2017, vyjádření ze dne 14.8.2020, 21.10.2020, 19.2.2022, odvolání ze dne 9.3.2021, účast na jednání dne 9.12.2021 a 12.7.2021), za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny za odvolání ze dne 28. 8. 2015 ve výši 890 Kč podle § 11 odst. 2 AT, za 11 režijních paušálů podle § 13 odst. 4 AT (s ohledem na to, že ve věci byly uplatněny 2 nároky, proto soud přiznal ½ režijních paušálů). Cestovné osobním automobilem z Čimelic – Praha a zpět k jednání dne 9. 12. 2021 tj. 81,5 km jedna cesta tj. 163 km, při průměrné spotřebě nafty 5,3 l /100 km a ceně nafty 27,20 Kč a opotřebení 4,40 Kč/km tj. celkové cestovní náklady 952 Kč. Cestovné osobním automobilem z Čimelic – Praha a zpět k jednání dne 12. 7. 2022 tj. 81,5 km jedna cesta tj. 163 km, při průměrné spotřebě nafty 5,3 l /100 km a ceně 44,90 Kč a opotřebení 4,70 Kč/km tj. celkové cestovní náklady 1 154 Kč. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 6 půlhodin za jednu cestu tj. 600 Kč za jednu cestu tj. za dvě cesty 1 200 Kč. Cestovné a náhrada za promeškaný čas tak činí 3 306 Kč, s ohledem, že žalobce uplatnil dva nároky, a to jak za majetkovou újmu, tak nemajetkovou újmu, soud uznal žalovanou 1 povinnou uhradit polovinu těchto nákladů tj. částku 1 653 Kč tj., náklady celkem pak činí 21 993 Kč.

25. O nákladech žalobce a žalované 2 soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení představují náklady právního zastoupení podle §9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen AT) z částky 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč za 10 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, odvolání ze dne 27.1.2017, dovolání ze dne 14.8.2017, vyjádření ze dne 14.8.2020, 21.10.2020, 19.2.2022, odvolání ze dne 9.3.2021, účast na jednání dne 9.12.2021 a 12.7.2021), za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny za odvolání ze dne 28.8.2015 ve výši 1 550 Kč podle § 11 odst. 2 AT, za 11 režijních paušálů podle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč (s ohledem na to, že ve věci byly uplatněny 2 nároky, proto soud přiznal ½ režijních paušálů). Cestovné osobním automobilem z Čimelic – Praha a zpět k jednání dne 9. 12. 2021 tj. 81,5 km jedna cesta tj. 163 km, při průměrné spotřebě nafty 5,3 l /100 km a ceně 27,20 Kč a opotřebení 4,40 Kč/km tj. celkové cestovní náklady 952 Kč. Cestovné osobním automobilem z Čimelic – Praha a zpět k jednání dne 12. 7. 2022 tj. 81,5 km jedna cesta tj. 163 km, při průměrné spotřebě nafty 5,3 l /100 km a ceně 44,90 Kč a opotřebení 4,70 Kč/km tj. celkové cestovní náklady 1 154 Kč. Náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 6 půlhodin za jednu cestu tj. 600 Kč za jednu cestu tj. za dvě cesty 1 200 Kč. Cestovné a náhrada za promeškaný čas tak činí 3 306 Kč, s ohledem, že žalobce uplatnil dva nároky, a to jak za majetkovou újmu, tak nemajetkovou újmu, soud uznal žalovanou 1 povinnou uhradit polovinu těchto nákladů tj. částku 1 653 Kč tj. náklady celkem 35 853 Kč.