10 C 53/2023
č. j. 10 C 53/2023-82
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro vydání věci rozsudkem pro zmeškání I. Žalovaný je povinen vydat žalobci obrazy s názvy [příjmení] [příjmení] v hodnotě 58 000Kč - [anonymizována tři slova] v hodnotě 55 000 Kč - [anonymizována dvě slova] v hodnotě 58 000 Kč [příjmení] [příjmení] v hodnotě 55 000 Kč - [anonymizována tři slova] v hodnotě 52 000 Kč - [anonymizována dvě slova] v hodnotě 52 000 Kč - [příjmení] v hodnotě 58 000 Kč - [anonymizována dvě slova] v hodnotě 55 000 Kč - [příjmení] [příjmení] Baby! v hodnotě 58 000 Kč - [anonymizována dvě slova] v hodnotě 55 000 Kč - [anonymizováno] v hodnotě 58 000 Kč - [anonymizováno] v hodnotě 58 000 Kč - [anonymizováno] v hodnotě 55 000 Kč ze souboru„ [celé jméno žalovaného]: [anonymizována tři slova]“, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a eventuálně pro případ, že s výše uvedenými věcmi nedisponuje, zaplatit žalobci částku 727 000 Kč, anebo částku rovnající se součtu věcí podle jejich hodnot uvedených v tomto výroku, které vydány nebudou, s úrokem z prodlení z příslušné částky ve výši 8,50% ročně od 11.11.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 50 794 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném vydání shora uvedených obrazů s tím, že žalobce je vlastníkem těchto obrazů na základě kupní smlouvy ze dne 23.3.2017. Žalobce následně poskytl soubor obrazů do [anonymizována dvě slova] [příjmení], kde proběhla výstava souboru obrazů. V rámci této výstavy byl vypracován ceník děl s ohledem na možný prodej během výstavy. Dne 25.5.2018 žalobce zmocnil žalovaného k převzetí souboru obrazů skládajícího se z 13 obrazů. Žalovaný na základě této plné moci soubor obrazů za žalobce převzal zpět do své galerie. Mezi žalobcem a žalovaným bylo sjednáno, že si žalobce soubor obrazů převezme zpět. Nicméně žalovaný přestal reagovat na telefonickou či emailovou komunikaci ze strany žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení souboru obrazů již během roku 2019 a 2020, ovšem bezúspěšně. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 8. srpna 2023. Žalovanému bylo dne 15. 6. 2023 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. V posuzované věci se jedná o spor z titulu vlastnictví. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vznikly z uvedeného titulu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 794 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 727 000Kč sestávající z částky 11 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žalobního návrhu a účast na jednání dne 8.8.2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady ve výši 1 914 Kč za použití osobního vozidla [obec] [obec] a zpět (222km), při sazbě 5,20 Kč/km a ceně pohonných hmot 41,20Kč, náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.