10 C 60/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupena advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení 245 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 97 750 Kč a zákonného úrokem z prodlení z částky 97 750 Kč od 1.10.2020 do zaplacení a z částky 147 250 Kč od 1.10.2020 do 19.11.2020 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 702 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 20.11.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 117 548 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2.11.2020 do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu dne 30.9.2020 domáhala zadostiučinění za škodu v celkové výši 245 000 Kč s příslušenstvím, která se skládá z nároku na náhradu majetkové škody ve výši 100 000 Kč jako paušalizovanou kompenzaci škodlivého následku, že nemohla žalobkyně disponovat s finančními prostředky v období od 1.5.2011 do 20.11.2019 a nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 145 000 Kč, která žalobkyni měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného nejprve před Okresním ředitelstvím Policie ČR v Sokolově pod sp. zn. [číslo], Správou Západočeského kraje Policie ČR pod sp. zn. [číslo], Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [spisová značka], Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka], Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. [spisová značka], Krajským ředitelstvím policie Karlovarského kraje, ve věci rozhodoval dále ministr vnitra pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] a posléze i Nejvyšší správní soud pod sp. zn. [spisová značka].

2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutím ředitele Okresního ředitelství policie České republiky v Sokolově ze dne 24.12.2006 byla žalobkyně přeřazena ze služebního místa referenta státní správy a samosprávy dopravního inspektorátu na místo asistenta při dohledu nad silničním provozem. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. O odvolání rozhodl ředitel Správy Západočeského kraje Policie tak, že odvolání zamítl. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který rozhodl tak, že rozhodnutí služebních funkcionářů obou stupňů zrušil. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne 26.6.2009. V mezidobí, a to dne [datum] ukončila žalobkyně na vlastní žádost služební poměr. Žádosti o náhradu nemajetkové újmy vztahující se k tvrzené nepřiměřené délce správního a navazujícího soudního řízení za období od 2.1.2007 do 26.6.2009 nebylo vyhověno s odkazem na promlčení vzneseného nároku. Dne 9.12.2009 uplatnila žalobkyně u žalovaného podle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, která jí vznikla v souvislosti s vydáním soudem zrušených rozhodnutí služebních funkcionářů. Její žádost byla zamítnuta. Žalobkyně podala u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč proti žalovanému podle zákona č. 82/1998 Sb. Obvodní soud pro Prahu 7 vydal dne 17.3.2011 rozsudek, kterým žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudek zdejšího soudu potvrdil. K dovolání žalobkyně proti výše uvedeným rozsudkům Nejvyšší soud ČR rozsudky soudu I. a II. stupně zrušil, řízení zastavil a věc postoupil Ministerstvu vnitra s tím, že o žádosti má rozhodnout příslušný služební funkcionář podle zákona č. 361/2003 Sb. Ředitel odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti sdělil dopisem žalovanému, že Ministerstvo spravedlnosti akceptuje částečné postoupení žádosti k přímému vyřízení a s ohledem na skutečnost, že soudní řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 7 pravomocně skončilo v roce 2013, bude konstatovat promlčení nároku. Dne [datum] podepsal policejní prezident rozhodnutí ve věcech služebního poměru, kterým zamítl žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. K odvolání žalobkyně ministr vnitra rozhodnutím ze dne 27.1.2014 odvolání zamítl. Městský soud v Praze rozhodl dne 20.6.2017 o žalobě žalobkyně ze dne 27.3.2014 tak, že žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu zrušil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.4.2019 zrušil rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27.1.2014 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 27.8.2019 zrušil rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 7.8.2013 a věc mu vrátil k novému projednání. Policejní prezident dne 19.11.2019 podepsal rozhodnutí, kterým přiznal žalobkyni za diskriminaci z důvodu těhotenství náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. Toto rozhodnutí obdržel zástupce žalobkyně dne 20.11.2019. Celková doba řízení ve věcech služebního poměru a navazujícího soudního řízení trvala od 29.3.2013 do 20.11.2019, tedy 6 let, 7 měsíců a 22 dnů, tedy 6 let a 8 měsíců. Za první dva roky řízení žalovaný přiznal částku 15 000 Kč, za další 4 roky částku 60 000 Kč (4 x 15 000 Kč) a za zbývajících 8 měsíců částku 10 000 Kč. Základní částka tak činí 85 000 Kč. S ohledem na zvýšený význam předmětu řízení byla základní částka zvýšena o 15% tedy o 12 750 Kč. Žalobkyni tak byla přiznána celková částka odškodnění ve výši 97 750 Kč. Pokud jde o majetkovou újmu, kterou žalobkyně ztotožňuje s úroky z prodlení, a to s uvedením imaginárního data, od něhož by měla běžet lhůta pro její výpočet, byla zamítnuta, neboť žalobkyně o zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky nepožádala.

3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne 31.1.2021 co do zaplacení částky 97 750 Kč s příslušenstvím za náhradu nemajetkové újmy s tím, že žalovaný tuto částku žalobkyni uhradil. U jednání dne 4. listopadu 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do zaplacení úroku z prodlení z částky 147 250 Kč za dobu od 1.10.2020 do 19.11.2020. Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. Soud tedy řízení podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení co do zaplacení částky 97 750 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 97 750 Kč od 1.10.2020 do zaplacení a z částky 147 250 Kč od 1.10.2020 do 19.11.2020 zastavil.

4. Z rozhodnutí ředitele Okresního ředitelství policie České republiky v Sokolově [číslo jednací] ze dne 24.12.2006 soud zjistil, že žalobkyně byla přeřazena ze služebního místa referenta státní správy a samosprávy dopravního inspektorátu na místo asistenta při dohledu nad silničním provozem. Z odvolání soud zjistil, že žalobkyně se dne 29.12.2006 proti tomuto rozhodnutí odvolala. Z rozhodnutí ředitele Správy Západočeského kraje Policie České republiky [číslo jednací] ze dne 21.března 2007 soud zjistil, že odvolání žalobkyně bylo zamítnuto. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. [spisová značka] ze dne 28.května 2009 soud zjistil, že soud zrušil rozhodnutí Ředitele Policie České republiky, Správy Západočeského kraje ze dne 21.3.2007, čj. [číslo] a rozhodnutí Ředitele Policie České republiky, okresního ředitelství Sokolov ze dne 24.12.2006, čj. [číslo] a věc vrátil řediteli Policie České republiky, Správy Západočeského kraje k dalšímu řízení. Z rozhodnutí ředitele Policie České republiky okresního ředitelství Sokolov čj. [číslo] ze dne 9.1.2008 soud zjistil, že žalobkyně byla na základě vlastní žádosti propuštěna ze služebního poměru.

5. Z uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu soud zjistil, že žalobkyně dne 9.12.2009 uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí podle § 31a zákona č. 82/1998 ve výši 150 000 Kč. Z odpovědi žalovaného soud zjistil, že dopisem ze dne 31.5.2010 žalovaný žádosti o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč nevyhověl. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně dne 18.6.2010 podala proti žalovanému u soudu žalobu na zaplacení částky 150 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Rozsudkem ze dne 17.3.2011 pod č.j. [číslo jednací] zdejší soud žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.prosince 2011 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud České republiky k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 9. ledna 2013 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.12.2011, č.j. [číslo jednací] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17.3.2011 č.j. [číslo jednací] zrušil a řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Ministerstvu vnitra k dalšímu řízení. Ze spisu Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že Ministr vnitra vydal rozhodnutí dne 27.1.2014, kterým odvolání žalobkyně proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru [číslo jednací] ze dne 7.8.2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč z důvodu namítaného porušení povinnosti rovného zacházení a diskriminace z důvodu pohlaví ze strany služebního funkcionáře, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně dne 28.3.2014 podala u Městského soudu žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. června 2017 pod č.j. [číslo jednací] žalobu zamítl. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. října 2018 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.6.2017, čj. [číslo jednací] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. dubna 2019 pod čj. [číslo jednací] rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 27.1.2014, [číslo jednací] zrušil a věc vrátil ministrovi vnitra k dalšímu řízení. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, ministr vnitra rozhodnutím ze dne 27.8.2019 [číslo jednací] zrušil rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 7. 8. 2013 a věc mu vrátil k novému projednání. Z rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že dne 19.11.2019 policejní prezident přiznal žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč v důsledku porušení povinnosti rovného zacházení a diskriminaci z důvodu pohlaví. Ze shodného tvrzení účastníků soud zjistil, že toto rozhodnutí bylo žalobkyni resp. jejímu právnímu zástupci doručeno dne 20.11.2019.

6. Z uplatnění nároku soud zjistil, že žalobkyně podáním dne 19.5.2020 uplatnila u Ministerstva financí ČR nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního a soudního řízení ve výši 145 000 Kč a náhradu škody ve výši 100 000 Kč. S postoupení žádosti soud zjistil, že Ministerstvo financí ČR postoupilo žádost žalobkyně žalovanému. Z žádosti o součinnost soud zjistil, že žalovaný požádal dopisem ze dne 26. srpna 2020 ministerstvo spravedlnosti o součinnost. Z dopisu žalovaného soud zjistil, že žalovaný dopisem ze dne 10.listopadu 2020 sdělil žalobkyni prostřednictvím jejího advokáta, že žalobkyni poskytne jako přiměřené zadostiučinění částku 97 750 Kč za celkovou dobu řízení za 6 let a 8 měsíců. Neuznal však nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 100 000 Kč.

7. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 6 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (odst. 1). Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu (odst. 2). Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení.

9. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

11. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

12. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

14. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

16. Řízením bylo prokázáno, že žalobkyně dne 2.1.2007 podala odvolání proti rozhodnutí ředitele Okresního ředitelství policie ČR v Sokolově ze dne 24.12.2006, kterým byla přeřazena ze služebního místa referenta státní správy a samosprávy dopravního inspektorátu na místo asistenta při dohledu nad silničním provozem. O odvolání rozhodl ředitel Správy Západočeského kraje dne 21.3.2007 tak, že ho zamítl. Krajský soud v Plzni, rozsudkem ze dne 28.5.2009 zrušil rozhodnutí služebních funkcionářů obou stupňů. Mezitím došlo k ukončení služebního poměru žalobkyně dne 29.2.2008. Toto řízení skončilo pravomocným skončením soudního řízení dne 26.6.2009. Žalobkyně uplatnila nárok za nemajetkovou újmu dne 19.5.2020, tedy po promlčecí době. Soud proto za toto řízení náhradu za nemajetkovou újmu nepřiznal.

17. Dne 9.12.2009 uplatnila žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním soudem zrušených rozhodnutí služebních funkcionářů. Až rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 19.11.2019, které bylo doručeno dne 20.11.2019 byla žalobkyni náhrada nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč přiznána. Soud má za to, že i když žalobkyně v této věci podala žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7, která byla vedena pod sp.zn. [spisová značka] a až na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu byla věc postoupena příslušnému služebnímu funkcionáři, který o žádosti žalobkyně na základě zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2019 respektive zrušujícího rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27.8.2019 rozhodl dne 19.11.2019, jednalo se o jediné řízení. Řízení tak trvalo 9 let 11 měsíců a 10 dní.

18. Soud proto při určení výše přiměřeného zadostiučinění v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011 sp.zn. [stanovisko NS] stanovil základní částku zadostiučinění částkou 15 000 Kč za jeden rok tj. částkou 1 250 Kč za jeden měsíc řízení a 41 Kč za jeden den, kdy za první dva roky stanovil částku 15 000 Kč, za dalších 7 let částku 105 000 Kč (15 000 Kč x 7), za 11 měsíců 13 750 Kč a za 10 dní 410 Kč. Soud tak stanovil základní částku zadostiučinění ve výši 134 160 Kč. Následně soud zvažoval modifikaci této základní částky v důsledku jednotlivých faktorů obsažených v 31a odst. 3 písm. a) až e) zákona, přičemž dospěl k závěru, že předmět sporu byl pro žalobkyni důležitý, proto zvýšil tuto částku o 15%, na druhou stranu má soud za to, že žalovaná se na délce řízení podílela tím, že požadavek uplatnila u soudu podle zákona 82/1998 Sb. proto soud snížil základní částku o 10%, dále soud snížil základní částku o 10%, protože věc byla projednávána nejprve na třech stupních (věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka]) a poté na dvou stupních (věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka]). Soud proto základní částku snížil o 5% (+ 15, - 10, - 10) tj. o částku 6 708 Kč. Žalobkyni tak příslušela částka 127 452 Kč. Žalobkyně od žalované obdržela částku 97 750 Kč, soud proto přiznal žalobkyni částku 29 702 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 17 548 Kč soud žalobu zamítl. Soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení od 20.11.2020, a to po šesti měsících od uplatnění nároku (uplatněn dopisem ze dne 19.5.2020).

19. Žalobkyně požaduje zaplacení majetkové škody ve výši 100 000 Kč, jako paušalizující kompenzaci za to, že s částkou 150 000 Kč nemohla žalobkyně disponovat v důsledku nepřiměřené délky řízení, a to v období od 1.5.2011 do 20.11.2019, a za tím účelem použila institut úroku z prodlení, který v té době činil 7,75%.

20. Nevyšší soud v usnesení ze dne 12.4.2016 pod č.j. [spisová značka] uvedl, že škodou zákon míní újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Rozlišuje se přitom škoda na věci, resp. majetku, a škoda na zdraví. Za skutečnou škodu je nutno považovat takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je nutno vynaložit k uvedení do předešlého stavu. Majetkový stav, který je zde východiskem ke zjištění existence škody a k vyčíslení její výše, je tvořen především souhrnem hmotných předmětů (věcí) o určité hodnotě vyjádřené v penězích a jiných hodnot či práv, jsou-li penězi ocenitelné (např. pohledávky, tzv. duševní vlastnictví apod.); oproti tomu pasiva (např. závazky) se do hodnoty majetkového stavu promítají negativně. Ke zmenšení majetkového stavu dochází tím, že se zmenší hodnota jeho aktiv (příp. se zvětší hodnota pasiv) takovým způsobem, že jeho celkové vyjádření v penězích se oproti předchozímu stavu sníží. Z toho je zřejmé, že porovnání hodnot majetkového stavu pro účely náhrady škody je možné pouze převodem na peníze, které, jak už bylo řečeno, plní úlohu všeobecného ekvivalentu. Tuto svoji funkci peníze neztrácejí ani vlivem inflace, která se projevuje vzestupem cenové hladiny a zpravidla má za důsledek to, že za stejnou částku peněz lze v různých obdobích pořídit rozdílný objem spotřebních předmětů či jiných věcí. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dovolací soud setrvává na názoru, že vznik škody ve smyslu OdpŠk nelze dovodit ze samotné skutečnosti, že si za stejnou částku vlivem plynutí času může žalobce pořídit menší objem hmotných předmětů.

21. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že to, že žalobkyně nemohla disponovat částkou 150 000 Kč po určenou dobu, není škodou ve smyslu zákona. Žalobkyně mohla v původním řízení uplatňovat i úrok z prodlení, pokud tak neučinila, nemůže se tohoto nároku domáhat z titulu náhrady škody. Soud proto žalobu co do zaplacení částky 100 000 Kč jako majetkové škody zamítl.

22. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se žalobou domáhala dvou nároků, a to náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, má soud za to, že žalobkyně byla úspěšná, neboť rozhodnutí záviselo na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Pokud jde o náhradu škody, byl žalovaný zcela úspěšný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.