10 C 81/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 115,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 115,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 115,14 Kč od 11. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím, přičemž žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako uživatel telefonních stanic [číslo] využil služby třetích stran ([název] [anonymizováno], volání na informační linku a AUDIOTEXT) a nechal si vyměnit SIM kartu, to vše v období od 23. 2. 2018 do 22. 3. 2018 ([název] [anonymizováno] – 22,88 Kč, 1 minuta volání na informační službu – 34,90 Kč, a AUDIOTEXT – 3 003 Kč), resp. v období od 23. 3. 2018 do 22. 4. 2018 ([název] [anonymizováno] – 19 Kč, 8 minut volání na informační službu – 279,17 Kč, poplatek za výměnu SIM karty – 99 Kč). Vše bylo žalovanému řádně vyúčtováno, přičemž žalovaný uhradil toliko částku 342,81 Kč. Žalovaný ničeho dalšího nezaplatil, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (účastnická smlouva ze dne [datum], účastnická smlouva ze dne [datum], všeobecné podmínky, ceník služeb, vyúčtování služeb za období od 23. 2. 2018 do 22. 3. 2018 fakturou [číslo] splatnou 9. 4. 2018, výměna SIM karty ze dne 2. 4. 2018, vyúčtování služeb za období od 23. 3. 2018 do 22. 4. 2018 fakturou [číslo] splatnou 10. 5. 2018, návrh na rozhodnutí sporu ČTÚ, oznámení o zrušení poskytování služeb ze dne 11. 5. 2018, včetně přehledu neuhrazených vyúčtování, pokus o smír ze dne 25. 7. 2018 jako upomínka před podáním žaloby, včetně rozpisu a dodejky, osvědčení o registraci žalobkyně) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] účastníci řízení uzavřeli účastnickou smlouvu stran telefonního čísla [číslo] a dne [datum] smlouvu stran čísla [číslo]. Na základě uvedených smluv byly žalovanému poskytovány služby žalobkyní, příp. zprostředkované služby třetích stran. Žalovaný využíval služby třetích stran, a to v období od 23. 2. 2018 do 22. 3. 2018 službu [název] [anonymizováno] za částku 22,88 Kč, volal 1 minutu na informační službu za částku 34,90 Kč a využil služeb AUDIOTEXT za částku 3 003 Kč), což mu bylo vyúčtováno fakturou [číslo] splatnou 9. 4. 2018, resp. v období od 23. 3. 2018 do 22. 4. 2018 využil službu [název] [anonymizováno] v hodnotě 19 Kč, volal 8 minut na informační službu za částku 279,17 Kč a nechal si vyměnit SIM kartu za poplatek 99 Kč), přičemž to mu bylo vyúčtováno fakturou [číslo] splatnou 10. 5. 2018. Jelikož žalovaný nehradil služby poskytnuté žalobkyní, resp. prostřednictvím ní, bylo žalovanému poskytování těchto služeb v souladu se smluvní podmínkami zrušeno. Žalovaný uhradil na dluhu, který žalobkyně nyní nárokuje, toliko částku 342,81 Kč. Zbylý dluh, který žalovanému vznikl vůči žalobkyni, když neplatil využité služby, pak žalobkyně nárokovala u Českého telekomunikačního úřadu. V tomto řízení tak uplatňuje nárok, o kterém má pravomoc rozhodnout soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž touto žalobou se žalobkyně domáhá toliko dlužných částek za využití služeb třetích stran, jak je uvedeno výše. Žalovaný přes výzvu neuhradil dále ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by žalobkyni, byť alespoň zčásti, něčeho na žalované dlužné částce zaplatil.

5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Účastnické smlouvy, uzavřené mezi účastníky ve dnech [datum] a [datum], jsou platně uzavřené podle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Dále se na právní vztah mezi účastníky řízení uplatní ustanovení § 1721 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení a ve smyslu § 1968 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně doručení upomínky vyšel soud z dodejky a ustanovení § 573 o. z.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., tj. za dva úkony (výzva k plnění a sepis žaloby). Žalobkyně sice tyto náklady řízení v petitu označila jako náklady spojené s vymáháním pohledávky, avšak z obsahu žaloby je zřejmé, že se jedná o uplatněný nárok na náhradu nákladů řízení.

7. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.