10 C 93/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované 2. země anonymizováno stát. instituce , IČO sídlem adresa 3. země anonymizováno stát. instituce , sídlem adresa , za účasti vedlejšího účastníka na straně první žalované územní celek , sídlem adresa o náhradu škody 453 073 Kč s příslušenstvím,

I. Konstatuje se, že žalovanou č. 1 došlo v řízení ve věci žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 20.2.2014 k porušení základních práv žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba se žalobním návrhem, aby žalovaná č. 1 byla povinna zaplatit žalobci částku 226 537 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.1.2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žaloba se žalobním návrhem, aby 2. žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 216 336 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.1.2019 do zaplacení se zamítá.

IV. Žaloba se žalobním návrhem, aby 3. žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.1.2019 do zaplacení se zamítá.

V. Žalobce a první žalovaná navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na nákladech řízení částku 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce je povinen zaplatit 3. žalované na nákladech řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobce a vedlejší účastník nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá, aby žalovaná č. 1 byla povinna zaplatit žalobci částku 216 337 Kč s příslušenstvím jako nemajetkovou újmu a částku 10 200 Kč s příslušenstvím jako majetkovou újmu, žalovaná Česká republika částku 216 336 Kč s příslušenstvím a částku 10 200 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 20.2.2014 podal žádost o informace týkající se hospodaření s veřejnými prostředky, poskytnutí informace o výši platu vedoucího právního odboru [městská část] [obec a číslo] a zástupce vedoucího právního odboru, poskytnutí celkové výše odměn a mimořádných odměn vyplacených vedoucímu právního odboru [městská část] [obec a číslo] a zástupci vedoucího právního odboru, poskytnutí dokladu o dosaženém vzdělání, kterého dosáhl vedoucí právního odboru [městská část] [obec a číslo] (titul [titul] [příjmení]) a zástupce vedoucího právního odboru (titul [titul]). Řízení prozatím bylo ukončeno doručením rozhodnutí [číslo jednací] dne 10.9.2018. Délka řízení byla 1663 dnů, zákonná lhůta měla být 15 dnů. Délka řízení byla více než 4 roky, tj. více než 100 násobek zákonné základní 15 denní lhůty. Povinný subjekt systematicky a vědomě vydával zjevně vadná a nezákonná rozhodnutí, způsoboval obstrukční ping-pong, nekonal ve lhůtách. Ministerstvo vnitra neučinilo dostatečně razantní opatření.

2. Žalovaná č. 1 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že řízení v souvislosti s žádostí o informace dle zák. č. 106/1999 Sb. není závazkem civilní (soukromoprávní) povahy pročež se ve vztahu k těmto řízením nelze otázkou přiměřenosti (celkové) délky řízení zabývat, a nelze na ně tudíž ani bez dalšího aplikovat závěry vyjádřené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp.zn. [stanovisko NS], kdy na dané skutkové případy lze aplikovat toliko případný nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věta druhá zák. č. 82/1998 Sb. tj. průtahy spočívající v porušení zákonné lhůty. Žalobce řádně netvrdí a neprokazuje porušení povinností žalované učinit úkon v zákonem stanovené lhůtě, tak jak žalované ukládá zákon, příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti žalované a vznikem škody a vznik a výši nemajetkové a majetkové újmy. Nemajetková újma mu nevznikla a k tvrzené majetkové újmě nepředložil ani neoznačil jen jediný důkaz.

3. Žalovaná č. 2 nejprve zastoupená Ministerstvem vnitra, později Ministerstvem financí navrhla zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace, neboť žalobce žádal o poskytnutí informací týkající se samostatné působnosti územních samosprávných celků. Pokud jde o majetkovou újmu, žalobce neprokazuje škodu ani příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a případnou škodou. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. Význam předmětu řízení pro žalobce byl pouze okrajový, takřka zanedbatelný.

4. Žalovaná č. 3 navrhla zamítnutí žaloby, pokud jde o majetkovou újmu ve výši 10 200 Kč, žalobce neprokazuje výši škody, ani příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a případnou škodou.

5. Ministerstvo vnitra navrhlo vstup Hlavního města Prahy do řízení jako vedlejšího účastníka. Hlavní město Praha přípisem ze dne 24. června 2019 souhlasilo se svým vstupem do řízení na straně žalované. K podané žalobě uvedl, že Magistrát hl.m. Prahy o odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu [městská část] [anonymizováno] [obec a číslo] rozhodl ve stanovené lhůtě. Magistrát hl.m. Prahy postupoval v souladu se zákonem a v žádném případě nebylo zasaženo do osobnostního práva žalobce. Causy žalobce je třeba posuzovat nikoliv jako jednotlivé případy, ale je třeba je posuzovat ve vzájemných souvislostech. Např. V rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové- pobočka v Pardubicích, č.j. [číslo jednací], ze dne 13.2.2015 je uvedeno, že šikanózní povaha mnohých žádostí již dosáhla takové intenzity, že již i justice odmítá těmto projevům svévole poskytovat soudní ochranu. Jednání žalobce v uvedeném případě soud označil jako systematické zneužívání práva na přístup k informacím. A takovýto výkon práva nepožívá právní ochrany. V předmětné věci se nejedná o informace, které by se k podstatným okolnostem životní sféry žalobce vztahovaly. Taktéž žalobce nezdůvodnil, ani nedoložil, jak se jeho životní sféry týkají osobní údaje úředních osob. Žalobce vznik tvrzené nemajetkové újmy neprokázal a neprokázal ani výši majetkové újmy. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhnul žalobu zamítnout.

6. Soud usnesením ze dne 25. května 2020 pod č.j. [číslo jednací] řízení ve věci odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [spisová značka] vyloučil k samostatnému projednání. Věc byla dále vedena pod sp.zn. [spisová značka]. Soud ve věci vydal dne 28. ledna 2021 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek, kterým žalobu na zaplacení částky 42 966 Kč s příslušenstvím zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. dubna 2021 pod č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že došlo ke změně dosavadní judikatury, a to nálezem Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a následně rozsudkem Velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], a je třeba posuzovat jak správní řízení, tak řízení před správním soudem jako jeden celek. Je proto namístě, aby uvedené řízení bylo posuzováno jako jeden celek, tj. aby soud posoudil, zda správní řízení, na které navazovalo řízení před správním soudem a posléze probíhalo po zrušujícím rozhodnutí MS v [obec], dále správní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé či nikoli a zda v souvislosti s takto dlouhým řízením vznikla žalobci presumovaná nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích. V této souvislosti je pak na soudu I. stupně, aby v souladu s ust. § 6 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení správně jednal s žalovanou Českou republikou příslušným ministerstvem, což je vzhledem k ust. § 6 odst. 3 zákoně ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení Ministerstvo financí. Dále odvolací soud uvedl, že je třeba vždy zkoumat i význam předmětu řízení pro poškozeného. Je totiž evidentní, že pokud zde bylo správní řízení vedeno podle zákona č. 106/1999 Sb., může být význam předmětu řízení pro poškozeného marginální v tom případě, pokud požadovaná informace není přímo spjata s osobou poškozeného. Je zde pak otázka, jak moc poskytnutí či neposkytnutí informace zasahuje do morální sféry poškozeného, tj. jakou má nejistotu o výsledku řízení. Soud pak usnesením ze dne 27. září 2021 pod č.j. [číslo jednací] řízení ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka] spojil ke společnému řízení.

7. Ze spisového materiálu Úřadu městské části [obec a číslo] sp.zn. [spisová značka] [číslo] a spisu Magistrátu hl.m. Prahy sp.zn. [spisová značka] [číslo] soud zjistil, že dne 20.února 2014 žalobce požádal o poskytnutí informací: 1.) Poskytnutí informace o výši platu vedoucího právního odboru ÚMČ [obec a číslo] a zástupce vedoucího právního odboru ÚMČ [obec a číslo] 2.) Poskytnutí celkové výše odměn a mimořádných odměn vyplacených vedoucímu právního odboru ÚMČ [obec a číslo] a zástupci vedoucího právního odboru ÚMČ [obec a číslo] 3.) Poskytnutí dokladu (popř. jeho kopie) o dosaženém vzdělání, kterého dosáhl vedoucí právního odboru ÚMČ [obec a číslo] (titul [titul] [příjmení] [příjmení]) a zástupce vedoucího právního odboru ÚMČ [obec a číslo] (titul [titul]). Městská část [obec a číslo] dne 7.3.2014 vydala rozhodnutí pod [číslo jednací], kterým žádosti nevyhověla a žádost odmítla. Žalobce se podáním ze dne 28. března 2014 proti rozhodnutí odvolal. Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 25.4. 2014 pod č.j. [spisová značka] [číslo] rozhodnutí povinného subjektu-městské části [obec a číslo], Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 7.3.2014 [číslo jednací], potvrdil a odvolání odmítl. Žalobce podáním ze dne 27. 6. 2014 podal žalobu k Městskému soudu v Praze proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 25. 4. 2014 Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. října 2017 pod č.j. [spisová značka] rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 25. 4. 2014, č.j. [spisová značka] [číslo] a rozhodnutí Úřadu městské části ze dne 7.3.2014 čj. [číslo jednací] [číslo], zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Úřad městské části [obec a číslo] dne 29. 1. 2018 vydal rozhodnutí, kterým žádosti pod bodem1.) nevyhověl a informace odmítl. Žádosti pod bodem 2.) odmítl část informace týkající se celkové výše odměn a mimořádných odměn vyplacených vedoucímu právního odboru a zástupci vedoucího odboru. Část informace zahrnující odůvodnění odměn odmítl v rozsahu dat, kterými povinný subjekt nedisponuje, tj. dat od 1.2.2010 do 31.12.2011 u vedoucího právního odboru a dat v rozsahu od 1.10.2007 do 31.12.2011 u zástupce vedoucího právního odboru. Žádosti pod bodem 3.) se část žádosti, která se týká kopie dokladů o dosaženém vzdělání vedoucího právního odboru, byla odmítnuta. Část žádosti týkající se anonymizovaných údajů, kterými jsou datum a místo narození zástupce vedoucího právního odboru, podpisy akademických funkcionářů a razítko úřadu ověřujícího kopii dokladu o dosaženém vzdělání, byla odmítnuta. Magistrát hlavního města Prahy dne 23.3.2018 pod [číslo jednací] rozhodnutí povinného subjektu městské části [obec a číslo] ze dne 29.1.2018 zn. [spisová značka] [číslo] zrušil a věc vrátil k novému projednání. Městská část [obec a číslo] dne 12.4.2018 vydala rozhodnutí [číslo jednací], ve kterém rozhodla stejně jako v rozhodnutí ze dne 29.1.2018 Magistrát hlavního města Prahy dne 29.6.2018 pod [číslo jednací] vydal rozhodnutí, kterým odvolání žalobce pro nedůvodnost zamítl a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2020 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že soud zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29.6.2018, [číslo jednací], kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 12.4.2018 čj. [číslo jednací] [číslo], jímž byla odmítnuta žádost žalobce ze dne 20.2.2014 o poskytnutí informací.

8. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění a doplnění žádosti soud zjistil, že žalobce dne 23. 7. 2018 požádal o přiměřené zadostiučinění a o náhradu majetkové újmy za nesprávné úřední postupy a vydávání nezákonných rozhodnutí, které doplnil podáním ze dne 27.9.2018. Z odpovědi žalované č. 1 soud zjistil, že dne 8. října 2018 žalovaná č. 1 odmítla žádost žalobce. Ze sdělení žalovaného č. 2 soud zjistil, že žalovaná č. 2 dopisem ze dne 9. ledna 2019 sdělila žalobci, že žádost o náhradu peněžitého zadostiučinění ve výši 452 563 Kč odmítají.

9. K výzvě soudu žalobce upřesnil, že po prvním žalovaném požaduje částku 166 337 Kč za délku řízení, za neposkytnutí informace částku 50 000 Kč a za majetkovou újmu částku 10 200 Kč. Po druhé žalované požaduje částku 61 685 Kč za délku řízení a částku 61 685 Kč za nefunkční kontrolní systém, částku 42 966 Kč za délku soudního řízení před Městským soudem v Praze pod sp.zn. [spisová značka], částku 50 000 Kč za nezákonné rozhodnutí [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] a majetkovou újmu 10 200 Kč.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

11. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti.

12. Podle § 3 odst. 1 písm. c) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

13. Podle § 19 OdpŠk územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy a) nezákonným rozhodnutím, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

15. Podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění.

16. Podle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit.

17. Podle § 22 OdpŠk územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

19. Městský soud v Praze v usnesení ze dne 29. dubna 2021 pod č.j. [číslo jednací] uvedl, že na základě nálezu Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a následně rozsudku Velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka], je třeba posuzovat jak správní řízení, tak řízení před správním soudem jako jeden celek. Je proto namístě, aby uvedené řízení bylo posuzováno jako jeden celek, tj. aby soud posoudil, zda správní řízení, na které navazovalo řízení před správním soudem a posléze probíhalo po zrušujícím rozhodnutí MS v Praze, dále správní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé či nikoli a zda v souvislosti s takto dlouhým řízením vznikla žalobci presumovaná nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích. V této souvislosti je pak na soudu I. stupně, aby v souladu s ust. § 6 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení správně jednal s žalovanou Českou republikou příslušným ministerstvem, což je vzhledem k ust. § 6 odst. 3 zákoně ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení Ministerstvo financí.

20. V rozsudku ze dne 2. 7. 2007, č. j. [číslo jednací], Nejvyšší správní soud shledal, že odpověď na otázku, do jaké působnosti obcí (samostatné či přenesené) má být zařazeno vlastní rozhodování o poskytnutí informací, je nutno hledat ve výkladu samotného zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím, že zákon o svobodném přístupu k informacím za povinné subjekty označil orgány, které agendu, k níž se požadované informace vztahovaly, věcně vyřizovaly (byla náplní jejich působnosti), nepřímo učinil povinnost k poskytování takových informací„ součástí“ obsahu dané působnosti těchto orgánů. Z toho pak vyplývalo, či bylo nutno dovodit, že rozhodování o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve věcech samostatné působnosti obcí bylo výkonem samostatné působnosti, a rozhodování o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve věcech přenesené působnosti obcí bylo výkonem přenesené působnosti (shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, sp. zn. [spisová značka] a ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. [spisová značka]).

21. Žalobcem požadované informace o výši platu vedoucího a zástupce vedoucího právního odboru, poskytnutí výše odměn a mimořádných odměn vyplacených vedoucímu a zástupci vedoucího právního odboru, poskytnutí dokladu o dosaženém vzdělání vedoucího a zástupce vedoucího právní odboru, se týkaly samostatné působnosti Městské části pro [část Prahy]. Jestliže rozhodování o poskytnutí shora uvedených informací spadá do samostatné působnosti, pak i odvolací přezkum Magistrátem hlavního města Prahy se odehrává v rámci výkonu téže působnosti. Přezkoumával-li tedy Magistrát hlavního města Prahy k odvolání žalobce rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] o neposkytnutí požadovaných informací spadajících do samostatné působnosti, postupoval rovněž v režimu samostatné působnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2021 sp.zn. [číslo jednací]).

22. Poskytování informací o výši platu a odměn přiznaných zaměstnancům Městské části 6 se týká samostatné působnosti územně samosprávných celků a druhý žalovaný proto není ve sporu pasivně legitimován. Soud proto žalobu vůči němu co do zaplacení částky za délku řízení 104 651 Kč (61 685 Kč za správní řízení + 42 966 Kč za řízení před Městským soudem v Praze) zamítl.

23. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění za nefunkční kontrolní systém ve výši 61 685 Kč a 50 000 Kč za nezákonné rozhodnutí [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], má soud za to, že žalobce neunesl břemeno důkazní, že mu vznikla tímto postupem a nezákonným rozhodnutím nemajetková újma, ačkoliv byl k tomu vyzván usnesením ze dne 3. března 2022 a následně podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. u jednání dne 31.3.2022 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 29.6.2011 sp.zn. [spisová značka] konstatoval, že v případě nemajetkové újmy, která měla vzniknout nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem spočívajícím v jiné skutečnosti než v nepřiměřené délce řízení, se plně uplatní procesní povinnosti tvrzení a důkazní a jim odpovídajících břemen. Soud proto žalobu v částce 111 685 Kč (61 685 Kč + 50 000 Kč) zamítl.

24. Ze stejného důvodu, tzn. z důvodu neunesení důkazního břemene, soud zamítl žalobu na zaplacení částky 50 000 Kč za neposkytnutí informace vůči 1.žalovanému. K tomu soud ještě uvádí, že Městský soud v Praze rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 30. ledna 2020 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], jímž byla odmítnuta žádost žalobce ze dne 20.2.2014 o poskytnutí informací, týkající se výše platů, poskytnutých odměn a dosaženého vzdělání u vedoucího právního odboru a zástupce vedoucího právního odboru, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění Městský soud v Praze poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2019 č.j. [číslo jednací] Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku uvedl, že povinný subjekt může odmítnout poskytnout žadateli informace o platu a odměnách zaměstnance, pokud nejsou splněny čtyři podmínky, a to: a) účelem vyžádání informace je přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu, b) informace samotná se týká veřejného zájmu, c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv.„ společenského hlídacího psa“, d) informace existuje a je dostupná. Městský soud podmínky b) a d) považoval za splněné. Pokud jde podmínku a) ztotožnil se s názorem povinného subjektu, že pouhé obecné konstatování výkonu veřejné kontroly nelze samo o sobě považovat za relevantní důkaz o naplnění této podmínky. Žalobce totiž nijak nevysvětlil, čím by požadovaná informace o platech měla přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu, a nadto bylo zjištěno, že v obdobných případech, kdy byly informace o platových poměrech žalobci poskytnuty, tyto žalobce nevyužil k oné diskuzi. Naopak bylo zjištěno, že žalobce podal následně několik žádostí o přiměřené zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb. Za utrpěnou nemajetkovou újmu v souvislosti s dříve podanými žádostmi o informace – celkem v době vydání napadeného rozhodnutí požadoval částku 7 646 989 Kč na odškodnění. K podmínce c) městský soud uvedl, že žalobce nijak nedoložil, že plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa.

25. Pokud jde o přiměřené zadostiučinění za délku řízení v částce 166 337 Kč vůči 1. žalovanému. Řízením bylo prokázáno, že žalobce dne 20. 2. 2014 požádal o poskytnutí informace. Toto řízení bylo skončeno pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze dne 24. 2. 2020. Řízení tak trvalo 6 let. Uvedená skutečnost opodstatňuje závěr, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu představovanému nepřiměřenou délkou řízení, jestliže zákon stanoví lhůtu 15 dní a nadřízený orgán má též rozhodnout ve lhůtě 15 dní od předložení odvolání povinným subjektem.

26. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

27. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro poškozeného v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případně výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného.

28. I pro posouzení otázky, jaká forma přiměřeného zadostiučinění je v posuzovaném případě dostačující, je tedy stěžejním kritériem význam namítaného řízení pro účastníka. V tomto směru soud dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl nízký, zanedbatelný. Řízení před správními orgány nebylo řízením, u kterého se podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva předpokládá zvýšený význam pro poškozeného (řízení opatrovnické, trestní, pracovněprávní, ve věcech osobního stavu, sociálního zabezpečení, týkající se života a zdraví).

29. I když soud v obdobné věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka] přiznal žalobci peněžité zadostiučinění, pak nutno uvést, že věc není dosud pravomocně skončená, v uvedeném sporu byly žalobci požadované informace sděleny a soud v době rozhodování nebyl seznámen se rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 30. ledna 2020, ve kterém se soud konstatoval, že v obdobných případech, kdy byly informace o platových poměrech žalobci poskytnuty, tyto žalobce nevyužil k diskuzi o věcech veřejného zájmu. Naopak bylo zjištěno, že žalobce podal následně několik žádostí o přiměřené zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb. za utrpěnou nemajetkovou újmu v souvislosti s dříve podanými žádostmi o informace – celkem v době vydání napadeného rozhodnutí požadoval částku 7 646 989 Kč na odškodnění. Městský soud v Praze se v uvedeném rozsudku ztotožnil se závěrem žalovaného ohledně kverulantského jednání žalobce i s tím, že mezi okolnosti rozhodné pro to, zda žalobce zneužívá zákon č. 106/1999 Sb. lze shrnout zejména mnohočetnost žádostí a jiných podání žalobce; vystupování takovým způsobem, který nasvědčuje, že mu nejde o rychlé a efektivní vyřešení věci, ale jen o samotné vedení řízení a následnou možnost uplatňovat náhradu škody. Městský soud v Praze v obdobné věci tj. poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. v rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne 9.2.2022 dovodil, že s ohledem na zanedbatelný význam řízení pro žalobce je přiměřenou formou satisfakce omluva, kterou žalobce požadoval, nikoliv poskytnutí finančního zadostiučinění.

30. Jak již bylo shora uvedeno, intenzita zásahu do osobní, rodinné, pracovní či jiné sféry žalobce byla v projednávané věci nepatrná, a proto není důvod, aby mu byla přiznána satisfakce v penězích. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že postačující formou zadostiučinění pro žalobce je konstatování porušení základních práv žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Proto soud rozhodl jak ve výroku I. je uvedeno a žalobu co do povinnosti 1. žalovaného zaplatit žalobci částku 166 337 Kč zamítl.

31. Pokud jde o náhradu majetkové újmy ve výši 10 200 Kč požadované po státu, tak má soud za to, že organizační složkou jednající jménem státu je ministerstvo vnitra podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.

32. K výzvě soudu žalobce uvedl, že je osobou, která aktivně spravuje svůj majetek. Čas vzniklý touto správou odpovídá zisku. V důsledku obstrukční činnosti žalované bylo provedeno celkem 66 událostí místo 2 a uplatňuje tak režijní paušál 19 200 Kč a dále byly podniknuty ještě 4 další kroky, takže požaduje celkem částku 20 400 Kč. Po každé ze žalovaných požaduje částku 10 200 Kč.

33. Občanský zákoník definuje škodu jako újmu na jmění (§ 2894 odst. o.z.) Vedle skutečné škody může škoda spočívat v ušlém zisku. Ten představuje nerozmnožení majetku v důsledku škodné události, ačkoliv nebýt jí, majetek by se býval rozmnožil (rozhodnutí [spisová značka]). K závěru o vzniku škody nepostačuje, jestliže mohl zisk ujít poškozenému hypoteticky. Je třeba postavit najisto, že k ujití zisku skutečně došlo. Žalobce netvrdil, ani neprokázal, že došlo u něj k újmě na jmění nebo že mu ušel zisk. Podle § 79 odst. 3 správního řádu nese správní orgán a účastník své náklady.

34. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal vznik škody, případně příčinnou souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím soud žalobu zamítl, a to jak proti žalovanému č. 1 ve výši 10 200 Kč, tak i proti státu ve výši 10 200 Kč.

35. O nákladech řízení mezi žalobcem a 2. a 3. žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal žalovaným 2. a 3. náklady podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a to žalované č. 2 za 7 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 6. ledna 2022, vyjádření k doplnění rozhodných skutečností, účast u jednání dne 3.března 2022, 31. března 2022, 29. dubna 2022 a 5. května 2022) tj. částku 2 100 Kč a žalované č. 3 za dva úkony po 300 Kč (účast u jednání dne 29. dubna 2022 a 5. května 2022) tj. částku 600 Kč.

36. O nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovanou, žalobcem a vedlejším účastníkem soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl věci úspěch částečný. Žalobce požadoval nemajetkovou újmu za délku řízení, za neposkytnutí informací a za majetkovou újmu. Žalobce byl úspěšný, pokud jde nemajetkovou újmu za délku správního řízení a neúspěšný ve věci nemajetkové újmy za neposkytnutí informací a za majetkovou újmu. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.