10 C 99/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Filippiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 76 416,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 817,09 Kč s úrokem kapitalizovaným za období od 5. 8. 2011 do 18. 5. 2015 částkou 11 472,38 Kč, s úrokem kapitalizovaným za období od 19. 5. 2015 do 11. 11. 2020 částkou 371 167,23 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 19. 5. 2015 do 11. 11. 2020 částkou 113 177,89 Kč, s úrokem ve výši 26,4 % ročně z částky 231 317,09 Kč od 12. 11. 2020 do 29. 6. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 231 317,09 Kč od 12. 11. 2020 do 29. 6. 2022, s úrokem ve výši 26,4 % ročně z částky 73 817,09 Kč od 30. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 73 817,09 Kč od 30. 6. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 599 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 779,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně společnost [právnická osoba], spol., se sídlem [adresa], [země], registrovaná v rejstříku společností v [země] [anonymizováno], pod [číslo], provozující svou obchodní činnost v České republice prostřednictvím [právnická osoba] organizační složka, [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo]) žádost o [název] kreditní kartu. Právní předchůdkyně žalobce tento návrh žalovaného schválila dne 5. 8. 2011 a následně pro žalovaného na jeho jméno vystavila a zaslala mu požadovanou kreditní kartu [číslo]. Mezi [název] a žalovaným tak došlo k uzavření smlouvy o kreditní kartě (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí Smlouvy byly [ulice] podmínky pro Citibank kreditní karty (dále jen„ produktové podmínky“) a sazebníky, které žalovaný obdržel při uzavření Smlouvy a souhlasil s jejich zněním, což prohlásil v rámci své žádosti o vydání kreditní karty. Žalovaný obdržel neaktivní kreditní kartu, aktivoval ji, zvolil další způsoby zabezpečení karty a začal ji užívat. Procesní předchůdkyně žalobkyně po uzavření Smlouvy a aktivaci kreditní karty umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše sjednaného kreditního limitu a hotovostního limitu. Žalovanému zasílala v dohodnutých časových intervalech výpisy z jeho kartového účtu s konečným a závazným zůstatkem. Dne 18. 5. 2015 rozhodl Městský soud v Praze o úpadku dlužníka a povolení oddlužení. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dnem rozhodnutí o úpadku se stala pohledávka procesního předchůdce žalobkyně splatnou. Procesní předchůdce žalobkyně svoji pohledávku do insolvenčního řízení řádně přihlásil dne 15. 6. 2015 a tato nebyla věřitelem ani insolvenčním správcem popřena. Přihlášena byla pohledávka v celkové výši 330 727,35 Kč, která byla tvořena jistinou ve výši 316 655,97 Kč, úrokem z poskytnutí finančních prostředků se sazbou 26,4 % ročně, ve výši 11 472,38 Kč ke dni zahájení dotčeného insolvenčního řízení a poplatky spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 2 599 Kč. Insolvenční řízení bylo ukončeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto, že dlužník není osvobozen od pohledávek věřitelů. V rámci oddlužení byla na pohledávku žalobkyně vymožena částka ve výši 85 338,88 Kč, kterážto částka byla započtena na jistinu dluhu. Žalobkyně přitom eviduje pouze splátky v celkové výši 58 211,12 Kč a zbylé splátky ve výši 27 127,76 Kč tak žalobkyně požaduje po insolvenčním správci a tato částka není předmětem tohoto řízení. Žalovaný ze zbylé částky uhradil pouze částku 157 500 Kč a to navzdory zaslání předžalobní výzvy.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu, a to na základě žádosti žalovaného o vydání kreditní karty ze dne 5. 8. 2011. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kreditní kartu vystavila a žalovaný se zavázal splácet peněžní prostředky tak, že byl povinen zaplatit aktuální dlužný zůstatek uvedený na výpisu z kartového účtu ke dni splatnosti na tomto výpisu uvedeném. S žalovaným bylo zahájeno insolvenční řízení a dne 18. 5. 2015 byl prohlášen úpadek žalovaného, a to usnesením Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka]. Právní předchůdce žalobkyně přihlásil do insolvenčního řízení shora uvedenou pohledávku za žalovaným v celkové výši 316 655,97 Kč přihláškou č.j. [spisová značka], což vyplývá i ze seznamu pohledávek. V rámci insolvenčního řízení byla přihlášená pohledávka částečně uspokojena částkou 85 338,88 Kč (byť žalobkyně eviduje pouze úhradu 58 211,12 Kč, kdy však částka 27 127,76 Kč by měla být vymáhána na insolvenčním správci a není tak předmětem tohoto řízení). Insolvenční řízení bylo ukončeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný není osvobozen od pohledávek věřitelů. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 01.09.2017 mezi [právnická osoba], a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako postupníkem, došlo k postoupení veškerých pohledávek vyplývajících či souvisejících se smlouvami uvedenými ve smlouvě o postoupení pohledávek. Účastníci smlouvy přitom následně podepsali souhlasné prohlášení ze dne 12. 9. 2017, ze kterého plyne prohlášení postupitele i postupníka o úplném uhrazení ceny za postoupení pohledávek. Na základě smlouvy o převodu závodu ze dne 3. 8. 2022 došlo k převodu pohledávky jako součásti závodu spočívajícího ve správě a obhospodařování portfolia pohledávek ze společnosti [právnická osoba], [IČO], na žalobkyni. Žalobkyně (respektive její procesní předchůdce) zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 7. 1. 2021, kde ho upozornila na možnost sjednání dohody o splátkách. Na tuto výzvu žalovaný zpočátku reagoval kladně, kdy z emailové komunikace vyplývá, že žalovaný dlužnou částku nesporoval a projevil vůli ji uhradit. Následně dne 29. 6. 2022 uhradil splátku ve výši 157 500 Kč, která byla započtena na jistinu. Žalovaný přesto neuzavřel se žalobkyní žádnou dohodu o splátkách, ani jinou dohodu o řešení jeho dluhu vůči žalobkyni a svoji zbývající dlužnou částku neuhradil, ani přes opakované urgence žalobkyně. žalovaný skutečnosti uvedené v žalobě nijak nesporoval.

5. V daném případě byla smlouva uzavřena v roce 2011, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), respektive podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodného zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, když § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále také jen„ obchodní zákoník“), se třetí částí tohoto zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků mimo jiné i závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

7. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky vyžadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

9. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

10. Podle § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. ve znění rozhodném na počátku prodlení výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Z úřední činnosti je soudu známa výše repo sazby stanovené ČNB pro rozhodné období, přičemž žalovaný úrok není vyšší než zákonný.

11. Podle § 524 obč. zák., aplikovatelného v souladu s § 1 odst. 1, 2 obchodního zákoníku, může věřitel pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

12. Podle § 526 obč. zák., aplikovatelného v souladu s § 1 odst. 1, 2 obchodního zákoníku, je postoupení pohledávky postupitel povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

13. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud ve vztahu k žalovanému za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno (datum) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. [spisová značka]).

14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku soud dovozuje obchodněprávní charakter smluvního vztahu účastníků, když se dle právní teorie jedná o tzv.„ absolutní obchod“. Soud dovozuje, že jednáním právního předchůdce žalobkyně - společnosti [právnická osoba], spol. - a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy ve smyslu výše citovaného ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, když právní předchůdce žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.

15. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyně břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.

16. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 779,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 953 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 817,09 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 060 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 080 Kč ve výši 2 746,80 Kč.