12 C 121/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Čvančarou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 121 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 121 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 119 650 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 350 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 27 491,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 121 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni tento nárok vznikl z titulu provedení technického úkonu spočívajícím v odtahu vozidla [registrační značka] dne 26. 5. 2012 a následném zaparkování vozidla na parkovišti žalobkyně. Dlužná částka za období od 24. 5. 2014 do 6. 1. 2021 (podání žaloby) představuje parkovné, složené z částky 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla, konkrétně za 2 420 dní po 50 Kč. Za předchozí období byl nárok žalobkyni přiznán rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 10. 2015 č. j. [číslo jednací]. Žalovaná neuhradila ničeho, ačkoliv byla vyzvána předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žaloby a přiložených listin soud předkládá závěr o skutkovém stavu: Z protokolu [číslo] bylo zjištěno, že dne 26. 5. 2012 v 10:10 hodin byl proveden odtah motorového vozidla Renault Twingo, [registrační značka]. Ze zřizovací listiny soud zjistil, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o hl. m. Praze“), jejímž hlavním účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, mj. výkon oprávnění hlavního města Prahy podle § 19b a § 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání. Z usnesení rady Hlavního města Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013 soud zjistil, že rada hlavního města Prahy schválila nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, včetně cenového věstníku, soud zjistil, že za odtah vozidla je maximální cena 1 900 Kč, přičemž za první až třetí i jen započatý den činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla, činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 50 Kč/den. Z oznámení o odstranění vozidla ze dne 26. 6. 2012, včetně dodejky, vyplývá, že žalovaná byla vyzvána, aby si své odtažené vozidlo na parkovišti žalobkyně vyzvedla. Z výzvy k převzetí vozidla ze dne 17. 7. 2012, včetně dodejky, se podává, že žalovaná byla opakovaně upozorněna, aby si své vozidla vyzvedla s tím, že narůstá cena parkovného. Z výpisu z centrální evidence vozidel vyplývá, že vozidlo s [registrační značka] provozuje žalovaná. Ze sdělení údajů z informačního systému evidence obyvatel ze dne 1. 4. 2014 vyplynulo, že je evidována jen nahlášená adresa trvalého bydliště žalované. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 9. 1. 2014, včetně dodejky, bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní upomínána k úhradě dlužné částky ke dni 9. 1. 2014 ve výši 83 551,54 Kč. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 10. 2015 č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobkyni byla přiznána částka 84 100 Kč s příslušenstvím z titulu odtahu a zaparkování vozidla žalované, [registrační značka], a to parkovné ke dni 22. 5. 2014. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 12. 2020 vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovano k úhradě dlužné částky v aktuální výši 119 650 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání s tím, že dlužná částka každý za parkovné narůstá. Soud z provedených listinných důkazů tak zjistil skutkový stav, který odpovídá tvrzením obsaženým v žalobě.

5. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil takto:

6. Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hl. m. Praze je zastupitelstvu hlavního města Prahy vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny.

7. Podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozpočtových pravidlech“) územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk.

8. Podle § 27 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu.

9. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a zákona o pozemních komunikacích, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.

10. Soud má za prokázané, že vozidlo žalované bylo odtaženo a následně zaparkováno na parkovišti žalobkyně, a to až do podání žaloby. Žalobkyně se přitom v dané věci domáhá parkovného za období od 24. 5. 2014 do 6. 1. 2021 ve výši 121 000 Kč (za dobu 2 420 dnů parkovné ve výši 50 Kč/den), neboť poplatek za odtah a parkovné za předchozí dobu byl žalobkyni již přiznán rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 10. 2015 č. j. [číslo jednací], a proto se nyní domáhá pouze části zbývajícího nároku, tedy parkovného za následující dobu. Výše požadovaného parkovného je v souladu s nařízením o maximálních cenách. Žalovaná v řízení nikterak netvrdila, natož prokázala, že by dlužnou částku již uhradila, popř. že by vozidlo vyzvedla dříve. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. Jelikož žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octla se s placením dluhu, vzniklé po roce 2014, v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 491,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 121 000 Kč, skládající se z částky 5 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 720 Kč ve výši 3 931,20 Kč.

13. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.