12 C 141/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované 2. titul celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalované , obě zastoupené advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa žalované o určení dědicem

I. Určuje se, že žalobkyně je dědicem po zůstavitelce [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], zemřelé dne [datum], ze závěti ze dne 25. 3. 2017.

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 29 206 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalované jsou povinny zaplatit České republice na nákladech státu částku, jejíž výše a splatnost budou stanoveny v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se na žalovaných domáhá určení, že je podle závěti ze dne 25. 3. 2017 dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum], a to s tvrzením, že touto závětí byla povolána jako dědička zůstavitelky v rozsahu tam vymezeného majetku. Uvedla, že v pozůstalostním řízení, vedeném soudní komisařkou [titul] [příjmení] [příjmení], byla vyzvána k podáním žaloby o určení dědického práva, neboť jí předložená závěť byla pouze ověřenou kopií, žádnému z účastníků ani svědkům [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] nebylo známo, kde se originál nachází, žalovaný, jakožto dědic po zůstavitelce ze zákona, závěť neuznal a dědictví neodmítl a dědická práva žalobkyně a žalovaného tak nemohou vedle sebe obstát v plném rozsahu. Usnesení s výzvou jí bylo doručeno dne 21. 2. 2019. Dodala, že závěť podle ní splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem, byla sepsána před svědky a nic nenasvědčuje tomu, že by zůstavitelka tuto závěť zničila a projevila tak svou vůli závěť odvolat. Poukázala na to, že existenci závěti potvrzují výpovědi v řízení vyslechnutých svědků, přičemž zdůraznila, že svědek [celé jméno svědka] byl důvěrníkem zůstavitelky.

2. Původní žalovaný [tiutl] [jméno] [příjmení], [datum narození] v průběhu řízení zemřel ([datum]) a na jeho místo nastoupily žalované (viz usnesení ze dne 23.7.2020, č.j. [číslo jednací].

3. Žalované navrhly žalobu zamítnout. Uvedly, že jsou dědičkami ze zákona. Platnost závěti ze dne 25. 3. 2017 neuznaly s tím, že ověřená kopie nesplňuje zákonem stanovené náležitosti. Zdůraznily, že soudní komisařce se nepodařilo dohledat originál závěti ani v bytě zůstavitelky, ani při prohlídce její bezpečnostní schránky v České spořitelně, ani v [zařízení] [anonymizováno] [část obce], kde zůstavitelka zemřela. Zdůraznily, že ani žalobkyně nemá originál k dispozici a není zřejmé, zda a závěť existovala k datu úmrtí zůstavitelky. Poukázaly na to, že stejně v řízení před soudní komisařkou vypovídali svědci [příjmení] a [příjmení]. Odkázaly na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] s tím, že důkazní břemeno ohledně existence závěti ke dni úmrtí zůstavitelky leží na žalobkyni. Podotkly, že podle dokumentace [zařízení] [anonymizováno] [část obce] zůstavitelka ustanovila žalovanou 1) a jejího manžela, jako osoby oprávněné k poskytování informací o svém zdravotním stavu a případném úmrtí. Žalovaná 1) musela zůstavitelce slíbit, že určité finanční prostředky poskytne na charitu, konkrétně žalobkyni a Člověku v tísni. Zdůraznily také, že žalobkyně se o úmrtí zůstavitelky dozvěděla od souseda, nikoliv z [zařízení] [anonymizováno], a že veškeré zařizování ohledně pohřbu zůstavitelky činila žalovaná 2). Závěrem dodaly, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by závěť existovala k datu úmrtí zůstavitelky.

4. Z provedených důkazů, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl důvod pochybovat, zjistil soud následující:

5. Z výpisu z rejstříku Ministerstva kultury ohledně žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou Církve římskokatolické, evidovanou v rejstříku Ministerstva kultury.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka], zejména úmrtního listu na čl. 1, protokolů o předběžném šetření ze dne 7. 6. 2018 na čl. 22-26, ověřené kopie závěti ze dne 25. 3. 2017 na čl. 28, protokolu o prohlídce bytu ze dne 11. 9. 2018 na čl. 143, přípisu [zařízení] [anonymizováno] [část obce] ze dne 1. 10. 2018 na čl. 151, protokolu o místním šetření ze dne 8. 10. 2018 na čl. 154 soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa svědka a svědkyně], zemřela dne [datum] v [zařízení] [anonymizováno] [část obce], [obec a číslo]. V rámci pozůstalostního řízení vedeného [titul] [jméno] [příjmení], notářkou pověřenou Obvodním soudem pro Prahu 7 byla předložena kopie holografní závěti zůstavitelky ze dne 25. 3. 2017 ve prospěch žalobkyně podepsaná 2 svědky, a to ve znění:„ Já, níže podepsaná [titul] [jméno] [příjmení] rozená [příjmení], [datum narození] v [obec], [rodné číslo] bytem [PSČ] [obec a číslo] [ulice] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] píši vlastní rukou tuto závěť ze svobodné vůle a v dobrém duševním zdraví. Jsem vdova, bezdětná a nemám, tudíž žádné neopominutelné dědice. Touto závětí odkazují po své smrti finanční prostředky uložené u finančních ústavů, jakož i eventuálně volně se nacházející, a to v částkách v jakých se v den mé smrti budou nacházet. Toto odkazuji kongregaci [název] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] se sídlem [ulice a číslo] [obec a číslo] [PSČ]. Odkazuji jim též pozemky zapsané Katastrálního úřadu v [obec]. Této Kongregaci odkazují též byt v osobním vlastnictví v ulici [ulice] [anonymizováno] [číslo] dům E byt [číslo] šesté patro, jakož i svůj spoluvlastnický podíl, tj. jednu ideální polovinu hrobového místa [číslo] hrobky na [část obce] v [obec], kde si přeji, aby po spálení byla v této hrobce uložená moje urna s popelem vedle mých rodičů a vedle mého manžela [titul] [jméno] [příjmení]. Této kongregaci odkazuji též movitý majetek. Závěť je datována 25. 3. 2017, nese podpis [jméno] [příjmení] a adresy a podpisy a svědků: [celé jméno svědka] [celé jméno svědkyně] (oba [ulice] [anonymizováno] [číslo], [obec a číslo]). Listina dále nese doložku o uznání podpisu zůstavitelky, ze dne 29. 3. 2017 a doložku potvrzující souhlas kopie s prvopisem ze dne 29. 3. 2017. Soud z toho má za prokázané, že existoval i originál této závěti. Nebyl však nalezen ani v bytě zůstavitelky, v [zařízení] [anonymizováno] [část obce], kde zůstavitelka zemřela, ani v bezpečnostní schránce zůstavitelky u [právnická osoba] Pohřeb zůstavitelky vypravila žalovaná 1).

7. Z protokolu notářky [titul] [příjmení] [příjmení] ze dne 8. 1. 2019 na čl. 189 soud zjistil, že [celé jméno svědkyně], po poučení podle § 126 o. s. ř., potvrdila, že dne 25. 3. 2017 byla osobně přítomna sepsání závěti zůstavitelky, jejíž obsah souhlasí s kopií, která jí byla notářkou a předložena k nahlédnutí. Závěť byla sepsána vlastní rukou zůstavitelky zůstavitelkou podepsána.

8. Výslech svědkyně [celé jméno svědkyně] již soud v tomto řízení neprováděl, a to jednak s ohledem na její vysoký věk, na to, že její výpověď byla učiněna v řízení před notářkou, po poučení podle § 126 o. s. ř., a že žalobkyně, která jí výslech původně navrhla, již na provedení tohoto důkazu dále trvala.

9. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] a protokolu notářky [titul] [příjmení] [příjmení] ze dne 8. 1. 2019 na čl. 188 soud zjistil, že [celé jméno svědka], se jako svědek zúčastnil sepisu závěti zůstavitelky dne 25. 3. 2017, přičemž obsah této závěti byl totožný s obsahem kopie, která mu byla ze strany notářky i soudu předložena. Zůstavitelka závěť předním vlastní rukou sepsala a podepsala. Okolnosti podpisu závěti napsal svědek přesvědčivě a bez váhání. Originál závěti nemá v držení ani neví, kde se nachází. Svědek byl sousedem zůstavitelky v domě a osobou, s nímž se zůstavitelka v době před svým úmrtím často stýkala jak ve svém bytě, tak ve zdravotnických zařízeních, kde následně pobývala ([zařízení] [anonymizováno] [část obce], [zařízení] [anonymizováno] [část obce] a [zařízení] [anonymizováno] [jméno]). Svědek potvrdil, že zůstavitelka předním často vyjadřovala svoji vůli odkázat velkou část svého majetku žalobkyni, s níž byla v kontaktu. O svém bratrovi a jeho dceři (žalované 1) se zůstavitelka měla vyjadřovat spíše negativně. S bratrem se však v prosinci 2017 měli usmířit. Vůli změnit závět, po pořízení závěti 25. 3. 2017, zůstavitelka před svědkem nevyjádřila, a to ani tím, že by závěť odvolala či zničila.

10. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že jde o známého rodiny žalovaných, kterým pomáhal s vyřizováním restitučních nároků a na restituovaných pozemcích, které má v pronájmu, následně hospodaří. Se zůstavitelkou jednal často v souvislosti s nájmem a restitucemi. O žádné závěti však nevěděl. Nevěděl nic ani o tom, že by snad nějaká závěť měla být zrušena či zničena.

11. Usnesením ze dne 21.2.2019, č.j. [číslo jednací] vyzvala notářka [titul] [příjmení] [příjmení], pověřená soudní komisařka, žalobkyni, aby do 2 měsíců od právní moci podala ke zdejšímu soudu žalobu proti [titul] [jméno] [příjmení] na určení, že je dědicem zůstavitelky. Právní moc usnesení nastala dne 9. 3. 2019. Žaloba byla podána 23. 4. 2019.

12. Z přípisu z psychiatrické nemocnice [část obce] ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že zůstavitelka zmocnila [titul] [příjmení] mu (svého zetě) a žalovanou 1) k nahlížení do její zdravotnické dokumentace, pořizování výpisů a k vyslovení souhlasu či nesouhlasu s poskytováním zdravotních služeb.

13. Soud zamítl důkazní návrhy žalovaný zakázkovým listem Jihlavské pohřební služby [jméno] [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 4. 2018, fakturou pohřební služby [jméno] [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 10. 5. 2018, příjmovými doklady pohřební služby [jméno] [anonymizována dvě slova] ze dne 20.4.2018 a z 21.5.2018, doklad služeb [územní celek] [anonymizováno] o zpopelnění [číslo] ze dne 3.5.2018, faktura [správa] [anonymizována dvě slova] ze dne 29.5.2018, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť se nijak nevztahují k tvrzení, že předmětná závěť byla zničena či nahrazena jinou. Z téhož důvodu soud zamítl důkazní návrhy žalovaný na výslech ošetřující lékařky a zdravotních sester, neboť zcela absentovala konkrétní tvrzení, která by těmito výslechy (blíže nekonkretizovaných osob) měla být prokázána.

14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

15. Podle § 1475 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (odst. 1). Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (odst. 2). Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím (odst. 3).

16. Podle § 1476 o. z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

17. Podle § 1494 odst. 1 o. z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

18. Podle § 1532 o. z. závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

19. Podle § 1533 o. z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

20. Podle § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

21. Podle § 1539 o. z. se svědci zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit (odst. 1). Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

22. Na základ ě shora uvedených zjištění má soud za to, že žalobkyně je dědicem po zůstavitelce (§ 1475 odst. 3 o. z.) ze závěti ze dne 25. 3. 2017 (§1476 o. z.).

23. Závěť, jejíž kopie byla v řízení provedena k důkazu, sepsala zůstavitelka vlastní rukou (holografická závěť) a povinnost zůstavitele podepsat závěť před svědky (§ 1534 a § 1539 o. z.) tak na danou situaci nedopadá. Obsah závěti vyplývá z její kopie a výpovědi svědka [celé jméno svědka]. Byly dodrženy požadavky na formu ve smyslu § 1532 a § 1533 o. z. a závěť ze dne 25. 3. 2017 je proto platnou závětí. Krom výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], vyplývá existence originálu závěti také z ověřovací doložky na předložené kopii.

24. Žalované však v řízení, zpochybňovaly existenci závěti k datu úmrtí zůstavitelky a s odkazem na judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. [spisová značka]) měly za to, že důkazní břemeno o této skutečnosti leží na žalobkyni. Žalovaným lze dát za pravdu, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že závěť zůstavitelky ze dne 25. 3. 2015 existovala ke dni jejího úmrtí, leží na žalobkyni. Žalobkyně však toto břemeno unesla, když prokázala obsah takové závěti, dodržení požadavků na její formu a skutečnost, že závěť (originál) vznikla. Za běžného běhu věcí tak lze očekávat, že taková závěť existovala i ke dni úmrtí zůstavitelky.

25. Judikatura dospěla k závěru, že„ závěť může být kdykoli zrušena tím, že zůstavitel pořídí platnou závěť novou (lhostejno jakou formou), vedle které závěť předchozí nemůže obstát, nebo tím, že zůstavitel zničí listinu, na níž byla napsána. Zničením listiny obsahující závěť se rozumí její roztrhání, spálení, vymazání textu, přeškrtání podpisu, data atp. Účinky zrušení závěti však nastanou pouze v tom případě, že závěť zničí sám zůstavitel, a to záměrně, tedy s úmyslem závěť zrušit. Pokud ke zničení listiny obsahující závěť dojde omylem, nešťastnou náhodou či listinu zničí jiná osoba než zůstavitel, nemá to za následek zrušení závěti. Zničení závěti má právní následky jen za předpokladu, že je zde dána pořizovací způsobilost zůstavitele a jeho vůle závěť zničit. Jestliže byla závěť pořízena ve více vyhotoveních, je k jejímu zrušení nezbytné zničit všechna vyhotovení. Právní úkon zrušení závěti musí být učiněn osobně pořizovatelem závěti; není možné, aby jej za zůstavitele učinil jeho zástupce“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise [název] [anonymizováno] pod [číslo] ročník 2008). Judikatura současně dospěla k závěru, že,„ dojde-li ke zničení listiny obsahující poslední vůli zůstavitele neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitele, bude pořízení pro případ smrti přesto vyvolávat právní účinky, jestliže se současně prokáže, že závěť obsažená ve zničené listině měla potřebné formální náležitosti (např. že byla napsána či podepsána vlastní rukou zůstavitele), a zjistí-li se, jaký měla obsah. Při ztrátě listiny obsahující poslední vůli zůstavitele je možné dědické právo z této závěti nabýt, prokáže-li se existence této listiny ke dni smrti zůstavitele a její platnost po formální i obsahové stránce.“ (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. [spisová značka]).

26. Protože žádný z provedených důkazů nevypovídá nic o tom, že by závěť byla některým ze shora uvedených způsobů zrušena či zničena (o opaku svědčí výpověď svědka [celé jméno svědka]) a ani (případná) ztráta této listiny či její nekvalifikované zničení by nic neměnily na jejích účincích, je třeba uzavřít jediným logickým závěrem, že závěť ze dne 25. 3. 2017 existovala i ke dni úmrtí zůstavitelky. Žalované sice v obecné rovině tvrdily, že závěť byla zničena, ale žádné konkrétní okolnosti však, přes poučení soudem, neuvedly. Je třeba dodat, že názor žalovaných, že existenci závěti ke dni úmrtí zůstavitelky lze prokázat pouze předložením originálu, je nesprávný a byl vyvrácen již v judikátu zmiňovaném samotnými žalovanými. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.

27. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich plnou náhradu. Náklady žalobkyně tvoří náklady na zastoupení advokátem, tedy mimosmluvní odměna podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) za 6 úkonů právní služby v plné výši po 2 500 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, sepis vyjádření a 3 x účast u ujednání), paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT za každý z těchto úkonů právní služby po 300 Kč, cestovné v celkové výši 3 597 Kč za 3 cesty k jednání osobním automobilem typ: Škoda Rapid, [registrační značka], Pardubice Praha a zpět (208 km, ověřeno dle [webová adresa]) při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km benzínu natural 95 v ceně 27,80 Kč a amortizaci 4,40 Kč na km podle § 13 odst. 1 AT a vyhl. č. 589/2020 Sb. po 1 199 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 2 400 Kč v rozsahu 24 jednotek (započatých půlhodin), po 8 jednotkách na 1 cestu podle § 14 odst. 1 písm. a) AT, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za DPH 21% (4 409 Kč) a náhrada za zaplacený soudní poplatek (2 000 Kč).

28. O nákladech státu (výrok III) rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na plný neúspěch žalovaných v řízení. Náklady státu tvoří svědečné svědka [celé jméno svědka], o němž v době vyhlášení rozsudku nebylo rozhodnuto. O výši a splatnosti nákladů státu proto bude rozhodnuto samostatným usnesením (§ 151 odst. 6 o. s. ř.).