12 C 153/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Čvančarou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 65 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 65 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 65 750 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 295,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 65 750 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni tento nárok vznikl z titulu parkovného odtaženého vozidla žalovaného, [registrační značka]. Vozidlo bylo přitom odtaženo dne 4. 11. 2013. Žalobkyně se pak konkrétně domáhá parkovného za dobu od 22. 8. 2014 do 28. 3. 2018, neboť poplatek za odtah a parkovné za předchozí období již bylo žalobkyni přiznáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 12. 2015 č. j. [číslo jednací]. Dlužná částka se tak skládá za parkovné, složené z částky 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla, konkrétně tak za dobu 1 315 dnů parkovného ve výši 50 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv by vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žaloby a přiložených listin soud předkládá závěr o skutkovém stavu: Z protokolu [číslo] bylo zjištěno, že dne 4. 11. 2013 v 9:41 hodin byl proveden odtah motorového vozidla Škoda Felicia, [registrační značka]. Ze zřizovací listiny soud zjistil, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o hl. m. Praze“), jejímž hlavním účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, mj. výkon oprávnění hlavního města Prahy podle § 19b a § 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání. Z usnesení rady Hlavního města Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013 soud zjistil, že rada hlavního města Prahy schválila nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, včetně cenového věstníku, soud zjistil, že za odtah vozidla je maximální cena 1 900 Kč, přičemž za první až třetí i jen započatý den činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla, činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 50 Kč/den. Z karty vozidla [číslo] soud zjistil, že provozovatelem a vlastníkem vozidla s [registrační značka] byl v době odtahu vozidla žalovaný. Z oznámení o odtahu vozidla ze dne 20. 12. 2013, včetně dodejky, vyplývá, že žalovaný byl vyzván, aby si své odtažené vozidlo na parkovišti žalobkyně vyzvedl. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 17. 3. 2014, včetně dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k úhradě dlužné částky ke dni 17. 3. 2014 ve výši 55 478,75 Kč a dle výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 8. 2014, byl upomínán k úhradě dlužné částky ke dni 1. 8. 2014 ve výši 80 590,82 Kč. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 12. 2015 č. j. [číslo jednací] se podává, že žalobkyni byl přiznán nárok na zaplacení částky 78 600 Kč s příslušenstvím z titulu odtahu vozidla žalovaného a za parkovné od doby odtahu, tj. od 4. 11. 2013 do 13. 8. 2014. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 12. 2020 vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v aktuální výši 65 750 Kč s příslušenstvím, která představuje nárok na parkovné za období od 22. 8. 2014 do data vydání vozu, jež se uskutečnilo dne 28. 3. 2018. Soud z provedených listinných důkazů tak zjistil skutkový stav, který odpovídá tvrzením obsaženým v žalobě.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud předkládá toto právní posouzení: Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hl. m. Praze je zastupitelstvu hlavního města Prahy vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny. Podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozpočtových pravidlech“) územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk. Podle § 27 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a zákona o pozemních komunikacích, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.

6. Soud má za prokázané, že vozidlo žalovaného bylo dne 4. 11. 2013 odtaženo a následně zaparkováno na parkovišti žalobkyně, a to až do data jeho vydání dne 28. 3. 2018. Žalobkyně se přitom v dané věci domáhá parkovného za období od 22. 8. 2014 do 28. 3. 2018 ve výši 65 750 Kč (za dobu 1 315 dnů parkovné ve výši 50 Kč/den), neboť nárok na poplatek za odtah a za předchozí dobu parkovného byl žalobkyni přiznán již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 12. 2015, č. j. [číslo jednací]. Výše požadovaného parkovného je zároveň v souladu s nařízením o maximálních cenách. Žalovaný v řízení nikterak netvrdil, natož prokázal, že by dlužnou částku již uhradil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 295,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 630 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 750 Kč sestávající z částky 3 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 120 Kč ve výši 2 545,20 Kč.

9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.