12 C 166/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem

I. Žaloba o zaplacení částky 14 901 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s tvrzením, že Magistrátem města Ústí nad Labem (dále jen MMÚL) bylo proti němu, pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], zahájeno přestupkové řízení podle § 76 a odst. 5 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu pro skutek, spočívající v manipulaci se zbraní pod vlivem alkoholu dne 10. 3. 2019. Dodal, že MMÚL postupoval v řízení nesprávně, nezákonně a tendenčně v neprospěch žalobce. Zdůraznil, že v přestupkovém řízení byl právně zastoupen, přičemž jeho právní zástupce již 3. 9. 2019 oznámil, že předmětný skutek nemůže být v řízení věrohodně doložen. Popsal průběh správního řízení, v němž byl nejprve rozhodnutím MMÚL ze dne 26. 2. 2020 uznán vinným z přestupku a byla mu uložena pokuta 10 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání, na jehož základě Krajský úřad Ústeckého kraje jako odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil. Žalobce dovozoval, že takto popsaným postupem a rozhodnutím mu vznikla újma v podobě nákladů na právní zastoupení v celkové výši 14 901 Kč, spočívajících v odměně za právní zastoupení za a 10 specifikovaných úkonů právní služby v plné výši po 1 000 Kč, paušální náhradě hotových výdajů za každý z těchto úkonů pro 300 Kč, náhrada za cestovné ve výši 1 101 Kč, náhrada za 8 jednotek promeškaného času ve výši 800 Kč. Dodal, že žalovanou vyzval k a náhradě újmy dne 16. 6. 2020, přičemž dne 2. 12. 2020 obdržel stanovisko, ve kterém žalovaná nahradit jakoukoliv újmu odmítla. Příslušenství ve formě úroku z prodlení v zákonné výši žalobce požadoval ode dne následujícího uplynutí šesti měsíců od doručení výzvy žalované k náhradě škody. V rámci jednání soudu žalobce upřesnil, že náhradu škody požaduje pouze z důvodu nesprávného úředního postupu správního orgánu prvního stupně, který spatřuje ve vedení řízení, výslechu svědků a obstarávání odborných vyjádření k dechové zkoušce, přestože od počátku muselo být zřejmé, že skutek nelze prokázat.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Odkázala na obsah svého stanoviska ze dne 23. 11. 2020, v němž odmítla nárok žalobce na odškodnění. Zdůraznila, že předpokladem odpovědnosti státu je existence pravomocného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, přičemž takové rozhodnutí v projednávané věci není. Podotkla, že správní orgán je povinen zahájit řízení o přestupku, o němž se dozví a toto podezření prověřit. V dané věci byl dostatečně určen, jak skutek, tak jeho možný pachatel. Všechny úkoly, které správní orgán provedl, byly provedeny účelně k náležitému prověření všech rozhodných skutečností a ve lhůtách stanovených právními předpisy. Delší trvání ústního jednání bylo způsobeno výpověďmi svědků otázkami právního zástupce. Uzavřela, že ve věci nedošlo ani k žádnému nesprávnému úřednímu postupu, a že náklady správních řízení si účastník nese sám podle § 79 odst. 3 správního řádu.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující:

4. V Úředním záznamu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] bylo ze strany Policie České republiky konstatováno, že dne 10. 3. 2019 ve 12:10 hodin byla do vlaku EC č. 173 ve směru na Děčín – Praha přivolaná oznamovatelem – průvodčím [jméno] [příjmení] hlídka Policie České republiky. Oznamovatel uvedl, že muž, později identifikovaný jako žalobce, má na stolečku před sebou hrozně střelnou zbraň, kterou po upozornění, že se ho ostatní cestujícího bojí, vložil do batohu. Při kontrole žalobce předložil hlídce zbrojní průkaz a uvedl, že zbran si chtěl prohlédnout neboť jí téhož dne zakoupil. Vyndal ji tedy z plastového kufru na stoleček a mezi spolucestujícími začal provádět rozborku a sborku zbraně. Policisté následně pojali podezření, že žalobce byl ovlivněn alkoholem a proto provedli dechovou zkoušku pozitivním výsledkem 1,87 ‰ alkoholu. Žalobce měl údajně policistům uvést, že již po cestě vypili 9 plechovek piv a dalších 6 má připraveno na zbytek cesty. Úřední záznam není ze strany žalobce podepsán.

5. Na základě oznámení PČR o přestupku ze dne 12. 7. 2019, doplněného podáním PČR ze dne 15. 8. 2019 bylo žalobci dne 4. 9. 2019 doručeno oznámení Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 27. 8. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] o zahájení přestupkového řízení a předvolání k ústnímu jednání v přestupkovém řízení, pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že dne 10. 3. 2019 ve 12:10 hodin ve vlaku a EC 173 ve směru Děčín – měl manipulovat ve společných prostorách v přítomnosti spolucestujících střelnou zbraní [název] [příjmení], vzor [název] [anonymizováno] ráže 9 mm, v. [číslo] dne tuto činnost měl vykonávat pod vlivem alkoholu.

6. Žalobce již v rámci úředního záznamu o podání vysvětlení před Policí České republiky dne 30. 7. 2019 Uvedl, že žádný alkoholický nápoj a opilý nebyl.

7. Žalobce byl v řízení zastoupen [titul] [jméno] [příjmení], advokátem. Ten v zastoupení žalobce podal dne 3. 9. 2019 (viz doručenka) správnímu orgánu vyjádření ze dne 30. 9. 2019, v němž namítal, že žalobce nebyl při manipulaci se střelnou zbraní ovlivněn alkoholem. Poukázal na to, že dechová zkouška byla provedena pouze jednou a tedy nebyla provedena v souladu se zákonem a závazným pracovním postupem [číslo] (dále jen metodika) aprobovaným judikaturou správního soudu (sp. zn. [spisová značka]). Uzavřel, že výsledek dechové zkoušky nelze považovat za způsobilý důkaz o ovlivnění žalobce alkoholem, a že toto ovlivnění nemůže být nijak objektivně prokázáno, pročež by řízení mělo být zastaveno. K vyjádření, krom plné moci, připojil rovněž výňatek z metodiky Ministerstva dopravy a Pracovní postup Českého metrologického institutu.

8. Dne 3. 10. 2019 bylo MMUL konáno jednání za účasti žalobce a jeho právního zástupce. Jednání začalo ve 13:00 hodin. V rámci jednání byli, mimo jiné, vyslýcháni svědci pprap. [jméno] [příjmení], pprap. [jméno] [příjmení] a prap. [titul] [jméno] [příjmení]. Právní zástupce žalobce pokládal svědkům otázky. Jednání bylo ukončeno v 15:00 hodin (viz protokol o ústním jednání ze dne 3. 10. 2019)

9. Dne 7. 10. 2019 (viz doručenka) doručil právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] obviněného po ústním jednání ze dne 4. 10. 2019. V tomto sdělení popřel, že by žalobce policistům měl sdělit, že předmětného dne vypil 9 piv, resp požil jakýkoliv alkoholický nápoj. Opakovaně poukázal na nesprávně provedenou dechovou zkoušku, přičemž zdůraznil nesprávné pracovní podmínky, k nerespektování přípravy pro měření a pracovního postupu pro měření. Upozorňoval rovněž správní orgán na možný vznik škody v podobě nákladů žalobce na právní zastoupení 10. Dne 1. 11. 2019 byla MMÚL doručena ze strany Policie Odpověď na žádost o doplnění oznámení přestupku ze dne 1. 11. 2019. Policie k žádosti MMÚL konstatuje, že metodika opakované dechové zkoušky řidičů neslouží k tomu, aby se ověřila správnost měření přístrojem. Provádí se kvůli zjištění klesající či stoupající hladiny promile alkoholu pro výpočet a dokazování míry ovlivnění v přestupkovém řízení nebo trestní rovině. Ověřování dechovým zkoušek pro případnou chybovost přístroje není žádný žádným předpisem předepsáno.

11. Dne 13. 12. 2019 byl za účasti právního zástupce žalobce proveden dožádaný výslech svědka [příjmení] – průvodčího z vlaku, který polici ohlásil, že žalobce manipuloval ve vlaku se zbraní a nejevil se mu zcela při smyslech, z čehož dovozoval své podezření o ovlivnění žalobce alkoholem (viz protokol o výpovědi svědka [příjmení] ze dne 3. 12. 2019).

12. Dne 16. 12. 2019 (viz doručenka) doručil právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] obviněného po výslechu svědka ze dne 16. 12. 2019. V rámci sdělení namítal, že svědek [příjmení] (průvodčí ve vlaku) nic o ovlivnění žalobce alkoholem, např. z jeho dechu nezaznamenal, neviděl žalobce konzumovat alkoholické nápoje a neviděl ani alkoholické nápoje v jeho přítomnosti. Zopakoval, že v řízení nebude ničím objektivně prokázáno ovlivnění žalobce oku při manipulaci se zbraní a navrhl, aby řízení bylo zastaveno.

13. Dne 10. 1. 2020 (viz doručenka) byl právní zástupce žalobce vyrozuměn ze strany MMÚL o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 20. 1. 2020 (viz doručenka) doručil právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] obviněného k podkladům řízení ze dne 20. 1. 2020. Opětovně navrhl, aby řízení bylo zastaveno. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu v souvislosti s prováděním dechové zkoušky a zdůraznil, jedna dechová zkouška provedená ve vztahu k žalobci není způsobilá prokázat jeho ovlivnění alkoholem.

14. Dne 19. 2. 2020 (viz doručenka) doručil právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] obviněného ze dne 19. 2. 2020. V rámci sdělení reagoval na dokument založený nově do spisu, který však pro věc považoval za irelevantní.

15. Rozhodnutím MMÚL ze dne 26. 2. 2019 (správně ze dne 26.2.2020), č. [spisová značka] [číslo] byl žalobcem uznán vinným z přestupku podle § 76 a odst. 5 písm. b) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, jehož se z nedbalosti dopustil tím, že dne 10. 3. 2019 ve 12: 10 hodin ve vlaku EC 173 ve směru Děčín – Praha, kdy pod vlivem alkoholu manipuloval ve společných prostorách a v přítomnosti spolucestujících se střelnou zbraní [název] [příjmení], vzor [název] [anonymizováno] ráže 9 mm, [příjmení], výr. č. [číslo] [číslo]. Za tento přestupek byl žalobci uložen správní trest ve výši 10 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. K tomuto důkazu soud dodává, že mezi účastníky je nesporné, že toto rozhodnutí je nesprávně datováno a správné datum (z něhož soud i vycházel) je 26. 2. 2020. Rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 26. 2. 2020 (viz doručenka).

16. Proti uvedenému rozhodnutí podal právní zástupce žalobce dne 3. 3. 2020 (viz doručenka) včasné odvolání ze dne 2. 3. 2020.

17. Rozhodnutím Krajského úřadu v Ústí nad Labem (dále jen KÚÚL) ze dne 24. 4. 2020, č.j. [spisová značka] bylo podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu rozhodnutí MMÚL ze dne 26. 2. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] zrušeno a řízení zastaveno. Odvolací správní orgán zejména zdůraznil, že povinností správního orgánu je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Uzavřel, že ani rozsáhlé dokazování nemohlo vést k závěru, že se žalobce (obviněný) dopustil přestupku na úseku zbraní střeliva, neboť ačkoliv bylo v řízení prokázáno, že žalobce manipuloval na místě veřejnosti přístupném se zbraní, jeho ovlivnění alkoholem nebylo prokázáno, když orientační dechová zkouška nebyla Policií České republiky provedena v souladu s metodikou Českého metrologického institutu a judikaturou správního soudu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp zn. 2 As 154/2017), jestliže nebyla s odstupem 10 minut od prvního měření opakována s maximální možnou odchylkou 10% a žádný ze svědků neviděl žalobce alkohol přímo konzumovat. Dále vytkl, že v den incidentu nebyl s obviněným sepsán úřední záznam o podání vysvětlení, přičemž záznam sepsaný se žalobcem 30. 7. 2019 popírá závěry z úředního záznamu ze dne 10. 3. 2019. Odvolací správní orgán tak na základě pravidla in dubio pro reo napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 4. 2020.

18. Právní zástupce žalobce v řízení učinil 9 úkonů právní služby: (1) převzetí a příprava zastoupení, (2) sepis vyjádření ze dne 3. 9. 2019, (3) vyjádření ze dne 4. 10. 2019, (4) vyjádření k výslechu svědka ze dne 16. 12. 2019, (5) vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 20. 1. 2020, (6) vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 19. 2. 2020, (7) sepis odvolání ze dne 2. 3. 2020 a jeho doplnění (8) účast na jednání dne 3. 10. 2019, (9) účast na jednání dne 16. 12. 2019 po 1 000 Kč za úkon. Ke každému z těchto úkonů přísluší paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč. Dále promeškal 8 jednotek (půlhodin) času a na cestovném vynaložil 1 101 Kč (nesporné tvrzení účastníků).

19. Dne 16. 6. 2020 požádal žalobce o odškodnění majetkové újmy, spočívající v nákladech právního zastoupení (14 901 Kč) a zadostiučinění za nemajetkovou újmu (40 000 Kč). Žalovaná odškodnění odmítla zejména s odkazem na neexistenci pravomocného rozhodnut, které by bylo pro nezákonnost zrušeno. Žalobce s vyřízením žádosti nesouhlasil a s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 2841/19 požádal znovu o náhradu škody s upozorněním na možnost soudního vymáhání (viz výzva k úhradě újmy ze dne 16. 6. 2020, stanovisko žalované ze dne 23. 11. 2020 a replika žalobce ze dne 4. 1. 2021). Žalovaná však žalobce nijak neodškodnila.

20. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně:

21. Stát odpovídá podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále je ZOdpŠk) za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (§1 odst. 1 ZOdpŠk). Předpokladem je uplatnění nároku u příslušného úřadu před podáním žaloby u soudu (§ 14 odst. 3 ZOdpŠk)

22. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u příslušného úřadu (§ 6 ZOdpŠk), přičemž nebyl odškodněn ani z části. Podmínka ve smyslu § 14 odst. ZOdpŠk je tedy splněna.

23. Další předpoklady odpovědnosti státu za škodu jsou (1) nesprávný úřední postu či nezákonné rozhodnutí, (2) vznik škody či nemajetkové újmy a (3) příčinná souvislost mezi nimi. 24. předem je třeba zdůraznit, že žalobce v řízení tvrdil (viz protokol o jednání dne 20. 1. 2022), že příčinou vzniku škody v podobě nákladů právního zastoupení je nesprávný úřední postup MMÚL spočívající v samotném vedení řízení. Jinou příčinu škody žalobce netvrdil. <i>25. Podle § 13 ZOdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).</i> 26. Soudní praxe za nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první ZOdpŠk) považuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]). Činností, která se bezprostředně odrazí ve vydaném rozhodnutí pak je typicky získávání, provádění a hodnocení důkazů. Pochybení při této činnosti pak může být za podmínek § 8 odst. 1 ZOdpŠk hodnoceno nikoliv jako nesprávný úřední postup, ale jako nezákonné rozhodnutí. K tomu je třeba dodat, že ani žádné nezákonné rozhodnutí v posuzované věci vydáno nebylo. Předpokladem nezákonného rozhodnutí je, že nabylo právní moci (či bylo vykonatelné bez ohledu na právní moc) a bylo právě pro svou nezákonnost zrušeno (§ 8 odst. 1 a 2 ZOdpŠk). Argumentoval-li žalobce nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. [ústavní nález], je třeba konstatovat, že závěry tohoto nálezu na projednávanou věc nedopadají, neboť v judikované věci správní orgán opakovaně (3x) nedostatečně zjistil skutkový stav věci a rozhodlo o vině obviněného, a to navzdory pokynům, které mu nadřízený správní orgán v tomto směru uložil a navzdory tomu, že bylo prokázáno, že se obviněný skutku nedopustil. Ústavní soud naopak v nálezu zdůraznil, že nikoliv každé zahájení řízení o správním deliktu, respektive přestupkové řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, by bylo možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, respektive nezákonné rozhodnutí, zakládající bez dalšího odpovědnost státu za škodou zákona č. 82/19 98 Sb.

27. Samotné přesvědčení obviněného o nemožnosti prokázat jeho vinu není dostatečným důvodem k tomu, aby řízení bylo zastaveno. Naopak je povinností správního orgánu prověřit oznámení Policie ČR o přestupku (§ 73 zák. č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dále jen ZoP), které obdrží a postupovat při tom z moci úřední (§ 78 odst. 1 ZoP). Postupuje podle základních zásad činnosti správního orgánu (hlava II. zák. č. 500/2004 Sb. správní řád, dále jen s. ř.). Tyto zásady stanoví povinnost správního orgánu postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 (§ 3 s. ř.).

28. Lze proto uzavřít, že postup MMÚL v projednávané věci nebyl nesprávným úředním postupem, pokud v zákonem stanovených lhůtách konal jednání, obstarával odborná vyjádření či vyslýchal svědky, příp. i formou dožádání. Samotná skutečnost, že dechová zkouška nebyla dne 10. 3. 2019, v souladu se shora uvedenou metodikou, opakována ještě neznamená, že by ovlivnění žalobce alkoholem při manipulaci se zbraní nebylo možno prokázat, jinak - např. právě výpověďmi svědků, kteří jej mohli vidět alkohol konzumovat. Ostatně je třeba zdůraznit, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce alkoholem ovlivněn nebyl (rozhodnuto bylo na základě zásady in dubio pro reo). Jestliže pak byl nesprávný skutkový závěr MMÚL korigován v rámci odvolacího řízení, nelze uzavřít, že by toto pochybení bylo natolik intenzivní (ve smyslu shora uvedeného nálezu Ústavního sodu), aby založilo odpovědnost státu za škodu za tvrzený nesprávný úřední postup.

29. V řízení tedy nebyl prokázán již první z atributů odpovědnosti za škodu (tvrzený nesprávný úřední postup), pročež soud žalobu zamítl (výrok I).

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalované právo na jejich plnou náhradu. Tuto náhradu tvoří paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2013 Sb. za 2 úkony po 300 Kč (vyjádření ze dne 17. 8. 2021 a účast na jednání dne 20. 1. 2022).