12 C 185/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení příjmení se sídlem adresa o zaplacení 4 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 650 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 650 Kč ve výši 8,25% ročně od 24. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že jakožto příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy provedla dne datum na pokyn příslušníka policie podle § 45 zák. č. 361/2000 Sb., odtah motorového vozidla, jehož provozovatelem je žalovaná. Zdůraznila, že vozidlo nebylo odtaženo z jejího rozhodnutí, jako je tomu při komplexním čištění komunikace, které v dané věci prováděno nebylo, ale z rozhodnutí příslušníka městské policie, neboť vodidlo tvořilo překážku v provozu. O odtahu byl pořízen protokol. Vozidlo následně umístila na parkovišti, které provozuje, informovala žalovanou o odtahu a umístění vozidla na parkovišti, dále o částce za odtah a jejím zvyšování za každý den parkování. Současně vyzvala žalovanou k úhradě nákladů na odtah a parkovného podle nařízení hlavního města Prahy. Žalovaná si vozidlo vyzvedla, avšak ani přes výzvu, ničeho neuhradila. Žalovanou částku charakterizovala, jako škodu, tedy tvoří náklady na odtah (1 900 Kč) a parkované (celkem 2 750 = 3 x 250 Kč za 1. až 3. den + 5 x 400 Kč za 4. - 8. den). Dodala, že úrok z prodlení požaduje až od 24. 3. 2021, v souvislosti s předžalobní výzvou ze dne 17. 3. 2021, přestože se žalovaná do prodlení s úhradou dostala již 16. 4. 2020, když výzva k úhradě ze dne 16. 3. 2020 jí byla doručena v souladu s ust. § 573 o. z.

2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Na svoji obranu uvedla, že v reakci na výzvu informovala žalobkyni, že v době, kdy došlo k odtahu jejího vozidla, již byla mnoho dní mimo území České republiky a nevěděla nic o záboru ulice ani nutnosti odstranit vozidlo, což považuje za závažné okolnosti ve smyslu § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích a dovozovala, že jí povinnost platit náklady za odtah nevznikla. Zdůraznila, že vozidlo řádně zaparkovala v modré zóně a následně odjela na dovolenou. Následně se snažila reagovat na výzvu žalobkyně a situaci vysvětlit.

3. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a ze shodných tvrzení (§120 odst. 3 o. s. ř.) a z předložených listin (zřizovací listina a nařízení č. 2/2013, výzva k úhradě ze dne 16. 3. 2020, včetně doručenky, osvědčení o registraci vozidla registrační značka, protokolu číslo předžalobní výzvy, dopisu žalované ze dne 27. 4. 2021, dokladu o letu Praha – Dempasar Bali přes Istanbul a o letu zpět ze dne 10. až 11. 3. 2020 a 20. 2. 2020, asistenční karty o cestovním pojištění od 20. 2. do 10. 3. 2020, dokladu Ministerstva zdravotnictví Indonésie o očkování proti Covidu 19 ze dne 21. 2. 2020, lodního lístku číslo ze dne 9. 3. 2020) učinil následující závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně je příspěvková organizace zřízená Hlavním městem Praha. Usnesením Hlavního města Prahy č. 184 bylo schváleno nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti (dále jen nařízení), podle něhož maximální cena za úplný odtah činí 1 900 Kč (§ 2 odst. 1 písm. a) nařízení) a maximální cena služby parkovišť 250 Kč denně za 1. - 3. den, 400 Kč denně za 4. - 180. den a 50 Kč denně za každý další den (§2 odst. 3. nařízení). Žalovaná je provozovatelem vozidla registrační značka. V období od 20. 2. 2020 do 11. 3. 2020 byla na dovolené mimo území ČR. Dne 5. 3. 2020 rozhodl strážník městské policie (příjmení: číslo) o odtažení uvedeného vozidla z prostoru na komunikaci před domem adresa v ulici ulice, obec, neboť tvořilo překážku silničního provozu. Žalobkyně odtah provedla a vozidlo zaparkovala jí provozovaném parkovišti 5. 3. 2020 v 11:41 hodin. O odtahu byl pořízen protokol číslo. Žalobkyně informovala žalovanou o odtahu. Žalovaná vozidlo vyzvedla na parkovišti žalobkyně dne 12. 3. 2020 v 7:30 hodin (parkování po dobu 8 dnů). Dopisem ze dne 16. 3. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 4 650 Kč ve lhůtě do 15. 4. 2020. Výzvou ze dne 17. 3. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 4 650 Kč znovu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Žalovaná ničeho neuhradila.

5. Soud neprovedl důkaz usnesením o záboru ze dne 5. 3. 2020, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť mezi účastníky bylo nesporné, že vozidlo žalované bylo odtaženo z rozhodnutí příslušníka městské policie, který nebyl napaden ve správním řízení a provedení takového důkazu by tedy bylo nadbytečné.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Podle § 45 zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu (dále jen ZoSP) kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. (odst. 1). Není-li možno překážku provozu na pozemních komunikacích neprodleně odstranit, musí ji její původce označit a ohlásit policii (odst. 2). Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele (odst. 4).

8. V posuzované věci není pochyb o tom, že vozidlo provozované žalobkyní bylo odtaženo a po dobu 8 dnů odstaveno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Podle zmíněného nařízení pak náklady na odtah činí 1900 Kč a náklady na parkování 2 750 = 3 x 250 +5 x 400 Kč.

9. Není pochyb ani o tom, že vozidlo bylo z pozemní komunikace odtaženo na pokyn strážníka městské policie, neboť podle jeho rozhodnutí tvořilo překážku silničního provozu. Žalobkyně tak odtah neprováděla z vlastního rozhodnutí, jak je tomu např. při komplexním čištění komunikace (kdy platí dočasný zákaz nebo omezení stání či zastavení silničních vozidel podle § 19a zák. č. 13/1997 Sb.), ale právě z rozhodnutí strážníka ve smyslu § 45 odst. 1 ZoSP.

10. Rozhodnutí strážníka je v tomto ohledu pro soud závazné (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná sama připustila, že toto rozhodnutí nenapadla ve správní řízení ani v rámci správního soudnictví a ani v tomto řízení jej zpochybňovat nechtěla. Je tedy nerozhodné její tvrzení o tom, že vozidlo zaparkovala (před svým odjezdem na dovolenou) řádně, neboť s ohledem na rozhodnutí strážníka, tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci.

11. Je třeba dodat, že zohlednit závažné důvody ve smyslu § 19b zák. č. 13/1997 Sb., které provozovateli zabránily vozidlo včas odstranit (liberační důvod k povinnosti hradit náklady na odtah a parkování), v daném případě zahraniční dovolenou žalované, lze toliko v případě, kdy žalobkyně provádí odtah z vlastního rozhodnutí (§ 19a zák. č. 13/1997 Sb.), nikoliv, postupuje-li podle § 45 odst. 4 ZoSP (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. spisová značka či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. spisová značka)

12. Soud neprovedl moderaci škody (§ 2953 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)), kterou navrhovala žalovaná, neboť argumentem žalované v tomto směru bylo, že vozidlo zaparkovala řádně a o tvrzeném záboru ulice se nemohla včas dozvědět. Jak však bylo uvedeno výše, je třeba vycházet z toho, že její vozidlo tvořilo překážku silničního provozu, pročež tvrzení žalobkyně o správném parkování je apriori vyvráceno. Žalobkyně pak netvrdila žádné osobní či majetkové důvody, pro které by úhrada (bagatelní) žalované částky pro ni byla nepřiměřeně tvrdá.

13. S ohledem na shora uvedené je nárok žalobkyně důvodný, a to i ve vztahu k příslušenství, neboť žalovaná vzniklou škodu neuhradila, ačkoliv byla vyzvána nejpozději dne 19. 3. 2020 (§ 573 o. z.). Dostala se následující dne do prodlení (§ 1968 o. z.) a vznikla jí povinnost zaplatit také úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§1970 o. z.). Ačkoliv k prodlení došlo dříve, přiznal soud příslušenství až od žalobkyní požadovaného data, neboť nemůže překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v řízení tvoří soudní poplatek (400 Kč), paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka podle vyhl. č. 254/215 Sb. za 2 úkony po 100 Kč podle § 2 odst. 1 (výzva k plnění, sepsi žaloby) a 1 úkon po 300 Kč podle § 2 odst. 3 (vyjádření ze dne 23. 8. 2021). Je pravdou, že žalobkyně byla zastoupena advokátem. Soud však má stejně, jako je tomu v případě statutárních měst a ČT (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015, sp. zn. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2013, sp. zn. ústavní nález), za to, že žalobkyně je dostatečně personálně a materiálně vybavena k hájení své primární činnosti (k níž byla zřízena Hlavním městem Praha), čemž odpovídá i kvalita jednotlivých jejích podání. Projednávaná situace (ani způsob a rozsah argumentace žalované) se nijak nevymyká situacím, v nichž žalobkyně běžně vystupuje a z komunikace, kterou se žalovanou před podáním žaloby vedla je zřejmé, že ani orientace v právních předpisech, které byly rozhodné pro toto řízení, jí není cizí. Náklady na zastoupení advokátem proto soud nepokládá za účelné a jejich náhradu žalobkyni nepřiznal.

15. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.