12 C 200/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti na straně žalované celé jméno vedlejšího účastníka , narozeného datum bytem adresa vedlejšího účastníka o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 212 088,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 212 088,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 13. 6. 2019 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 1 800 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi vedlejším účastníkem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 4. 7. 2019 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 212 080,70 Kč s příslušenstvím a náhrady náklad řízení, s tvrzením, že dne 2. - [datum] se proti němu, v souvislosti se výkonem pravomoci policejního orgánu, dopustil příslušník Policie ČR, [hodnost] [celé jméno vedlejšího účastníka] (vedlejší účasntík), jako velitel hlídky [název] [anonymizováno], série nezákonných jednání, která blíže popsal v žalobě s odkazem na rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 4. 2018, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2018, č. j. [číslo jednací] jimiž byl vedlejší účastník odsouzen pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby a pro přečin omezování osobní svobody. Žalobce s odkazem na tyto rozsudky dovozoval, že vedlejší účastník mu bezdůvodným využitím institutu zajištění způsobil nemajetkovou újmu spočívající v omezení jeho základních práv a svobod ve smyslu čl. 7 a 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále, že porušil povinnost policisty, čímž citelně a ponižujícím způsobem zasáhl do osobnostních práv žalobce, který se žádného protiprávního jednání nedopustil. Tohoto jednání se dopustil úmyslně. Dehonestoval žalobce veřejně, za přítomnosti většího počtu osob, přátel žalobce. Zneužil autoritu policisty, když žalobce přinutil podrobit se nedůvodnému zadržení a omezení osobní svobody v délce 4 hodin s pouty na rukou. V důsledku nečekaného útoku hlavou, jemuž se dokázal vyhnout, se žalobce obával po dobu zadržení o své zdraví. V takto popsaném jednání spatřoval nesprávný úřední postup, za který odpovídá žalovaná. Žalovanou částku představovalo bolestné za zhmoždění obou zápěstí v důsledku přiložení pout, které trvalo 4 hodiny (2 646,70 Kč), zadostiučinění za nemajetkovou újmu (150 000 Kč) a náklady zastoupení žalobce, coby poškozeného, v trestním řízení (59 442 Kč). Žalobce nárok uplatnil u žalované, avšak dne 12. 6. 2019 však obdržel její zamítavé stanovisko. K námitce žalované ohledně promlčení nároku na náhradu nemajetkové dodal, že počátek běhu promlčecí doby odvozuje analogicky podle § 35 odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb. od právní mocí rozsudku Krajského soudu v Ostravě, tj. od 22. 8. 2018. Právo na náhradu nákladů trestního řízení pak žalobce odvíjí od svého postavení poškozeného v tomto řízení. Dodal, že námitku promlčení považuje za rozpornou s dobrými mravy.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uplatněný nárok neuznala a odkázala na závěry ve svém zamítavém stanovisku k žádosti žalobce o odškodnění ze dne 7. 6. 2019. K nároku na náhradu škody žalovaná uvedla, že bolestné za použití služebních pout nekoresponduje se závěry soudního znalce [titul] [jméno] [příjmení], který v posudku ze dne 1. 12. 2016 uvedl, že žalobce neutrpěl žádná zjevná poranění, když v jeho případě nebylo poranění kožního krytu v místě zápěstí dne [datum] zjištěno. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tím, že promlčecí doba v trvání šesti měsíců začala běžet dne 3. září 2016 a odvíjí se od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy ode dne, kdy se poškozený dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, tj. omezení osobní svobodě a použití donucovacích prostředků. Dodala, že počátek promlčecí doby se naopak neodvíjí od povědomí poškozeného o tom, kdo událost zavinil, a že šlo o nesprávný úřední postup. Nesouhlasila, že by námitka byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Ohledně nároku na náhradu nákladů trestního řízení žalovaná dovozovala, že žalobci postavení poškozeného v trestním řízení nepříslušelo, neboť nárok bylo třeba uplatnit u zaměstnavatele škůdce a žalobce proto nemá proto právo na náhradu takto vynaložených nákladů.

3. Vedlejší účastník se ve věci samé nevyjádřil a zůstal nečinný.

4. Z provedených důkazů, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností, učinil následující skutková zjištění:

5. Z usnesení generální inspekce bezpečnostních sborů ze dne 3.2.2017, [číslo jednací] soud zjistil, že proti vedlejšímu účastníkovi a [hodnost a titul] [jméno] [příjmení] bylo zahájeno trestního stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

6. Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. 4. 2018 sp. zn. [spisová značka], potvrzení o přijetí datové zprávy dne [datum] a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2018 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že uvedený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně, doručený právnímu zástupci žalobce dne 9. 1. 2019 byl k odvolání OSZ a obžalovaného změněn rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, jímž byl [hodnost] [celé jméno vedlejšího účastníka], [datum narození] (vedlejší účastník) shledán vinným tím, že v době od 22:50 hodin dne 2. 9. 2016 do 03:10 hodin dne [datum] byl v souvislosti s výkonem pravomoci policejního orgánu, jako velitel hlídky [název] [anonymizováno] odpovídající za výkon hlídkové služby této hlídky v obvodu Obvodního oddělení policie Nový Jičín, v reakci na rozepři mezi [hodnost]. [příjmení] a poškozeným [celé jméno žalobce], narozeným [datum], kterou sledoval ze bezprostřední blízkosti, místo aby zakročil proti jednání [hodnost]. [příjmení], přistoupil a v rozporu se základními povinnostmi policisty stanovenými v § 9 a § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky a Etickým kodexem Policie ČR provedl výpad čelem vpřed ve snaze zasáhnout do hlavy před ním stojícího [celé jméno žalobce], na což tento včas reagoval pohybem vzad, a dále v rozporu se základními povinnostmi policisty a podmínkami použití donucovacích prostředků stanovenými v § 11 a § 53 zákona č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky a v rozporu s Etickým kodexem Policie ČR, omezil [celé jméno žalobce] na svobodě tím, že ho svým rozhodnutím nejprve bez jakéhokoliv zákonného důvodu, v rozporu zejména s podmínkami zajištění a použití pout uvedenými v § 26 a § 54 zákona č. 273 2008 Sb., o Polici České republiky, zajistil a poté opět bez jakéhokoliv zákonného důvodu, jako velitel hlídky rozhodl o jeho převozu z parkoviště před Sportbarem na ulici [ulice] [nemocnice] [číslo] v [obec] na obvodní oddělení policie ve v Novém Jičíně se sídlem [adresa], kde byl pak [celé jméno žalobce] od 23:12 hodin dne 2. 9. 2016 do 03:10 hodin dne [datum] s rukama spoutanýma za zády bezdůvodně omezena na svobodě pohybu, dále nprap.. [celé jméno vedlejšího účastníka] účelově založil dne [datum] v čase kolem 02:44 hodin v informačním systému Evidence trestního řízení (IS ETŘ) formulář se názvem„ poučení zajištěného zadrženého dle směrnice rady EU“ a následně účelově zpracoval nepravdivý úřední záznam o předvedení [celé jméno žalobce] pro smyšlený přestupek proti veřejnému pořádku podle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., kterého se měl [celé jméno žalobce] dopustit neuposlechnutím výzvy policisty, aby takto odůvodnil svůj vadný služební postup, k čemuž nprap. [celé jméno vedlejšího účastníka] ještě dne [datum] pracoval a předal obvodnímu oddělení policie Nový Jičín spis [číslo jednací] [číslo] o přestupku neuposlechnutí výzvy, obsahující nepravdivé údaje o příčinách užití donucovacích prostředků, zajištění osoby a úřední záznam [číslo jednací] ([anonymizováno] [číslo] o použití donucovacích prostředků, rovněž obsahující nepravdivé skutečnosti, s vědomím, že takto bude [celé jméno žalobce] bezdůvodně vystaven správnímu řízení, ve kterém měl účelově vytvořený a zcela smyšlený důkazní stav vést k uznání jeho viny za přestupek proti veřejnému pořádku podle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/19 90 Sb. se možnou výší peněžité sankce až 10 000 Kč, když současně bezdůvodným využití institutu zajištění způsobil poškozenému [celé jméno žalobce] nemajetkovou újmu spočívající v omezení jeho základních práv a svobod ve smyslu čl. 7 a čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tedy jednak jakou úřední osoba v úmyslu způsobit jinému závažnou újmu vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, jednak jinému bez oprávnění bránil užívat osobní svobody, čímž spáchal jednak přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen jednak k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a současně K trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu služebního a pracovního poměru bezpečnostních sborech České republiky na dobu tří let. Poškozený [jméno] [příjmení] byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Posledně zmíněný rozsudek nabyl právní moci dne 22. 8. 2018.

7. Z kamerového záznamu [číslo] [číslo] [rok] na přiloženém DVD soud zjistil, že je z něj parný incident mezi žalobcem a [hodnost]. [příjmení], kdy policista (čas 4:50 záznamu) demonstrativně pouští občanský průkaz žalobce na zem. Žalobce, zatímco hovoří do telefonu, slovně reaguje a dochází ke slovní výměně. Záběr je následně oddálen a odchýlen mimo incident se žalobcem. Následně (čas 6:00 záznamu) je patrné pouze, jak je žalobce odveden do policejního vozidla a toto odjíždí. Soud dodává, že v rámci trestního řízení byl tento záznam soudem vyhodnocen jako rozhodující důkaz o vině vedlejšího účastníka, když do té doby výpovědi svědků – přátel žalobce nasvědčovaly verzi žalobce a svědků policistů verzi vedlejšího účastníka.

8. Z dopisu právní zástupkyně žalobce ze dne 10. 12. 2018 a příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 12. 12. 2018 soud zjistil, že za právní služby související se zastoupením žalobce, coby poškozeného ve výše uvedeném trestním řízení vyúčtovala právní zástupkyně odměnu v celkové výši 59 442 Kč, s tím, že i tato odměna byla uhrazena dne 12. 12. 2018 ve výši 50 442 Kč a ve zbytku kryta již dříve složenými zálohami v celkové výši 9 000 Kč. Žalobce tak v souvislosti s trestním řízením vynaložil na nákladech právního zastoupení celkem 59 442 Kč.

9. Z lékařské zprávy neurochirurgické ambulance – [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a lékařské zprávy ortopedicko-traumatologické ambulance – [titul] [jméno] [příjmení] za téhož dne soud zjistil, že žalobce při vyšetření vykazoval mj. pruhovitý oboustranný erytém kolem zápěstí horních končetin, resp. stopy po přiložení pout na zápěstích.

10. Z lékařské zprávy praktické lékařky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že lékařka, v souladu se metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdravý, stanovila bolestné v souvislosti s úrazem žalobce ze dne 2. 9. 2016 za poškození zdraví spočívající ve zhmoždění zápěstí (10 bodů) a za kontuzi (pohmoždění) hlavy a dolní čelisti (5+5 bodů) celkem v rozsahu 20 bodů.

11. Z dopisu ze dne 28. 12. 2018, včetně dodejky soud zjistil, že tímto dopisem, doručeným žalované dne 4. 1. 2019, žalobce uplatnil právo na náhradu škody z nesprávného úředního postupu spočívající jednak v bolestném za zhmoždění obou zápěstí v důsledku přiložení pout po dobu čtyř hodin ve výši 2 646,70 Kč, dále v majetkové škodě spočívající v nákladech právního zastoupení v trestním řízení ve výši 59 442 Kč a konečně v nemajetkové újmě za porušení práva na nedotknutelnost osoby, práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení, práva na osobní svobodu a práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti ve výši 150 000 Kč.

12. Z přípisu žalované ze dne 21. 1. 2019 a stanoviska žalované ze dne 7. 6. 2019, včetně záznamů o přijetí datových zpráv soud zjistil, žalovaná potvrdila přijetí žádosti o odškodnění, přičemž žalobce obdržel dne 12. 6. 2019 stanovisko žalované s tím, že žádnému z uplatněných nároků nebylo vyhověno.

13. Po takto provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce byl dne 2. a 3. 9. 2016 vystaven jednání vedlejšího účastníka – v postavení velitele hlídky PČR, popsanému ve shora uvedeném rozsudku, přičemž vedlejší účastník byl za toto jednání odsouzen. V rámci zásahu proti žalobci mu byla protiprávně nasazena služební pouta. Je třeba dodat, že výrok o vině je pro soud v této věci závazný (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Bodové ohodnocení bolestného žalobce v souvislosti s přiložením služebních pout činilo 10 bodů, což žalobce zjistil ze zprávy praktické lékařky dne [datum]. Žalobce se jako poškozený účastnil shora uvedeného trestního řízení a na nákladech právního zastoupení v tomto uhradil 59 442 Kč. Žalobce uplatnil právo na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované dne 4. 1. 2019. Žalovaná žádosti žalobce nevyhověla. Žalobce podal žalobu v této věci dne 4. 7. 2019.

14. Po právní stránce hodnotil soud nárok žalobce podle zák. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ZOdpŠk).

15. Podle § 1 odst. 1 ZOdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 5 ZOdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 13 ZOdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (odst. 1 věta první). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

18. Podle § 32 ZOdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (odst. 1). Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2). Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo (odst. 3).

19. Žalobce splnil podmínku uvedenou v § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 2 ZOdpšk, neboť svůj nárok řádně uplatnil u žalované před podáním žaloby a tomuto nároku nebylo minimálně 6 měsíců před podáním žaloby vyhověno.

20. Je třeba předeslat, že soud je (v souladu se závěry vyslovenými ve shora zmíněném trestním rozsudku) přesvědčen, že výše popsaný postup vedlejšího účastníka, co by policisty při výkonu služby, byl zcela nepochybně nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 ZOdpŠk v jehož důsledku vznikla žalobci určitá nemajetková újma, za kterou žalovaná plně odpovídá.

21. Pokud se však týče nároku na náhradu nemajetkové újmy za porušení práva na nedotknutelnost osoby, práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení, práva na osobní svobodu a práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti a bolestného soud žalobu zamítl, neboť žalovaná uplatnila námitku promlčení a soud dospěl k závěru, že tyto nároky jsou promlčeny.

22. Promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 ZOdpŠk činí 6 měsíců a počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle soudní praxe je pro počátek promlčecí doby ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy rozhodující jen povědomí o nepříznivých důsledcích úředního postupu, nikoliv povědomí o tom, že šlo o nesprávný úřední postupem (viz např. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. [spisová značka]). O újmě na svých výše uvedených ústavou zaručených právech se žalobce dozvěděl již v okamžiku, kdy skončil zákrok vedlejšího účastníka proti němu tedy dne [datum]. Promlčecí lhůta, tak marně uplynula 4. 3. 2017 O bolestném, resp. o jeho výši se žalobce dozvěděl nejpozději ze zprávy [titul] [příjmení] dne [datum] a promlčecí lhůta tak marně uplynula dne 23. 8.2018.

23. Námitka žalobce, že se o vzniklé újmě dozvěděl až s právní mocí rozsudku, vydaného v trestním řízení, není ze shora uvedených důvodů správná.

24. Rovněž není důvodná námitka, že promlčecí doba neběží analogicky podle § 35 odst. 2 ZOdpŠk. V prvé řadě se toto ustanovení se týká regresní náhrady, což plyne z odkazu na § 17 odst. 2 ZOdpŠk. Dále je třeba dodat, že za újmu vzniklou žalobci odpovídá žalovaná, nikoliv přímo vedlejší účastník. Řízení vedené proti němu tak běh promlčecí doby nestaví.

25. Konečně žalobce namítal, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Soud je však přesvědčen, že v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by žalobci bránily ve včasném uplatnění jeho práva, a které by byť vzdáleně měly původ v jednání žalované. Žalovaná např. nevstoupila v jednání se žalobcem a neujišťovala jej, že jeho nárok bude uspokojen. Bylo zcela věcí žalobce, že se rozhodl vyčkat výsledků trestního řízení s vedlejším účastníkem a zjednodušit si tak důkazní situaci, neboť jak soud uvedl, je vázán výrokem o vině. Nebyl-li si žalobce jist důkazní situací, mohl uplatnit svůj nárok u žalované a posléze (§ 15 odst. 2 ZOdpŠk) i u soudu a navrhnout přerušení řízení do skončení řízení trestního. Na marném uplynutí promlčecí doby tak žalovaná nenese žádnou vinu.

26. Pokud se týče nároku na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení, je třeba předeslat, že podmínkou odpovědnosti žalované je nejen prokázání nesprávného úředního postupu a vznik škody, ale také příčinná souvislost mezi nimi. Ačkoliv naplnění první dvou uvedených předpokladů má soud za prokázané, není tomu tak v případě kauzálního nexu. Je sice pravdou, že jednáním vedlejšího účastníka (výše popsaným v trestním rozsudku) byla žalobci způsobena újma, avšak sám vedlejší účastník za tuto újmu neodpovídá. Za tuto újmu odpovídá žalovaná, neboť vedlejší účastník vystupoval jako policista při plnění úkolů státu podle zák. č. 273/2008 Sb., jednáním nesledoval uspokojení vlastních cílů a nešlo tedy o exces z plnění služebních povinností. Shodné závěry byly vysloveny i Krajským soudem ve shora uvedeném trestním rozsudku (viz bod 43). Vynaložení nákladů na zastoupení žalobce v trestím řízení tak není v příčinné souvislosti se vzniklou újmou žalobce. Je třeba dodat, že příčinnou souvislost žalobce neprokázal i přes poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto žlobu zamítl i ohledně tohoto nároku.

27. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalovanou a žalobcem rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.), přičemž žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tuto náhradu tvoří paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony písemného podání, 2 úkony přípravy a 2 úkony účasti na jednání po 300 Kč.

28. Při vyhlášení rozsudku soud nerozhodl o nákladech řízení vedlejšího účastníka. Rozhodl o nich proto podle § 167 odst. 2 ve spojení s § 166 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.). Ve věci úspěšný vedlejší účastník by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. měl právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.