12 C 200/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného

I. Určuje se, že žalobce byl evidován v protokolu registru operativních svazků, svazek reg. [číslo] v archivním protokolu agenturně operativních svazků HSVKR arch. [číslo] jako důvěrník bývalé státní bezpečnosti – vojenské kontrarozvědky, neoprávněně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 24 178,01 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal určení uvedeného ve výroku I. žalobu odůvodnil tím, že na internetových stránkách Archivu bezpečnostních složek jsou zveřejněny registrační protokoly bývalé Státní bezpečnosti - Vojenské kontrarozvědky (dále jen VKR), z nichž vyplývá, že měl být důvěrníkem VKR. Informaci z archivu pak uvedla ve svém příspěvku na sociální síti Facebook, ve skupině Sušice a Sušičané, [jméno] [příjmení]. Žalobce dovozoval, že tak byl v očích sušické veřejnosti poškozen, neboť s StB ani VKR nikdy nespolupracoval, nebyl ochoten sdělovat kontrarozvědce informace a ani se nestýkal s jejím pracovníkem ve smyslu čl. 17, 18 a 21 Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky - rozkazu ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 3 ze dne 25. 1. 1978. Dovozoval, že bylo zasaženo do osobnostního práva, především do jeho osobní cti a dobré pověsti, neboť jeho neoprávněným vedením v evidenci VKR jako důvěrníka je vyvoláván u společnosti dojem, že se aktivně podílel na nekalých, odsouzeníhodných zločineckých praktikách komunistického režimu před rokem 1989. Poukázal na jednotlivé rozpory a nepravdivé informace v archivovaných materiálech. Např. v závěrečné zprávě svazku to, že byl získán jako důvěrník vojenské kontrarozvědky ze dne 27. 11. 1980. Zdůraznil také rozpor oproti potvrzení o zaměstnání a to, jak v důvodu ukončení jeho zaměstnání, tak v termínu. Odkázal na články 17-21 směrnice policejního prezidenta s tím, že se s pracovníky VKR ani StB vůbec nestýkal.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k osobě žalobce se zachoval archivní svazek [číslo]. [anonymizováno] [číslo], řádky z registračního a archivního protokolu, [právnická osoba] [anonymizováno] karta, z nichž vyplývá, žalobce byl evidován jako důvěrník VKR v [obec] pod reg. [číslo] dne 27. 11. 2 1980. Závěrečná zpráva o ukončení spolupráce pak byla vypracována dne 27. 12. 1984 a svazek vedený na žalobce byl uložen do archivu dne 6. 2. 1985. Žalovaná poukázala na směrnici pro práci s tajnými spolupracovníky československé kontrarozvědky ze dne 25. 1. 1978, podle níž je důvěrník spolupracovník, který pomáhá plnit dílčí úkoly, styk s ním je navázán po souhlasu náčelníka oddělení a u této osoby dochází pouze k evidování v seznamu u náčelníka oddělení a ve formě blokace zájmových osob. Není s ním proveden vázací akt, ani není vyžadován ústně či písemný závazek ke spolupráci. Styk s důvěrníkem se uskutečňoval nepravidelně, podle potřeby a zpravidla se utajoval. Důvěrník, tak jak je zaevidován žalobce, byl nevědomým spolupracovníkem. Dodala, že v souvislosti se nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 11. 1992 bylo zrušeno ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 451/1991 Sb. a kategorie důvěrník již nebyla vědomu formou spolupráce. Žalobci proto bylo vydáno lustrační osvědčení, že nebyl evidován jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. a) nebo bez zákona č. 451/19 91 Sb.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující:

4. Na Facebookovém profilu [jméno] [příjmení] ve skupině Sušice a Sušičané byl [datum]. [anonymizována dvě slova] [rok] publikován článek, z něhož vyplývá, že člen vedení finančního výboru města Sušice (člen ODS) je veden v tzv. Cibulkových seznamech, což si autorka měla„ ověřit“ na internetu na stránkách [webová adresa] (viz výpis – příspěvek [jméno] [příjmení] na sociální síti Facebook ze dne [datum]).

5. Webové stránky [webová adresa] jsou internetové stránky Archivu bezpečnostních složek provozované Ústavem pro studium totalitních režimů, kde v sekci„ jmenné evidence“ existují dva vyhledavače, které umožňují prohledávání doposud vyhotovených přepisů registračních a archivních protokolů bývalých bezpečnostních složek, a také vyhledávání v evidenci příslušníků a zaměstnanců, kteří v těchto bezpečnostních složkách v letech 1948 – 1989 působili (známo soudu z jeho činnosti).

6. Na stránkách Archivu jsou ve vztahu k osobě [celé jméno žalobce], [datum narození] publikovány řádky operativního svazek VKR reg. [číslo] protokolu agenturně operativních svazků HSVKR arch. [číslo] nichž se podává, že žalobce byl evidován jako důvěrník VKR v Sušici pod uvedeným reg. [číslo] dne 27. 11. 2 1980 (shodná tvrzení účastníků. Ověřeno fotokopiemi uvedených řádků svazku).

7. Žalovanou byla soudu předložena fotokopie dokumentů svazku č. [číslo] [číslo], zejména návrh na získání důvěrníka ze dne 5. 11. 1980 a závěrečná zpráva ze dne 27. 12. 1984 a dále fotokopie blokačních karet tzv. ESO karty vztahující se k reg. [číslo] [číslo] [číslo].

8. V návrhu na získání důvěrníka ze dne 5. 11. 1980 se uvádí, že náčelníku oddělení VRK, majoru [jméno] [příjmení] je předkládán návrh na získání důvěrníka s tím, že„ [celé jméno žalobce] narozen [datum] v [obec], státní příslušník ČSSR, národnosti české, původu dělnického, původním povoláním technik, zaměstnán u vojenského útvaru 24 93 Sušice jako technik správy budov, ženatý, bez politické příslušnosti, bytem [adresa], okres [okres] nositelem státního tajemství. Jmenovaný pochází z dělnické rodiny. Základní devítiletou školu navštěvoval v Sušici, po jejím ukončení zde studoval gymnázium. Přihlásil se a byl přijat na stavební fakultu ČVUT v Praze, odkud v roce 1975 ze studijních důvodů. V témže roce začal studovat SPŠ stavební v Plzni, kde v roce 1977 maturoval a nastoupil jako stavební technik v n.p. [příjmení] [jméno]. V roce 1979 si podal žádost o zaměstnání u vojenské správy a nastoupil jako technik na správu budov, kde pracuje dodnes. Byl členem PO, později SSM, kde zastával funkci kulturního referenta. Jinak politicky angažován není. V roce 1975 se oženil s [jméno], rozenou [příjmení], dcerou důstojníka PS, která je v současné době tajemnicí FMV. Nebyl trestán ani vyšetřován, nebyl v kapitalistickém v zahraničí. Cílem získání důvěrníka i operativně překrýt styk obou bázi mezi útvary ČSLA posádky [obec] a civilními organizacemi poskytujícími těmto útvarům služby v oblasti výstavby, údržby a řemesel. Schopnost plnit tyto cíle je dána kvalifikací a osobními vlastnostmi navrhovaného, současně (?) pak jeho zařazení na správě budov a dobrou znalostí civilního přilehlého prostředí, kde se narodil a vyrůstal. Důvěrník bude plnit následující úkoly operativní situace. 1) vyhledávat ve styku s pracovníky civilních organizací poskytujících ŠLA služby osoby projevující podezřelý zájem o útvary a zařízení ČSLA v posádce Sušice. 2) na úseku vojenské ekonomiky vyhledávat signály o rozkrádání, vypořádá dnem (?) hospodaření se zařízeními a materiálem vojenské správy na úseku správy budov. 3) Signalizoval případy hrubé nekázně vojáků základní služby zařazených na zpráv se cílem zabránit vzniku MU na tomto úseku. 4) Signalizoval podezřelý zájem civilních osob o problematiku ČSLA. S důvěrníkem bude udržován konspirativní styk.“ Podepsán starší referent nadpor, [celé jméno svědka].

9. Ze závěrečné zprávy ze dne 27. 12. 1984 se podává že:„ Jmenovaný byl získán jako důvěrník vojenské kontrarozvědky dne 27. listopadu 1980. Získání bylo provedeno na základě ideových pohnutek do faktoru agenturní pronikání a ideologické rozkladné činnosti, jakož i do faktoru CPP. V průběhu spolupráce byl směřován na vyhledávání signálů o podezřelém zájmu civilních osob o problematiku ČSLA v posádce Sušice, k prověrce pracovníků civilních podniků využívaných ČSLA a ochraně vojenské ekonomiky. V tomto směru předal operativně využitelné poznatky ke kpt. [příjmení], pracovníkům správy budov. Odhalil poslech rozhlasového vysílání hlasu Ameriky a Svobodné Evropy vojáky základní služby. V průběhu spolupráce byl s důvěrníkem udržován konspirativní styk. Po celou dobu spolupráce byl zřízen starším referentem [název] [anonymizováno] [číslo] [obec] pplk. [celé jméno svědka] důvěrníky byl dne 1. 1. 1984 propuštěné od vojenské správy z důvodu narušování pracovní kázně spočívající v tom, že některým známým umožňovalo využití zařízení správy budov pro soukromé účely bez vyžádání zaplacení příslušného poplatku. Uvedených zařízení používal také ve svůj prospěch. Soudně projednáván nebyl. Důvod ukončení spolupráce: ztráta možností – změna pracovního zařazení. Na základě výše uvedených skutečností navrhuji uložit materiály důvěrníka do archivu na dobu pěti let.“ Podepsán starší referent VKR pplk. [celé jméno svědka].

10. Z dožádaného výslechu svědka [celé jméno svědka], [datum narození] soud zjistil, že svědek nebyl příslušníkem Státní bezpečnosti, avšak byl příslušníkem VKR – 3. správy Ministerstva vnitra. Od roku 1961 do roku 1985 pracoval v pozici staršího referenta u 2. VKR, 2. motostřelecké divize Sušice. Žalobce znal podle jména. Svědek zdůraznil, že žalobce k žádné spolupráci s VKR nezavázal a k žádné spolupráci (jako s důvěrníkem) mezi nimi nedošlo. Svědek výslovně popřel, že by vypracoval, jak návrh na získání důvěrníka tak závěrečnou zprávu. Popřel pravost podpisu na listinách jako vlastního a zpochybnil i jazykové obraty, které jsou v textech užity. Poukázal na logický rozpor v obsahu dokumentů, kdy podle zprávy v roce 1980 by měl hodnost nadporučíka a v roce 1985 už podplukovníka. K údajnému ohlášení poslechu hlasu Ameriky vojáky základní služby svědek uvedl, že situace byla jiná, že žalobcem s ním mluvil o tom, že jej v této souvislosti řeší političtí pracovníci. Zdůraznil, že žalobce žádnou iniciativu nevyvíjel. Popřel, že by se žalobcem udržoval konspirativní styk už je proto, že jako důvěrník pro něj neměl operativní význam. Připustil, že se žalobce dotazoval např. jaká firma bude dělat u VÚ Sušice topení a kolik na to má lidí. Šlo však o informace v rámci pracovních povinností žalobce nikoliv v rámci spolupráce s VKR.

11. Žalobce byl zaměstnán v rezortu Ministerstva Obrany, Vojenského útvaru [číslo] Sušice jako stavební technik od [datum] do [datum] (viz potvrzení Vojenského ústředního archivu o zaměstnání žalobce ze dne [datum]).

12. Shora uvedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že pravost a pravdivost návrhu na získání důvěrníka a závěrečné zprávy byla vyloučena spontánnía a věrohodnou svědeckou výpovědí s přihlédnutím k tomu, že v rozporu potvrzením o zaměstnání žalobce obsahují faktické chyby ohledně doby zaměstnání. Vzhledem k tomu, že shora uvedené dokumenty se dochovaly pouze ve fotokopiích, nebylo možné pravost podpisu svědka na nich ověřit prostřednictvím znaleckého zkoumání. Pro úplnost lze dodat, že tzv. EZO karty žádné informace o případném získání ke spolupráci neposkytují.

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

14. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

15. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Podle rozkazu Ministra vnitra Československé socialistické republiky [číslo] ze dne 25. 1. 1978 (směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky) je důvěrník spolupracovník, který pomáhá kontrarozvědce plnit dílčí úkoly státně bezpečnostní povahy, především pomocné, orientační a prověrkové úkon v souvislosti s odhalováním nebo objasňování protistátní činnosti a organizováním příslušník kontrarozvědky preventivně výchovných a technických opatření (čl. 17). Důvěrníci byli vybíráni ve souladu s potřebami a úkoly vyplývajícími ze státně-bezpečnostní situace v chráněném či rozpracované objektu a problematice, z řad spolehlivých československých občanů, kteří dobrovolně na podkladě vzájemné důvěry jsou ochotni podle svých možností schopností sdělovat kontrarozvědce dílčí státně-bezpečnostní poznatky nebo poskytovat jí nutnou pomoc a služby (čl. 18). Pracovníci kontrarozvědky při výběru důvěrníka provádí základní prověrku, přesvědčí se o jeho spolehlivosti, důvěryhodnosti a podobně a 8 hlasů náčelníka oddělení kontrarozvědné útvary s ním naváže styk. (čl. 20 odst. 1). Souhlas náčelníka oddělení je vyjádřen podpisem na stručném písemném návrhu, který je zároveň po schválení podkladem pro blokaci (čl. 20 odst. 2). Styk pracovníka kontrarozvědky důvěrníkem se zpravidla (zejména zejména, jestliže je to přání důvěrníka) utajuje. Zvláště se upravuje styk s důvěrníky, o nichž se uvažuje jako o možných kandidátech na tajné spolupracovníky v pozdější době (čl. 22). Při využívání informací mocí pracovní kontrarozvědky dbát na utajení osoby důvěrníka, informace kontrarozvědce poskytl. Chtěli informaci důvěrníka veřejně použít, informuje o tom důvěrníka (čl. 23 odst. 1). Od důvěrníka je možno vyžadovat a případ písemné informace jen tehdy, nemá-li k tomu sám výhrady; v ostatních případech a o závažných sdělení důvěrníka pořizuje pracovník kontrarozvědky záznamy (čl. 23 odst. 2). Důvěrníci jsou vedeni v seznamu u náčelníka oddělení kontroly vedené u kontrarozvědného útvaru a evidování formě blokace zájmových osob (čl. 24)

17. Samotná evidence žalobce, coby důvěrníka VKR, je způsobilá navodit dojem, že spolupracoval s komunistickým režimem a může se tedy dotýkat jeho cti a důstojnosti (§81 odst. 2 o. z.). Určení neoprávněnosti evidence ve svazcích bývalé StB, potažmo VKR, je formou zadostiučinění. Předmětem řízení tak nebylo prokázat, zda žalobce s VKR a spolupracoval či nikoliv, ale pouze to, zda byl ve svazcích evidován oprávněně či nikoliv. Důkazní břemeno v tomto ohledu leželo na žalované.

18. Ze shora uvedeného je zřejmé, že důvěrník byl vedle tajných spolupracovníků jednou z forem spolupracovníků kontrarozvědky. Na rozdíl od tajných spolupracovníků se nemuselo nutně jednat o spolupráci vědomou. K evidenci podle uvedené směrnice bylo třeba, aby pracovník kontrarozvědky provedl základní prověrku dotčené osoby a získal souhlas náčelníka oddělení. Následně mohl důvěrníkem navázat styk, zpravidla konspirativní. V projednávané věci se dochovala fotokopie návrhu na získání žalobce coby důvěrníka a závěrečná zpráva. Obsah těchto dokumentů však byl vyvrácen shora uvedenou svědeckou výpovědí. Svědek, sám pracovních kontrarozvědky, který měl dle shora uvedených listin řídit žalobce jako důvěrníka, popřel, že by listiny vypracoval a také to, že by se žalobcem jakkoliv spolupracoval ve smyslu citovaných ustanovení směrnice. S ohledem na tuto svědeckou výpověď a na rozpory ve shora uvedených dokumentech má soud za to, že žalobce byl evidován neoprávněně a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich plnou náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (2 000 Kč) a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 9 odst. odst. 3 písm. d) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT) za 5 úkonů právní služby v plné výši po 2 500 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, účast na jednání dne 20. 5. 2021, na dožádaném výslechu 13. 9. 2021 a jednání dne 24. 2. 2022), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč podle §13 odst. 3 AT za shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč, cestovné ve výši 1 246,08 Kč za cestu dne 20. 5. 2021 osobním automobilem typ: Škoda Octavia, [registrační značka], Sušice Praha a zpět (264 km – zdroj: [webová adresa]) při průměrné spotřebě 4,7 l /100 km motorové nafty v ceně 27,20 Kč a amortizaci 4,40 Kč na km podle § 13 odst. 1 AT a vyhl. č. 589/2020 Sb. (dle výpočtu soudu cestovné činí 1 499,10 Kč, avšak soud přiznal pouze účastníkem nárokovanou náhradu 1 246,08 Kč), cestovné za jízdu MHD dne 20. 5. 2021 ve výši 110 Kč, cestovné ve výši 283,20 Kč za cestu dne 13. 9. 2021 osobním automobilem typ: Škoda Octavia, [registrační značka], Sušice Klatovy a zpět (60 km – zdroj: [webová adresa]) při průměrné spotřebě 4,7 l /100 km motorové nafty v ceně 27,20 Kč a amortizaci 4,40 Kč na km podle § 13 odst. 1 AT a vyhl. č. 589/2020 Sb. (dle výpočtu soudu cestovné činí 340,70 Kč, avšak soud přiznal pouze účastníkem nárokovanou náhradu 283,20 Kč), cestovné ve výši 1 688,73 Kč za cestu dne 24. 2. 2022 osobním automobilem typ: Škoda Octavia, [registrační značka], Sušice Praha a zpět (264 km – zdroj: [webová adresa]) při průměrné spotřebě 4,7 l [číslo] km motorové nafty v ceně 36,10 Kč a amortizaci 4,70 Kč na km podle § 13 odst. 1 AT a vyhl. č. 511/2021 Sb., cestovné za jízdu MHD dne 24. 2. 2022 ve výši 110 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 800Kč v rozsahu 18 jednotek (započatých půlhodin) podle § 14 odst. 1 písm. a) AT, náhrada za DPH 21 % ve výši 2 940 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

20. O povinnosti žalované, zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě, ke splnění obou povinností, bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.