12 C 203/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku 100 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s tvrzením, že dne 18. 4. 2014 byl vyrozuměn o zahájení kázeňského řízení a následně rozhodnutím ředitele ředitelství služby cizinecké policie ze dne 13. 5. 2014, č. 14/2014 byl uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku porušení povinnosti příslušníka dodržovat služební kázeň, za což mu byl uložen kázeňský trest odnětím služební hodnosti inspektor. K odvolání žalobce první náměstek z policejního prezidenta rozhodnutím ze dne 29. 1. 2015, [číslo jednací] změnil výrok o vinně co do popisu skutku, kdy se žalobce měl dopustit přestupku tím, že dne 2. 3. 2014 v době od 8: 00 do 13: 00 hodin svévolně opustil jako velitel hlídky S201 služební obvod v prostoru mezinárodního letiště Praha – Ruzyně, ve kterém měl dle instrukce váže vykonávat službu a připojit se k hlídce S202, přestože ke změnám ve složení hlídek [akciová společnost] [anonymizována dvě slova] 202 výslovně dal souhlas dozorčí služby ani nikdo z odpovědných vedoucích příslušníků. Výrok o kázeňském trestu ponechal beze změny. Proti rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta podal žalobu u správního soudu dne 11. 5. 2015 Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2018, [číslo jednací] [spisová značka] rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta zrušil, aby vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí ředitele ředitelství služby cizinecké policie pak bylo rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 24. 11. 2020, [číslo jednací], doručeným žalobci dne 3. 12. 2020, zrušeno a řízení zastaveno. Žalobce dovozoval, že v důsledku nezákonného rozhodnutím mu vznikla nemajetková újma, za kterou odpovídá žalovaná, neboť v návaznosti na zamítnutí jeho odvolání byl propuštěn ze služebního poměru, což vešlo ve známost přibližně po 2 měsících. Žalobce proto po několik měsíců čelil slovním urážkám„ bejvalej policajt“, že je zkorumpovaný, a že byl vyhozen za úplatky a podvody. Tato pověst žalobce, žijícího na malém městě, provázela dlouhé roky, než se ukázalo, že rozhodnutí v jeho věci bylo nezákonné. Následky propuštění se projevily i při hledání zaměstnání neboť„ vyhozeného policistu“ nikdo zaměstnat nechtěl. V roce 2016 jej proto musela zaměstnat jeho matka, nicméně i k ní se pak dostávaly různé pomluvy a žalobce musel v tomto zaměstnání skončit. Práci našel po více než třech letech od propuštění až v červenci 2018, a to u zaměstnavatele, kde pracoval před tím, než nastoupil policii. V důsledku nezákonného rozhodnutí měl mít problémy při schválení hypotéky. Samotné propuštění a doba soudního řízení pak navrhovateli znemožnil kandidovat do obecního zastupitelstva kvůli špatným ohlasům a žalobce tak musel odstoupit z později vítězné kandidátky současného starosty. Žalobce také musel opustit členství v představenstvu fotbalového oddílu [název] [anonymizováno] [obec] O odškodnění nemajetkové újmy požádal žalovanou dne 22. 3. 2021, avšak žalovaná dopisem ze dne 8. 9. 2021sdělila, že ničeho nezaplatí. Žalobce uzavřel, že následky nezákonného rozhodnutí jsou natolik vážné, že jako satisfakce nepostačí pouhé konstatování porušení práva či vyslovení omluvy. Při stanovení výše odškodnění vyšel z částky k dané stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] pro případy nemajetkové újmy za průtahy v řízení, které však touto žalobou neuplatňuje.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Odkázala na své vyjádření k nároku žalobce na odškodnění ze dne 24. 1. 2021 s tím, že za daného stavu považuje za dostačující satisfakci ve formě omluvy, které se žalobci dostalo v rámci předběžného uplatnění nároku. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] uznala, že nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/19 98 Sb. bylo ve věci žalobce vydáno a jeho účinky trvaly od 13. 5. 2014 do 27. 3. 2019. Zdůraznila však, že žalobce tvrzenou nemajetkovou újmu ani příčinnou souvislost mezi ní a nezákonným rozhodnutím žádným způsobem neprokázal. Dodala, že nelze odhlédnout od odškodnění, které se žalobci dostalo v související věci, kde se domáhal nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a od skutečnosti, že náhrada za služební příjem v období nezákonného propuštění ve výši 1 134 580 Kč již byla žalobci vyplacena.

3. Ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 2 o. s. ř.) vzal soud za prokázané, že žalobce byl dne 18. 4. 2014 vyrozuměn o zahájení kázeňského řízení. Rozhodnutím ředitele ředitelství služby cizinecké policie ze dne 13. 5. 2014, č. 14/2014, byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kterého se měl dopustit tím, že dne 2. 3. 2014 v době od 8:00 do 13:00 hodin, v rozporu s instruktáží č. 1741, na daný den opustil, jako velitel hlídky č. S201, druhého člena hlídky a tuto skutečnost nenahlásil žádnému odpovědnému příslušníkovi, čímž porušil § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru ve spojení s § 46 odst. 1 a zákona o služebním poměru a za což mu byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 6. 2014 odvolání datované 27. 5. 2014. K odvolání žalobce změnil první náměstek policejního prezidenta (dále jen odvolací správní orgán), rozhodnutím ze dne 29. 1. 2015, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], výrok o vině, co do popisu skutku, kdy se žalobce měl dopustit přestupku tím, že dne 2. 3. 2014 v době od 8:00 do 13:00 hodin svévolně opustil jako velitel hlídky S201 služební obvod v prostoru mezinárodního letiště Praha – Ruzyně, ve kterém měl dle instruktáže vykonávat službu a připojil se k hlídce S202, přestože ke změnám služebních hlídek S201 a S202 výslovně nedal souhlas dozorčí služby ani nikdo z odpovědních vedoucích příslušníků. Výrok o kázeňském trestu ponechal beze změny. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u správního soudu dne 30. 3. 2015 Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 12. 11. 2018 a rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2018. Soud vyšel zejména ze zjištění, že ač skutek byl dostatečně individualizován, nebyl dostatečně odůvodněn uložený kázeňský trest. Správní orgán dostatečně neodůvodnil, proč uložil trest nejpřísnější, jaká byla škodlivost jednání a proč nedošlo v období 3 let k obnovení služební kázně (potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2018, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova]). Kasační stížnost podaná prvním náměstkem policejního prezidenta dne 20. 12. 2018 byla zamítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2020, č.j. [číslo jednací], které bylo odvolacímu správnímu orgánu doručeno 18. 9. 2020. Rozhodnutí ředitele ředitelství služby cizinecké policie pak bylo zrušeno novým rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 24. 11. 2020, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] s právní mocí dne 3. 12. 2020 a řízení zastaveno. Žalobce požádal žalovanou o odškodnění nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta, ze dne 29. 1. 2015. Žádost byla Ministerstvu vnitra doručena dne 26. 3. 2021. Žalovaná vyjádřila žalobci omluvu v rámci svého přípisu ze dne 24. 11. 2021„ Ministerstvo vnitra [celé jméno žalobce] za vydání nezákonného rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] omlouvá“ (potvrzeno přípis žalované ze dne 24. 11. 2021).

4. Z úřední činnosti soudu je mu známo, že žalobci bylo přiznán zadostiučinění ve výši 9 134 Kč s příslušenstvím a náhrada nákladů řízení za nemateriální újmu za nepřiměřenou délku shora uvedeného správního řízení, včetně přezkumu správním soudem. Toto zadostiučinění zahrnovalo náhradu za nejistotu žalobce ohledně výsledku řízení a jeho narůstající frustraci (viz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 2. 2022, čj. [spisová značka]).

5. Z provedeného dokazování zjistil soud následující:

6. Rozhodnutím Ministra vnitra ze dne 5. 3. 2019 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [rok] bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru ze dne 23. 2. 2015 [číslo jednací], kterým byl žalobce ze služebního poměru propuštěn a řízení o propuštění žalobce zastaveno. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že v důsledku shora zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze pozbylo rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru právní základ, neboť je na něj třeba hledět, jako by mu kázeňský trest uložen nebyl. Rozhodnutí nabylo právní moci 27. 3. 2019.

7. Rozhodnutím Městského úřadu Louny ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka] [spisová značka] byla povolena novostavba rodinného domu, včetně vsakovací jímky na dešťovou vodu na pozemku p. [číslo] katastrální území Chožov pro žalobce, co by stavebníka.

8. Žalobce byl v době od 30. 3. 2015 do 19. 7. 2015 veden Úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání. Podpora v nezaměstnanosti ani podpora při rekvalifikaci mu nebyly poskytovány (viz potvrzení Úřadu práce ze dne 16. 10. 2015 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova]).

9. Z poslední strany smlouvy mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalobce] ze dne 31. 5. 2016 soud nezjistil žádné skutkově významné skutečnosti, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že smlouva nebyla předložena jako celek.

10. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 19. 4. 2022 a čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 19. 4. 2022 soud nezjistil žádné skutkově významné okolnosti. Tyto soukromé listiny jsou sice datovány a podepsány, ale byly předloženy pouze v kopii bez ověřeného podpisu. Žalovaná jejich pravost neuznala. Obsah těchto listin bylo možno potvrdit výslechem osob, které je měly učinit, avšak žalobce takový důkazní návrh neučinil. I za předpokladu, že by soud vyšel z obsahu těchto litin jako pravých, je třeba dodat, že k následkům nezákonného rozhodnutí pro žalobce se vyslovují zcela spekulativně a vágně.

11. Soud neprovedl důkaz čestným prohlášením žalobce ze dne 21. 4. 2022 na č.l. 36 a ze dne 19. 4. 2022 na č.l.

37. Tato čestná prohlášení je třeba považovat za součást vyjádření žalobce, nikoliv za důkazní prostředky způsobilé prokázat jeho tvrzení o důvodech ukončení jeho činnosti v [organizace] [anonymizováno] [obec], pracovního poměru u jeho matky, kandidatury do obecního zastupitelstva 2018 a zhoršeného přístupu k hypotéčnímu úvěru.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně: <i>13. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.</i> <i>14. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.</i> <i>15. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.</i> <i>16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.</i> 17. Nárok žalobce soud posoudil podle Odpšk. Žalobce byl účastníkem shora uvedeného správního řízení (i navazujícího řízení před správním soudem). Aktivní věcná legitimace žalobce proto plyne z § 7 odst. 1 OdpŠk.

18. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované 26. 3. 2021. Podmínka předchozího uplatnění ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk je tedy splněna.

19. Podle shora citovaných ustanovení stát objektivně odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, jímž je podle § 5 písm. a) a § 8 odst. 1 OdpŠk také rozhodnutí správního orgánu, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Předpokladem odpovědnosti státu tak je (1) vydání rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, (2) vznik újmy na straně žalobce a (3) příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím.

20. Mezi účastníky není sporu, že rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 29. 1. 2015, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], bylo v rámci správního soudnictví zrušeno pro nezákonnost, kterou je třeba spatřovat v nedostatku odůvodnění.

21. Na žalobci však leželo nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní ohledně ostatních atributů odpovědnosti státu, přičemž vznik nemajetkové újmy se neprokazuje přímo (neboť se jedná o stav mysli), ale je třeba prokázat, v jaké situaci se poškozený v důsledku nezákonného rozhodnutí ocitl a poměřit tuto situaci„ očima“ každé třetí osoby, zda by se v totožné situace rovněž cítila poškozena (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Žalobce v podstatě tvrdil, že v důsledku uvedeného nezákonného rozhodnutí se začaly šířit negativní zvěsti o důvodech jeho propuštění, které vedly k tomu, že měl (a) čelil slovním urážkám, (b) měl problém se získáním úvěru, (c) nemohl najít zaměstnání, (d) nemohl kandidovat do voleb obecního zastupitelstva 2018, (e) musel opustit členství v představenstvu fotbalového klubu.

22. Pomine-li soud, že žalobce ani netvrdil, kdo a kdy jej měl slovně urážet (v žalobě pouze uvedl výraz„ bejvalej policajt“ uváděný s podtextem, že byl vyhozen pro úplatky či podvody), je zřejmé, že z předmětného nezákonného rozhodnutí nic takového nevyplývá (ani ve smyslu posuzovaného skutku) a nevyplývá to ani ze žádné z navržených důkazů. Žalobce přitom mohl snadno označit osobu, která měla uvedené výroky učinit.

23. Žalobce rovněž neprokázal jakékoliv problémy se získáním úvěru. Poslední strana úvěrové smlouvy (označená žalobcem k důkazu) nevypovídá ničeho o tom, kdy o uvedený úvěr žádal, zda byl odmítnut a z jakých důvodů.

24. Pokud se týče ztráty zaměstnání (ukončení služebního poměru), lze souhlasit se žalobcem, že nebýt pravomocně uloženého kázeňského trestu, nedošlo by k vydání rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru ze dne 23. 2. 2015, [číslo jednací]) a tedy k ukončení jeho služebního poměru. Samo o sobě to však nevede k závěru, že žalobce nemohl najít jiné zaměstnání. Žalobce neprokázal, že měl potíže při hledání nového zaměstnání, resp. že by se ucházel o jiná zaměstnání a případně byl odmítnut právě s ohledem na předmětné nezákonné rozhodnutí.

25. Žalobce neprokázal ani to, že v důsledku předmětného rozhodnutí nemohl kandidovat do voleb obecního zastupitelstva 2018. Ikdyby soud vyšel z výše uvedeného čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 19. 4. 2022 (viz výše), není zřejmé, jaká je role této osoby v rozhodování o kandidatuře žalobce. Stejně tak žalobce neprokázal, že důvodem jeho odchodu z [organizace] [anonymizováno] [obec] bylo předmětné nezákonné rozhodnutí.

26. Žalobce byl v řízení opakovaně poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. včetně poučení o následku v podobě neúspěchu ve věci. Žalobce však další důkazy neoznačil. Je proto třeba uzavřít, že neunesl důkazní břemeno ohledně jednotlivých dílčích atributů své újmy. Je třeba dodat, že žalobce nenabídl soudu ani vlastní účastnický výslech a jednání se neúčastnil, což soud chápe jako vyjádření významu věci pro žalobce.

27. Je třeba uzavřít, že z provedeného dokazování je zřejmé, že v důsledku předmětného nezákonného rozhodnutí byl ukončen služební poměr žalobce. Žalobce tak mohl pociťovat určitou nejistotu, zda se mu nové zaměstnání podaří najít, případně zda jeho služební poměr bude obnoven. V tomto směru mu tedy újma jistě vznikla. Vzhledem k tomu, že jiný rozsah újmy se žalobci prokázat nepodařilo, má soud za to, že žalovanou vyslovená omluva se jeví jako dostatečné zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk a náhrada újmy v penězích není důvodná. Současně je třeba přihlédnout k tomu, že následky nejistoty spojené s délkou řízení již byly žalobci kompenzovány v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] s ohledem na vše shora uvedené soud žalobu zamítl.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich plnou. Tuto náhradu tvoří paušální náhrada hotových výdajů v zastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky 254/2015 Sb. za 5 úkonů po 300 Kč (vyjádření ze dne 21. 10. 2021, příprava a účast na jednání dne 24. 3. 2022 a příprava a účast na jednání dne 10. 5. 2022), tj. 1 500Kč. Soud dodává, že z hlediska účelnosti považuje vyjádření žalované ze dne 21. 10. 2021 a jeho doplnění ze dne 25. 1. 2021 za 1 úkon.

29. Lhůtě ke splnění povinnosti k náhradě nákladů rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.