12 C 51/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Čvančarou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení se sídlem adresa , o zaplacení 510 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti zaplatit žalobci 510 EUR s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 6. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 9 486 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Návrhem ze dne 7. 12. 2020 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 510 EUR tvrzením, že se distančně uzavřeli smlouvu o zprostředkování ubytování, na jejímž základě se žalovaná zavázala zprostředkovat mu ubytování v termínu od 10. 9. 2020 do 31. 8. 2021 s dobou rezervace pro první semestr od 10. 9. 2020 do 31. 12. 2020. Žalobce na základě smlouvy uhradil registrační poplatek ve výši 150 EUR dne 15. 10. 2019 a dne 2. 11. 2019 další platbu za první období ve výši 360 EUR. Dne 17. 12. 2019 žalobce požádal u zastupitelského úřadu České republiky v Moskvě o vydání dlouhodobého víza na území České republiky. Vízum však neobdržel, neboť v důsledku nouzového stavu byla přerušena všechna řízení o žádostech o oprávnění k pobytu nad 90 dnů a od České republiky tak nemohl přicestovat. Měl za to, že jde o překážku nezávislou na jeho vůli, která mu získání víza brání. Od smlouvy se žalovanou proto odstoupil dne 23. 10. 2020. Dovozoval, že žalovaná částka je bezdůvodným, které odstoupením žalované vzniklo, a které je povinna vrátit. Žalovaná tak neučinila, ačkoliv ji žalobce vyzval s upozorněním na možnost soudního vymáhání předžalobní upomínkou ze dne 23. 10. 2020.

2. Žalovaná nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Shodně uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se zavázala zprostředkovat žalobci ubytování a potvrdila, že od žalobce přijala výše uvedené platby. Poukázala však na to, že žalobce měl obdržet kladné rozhodnutí o udělení víza již začátkem června 2020. Do 15 dnů se pak měl dostavit na zastupitelský úřad k vyznačení víza do jeho cestovního dokladu. Opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým se nařizuje nevyznačovat vízum v cestovním dokladu u cizinců, by se na žalobce nevztahovalo, pokud by nenechal vyznačení víza na poslední chvíli. Dovozovala, že tuto skutečnost jí nelze klást k tíži. Dále uvedla, že žalobce ji požádal o zrušení ubytování až dne 3. 9. 2020 a na Všeobecná pravidla pro poskytování ubytování, podle nichž lze od smlouvy ubytování odstoupit pouze při dodržení dvouměsíční výpovědní lhůty. Dovozovala, že smlouva o ubytování zanikla z důvodu odstoupení k poslednímu dni měsíce listopad 2020, a že částka 360 EUR je souhrnem měsíčních plateb za ubytování v měsíci září a říjnu, tedy v době před odstoupením od smlouvy 3. Ze shodných tvrzení účastníků, která mezi nimi nebyla sporná (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) a z provedených listinných důkazů, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl důvod pochybovat, a z nichž získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zprostředkování ubytování, na jejímž základě se žalovaná zavázala zprostředkovat žalobci ubytování v koleji Technické univerzity v Liberci v období od 10. 9. 2020 do 31. 8. 2021 a žalobce se zavázal zaplatit administrativní poplatek 150 EUR a zálohu za první období 360 EUR. Žalobce částku 150 EUR uhradil dne 15. 10. 2019 a částku 360 EUR dne 2. 11. 2019 Součástí smlouvy byla Pravidla ubytování v ubytovacích zařízeních Pražského vzdělávacího střediska s podtitulem [celé jméno žalobce] (dále jen Pravidla ubytování) a žalobce s nimi byl seznámen před uzavřením smlouvy (shodná tvrzení účastníků).

5. Žalobce odeslal poštou dne 23. 10. 2020 žalované oznámení, že odstupuje od smlouvy o zprostředkování ubytování (viz oznámení o odstoupení od smlouvy o zprostředkování ubytování ze dne 20. 10. 2020, včetně podacího lístku). Žalované tak bylo odstoupení od smlouvy doručeno dne 26. 10. 2020 (§ 573 o. z.)

6. Žalobce požádal dne 17. 12. 2019 na zastupitelském úřadu České republiky v Moskvě o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem„ ostatní“. Žádost byla ministerstvu vnitra doručena 27. 1. 2020. Dne 20. 2. 2020 správní orgán vypracoval záznam o udělení víza a na příslušný zastupitelský úřad v Moskvě unesla pokyn k udělení tohoto víza. Dne 2. 12. 2020 vzal žalobce svou žádost o udělení víza a zpět. Správní orgán k žádosti žalobce sdělil, že podle § 168 zákona č. 326/19 99 Sb. nemohl v řízení o žádosti žalobce zastavit z důvodu zpětvzetí, a proto jej ukončil záznamem do spisu ke dni 29. 12. 2020. Vízum žalobci nebylo vyznačeno (viz vyrozumění Ministerstva vnitra České republiky o důvodech, pro které nelze požadované vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem ostatní udělit ze dne 29. 12. 2020).

7. Vízová agenda vykonávaná zastupitelským úřadem ČR v Moskvě byla plně pozastavena na základě opatření Ministerstva zdravotnictví období od 13. 3. 2020 do 1. 8. 2020 z důvodu vypuknutí epidemie covid-19. Následně byla pouze omezená. Dlouhodobé vízum za účelem ostatní – jiné vzdělávací aktivity, o které žádal žalobce, proto nebylo možné vyznačit v jeho cestovním pase až do 30. 8. 2020 (viz přípis Ministerstva zahraničních věcí ze dne 9. 3. 2021, včetně dodejky do datové schránky a oznámení Velvyslanectví České republiky v Moskvě o částečném obnovení činnosti konzulárního oddělení ze dne 28. 7. 2020 a výpis z internetových stránek [webové stránky] [webová adresa] [anonymizováno])

8. Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud hodnotí jako smlouvu o zprostředkování ve smyslu § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)

11. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

12. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není (odst. 1). Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu (odst. 2).

13. Žalobce v řízení tvrdil, že od smlouvy o zprostředkování odstoupil, z toho důvodu, že mu, v důsledku vládních opatření, nemohlo být uděleno vízum a nemohl tedy přicestovat do ČR a využít služeb zprostředkovaného ubytování. Soud se tedy zbýval tím, zda odstoupení žalobce bylo důvodné, tedy zda bylo odstoupeno z důvodu uvedeného v zákoně či z důvodu mezi účastníky ujednaného (§ 2001 o. z.)

14. Žalobce ani netvrdil, že by žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem či snad z jejího chování bylo nepochybné, že smlouvu podstatným způsobem poruší. Takový důvod ani neuvedl ve svém odstoupení. Důvody pro odstoupení ve smyslu § 2002 o. z. tedy naplněny nebyly.

15. V rámci Pravidel ubytování si účastníci dojednali, že studenti, kteří se ucházejí o roční kurz, mohou zrušit rezervaci ubytování na první semestr do 31. srpna a na druhý semestr do 31. prosince formu žádosti v informačním systému střediska (pravidla ubytováním bod 1.3.1 písm. a)). Vzhledem k tomu, že žalobce doručil své odstoupení od smlouvy žalované až dne 26. 10. 2020, není tak naplněn ujednaný důvod pro odstoupení podle zmíněného ustanovení.

16. V rámci Pravidel ubytování si účastníci dojednali, že v případě zamítnutí víza bude cena ubytování vrácena v plné výši po předložení žádosti prostřednictvím informačního systému Střediska do 31. srpna. Při pozdějším podání žádosti o vrácení finančních prostředků se od ceny za ubytování odečtou náklady, skutečně vynaložené střediskem na úhradu rezervovaného místa znásobila celými měsíci (Pravidla ubytování bod 1.3.1 písm. b). Ačkoliv lze souhlasit s názorem žalobce v tom směru, že vízum je uděleno až okamžikem jeho vyznačení v cestovním dokladu (§ 51 odst. 5 zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na Území ČR), je třeba zdůraznit, že Pravidla ubytování spojují možnost k vrácení plné ceny ubytování, případně ceny ubytování po odečtení skutečně vynaložených nákladů pouze s případem, kdy žádost o vízum bude zamítnuta, nikoliv že vízum pouze nebude vyznačeno, tj. ve svém důsledku nebude uděleno. Výraz„ zamítnutí viza“ pak neponechává prostor pro interpretaci ve smyslu § 1812 odst. 1 o. z. Žalobce měl možnost nechat si vízum v cestovním dokladu vyznačit do 13. března 2020. Nelze odhlédnout ani od toho, že i po tomto datu měl možnost požádat o zrušení rezervace do 31. srpna, které nevyužil, což nelze klást k tíži žalované. Soud proto uzavírá, že odstoupení od smlouvy doručené žalované dne 26. 10. 2020 není důvodné. Nad to je třeba dodat, že i v případě zamítnutí žádosti o vízum nebylo ujednáno, že by žalobci byl vrácen administrativní poplatek 150 EUR.

17. S ohledem na obsah odstoupení se soud zabýval také platností smlouvy z hlediska ustanovení na ochranu spotřebitele, když je třeba připustit, že žalovaná smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalobce, nikoliv. Soud však má za to, že ustanovení Pravidel ubytování v čl. 1 .3.1 písm. a) a b) nezakládají významnou nerovnováhu v právech nebo povinnostech v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 a § 1814 písm. c) o. z. Žalobce měl totiž možnost, postupem v souladu se smlouvou naznačeným výše, dosáhnout vrácení částky (360 EUR) za ubytování, pokud by svou žádost o zrušení rezervace podal včas, případně pokud by prokázal, že jeho žádost o vízum byla zamítnuta. Nejde tedy o ujednání, které zakázaným způsobem znevýhodňuje spotřebitele při odstoupení od smlouvy.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšné žalované přiznal právo na jejich plnou náhradu, kterou tvoří náklady zastoupení advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT) za 4 úkony právní služby v plné výši po 1 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu a vyjádření, vyjádření ze dne 21. 4. 2021 a účast na ÚJ), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle §13 odst. 3 AT za shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč a náhrada za DPH 21 % ve výši 16 46 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Je třeba dodat, že při stanovení tarifní hodnoty vyšel soud z kursu ČNB k datu převzetí zastoupení žalované dne 19. 1. 2021 (26,16 Kč). S ohledem na účelnost úkonů pak jako jediný úkon právní služby posoudil sepis odporu společně vyjádřením ze dne 22. 2. 2021.

19. O povinnosti žalobce, zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalované, bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě, ke splnění povinnosti, bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.