12 C 78/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Čvančarou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 050 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 050 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni tento nárok vznikl z titulu parkovného odtaženého vozidla žalovaného, [registrační značka]. Vozidlo bylo přitom odtaženo dne [datum]. Žalobkyně se pak konkrétně domáhá parkovného za dobu od 27. 2. 2019 do 16. 7. 2020, neboť poplatek za odtah a parkovné za předchozí období již bylo žalobkyni přiznáno rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Dlužná částka se tak skládá za parkovné, složené z částky 400 Kč za každý následující den po 4. dnu po odtahu až 180. den po odtahu, a to za celkem 5 dní, a dále z částky 50 Kč za každý následující den po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla, konkrétně za dobu 501 dnů. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv by vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě žaloby a přiložených listin soud předkládá závěr o skutkovém stavu: Z protokolu [číslo] bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2018 v 10:10 hodin byl proveden odtah motorového vozidla Peugeot 306, [registrační značka]. Ze zřizovací listiny soud zjistil, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o hl. m. Praze“), jejímž hlavním účelem je zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost hlavního města Prahy, mj. výkon oprávnění hlavního města Prahy podle § 19b a § 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání. Z usnesení rady Hlavního města Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013 soud zjistil, že rada hlavního města Prahy schválila nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, včetně cenového věstníku, soud zjistil, že za odtah vozidla je maximální cena 1 900 Kč, přičemž za první až třetí i jen započatý den činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla, činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 400 Kč/den a od sto osmdesátého prvního dne činí parkovné na odtahovém parkovišti částku ve výši 50 Kč/den. Z karty vozidla [číslo] [číslo] soud zjistil, že provozovatelem vozidla s [registrační značka] je od 10. 3. 2017 jeho vlastník, a to žalovaný. Z požadavku na odstranění vozidla ze dne 5. 9. 2018 vyplývá, že vydán požadavek na odtah vozidla s [registrační značka]. Z oznámení o odtahu vozidla ze dne [datum], včetně dodejky, vyplývá, že žalovaný byl vyzván, aby si své odtažené vozidlo na parkovišti žalobkyně vyzvedl. Ze žádosti o informaci ze dne 22. 10. 2018 se podává, že žalobkyně požádala Magistrát hl. m. Prahy o sdělení kontaktní adresy žalovaného, neboť na adrese trvalého bydliště si fakticky obsílky nepřebírá. Ze sdělení údajů ze dne 29. 10. 2018 pak vyplývá, že Magistrát hl. m. Prahy žalobkyni sdělil, že je toliko známa (evidována) adresa trvalého bydliště žalovaného, na kterou žalobkyně doručovala žalovanému obsílky. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 8. 1. 2019, včetně dodejky, bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k úhradě dlužné částky ke dni 8. 1. 2019 ve výši 40 250 Kč před podáním žaloby. Z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] se podává, že žalobkyni byl přiznán nárok na zaplacení částky 71 450 Kč s příslušenstvím z titulu odtahu vozidla žalovaného a parkovného. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 9. 2020 vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Soud z provedených listinných důkazů tak zjistil skutkový stav, který odpovídá tvrzením obsaženým v žalobě.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud předkládá toto právní posouzení: Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hl. m. Praze je zastupitelstvu hlavního města Prahy vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny. Podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o rozpočtových pravidlech“) územní samosprávný celek může ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk. Podle § 27 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a zákona o pozemních komunikacích, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.

6. Soud má za prokázané, že vozidlo žalovaného bylo odtaženo a následně zaparkováno na parkovišti žalobkyně, a to až do podání žaloby. Žalobkyně se přitom v dané věci domáhá parkovného za období od 27. 2. 2019 do dne vydání vozu 16. 7. 2020, ve výši 27 050 Kč (5 dnů krát 400 Kč/den a 501 dnů krát 50 Kč/den), neboť poplatek za odtah a za předchozí dobu parkovného byl žalobkyni přiznán nárok již rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Výše požadovaného parkovného je přitom v souladu s nařízením o maximálních cenách. Žalovaný v řízení nikterak netvrdil, natož prokázal, že by si vozidlo vyzvedl či parkovné uhradil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Jelikož žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 082 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 27 050 Kč, skládající se z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval ve věci ustanovení § 14b a. t., neboť žalobkyně opakovaně u zdejšího soudu vymáhá úhradu za odtahy vozidel, popř. parkovné. Jedná se tak o skutkově i právně obdobné věci, přičemž v dané věci peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

9. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.