12 C 94/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 053 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 053 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 519,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 960 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 14 053 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum] Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 14 760 Kč s příslušenstvím do 25. 09. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, pročež žalobkyně požaduje mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 11 960 Kč, úrok ve výši 0 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 093 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že předmětem jeho podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, dále zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně na poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. Tato smlouva byla modifikována smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 14 760 Kč do 116 dnů ode dne poskytnutí úvěru, resp. do [datum]. V případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z dlužné jistiny. Rovněž bylo sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit mj. 50 Kč za každou zaslanou jinou upomínku. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Podle výpisu z účtu žalovaný čerpal úvěr (12 000 Kč). Z obchodních podmínek se podává, že úvěrovaný, pokud je v prodlení, je povinen uhradit závazky podle smlouvy (bod 3.5), dále je povinen zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených za vyhotovení, resp. zaslání každé upomínky. Úvěrující je oprávněn odstoupit od smlouvy, pokud je úvěrovaný v prodlení s platbou o více než 14 dní (bod 6.4/). Z upomínky ze dne 16. 10. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 15 266 Kč. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 31. 10. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 15 496 Kč. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 6. 11. 2020 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15 618 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího archu, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 6. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky 14 203 Kč s příslušenstvím (úroku ve výši 186,53 Kč) před podáním žaloby. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, tak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů.

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZoSU) uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle § 122 odst. 3 ZoSU souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ve smyslu § 2395 o. z. a násl. platně uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, ve znění smlouvy ze dne [datum], na základě čehož byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem do 116 dnů ode dne jeho poskytnutí, avšak do dne [datum] celkovou splatnou částku ve výši 14 760 Kč neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovaného celkem třemi výzvami upomínala k úhradě dlužné částky. Na tomto základě, s přihlédnutím k postoupení pohledávky podle platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z., vznikl žalobkyni v souladu s úvěrovými podmínkami nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 11 960 Kč, smluvní pokutu za prodlení (2 093 Kč), úhradu nákladů uplatněných s vymáháním pohledávky v celkové výši 256 Kč a příslušenství, představovaného sjednaným úrokem (částečně kapitalizovaným částkou ve výši 150 Kč) a zákonným úrokem z prodlení (částečně kapitalizovaným částkou ve výši 519,03 Kč). Jelikož se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení v žalobě, shledal soud žalobu za důvodnou a v souladu s výše citovaným ustanoveními tak žalobkyni přiznal nárok na zaplacení výše uvedených částek, a to včetně smluvní pokuty, která neodporuje ustanovením ZoSÚ. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to jednak v kapitalizované výši ke dni postoupení pohledávky a následně do zaplacení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 053 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

8. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.