14 C 136/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobkyně celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa . jméno jméno , advokátem, se sídlem adresa , proti žalovanému žalovaná anonymizováno stát. instituce , IČ: číslo , se sídlem adresa žalované , o zaplacení náhrady škody ve výši 240.000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 30.000.000 Kč,

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 240.000 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody, a částku ve výši 30.000.000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy s příslušenstvím, a to od 2. 12. 2012 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou doručenou tomuto soudu dne 6. 5. 2015 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by žalobkyni byla přiznána částka 240.000 Kč jako náhrada škody a částka 10.000.000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Uvedla, že dne [datum] v 6:48 hodin došlo k zabití její dcery [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], při zásahu příslušníků Police ČR proti odcizenému vozidlu, ve kterém dcera žalobkyně seděla jako spolujezdec. Žalobkyně se domnívá, že postupem PČR jí vznikla škoda a nemajetková újma. Se svojí dcerou měla žalobkyně velmi vřelý a hluboký stav. Úmrtí jediné dcery zničilo žalobkyni osobní i profesní život. Žalobkyně psychicky trpí a strádá, přišla o práci, neboť jí nebyla schopna řádně vykonávat. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Podáním ze dne 3. 7. 2017 žalobkyně rozšířila žalobu tak, že nárok na náhradu nemajetkové újmy rozšířila na částku 30.000.000 Kč, a to s ohledem na délku trestního stíhání a jeho nepochopitelný výsledek. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. března 2016, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že obžalovaný [jméno] [příjmení], v době činu příslušník Policie ČR, v hodnosti podpraporčíka, služebně zařazen u Pohotovostní motorizované jednotky Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, byl zproštěn obžaloby, že dne 1. 2. 2012 kolem 6:46 hod. v Praze 5, na Strakonické ulici, mezi vyústěním Zlíchovského tunelu a Barrandovským mostem ve směru od centra města na Strakonice, jako člen hlídky PMJ Libela 611, která před tím ve služebním vozidle Policie čr ZN. Škoda Octavia [registrační značka], které řídil obžalovaný, od Dobříšské ulice z prostoru mezi tunelem Mrázovka a Zlíchovským tunelem, pronásledovala osobní motorové vozidlo zn. Citroën Berlingo [registrační značka] (dále jen vozidlo Citroën), které bylo vyhlášeno v pátrání jako odcizené a jehož řidič [jméno] [příjmení], [datum narození], nerespektoval výzvu policejní hlídky k zastavení, zvýšil naopak rychlost a pokusil se policejní hlídce ujet, tato se však neustále držela za ním, následně po výjezdu ze Zlíchovského tunelu [jméno] [příjmení] za použití parkovací brzdy vozidlo Citroën prudce zabrzdil a otočil vpravo, což vzápětí vedlo ke střetu obou vozidel tak, že vozidlo policie narazilo do pravého zadního boku vozidla Citroën, které se setrvačným pohybem otočilo o 180 stupňů a zůstalo zaklíněno mezi policejním vozidlem a svodidly na pravé straně vozovky, načež obžalovaný vystoupil z vozidla a vůči [jméno] [příjmení] použil hrozbu namířenou střelnou zbraní podle ustanovení § 52 písm. n) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“) a zároveň jej opakovaně vyzval k zanechání protiprávního jednání, jmenovaný však výzvy opětovně ignoroval a po chvíli se s vozidlem Citroën prudce rozjel vpřed, přičemž strhl řízení doprava a do míst, kde stál obžalovaný, který, aby zabránil střetu s najíždějícím vozidlem, musel před ním uskočit a současně proti vozidlu podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. f) zákona o policii použil svou služební střelnou zbraň typu [název] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] tak, že vystřelil nejméně čtyřikrát na obě jeho pravá kola, a když i po zásahu kol, jímž došlo k poškození pláště pneumatik, vozidlo Citroën nadále ujíždělo v hustém provozu v protisměru směrem zpět ke Zlíchovskému tunelu, vystřelil další výstřely ve směru ujíždějícího vozidla, přičemž dvě střely pronikly pravou částí dveří zavazadlového prostoru do vnitřního prostoru vozidla a přes opěradla pravé zadní a pravé přední sedačky zasáhly do zad v oblasti 8. a 9. hrudního obratle poškozenou [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], sedící v té chvíli vzpřímeně na místě spolujezdce, kdy jedna z těchto střel způsobila průstřel srdce, což vedlo k její okamžité smrti; obžalovaný přitom ke střelbě, kterou zasáhl zadní část vozidla Citroën přikročil, aniž by před tím řádně zkontrolovat vnitřní prostor tohoto vozidla a v důsledku tohoto poškozenou, která se nacházela vpředu na místě spolujezdce, nezaznamenal a následně vedenou střelbou ji usmrtil, čímž jednal v rozporu s ustanovením § 56 odst. 4 zákona o policii, podle něhož je policista při použití zbraně povinen dbát nutné opatrnosti, zejména ohrozit život jiných osob a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje, čímž měl spáchat přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1,2 trestního zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 trestního řádu se poškozená žalobkyně odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění soud uvedl, že se k trestnímu řízení připojila matka poškozené – žalobkyně s požadavkem náhrady škody ve výši 10.240.000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud obžalovaného obžaloby zprostil v plném rozsahu, postupoval v souladu s ustanovením § 229 odst. 3 trestního řádu poškozenou – žalobkyni odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci ne [datum], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], který bylo rozhodnuto tak, že napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil pouze ve výroku, kterým byla poškozená – žalobkyně odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle konstantní judikatury byla-li škoda způsobena pracovníkem organizace odpovídá za škodu nikoli její pracovník, ale jeho zaměstnavatel, resp. organizace (v daném případě nikoli přímo policista ale Policie České republiky). Nárok na náhradu škody nelze v trestním řízení uplatnit přímo vůči pachateli, ale je ho nutno uplatnit vůči zaměstnavatelské organizaci. Z lékařské zprávy ze dne 14. 3. 2012, kterou vydala [nemocnice] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] v [obec], psychiatrická ambulance, soud zjistil, že žalobkyně je v péči psychiatrické ambulance od 20. 2. 2012, kdy se dostavila v psychické dekompenzaci po tragické smrti své dcery. Před tím navštívila psychiatra, od kterého dostala léky, jejichž efekt jí nevyhovoval, nedokázala prožít smutek. Lékař stav žalobkyně hodnotil jako depresívní rozladu při poruše přizpůsobení, u žalobkyně se projevuje množství autoakuzací (ve smyslu spolupodílu na tragickém soudu dcery ale i nevydařeném životě syna), dominují úzkostné tenze a dyssomnie. Lékař doporučil vysazení antidepresiv, psychoterapii a při slabé odpovědi na léčbu návrat k antidepresivní terapii. Z lékařské zprávy ze dne 19. 12. 2012, kterou vydala [nemocnice] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] v [obec], psychiatrická ambulance, soud zjistil, že akutní stresová reakce byla psychoterapeuticky a farmakoterapicky úspěšně završena, žalobkyně však po měsíci opět začala pociťovat depresivní příznaky, dyssomnii, úzkost, výrazně reaktivního charakteru (potíže se synem, jeho trestní stíhání a obavy z umístění do vazby…), proto se od května 2012 vrátila k užívání antidepresiv. Toho času je psychický stav a náhled dobrý. Compliance velmi dobrá. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že je přesvědčena, že zásah policisty [příjmení] byl nepřiměřený, když střílel i na sedadlo, aniž by viděl, kdo na něm sedí. Po tragické události byla žalobkyně 2 roky na antidepresivech, skončila na psychiatrii. Přišla o možnost užít si vnoučata, když její syn děti nemá a ani asi mít nebude. Dcera žalobkyně žila do roku 2011 normálním životem, měla přítele, chtěli spolu žít, ale nakonec se rozešli. Následně se dcera žalobkyně dala do party se spolužáky ze základní školy, kde byl i pan [příjmení], který se žalobkyni nelíbil. Dcera žalobkyně experimentovala s pervitinem, který jí pan [příjmení] sám dával. Dále uvedla, že problémy s dcerou začaly v létě 2011. Po tragické události chodila do práce ještě jeden rok, pracovala na dětské ambulanci v nemocnici jako zdravotní sestra, bylo jí stále trapněji v tom směru, do čeho se dcera zapletla a po roce situaci neustála a v práci skončila. Dále uvedla, že dcera za ní v létě 2011 jezdila na 2-3 hodiny, vždy si povídaly, dcera žalobkyni nepomáhala. Také u ní asi týden bydlela, než si našla další pronájem. Dcera sama žalobkyni přiznala, že bere drogy. Uvedla rovněž, že si vyčítá podíl na nevydařeném životě syna a smrti dcery. Syn byl rovněž závislý na drogách, nyní je již vyléčen. Žalobkyně uvedla, že částku 240.000 Kč a částku 10.000.000 Kč uplatnila po dohodě s právním zástupcem. Náhradu škody ve výši 240.000 Kč požaduje, neboť se psychicky zhroutila a brala antidepresiva. Částku nemajetkové újmy nedokáže zdůvodnit, tuto nechala na svém právním zástupci. Soud nepřipustil důkaz trestním spisem, kterým se mělo prokázat, zda dcera žalobkyně věděla, zda sedá do kradeného auta, zdravotnickou dokumentací žalobkyně, neboť žalobkyně po tragické události měla i jiné zdravotní problémy, fotodokumenatací zachycující rodinné vztahy a svědeckou výpovědí otce žalobkyně, bratra žalobkyně, bývalého přítele zemřelé dcery žalobkyně [jméno] a kamarádky zemřelé dcery žalobkyně [jméno] a zprávou bývalého zaměstnavatele žalobkyně ohledně ukončení pracovního poměru žalobkyně, a to pro nadbytečnost těchto důkazů. Po provedeném dokazování soud žalobu neshledal důvodnou. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se žalovaný nedopustil nesprávného úředního postupu, z důvodu kterého vznikla žalobkyni škoda a nemajetková újma. V písemnostech ze dne 2. 2. 2015 a ze dne 14. 3. 2017 žalobkyně uvedla, že její újma je mimořádně intenzivní, neboť se svojí dcerou měla velmi vřelý a hluboký vztah, úmrtí její jediné dcery jí zničilo osobní i profesní život, od úmrtí dcery trpí nespavostí, problematicky přijímá stravu, přišla o všechny přátele, z psychických důvodů musela ukončit pracovní poměr. V žalobě ze dne 2. 2. 2015 žalobkyně uvedla, že se se smrtí své jediné dcery nikdy nevyrovnala, psychicky trpí a strádá a přišla o práci, neboť ji nebyla schopna řádně vykonávat. V rozšíření žaloby ze dne 3. 7. 2017 žalobkyně odůvodňuje požadovanou rozšířenou nemajetkovou újmu tak, že orgány činné v trestním řízení popíraly protiprávnost zákroku, průběh vyšetřování zanechal vážné následky na psychickém zdraví žalobkyně, samotný tříletý průběh vyšetřování a následné řízení o stížnostech vedl k sekundární viktimizaci žalobkyně hluboce zasažené úmrtím dcery. Dle žalobkyně je nesporné, že žalovaný není odpovědný za výsledek řízení před trestním soudem, ale duševní útrapy způsobené opakovaným projednáním tragické události vedly k řadě závažných psychických problémů. Nárok na náhradu škody ve výši 240.000 Kč žalobkyně v podání ze dne 8. 9. 2017 specifikovala ustanovením § 444 odst. 3 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, (dále jen„ OZ“), dle kterého za škodu usmrcením náleželo pozůstalým jednorázové odškodnění právě v této výši. Nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 30.000.000 Kč žalobkyně v podání ze dne 8. 9. 2017 specifikovala ustanovením § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), když náhrada v této výši reflektuje zejména psychické útrapy, kterými žalobkyně dodnes trpí v důsledku ztráty její jediné dcery. Žalobkyně pracovala jako zdravotní sestra a nebyla již schopna tuto práci vykonávat. Žalobkyně měla k dceři úzkou citovou vazbu a byla na ní značně fixována. Žalobkyně žila s dcerou ve společné domácnosti. V důsledku jejího úmrtí se nemůže spolehnout na její pomoc ve stáří. Policista, který její dcerou usmrtil, se jí nikdy neomluvil. Hodnota zmařeného lidského života byla Nejvyšším soudem ČR stanovena částkou 10.000.000 Kč. Dále žalobkyně podrobně popsala, jak dospěla k částce v celkové výši 14.216.630 Kč. Další částka 15.783.370 Kč by mohla pomoci ke zmírnění následků policejní střelby a to tím způsobem, že by žalobkyni umožnila jednodušší život bez dávek sociální podpory a zároveň by žalobkyni umožnila vyhledal kvalifikovanou pomoc psychiatra a psychologa, která by mohla vést ke zlepšení kvality života žalobkyně včetně postupného zapojování do společenských aktivit. Na daný případ je nutno aplikovat ustanovení § 3028 odst. 2 NOZ, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů. K rozhodné události, od které žalobkyně odvíjí vznik škody a nemajetkové újmy, došlo dne 1. 2. 2012. Nároky uplatněné žalobkyní je třeba posuzovat dle OZ. Soud zamítl nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 240.000 Kč. Tento nárok žalobkyně uplatňuje dle § 444 odst. 3 písm. c) OZ. Podle tohoto ustanovení je odškodňována paušální částkou nemateriální újma pozůstalých rodičů, vzniklá v souvislosti se ztrátou dítěte. Tento nárok představuje jednorázové odškodnění, při kterém je však třeba zkoumat protiprávní jednání škůdce a příčinnou souvislost mezi tímto protiprávním jednáním a smrtí poškozeného. V řízení bylo prokázáno, že zákrok zasahujícího policisty byl oprávněný a v souladu s platnými právními předpisy, zejména zákonem o policii. Není tak splněna jedna ze základních podmínek pro přiznání náhrady škody, a to protiprávní jednání škůdce. Soud rovněž zamítl nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve výši 30.000.000 Kč. Podle § 13 odst. 1,2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práv by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Při služebním zákroku zasahujícího policisty [jméno] [příjmení], v souvislosti s nímž došlo k úmrtí dcery žalobkyně, nedošlo, jak vyplývá z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 v trestní věci, k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když obžalovaný policista [jméno] [příjmení] byl obžaloby zproštěn. Na straně žalovaného nelze tudíž shledat porušení právní povinnosti, nesprávný úřední postup. Dle § 13 odst. 2 OZ má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Dle § 13 odst. 3 OZ výši náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Právo na peněžité zadostiučinění vzniká až po té, kdy by se nejevilo postačujícím morální zadostiučinění. Soud v daném případě přihlíží při stanovení výše zadostiučinění k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Žalobkyně výši požadované nemajetkové újmy vypočítává na základě Metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen„ metodika“), která stanoví pomyslnou hodnotu zmařeného (byť neskončeného) lidského života v případech nejzávažnějších trvalých zdravotních postižení na částku 10.000.000 Kč. Žalobkyně požaduje částku 11.738.400 Kč a odkazuje přitom na 400 násobek průměrné hrubé nominální mzdy), resp. tuto navýšenou o 20% na 14.086.080 Kč. Žalobkyně dále požaduje zohlednit délku trestního řízení, když částku navyšuje za 5 let jeho trvání o 130.550 Kč, tedy celkem na 14.216.630 Kč. Dle ustanovení § 2957 NOZ požaduje i odčinění okolností zvláštního zřetele hodné a částku navyšuje o 15.738.370 Kč, tedy celkem požaduje nemajetkovou újmu ve výši 30.000.000 Kč. Úmyslem Nejvyššího soudu ČR nebylo v jeho metodice stanovit rámcovou částku 10.000.000 Kč jako částku týkající se odškodnění za smrt. Jak je v metodice uvedeno, tato částka je stanovena pro případy neskončeného lidského života, kdy osoba má nejzávažnější trvalé zdravotní postižení a tato částka je určena na její zaopatření a znovuzačlenění do společenského života. Žalobkyní požadované navýšení o 20% z důvodu jejího nadprůměrného zapojování do společenských aktivit a její nadprůměrný přínos společnosti z důvodu výkonu práce zdravotní sestry, je zcela mimo záměr této metodiky, navíc žalobkyně neprokázala, do jakých společenských aktivit se zapojovala a jakým způsobem, a práce zdravotní sestry je zaměstnáním obvyklým jako jiná zaměstnání a nadprůměrný přínos společnosti ve srovnání s ostatními druhy zaměstnání nepřináší. Nárok na nemajetkovou újma ve výši 130.550 Kč z důvodu délky trestního řízení byl soudem rovněž zamítnut, když v daném případě není žalovaný v této části žaloby pasivně legitimován, pasivní legitimace svědčí ČR – Ministerstvu spravedlnosti ČR. Rovněž soud zamítl nárok žalobkyně na přiznání částky 15.738.730 Kč za okolnosti zvláštního zřetele hodné, když tyto okolnosti žalobkyně spatřuje ve zmaření života její dcery, žalobkyně utrpěla její ztrátou značnou psychickou újmu a přiznání této částky mělo žalobkyni umožnit jednodušší život bez dávek státní sociální podpory a vyhledání kvalifikované pomoci psychiatra a psychologa. V ustanovení § 2957 NOZ jsou jednoznačně stanoveny podmínky pro předmětný nárok. Okolnosti zvláštního zřetele hodné jsou úmyslně způsobené újmy, které jsou ještě dále konkretizovány. Skutečnost, že smrt dcery žalobkyně nebyla způsobena úmyslně, musela být žalobkyni známa od samého počátku, o oprávněnosti služebního zákroku policisty bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 v trestní věci, který nabyl právní moci dne [datum]. Policista (škůdce) se nedopustil nezákonného jednání či nesprávného úředního postupu, proto jeho postup není a nemůže být v příčinné souvislosti s nemajetkovou újmou žalobkyni vzniklou, tudíž ani žalovaný není za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně odpovědný. Žalobkyně neprokázala, že u ní k nemajetkové újmě došlo a tato je v příčinné souvislosti se služebním zákrokem policisty, který byl navíc v trestním řízení shledán v souladu se zákonem. Uplatnění výše uvedeného nároku žalobkyní po žalovaném jako zaměstnavatelské organizaci policisty provádějícího služební zákrok je tak zcela bezdůvodné. Soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], ve kterém uvedl, že při úvahách o výši náhrady nemajetkové újmy podle ustanovení § 2959 NOZ je třeba vycházet z principu proporcionality. Přitom se zohledňují okolnosti na straně postiženého (tj. pozůstalého), mezi které patří zejména kvalita a intenzita příbuzenského vztahu, věk, materiální závislost pozůstalého na usmrcené osobě apod. Na straně obviněného je třeba vzít v úvahu především jeho postoj k projednávané věci, dopad události do jeho duševní sféry a míru zavinění, eventuálně spoluzavinění usmrcené osoby. Případné snížení nebo naopak navýšení této náhrady musí být v rámci trestního řízení řádně doloženo a prokázáno poškozeným. Obvyklá výše náhrady nemajetkové újmy se může pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé pohybovat v základním rozpětí mezi 240 000 Kč až 500 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro přiznání náhrady škody ve výši 240.000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 30.000.000 Kč, neboť služební zákrok provádějící policista byl pravomocně zproštěn obžaloby. Není zde tedy dána příčinná souvislost mezi jednáním policisty, který jednal v mezích zákona, a vznikem škody, rovněž tak jednání škůdce (policisty) nebylo protiprávní. Proto za vzniklou škodu nemůže odpovídat ani žalovaný jako zaměstnavatel. Na vzniku škody nese spoluzavinění dcera žalobkyně, která se v rozhodné době nacházela v odcizeném motorovém vozidlu, se kterým se pachatel krádeže, který nerespektoval výzvy policie k zastavení, pokoušel ujet. V průběhu vyšetřování události bylo prokázáno, že dcera žalobkyně věděla, že se jedná o vozidlo odcizené, přesto s pachatelem krádeže do vozidla usedla a jela. V řízení bylo prokázáno, že k objektivně tragickému následku došlo v rámci oprávněného služebního zákroku policisty, při oprávněném použití střelné zbraně, navíc v zásadě i za další okolnosti vylučující protiprávnost (nutná obrana) a zejména bez prokazatelného zavinění policisty. K těmto závěrům dospěly i soudy v rámci trestního řízení, ve kterém byl zasahující policista zproštěn obžaloby. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu.; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Soudy v trestním řízení dospěly k závěru, že dcera žalobkyně pod vlivem drog vědomě sedla s řidičem do odcizeného vozu a zúčastnila se honičky s policií. Jako přítelkyně zloděje automobilu mohla být srozuměna s tím, že by se vozidlo mohlo stát předmětem zájmu police, byť zběsilou jízdu svého přítele pak již asi ovlivnit nemohla. Na následku se nepodílelo zavinění policisty, navíc i sama dráha střely byla„ nešťastná“, obžalovaný v rychlosti mířil na spodní část vozidla (kola), výsledkem byla střela do prostoru kufru vozidla, která pronikla celým vozidlem včetně přední sedačky spolujezdce, když nepochybně právě sem policista nemířil, ač v jeho vědomí navíc zde nikdo nebyl. Policista se nacházel v situaci, kdy použití služební zbraně vyjma pasivního umožnění ujetí pronásledovaného vozidla bylo jedinou možností služebního zákroku. Policista prostě nemohl být„ ještě opatrnější“, jinak by práce policie ztratila jakýkoliv smysl, efekt či akci. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud shledal nárok žalobkyně na náhradu škody i na zaplacení nemajetkové újmy bezdůvodným a proto žalobu zamítl. Závěrem soud konstatuje, že vztah žalobkyně a její dcery nebyl tak harmonický, jak se ho snažila žalobkyně vylíčit ve své účastnické výpovědi a ve svém žalobním návrhu, kterým uplatňovala náhradu škody a nemajetkovou újmu. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že dcera žalobkyně bydlela v podnájmech, za žalobkyní jezdila 1x týdně cca na 2-3 hodiny, pouze si povídaly, s ničím jí nepomáhala a půl roku před tragédií užívala drogy, které jí dával její přítel a trávila čas s partou pochybných lidí. Ačkoli žalobkyně dceři zařídila léčení ze závislosti na drogách, tato na něj nedocházela a v užívání drog pokračovala nadále. Jak vyplývá z výše uvedených lékařských zpráv, psychické problémy žalobkyně pramenily nejen ze smrti dcery, ale i z neuspořádaného života jejího syna, který byl rovněž závislý na drogách, byl trestně stíhán a hrozilo mu vzetí do vazby. V prosinci 2012 byl dle lékařské zprávy zdravotní stav žalobkyně z psychiatrického hlediska již dobrý a závěry lékařské zprávy neodpovídají tvrzení žalobkyně, že po roce od tragické události musela vzhledem ke svému psychickému stavu po smrti dcery opustit zaměstnání zdravotní sestry. Soud má tedy za to, že psychické problémy žalobkyně, od kterých odvíjí přiznání náhrady škody a nemajetkové újmy, nesouvisely výlučně s úmrtím dcery, ale obecně se situací v rodině žalobkyně, kdy jí velké problémy dělal i její syn a žalobkyně si toto dle lékařské zprávy také dávala za vinu. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1.500 Kč za 5 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. (vyjádření k žalobě ze dne 10. 6. 2016, vyjádření k rozšíření žaloby ze dne 7. 8. 2017, vyjádření k doplnění žaloby ze dne 5. 10. 2017, účast na jednání před soudem dne 28. 3. 2018 a dne 8. 6. 2018). Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.