14 C 514/2015

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Kaňákové a přísedících Zdeňky Andrejové a Bc. Jaroslava Fialy ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , trvalý pobyt ulice a číslo , PSČ obec a číslo , fakticky bytem adresa , zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalovanému: ; právnická osoba (dříve právnická osoba ), IČ: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované a žalobce , zastoupenému advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 10.580.504 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.580.504 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10.580.504 Kč od 1. 7. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 531.867,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 8. 12. 2015 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.580.504 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovaným pracovní smlouvu a žalobce vykonával pozici finančního ředitele. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dne 22. 5. 2013 žalobce od žalovaného obdržel dokument„ odvolání z funkce a výpověď z pracovního poměru“. Žalobce byl odvolán z místa vedoucího zaměstnance podle § 73a odst. 2 a 4 zákoníku práce a výpověď z pracovního poměru dostal podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Podle ustanovení čl. I. odst. 4 pracovní smlouvy si smluvní strany pro případ odvolání žalobce z vedoucí funkce dohodly, že žalobci vůči žalovanému vzniká nárok na plnění ve výši 24 násobku průměrného měsíčního výdělku žalobce. Tato odměna měla být žalobci vyplacena ve výplatním termínu za měsíc, ve kterém k odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance došlo, tedy k 5. 6. 2013. Průměrný měsíční výdělek žalobce za období 1/ 2013 až 3/ 2013 činil 649.187,70 Kč. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci částku 15.580.504 Kč. Žalobce již zažaloval částku 5.000.000 Kč, tato věc je vedena pod sp. zn. [spisová značka] Touto žalobou se domáhá zbývající dlužné částky z celkových 15.580.504 Kč, tedy 10.580.504 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobu neuznává. Uvedl, že žalobce pracoval u žalovaného jako finanční ředitel, a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dne 22. 5. 2013 byl žalobce odvolán z funkce vedoucího zaměstnance a byla mu dána výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalovanému byla doručena předžalobní výzva, ve které žalobce uplatnil nárok, který je předmětem tohoto řízení. Žalovaný si nebyl vědom takového ustanovení pracovní smlouvy, které by odůvodňovalo nárok žalobce. Byl proto prohledán osobní spis žalobce a nalezena pracovní smlouva v odlišném znění oproti znění, které žalovaný považoval za skutečné a původní. Smlouvu s takovým obsahem žalovaný nikdy s žalobcem neuzavřel. Jedná se o ustanovení absolutně nestandardní a nelogické, je zcela nepravděpodobné, že by pracovní smlouva vedoucího zaměstnance podřízeného generálnímu řediteli obsahovala takové ustanovení, když pracovní smlouva generálního ředitele žalovaného [příjmení] [jméno] takové ustanovení neobsahovala. Žalovaný proto vyžádal u společnosti [právnická osoba] (dále jen„ KPMG“) interní šetření. V rámci tohoto šetření byly prohlédnuty pracovní počítače a pracovní e-maily jednotlivých relevantních zaměstnanců, a bylo zjištěno, že existují 3 verze pracovní smlouvy žalobce ze dne [datum]. Žalovaný tyto pracovní smlouvy označuje jako pracovní smlouvy 1, 2 a 3. Soud se z důvodu přehlednosti bude tohoto členění v tomto rozsudku rovněž držet. První verze pracovní smlouvy byla naposled uložena a vytištěna dne 17. 1. 2007 paní [celé jméno svědkyně], jedná se o pracovní smlouvu pravou a původní, která byla za žalovaného podepsána žalobcem jako tehdejším prokuristou žalovaného a [celé jméno svědka] jako jednatelem žalovaného dne [datum]. (dále jen„ Pracovní smlouva 1“). Druhá verze pracovní smlouvy byla vytvořena dne 22. 4. 2013 a naposled byla uložena uživatelem„ BT“, tedy zřejmě žalobcem. Její odlišnost od Pracovní smlouvy 1 spočívá v chybějícím odstavci 5 článku VI na třetí stránce upravující možnost žalovaného odstoupit od konkurenční doložky uzavřené s žalobcem (dále jen„ Pracovní smlouva 2“). Dále byla v osobním spisu žalobce nalezena další verze pracovní smlouvy, která nad rámec změn uvedených v Pracovní smlouvě 2 obsahuje dále na první straně dodatečné čtyři řádky v čl. I. odst. 4 zakládající právě touto žalobou uplatněný nárok (dále jen„ pracovní smlouva 3“). Ze znaleckého posudku soudního znalce [celé jméno svědka] č. ZP: [číslo] 2013 ze dne 9. 12. 2013 vyplývá, že zarovnání a rovnoběžnost čtyř řádků na prvním listu čl. I. odst. 4 Pracovní smlouvy 3 se jeví být odlišné od zarovnání a rovnoběžnosti ostatních řádků na straně 1 Pracovní smlouvy 3. Dále znalecký posudek uvádí, že předtištěný hlavičkový papír na prvním listu Pracovní smlouvy 3 se liší od srovnávané smlouvy, která byla podepsána ve stejném čase – pracovní smlouvy [celé jméno svědka], dále se liší od předtištěných hlavičkových papírů dalších tří dokumentů datovaných do roku 2007 a je podobné velikosti a barvy jako předtištěné hlavičkové papíry na osmi vzorových dokumentech vytvořených a datovaných v roce 2013. Žalovaný dále uvedl, že v průběhu května 2013 bylo s žalobcem vedeno několik jednání, telefonátů, probíhala e-mailová komunikace ohledně dohody o ukončení jeho pracovního poměru, žalobci bylo nabízeno až 18 průměrných výdělků jako kompenzace za to, že bude jeden rok dodržovat konkurenční doložku a splní jiné dohodou předvídané povinnosti. Podkladem pro tato jednání byla Pracovní smlouva 2. Žalobce v rámci těchto jednání nikdy nevznesl námitku, že má zaručených 24 průměrných měsíčních výdělků na základě čl. I odst. 4 Pracovní smlouvy 3. V souvislosti se zjištěnými skutečnostmi podal žalovaný trestní oznámení na neznámého pachatele. Žalovaný uzavřel, že verze pracovní smlouvy žalobce, o kterou se opírá žaloba (Pracovní smlouva 3), byla nezákonně padělána. Žalovaný odmítl, že by čl. I. odst. 4 byl součástí skutečné pracovní smlouvy uzavřené s žalobcem. Navrhl proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že mezi nimi byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, na základě které vykonával žalobce u žalovaného vedoucí pracovní pozici finančního ředitele, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Smlouvu podepisoval za žalovaného [celé jméno svědka], tehdejší jednatel žalovaného. Sporná byla otázka jejího obsahu, a to ve vztahu k tomu, zda tato byla uzavřena s obsahem verze Pracovní smlouvy 1, 2 nebo 3, jak jsou tyto popsány shora. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že dne 22. 5. 2013 žalovaný předal žalobci odvolání z vedoucího pracovního místa a výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce.

4. Soudu byly předloženy tři verze pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ze dne [datum] Tyto jednotlivé verze se mezi sebou liší následovně. První verze pracovní smlouvy byla uzavřena dne [datum], neobsahuje čl. I. odst. 4 a obsahuje čl. VI. odst. 5 (s ohledem na shora uvedené rozdělení verzí pracovních smluv se jedná o Pracovní smlouvu 1). Další verze pracovní smlouvy byla uzavřena rovněž [datum], na rozdíl od předcházející verze v ní absentuje odst. 5 čl. VI. na třetí straně upravující možnost žalovaného odstoupit od konkurenční doložky uzavřené s žalobcem (s ohledem na shora uvedené rozdělení verzí pracovních smluv se jedná o Pracovní smlouvu 2). Dále byla soudu předložena verze pracovní smlouvy uzavřená rovněž dne [datum], v níž rovněž absentuje čl. VI. odst. 5 a obsahuje dále na první straně dodatečné čtyři řádky v čl. I. odst. 4, zakládající právě touto žalobou uplatněný nárok (s ohledem na shora uvedené rozdělení verzí pracovních smluv se jedná o Pracovní smlouvu 3).

5. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti podstatné pro své rozhodnutí. Ze zprávy forenzního šetření u žalovaného, kterou zpracovala KPMG ze dne 9. 12. 2013, soud zjistil následující: Společnost KPMG při zpracování této zprávy prováděla úvodní pohovory s vybranými zaměstnanci žalovaného ([anonymizováno] [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] – hlavní účetní žalovaného, [jméno] [příjmení] – asistentka [titul] [příjmení], [celé jméno svědkyně] – asistentka žalobce), shromáždila e-mailovou korespondenci a obsah osobních složek uložených na serverech žalovaného u žalobce, [titul] [příjmení], paní [příjmení], paní [celé jméno svědkyně] a paní [celé jméno svědkyně], dále shromáždila e-maily z počítačů používaných paní [celé jméno svědkyně] a paní [celé jméno svědkyně] a z počítače a notebooku používaného paní [příjmení], dále obdržela pevný disk z notebooku, který používal žalobce, dále od žalovaného obdržela spornou pracovní smlouvu (Pracovní smlouva 3), osobní složku žalobce, listinnou podobu pracovní smlouvy [titul] [příjmení] ze dne [datum], vzorek originálních dokumentů na hlavičkových papírech žalovaného a společnost dále spolupracovala se soudním znalcem. Výsledkem zprávy KPMG jsou následující zjištění: Existují tři verze pracovní smlouvy, jejíž účastníci jsou žalobce a žalovaný. Pracovní smlouva 1, ohledně které [titul] [celé jméno svědka] uvedl, že měl za to, že se jedná o kopii platné pracovní smlouvy žalobce z roku 2007, kterou podepsal s tím, že [titul] [celé jméno svědka] uvedl, že tato pracovní smlouva obsahuje stejná ustanovení jako jeho vlastní pracovní smlouva z roku 2007. Elektronická verze této pracovní smlouvy byla vytvořena dne 17. 1. 2007, stejného dne byla naposledy uložena a vytištěna uživatelem [celé jméno svědkyně] Pracovní smlouva 2, která se od verze 1 liší tím, že v ní chybí čl. VI. odst. 5, mezi smlouvami jsou rozdíly v rozložení stránek a dále se liší podpisy [titul] [příjmení] a žalobce. Tato verze byla naposledy uložena dne 22. 4. 2013 uživatelem BT. Pracovní smlouva 3, která oproti předcházejícím verzím obsahuje na straně 1 čtyři řádky v Čl. I. odst.

4. Ohledně této verze pracovní smlouvy nebyly nalezeny žádné její elektronické verze a to ani naskenovaný dokument, ani dokument ve formátu Word v angličtině nebo v češtině. Dále KPMG ve zprávě uvedla, že oddělení HR bylo v okamžiku výpovědi žalobci vedeno žalobcem a paní [celé jméno svědkyně] byla jeho podřízená. Ve zprávě je dále uvedeno, že v několika případech v dubnu 2013 si žalobce vyžádal svůj osobní spis a že paní [celé jméno svědkyně] mu tento spis poskytla, a to včetně originální podepsané pracovní smlouvy v listinné podobě.

6. Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů a písemností ze dne 9. 12. 2013 zpracovaného znalcem [celé jméno svědka], č. ZP: [číslo] 2013 zjistil soud následující skutečnosti. Znalci byla předložena tzv. sporná písemnost – Pracovní smlouva 3 a dále další srovnávací písemnosti – další dokumenty žalovaného z let 2006, 2007 a 2013, mimo jiné pracovní smlouva [titul] [příjmení] ze dne [datum]. Znalec komparační metodou srovnávání písemností zjistil, že sporná písemnost, tedy Pracovní smlouva 3, a srovnávací písemnost, tedy pracovní smlouva [titul] [příjmení] ze dne [datum], jsou vyhotoveny na rozdílné hlavičkové papíry, obě písemnosti byly vyhotovovány v několika várkách ofsetového tisku. Dále bylo zjištěno, že hlavičkový papír pracovní smlouvy [titul] [příjmení] ze dne [datum], respektive jeho logo, se shoduje s dalšími srovnávacími písemnostmi z konce roku 2006 a počátku roku 2007. Dále bylo zjištěno, že sporná písemnost, tedy Pracovní smlouva 3, respektive logo na první straně hlavičkového papíru této smlouvy, se neshoduje s logem na srovnávacích písemnostech z let 2006 a 2007 a s jednou písemností ze dne 1. 8. 2013 (mzdový výměr paní [příjmení]). Dále bylo zjištěno, že sporná písemnost, tedy Pracovní smlouva 3, respektive logo na první straně hlavičkového papíru této smlouvy, se shoduje s logem na srovnávacích písemnostech z roku 2013. Dále znalec uvedl, že poslední řádky sporné písemnosti, tedy Pracovní smlouvy 3, v odstavci 4 na první straně vykazují nepatrnou diferenci v rovnoběžnosti v porovnání se zbytkem řádků 4. odstavce sporné písemnosti.

7. Ze záznamu z jednání mezi žalobcem a [celé jméno svědka] dne 19. 11. 2013 v hotelu [název], z jeho písemného přepisu, zjistil soud následující skutečnosti. Obsahem nahrávky je rozhovor mezi žalobcem a [celé jméno svědka] v souvislosti s možným ukončením sporů mezi účastníky řízení, kdy [anonymizováno] [celé jméno svědka] jako zástupce žalovaného dle svých tvrzení v této nahrávce přišel na jednání s poslední nabídkou na ukončení sporů mezi účastníky řízení. V rámci rozhovoru žalobce a [celé jméno svědka] byla řešena též otázka různých verzí pracovní smlouvy. [celé jméno svědka] se přitom ohledně pracovní smlouvy žalobce v rozhovoru výslovně zmiňuje o tom, že žalobce zfalšoval jeho podpis na své pracovní smlouvě, respektive že pracovní smlouvu podepsanou [anonymizováno] Šolem žalobce rozšířil a dal tam jiný list, dále výslovně též uvedl, že mu (žalobci) 24 násobek nepodepsal.

8. Z usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, SKPV, odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení, ze dne 20. 3. 2017, [číslo jednací] zjistil soud následující skutečnosti. Na základě trestního oznámení žalovaného ze dne 12. 12. 2013, které bylo podáno k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7, policejní šetření, a to z důvodu, že mezi žalobcem a žalovaným existoval pracovní poměr, dne 22. 5. 2013 bylo žalobci doručeno odvolání z pracovního místa a výpověď z pracovního poměru z důvodu dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Následně dne 12. 8. 2013 byla žalovanému doručena předžalobní výzva, ve které žalobce požaduje úhradu 24 násobku průměrného měsíčního výdělku v souvislosti se svým odvoláním z funkce. Žalovaný si žádného takového ustanovení pracovní smlouvy, které by takový nárok žalobci zakládalo, nebyl vědom. Provedl proto vlastní interní šetření, z něhož vyplynulo, že verze pracovní smlouvy obsahující ustanovení zakládající žalobci nárok na úhradu 24 násobku průměrného měsíčního výdělku v souvislosti s jeho odvoláním z funkce, je zfalšovanou verzí pracovní smlouvy. Po provedeném šetření Policie ČR uzavřela, že nebyly zjištěny skutečnosti osvědčující zahájení trestního stíhání konkrétní osoby a věc odložila. V rámci šetření provedla výslechy dotčených osob, mimo jiné žalobce, [celé jméno svědka], paní [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně]. Žalobce trval na existenci pouze jedné verze pracovní smlouvy, a to v podobě Pracovní smlouvy 3. [celé jméno svědka] v pozici statutárního orgánu žalovaného vypověděl, že pracovní smlouvu žalobce viděl při jejím uzavírání v roce 2007, byla více méně identická s jeho pracovní smlouvou. Pokud se týká pracovní smlouvy s nárokem na 24 násobek průměrného měsíčního výdělku, uvedl, že tuto verzi pracovní smlouvy našla paní [celé jméno svědkyně] v osobní složce žalobce po té, co dal žalobce žalovaného k soudu, jedná se o pozměněnou smlouvu, jak popsali v trestním oznámení. Paní [celé jméno svědkyně] uvedla, že u žalovaného pracovala jako mzdová účetní, později vedoucí účetní, a to od 1. 8. 2001 do 31. 12. 2014, kdy odešla do důchodu. Obsah pracovní smlouvy žalobce jí není znám. Nepotvrdila, že by [titul] [příjmení] říkala, že žalobce odnesl svoji osobní složku a nevrátil ji. Nic podrobnějšího si nepamatovala, odešla do důchodu a vzpomínky„ nechala tam“. Paní [celé jméno svědkyně] k jednotlivým verzím pracovní smlouvy uvedla, že k tomu nic neví.

9. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] zjistil soud následující skutečnosti. Pracovala jako asistentka žalobce, a to od roku 2009, asistentkou byla i po té, co žalobce od žalovaného odešel. S pracovní smlouvou žalobce svědkyně do kontaktu přišla, skenovala ji a myslí si, že ji žalobci posílala do počítače. Již si nepamatuje, jestli jí žalobce smlouvu dal a požádal ji o naskenování nebo svědkyni řekl, ať zajde na„ mzdovku“ a tam si smlouvu vyžádá a oskenuje. V době, kdy byl žalobce v pracovním poměru u žalovaného, svědkyně obsah jeho pracovní smlouvy neznala, seznámila se s ním až na Policii ČR Pracovní smlouvy byly zamknuty v kanceláři, kde seděla paní [celé jméno svědkyně] a paní [příjmení], svědkyně nepředpokládá, že by tam měl přístup ještě někdo jiný, aniž by o tom tyto dvě pracovnice věděly. Dále uvedla, že pracovní smlouvu žalobce naskenovala do svého počítače a následně ji poslala do počítače žalobce. Společnost KPMG se svědkyní uskutečnila pohovor a odebrala ji počítač po dohodě s IT žalovaného.

10. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil následující skutečnosti. U žalovaného pracovala jako vedoucí personálního a mzdového oddělení, žalobce byl jejím nadřízeným. Ohledně nakládání s pracovní smlouvou žalobce uvedla, že pracovní smlouva a jiné personální doklady žalobce byly založeny v šanonu, každý z managementu měl svoji osobní složku. Pracovní smlouvu žalobce nečetla, když ji obdržela, založila ji do šanonu. Uvedla, že v pracovní smlouvě žalobce byla nějaká výjimka, začalo se o ní hovořit až po ukončení pracovního poměru s žalobcem, ale nepamatuje si, o jakou konkrétní výjimku šlo. Žalobce jako nadřízený svědkyně měl k jednotlivým osobním složkám přístup, vždy když něco chtěl, svědkyně mu to dala. Protokol o předání spolu nevyhotovovali, žalobce co si půjčil, posléze vrátil. Svědkyně kontrolovala, co žalobci dává a co on ji vrací. Obsah pracovních smluv managementu si nepamatuje, manažerské smlouvy dělal podnikový právník a ona je jen založila, svědkyně připravovala pracovní smlouvy spíše pro klasické zaměstnance. Na šetření prováděné KPMG si pamatuje, odnesli ji harddisk i počítač a dělali s ní pohovor.

11. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] zjistil soud následující skutečnosti. Byl jednatelem žalovaného, a to 20 let, skončil v roce 2015. Vykonával funkci generálního ředitele a jednatele žalovaného. V případě, že zaměstnanec žalovaného byl odvolán z funkce či s ním byl ukončen pracovní poměr, nesjednávalo se u běžných zaměstnanců ani u středního a vyššího managementu, že by v takovém případě jim byl vyplácen násobek průměrného měsíčního výdělku. Toto se sjednávalo u top managementu ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku, [titul] [celé jméno svědka] měl výjimku ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Svědek uvedl, že v případě žalobce bylo sjednáno plnění ve výši šestinásobku až dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Žádnou smlouvu s 24 násobkem průměrného měsíčního výdělku pro žalobce svědek nepodepsal, celé si to vysvětluje tak, že žalobce musel smlouvu pozměnit bez vědomí svědka.

12. Z výslechu svědka [titul] [celé jméno svědka] soud zjistil následující skutečnosti: Je partnerem ve fimě KPMG, pracuje na forenzním oddělení. V září 2013 se žalovaný obrátil na KPMG s podezřením, že došlo k manipulaci či dokonce padělání pracovní smlouvy žalobce. Svědek podrobně popsal, jak [právnická osoba] šetření prováděla, uvedl, že bylo zjištěno, že existují tři verze pracovní smlouvy, jednotlivé verze podrobně rozebral, uvedl, čím se jednotlivé verze vzájemně liší.

13. Z výslechu znalce [celé jméno svědka] soud zjistil následující skutečnosti: Posudek si u něj objednala [právnická osoba], s touto společností znalec nikdy před tím nespolupracoval. Znalec popsal, co předcházelo vypracování znaleckého posudku a jaká jednání mezi ním a [právnická osoba] proběhla.

14. Z účastnického výslechu žalobce zjistil soud následující skutečnosti. Existuje pouze jedna verze pracovní smlouvy, kterou oba účastníci mají v originálu. Žalobce a generální ředitel měli jiné pracovní smlouvy než ostatní zaměstnanci žalovaného. Exit bonus požadoval žalobce jako kompenzaci za konkurenční doložku.

15. Ze mzdových listů žalobce soud zjistil jeho průměrný měsíční výdělek za roky 2011, 2012 a 2013.

16. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti podstatné pro rozhodnutí nad rámec těch, které vyplývají již ze shora uvedených důkazů.

17. Soud jako nadbytečné neprováděl návrhy na provedení důkazu organigramem žalovaného, výslechem [jméno] [příjmení], a výslechem [jméno] [příjmení]. Z těchto navrhovaných důkazů by soud nemohl zjistit další skutečnosti podstatné pro své rozhodnutí. Soud zaměřil dokazování na otázku, zda pracovní smlouva mezi účastníky řízení byla uzavřena ve znění, na které se odkazuje žalobce, tedy s nárokem žalobce na úhradu 24 násobku průměrného měsíčního výdělku v případě jeho odvolání z funkce finančního ředitele. Důkazy, které nebyly připuštěny, k tomuto v zásadě nesměřují. Skutečnost, zda takové ujednání je či není obvyklé, může mít toliko podpůrnou povahu, sama o sobě však nemůže vést k žádnému relevantnímu závěru. S ohledem na zjištěný skutkový stav přitom soud nepovažoval za nezbytné vést další dokazování k této otázce.

18. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení mezi účastníky učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky řízení existoval pracovní poměr, a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], na základě které vykonával žalobce u žalovaného pozici finančního ředitele. Dne 22. 5. 2013 byly žalobci doručeny odvolání z funkce finančního ředitele a výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. V souvislosti s odvoláním žalobce z funkce finančního ředitele vznikl mezi účastníky řízení spor o existenci Čl. I. odst. 4 pracovní smlouvy, dle kterého v případě odvolání žalobce z vedoucí pracovní pozice vzniká žalobci nárok na plnění ve výši 24 násobku průměrného měsíčního výdělku žalobce. Tento nárok je předmětem žaloby. Pracovní smlouvu žalobce za žalovaného podepisoval [celé jméno svědka], tehdejší jednatel žalovaného.

19. Soud proto dokazování zaměřil na skutečnost, zda předmětný Čl. I. odst. 4 pracovní smlouvy byl mezi účastníky sjednán či nikoli. Soud dospěl k závěru, že předmětný článek součástí pracovní smlouvy sjednané mezi účastníky nebyl. Soud ohledně tohoto závěru vychází především z následujících skutečností, a to z tvrzení [celé jméno svědka], ať již v jeho výpověi v tomto řízení, výpovědi před policejním orgánem či skutečnosti uvedené v rámci rozhovoru s žalobcem v hotelu Mariott dne 19. 11. 2013. [titul] [celé jméno svědka] opakovaně a konzistentně uvádí, že pracovní smlouvu s předmětným ustanovením nepodepsal. Soud nemá důvod o tomto jeho tvrzení pochybovat.

20. Soud dále vychází ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů a písemností ze dne 9. 12. 2013 zpracovaného znalcem [celé jméno svědka], č. ZP: [číslo] 2013, který porovnával jednak všechny tři verze pracovní smlouvy tak, jak jsou tyto popsány shora, jednak také další dokumenty z období 2006 2007, tedy v době vzniku pracovní smlouvy žalobce, a z období 2013, tedy v době, kdy byl žalobce odvolán z funkce a byla mu předána výpověď. Znalec přitom dospěl mimo jiné k závěru, že verze Pracovní smlouvy 3, respektive logo na první straně hlavičkového papíru této smlouvy se neshoduje s logem na srovnávacích písemnostech z let 2006 a 2007 a s jednou písemností ze dne 1. 8. 2013, což je mzdový výměr paní [příjmení]. Znalec zároveň zjistil, že verze Pracovní smlouvy 3, resp. logo na první straně hlavičkového papíru této smlouvy se shoduje s logem na srovnávacích písemnostech z roku 2013. Dále znalec zjistil, že poslední řádky verze Pracovní smlouvy 3 v odstavci 4 na první straně vykazují nepatrnou diferenci v rovnoběžnosti v porovnání se zbytkem řádků 4. odstavce verze Pracovní smlouvy 3. Soud tak má za to, že logo na první straně hlavičkového papíru verze Pracovní smlouvy 3 pochází nikoli z konce roku 2006, resp. počátku roku 2007, kdy byla pracovní smlouva uzavírána, ale až z roku 2013, kdy byl žalobce odvolán z funkce a byla mu předána výpověď z pracovního poměru.

21. Soud rovněž vychází ze zprávy z forenzního šetření u žalovaného zpracované KPMG ze dne 9. 12. 2013, ze které mimo jiné vyplývá, že verze Pracovní smlouvy 3 není k dispozici v žádné elektronické podobě, nachází se pouze v listinné podobě. Tato skutečnost tak dále přispívá k pochybnostem o pravosti Pracovní verze 3. Pracovní smlouva žalobce totiž musela být zpracovávána elektronicky a pokud nejsou k dispozici záznamy o její elektronické podobě, je důvod pochybovat o její pravosti.

22. Ohledně dalších podrobností odkazuje soud na skutečnosti shora uvedené, zjištěné z jednotlivých důkazů. Soud uvádí, že nemá důvod pochybovat o věrohodnosti [celé jméno svědka]. Tento sice byl v předmětné době jednatelem žalovaného, avšak svůj vztah k žalovanému již ukončil. Soudu se tak nejeví jako pravděpodobné, že by žalovanému zamýšlel ve sporu jakkoliv„ nadržovat“. Soud naopak přistupuje zdrženlivě k účastnickému výslechu žalobce, který uvedl toliko tvrzení podporující jeho žalobu. Účastnický výslech je přitom toliko podpůrným důkazem.

23. Vzhledem ke skutečnosti, že pracovní smlouva byla uzavřena dne [datum], je třeba věc posuzovat dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., a č. 181/ 2007 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 7. 2007 (dále jen„ ZP“), za delegovaného užití zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení § 489 OZ závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

24. Podle ustanovení § 2 ZP práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Odchýlení není dále možné od úpravy účastníků pracovněprávních vztahů, od ustanovení, která odkazují na použití občanského zákoníku, a není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, v náhradě škody. Odchýlení není také možné od ustanovení ukládajících povinnost, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Odchýlení od ustanovení uvedených v § 363 odst. 1, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství, není možné, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích nemohou být upravena odchylně od tohoto zákona v případech uvedených v § 363 odst. 2 (odst. 1). K odchylné úpravě práv nebo povinností podle odstavce 1 může dojít smlouvou a za podmínek stanovených tímto zákonem též vnitřním předpisem (odst. 2). Odchylná úprava práv týkající se mzdových, popřípadě platových práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích (§ 307) nemůže být nižší nebo vyšší, než je právo, které stanoví tento zákon, kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis jako nejméně nebo nejvýše přípustné (odst. 3).

25. Podle ustanovení § 4 ZP se občanský zákoník na pracovněprávní vztahy podle tohoto zákona použije jen tehdy, jestliže to tento zákon výslovně stanoví.

26. Podle ustanovení § 18 ZP právní úkony se řídí § 34 až 39, § 40 odst. 3 až 5, § 41, 41a, 42a, 43, 43a, 43b, 43c, 44, 45, 48, 49, 49a, 50a, 50b a 51 OZ Smlouva podle § 51 OZ však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

27. Podle ustanovení § 21 ZP nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, je neplatný, jen stanoví-li to výslovně tento zákon. Právní úkon je neplatný pro nedostatek formy také tehdy, vyžaduje-li to dohoda účastníků. Ustanovení věty druhé není možné použít v případě pracovní smlouvy (odst. 1). Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Projevy účastníků nemusí být na téže listině, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (odst. 2).

28. Projev vůle může být v pracovněprávních vztazích učiněn jednáním nebo opomenutím, může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (srovnej § 35 odst. 1 OZ). Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (srovnej § 35 odst. 2 OZ).

29. Z hmotněprávní úpravy vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným mohl být v případě odvolání žalobce z vedoucí pracovní pozice sjednán dohodou nárok žalobce na plnění ve výši 24 násobku průměrného měsíčního výdělku žalobce, a to i jinou, než písemnou formou. Uvedené odpovídá smluvní volnosti účastníků a základnímu principu vyplývajícímu z ústavy a Listiny základních práv a svobod„ co není zakázáno, je dovoleno“, který se promítl do liberalizovaného ustanovení § 2 odst. 1 ZP.

30. Povinnost tvrdit a prokazovat, že mezi účastníky došlo k odchylné, nežli zákonné úpravě pro případ odvolání žalobce z vedoucí funkce, kdy na základě této právní skutečnosti došlo na základě dohody účastníků ke vzniku práv žalobce a povinností žalovaného, nese ten z účastníků pracovního poměru, který dovozuje z této právní skutečnosti vznik práva na plnění.

31. Z výše uvedeného vyplývá, že v řízení o zaplacení částky 10.580.504 Kč, která představuje (toliko zčásti) nárok žalobce na plnění ve výši 24 násobku průměrného měsíčního výdělku, žalobce musí dokazování směřovat k prokázání toho, zda byl mezi účastníky v pracovní smlouvě ze dne [datum] takový nárok sjednán.

32. Vzhledem ke skutečnosti, že v řízení nebylo prokázáno, že by pracovní smlouva ze dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena ve znění obsahující Čl. I. odst. 4 upravující nárok žalobce na plnění ve výši 24 násobků průměrného měsíčního výdělku žalobce v případě odvolání žalobce z vedoucí pracovní pozice, jakož i vzhledem ke skutečnosti, že takový nárok nevyplývá žalobci ani ze zákona, posoudil soud žalobou uplatněný nárok vycházející z předmětného ustanovení čl. I. odst. 4 pracovní smlouvy jako nedůvodný a proto žalobu zamítl (výrok I. rozsudku).

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 531.867,60 Kč. Tato částka se sestává z odměny za právní zastoupení žalovaného advokátem dle § 7 bodu 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 436.860 Kč za 9 úkonů právní služby po 48.540 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 24. 10. 2018, vyjádření ze dne 20. 3. 2019 k výzvě soudu, návrh na pokračování v řízení ze dne 28. 4. 2019, vyjádření ze dne 25. 5. 2020 k výzvě soudu, jednání před soudem dne 6. 3. 2019, 27. 5. 2020, 2. 10. 2020 a 7. 12. 2020), dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2.700 Kč za 9 úkonů právní služby po 300 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 92.307,60 Kč.

34. Žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za 2 úkony právní služby – vyjádření ze dne 28. 2. 2019. Toto vyjádření podával žalovaný o své vlastní vůli, aniž by k tomu byl soudem vyzván. Dále nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení za účast na jednání před soudem dne 26. 4. 2019. K tomuto jednání nebyli účastníci ani jejich právní zástupci voláni, soud pouze řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka], usnesení bylo následně písemně vyhotoveno a rozesláno účastníkům.

35. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.

36. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem, uložil soud žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného.