15 C 108/2020

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci Žalobce a): ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce , PSČ obec , zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa Žalobce b): proti; celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce , PSČ obec , zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa , žalovanému: ; název žalované , IČO , sídlem adresa žalované , zastoupenému advokátem titul jméno příjmení , titul , sídlem adresa , o ochranu osobnosti,

I. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v tištěném periodiku„ [název] [anonymizována dvě slova]“ a na webu [webová adresa] pod záložkou [webová adresa] omluvu následujícího znění:„ OMLUVA PANU [celé jméno žalobce] A PANU [celé jméno žalobce]: Společnost [název žalované], [IČO], jakožto vydavatel periodika„ [název] [anonymizována dvě slova]“, se omlouvá panu [celé jméno žalobce] a panu [celé jméno žalobce] za urážlivá tvrzení o osobě pana [celé jméno žalobce] staršího a jeho rodině obsažená v článku„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ uveřejněném ve vydání [číslo] periodika„ [název] [anonymizována dvě slova]“ a na webu [webová adresa], která ve svém celkovém vyznění stavějí pana [celé jméno žalobce] staršího a jeho rodinné příslušníky do špatného světla coby údajné podvodníky a vzbuzují dojem, že jeho rodina podvedla a zneužila„ slušného člověka“. Tato tvrzení jsou nepravdivá, resp. k jejich uveřejnění došlo, aniž by bylo čerpáno z adekvátních důvěryhodných zdrojů a niž by se redakce pokusila získat před jejich publikací též stanovisko pana [celé jméno žalobce] či pana [celé jméno žalobce] jakožto osob těmito nařčeními dotčených.“ s tím, že nadpis„ OMLUVA PANU [celé jméno žalobce] A PANU [celé jméno žalobce]“ bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako nadpis Článku a zbývající text samotné omluvy bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako samotný text Článku (uvedené platí pro uveřejnění omluvy jak v tištěném periodiku„ [název] [anonymizována dvě slova]“ tak i na webu [webová adresa]).

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit z webu [webová adresa] článek„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“.

III. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 17.427,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobci se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 26. 3. 2020 domáhali vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že I. žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v tištěném periodiku„ [název] [anonymizována dvě slova]“ a na webu [webová adresa] pod záložkou [webová adresa] omluvu následujícího znění:„ OMLUVA PANU [celé jméno žalobce] A PANU [celé jméno žalobce]: Společnost [název žalované], [IČO], jakožto vydavatel periodika„ [název] [anonymizována dvě slova]“, se omlouvá panu [celé jméno žalobce] a panu [celé jméno žalobce] za urážlivá tvrzení o osobě pana [celé jméno žalobce] staršího a jeho rodině obsažená v článku„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ uveřejněném ve vydání [číslo] periodika„ [název] [anonymizována dvě slova]“ a na webu [webová adresa], která ve svém celkovém vyznění stavějí pana [celé jméno žalobce] staršího a jeho rodinné příslušníky do špatného světla coby údajné podvodníky a vzbuzují dojem, že jeho rodina podvedla a zneužila„ slušného člověka“. Tato tvrzení jsou nepravdivá, resp. k jejich uveřejnění došlo, aniž by bylo čerpáno z adekvátních důvěryhodných zdrojů a niž by se redakce pokusila získat před jejich publikací též stanovisko pana [celé jméno žalobce] či pana [celé jméno žalobce] jakožto osob těmito nařčeními dotčených.“ s tím, že nadpis„ OMLUVA PANU [celé jméno žalobce] A PANU [celé jméno žalobce]“ bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako nadpis Článku a zbývající text samotné omluvy bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako samotný text Článku (uvedené platí pro uveřejnění omluvy jak v tištěném periodiku„ [název] [anonymizována dvě slova]“ tak i na webu [webová adresa]), II. žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku odstranit z webu [webová adresa] článek„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ a III. žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobci uvedli, že žalovaný je vydavatelem periodika„ [název] [anonymizována dvě slova]“. V rámci článku s názvem„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ uveřejněného dne 23. 1. 2020 v tištěném periodiku„ [název] [anonymizována dvě slova]“ (vydání [číslo]) a stejně tak i na webu [webová adresa] byly publikovány (formou citace) výroky [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], že jde o prohlášení jmenovaného. Co do rozsahu se jedná o souvislou citaci na ploše sedmi odstavců textu. Jako autor článku je uveden [jméno] [příjmení]. Článek, způsobem jakým je zpracován, zasahuje do cti pana [jméno] [celé jméno žalobce] staršího, [datum narození], zemřel [datum] a do cti obou žalobců jakožto osob jemu blízkých. V článku jsou výslovná nařčení z údajné kriminální činnosti – údajné přípravy a realizace údajného podvodu, resp. tunelování ve vztahu k akciím [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], resp. o nařčení ze způsobení údajné škody na majetku pana [příjmení] v řádu 250 milionů korun. Autor článku před jeho uveřejněním nepodnikl žádné kroky, kterými by se pokusil ověřit, zda jde o tvrzení pravdivá, či případně jde o hodnotící soudy, které by se od pravdivých informací odvíjely. Autor článku prohlášení, které redakci zaslal pan [příjmení], jako souvislý, nijak nekomentovaný text otiskl. Autor článku nijak nekontaktoval žádného z žalobců a neumožnil jim se k výrokům obsaženým v prohlášení pana [příjmení] vyjádřit. Pan [celé jméno žalobce] st. ani nikdo z žalobců se podvodného ani jiného nezákonného jednání v souvislosti s akciemi, resp. majetkem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ani v souvislosti s majetkem pana [jméno] [příjmení] nedopustil a nikdo z žalobců nebyl ani z takového jednání obviněn. Žalobci dále uvedli, že uveřejnění článku žalovaným jako vydavatelem pociťují jako drastický zásah do cti pana [celé jméno žalobce] st., kterého výroky v článku viní z přípravy údajných sofistikovaných podvodů a tunelování, následně údajně provedených dalšími osobami. Zároveň se uveřejněním článku cítí přímo dotčeni oba žalobci, a to pasážemi, které naznačují údajnou nepoctivost či spoluúčast na údajných podvodech či způsobení údajné škody také ve vztahu k žalobci b) či k celé rodině [příjmení]. Reálně došlo k poškození též existujících podnikatelských a obchodních vazeb obou žalobců a jejich kreditu jakožto čestných obchodních partnerů. Oba žalobci ihned po uveřejnění článku vyzvali žalovaného k uveřejnění omluvy a k bezodkladnému odstranění článku z webu [webová adresa]. Na tuto výzvu žalobců žalovaný nereagoval a nedošlo ani k odstranění článku z webu [webová adresa].

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 30. 6. 2020 uvedl, že navrhuje, aby soud žalobu zamítl, neboť nárok žalobců v ní uplatněný zcela neuznává. Dále uvedl, že kritika uvedená v článku je oprávněná, přiměřená a opírá se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj. Převážná část článku je tvořena hodnotícími soudy, které, byť jsou tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovolený. Žalovaný vycházel z veřejně dostupných zdrojů, tedy věnoval dostatečnou pozornost ověření pravdivosti vyjádření pana [jméno] [příjmení]. Dále uvedl, že vyjádření [jméno] [příjmení] reaguje na již existující vyjádření pana [celé jméno žalobce] k jeho osobě. Článek je zpracován standardním redakčním a vyváženým způsobem při současném uvedení konfrontace názorů a výroků obou stran, nejedná se tedy o opis jednostranného prohlášení, jak je uvedeno v žalobě. Žalovaný dále uvedl, že to byl právě pan [celé jméno žalobce], který učinil tento spor předmětem veřejného zájmu, když jako první poskytl rozhovor médiím, čímž i poměrně snížil rozsah svého práva na ochranu soukromí, jelikož si musel být vědom toho, že pan [příjmení] zcela logicky bude na tokové výroky reagovat.

4. K otázce skutkových zjištění soudu:

5. Při jednání soudu dne 10. 2. 2021 bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, které účastníci řízení soudu předložili.

6. Právní subjektivita žalovaného [název žalované] je soudu v rámci jeho činnosti, zejména sporů na ochranu osobnosti, dobře známá, byla v řízení účastníky i dokládána příslušným výpisem z obchodního rejstříku (výpis vedený Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo].

7. Skutečnost, že žalobou napadený článek byl vydán žalovaným, krom toho, že žalovaný toto nerozporoval, je osvědčena listinou na č.l. 36 soudního spisu – 2. strana periodika [název] [anonymizováno], kde jako vydavatel tohoto čtrnáctideníku je uveden žalovaný.

8. Pokud jde o článek, který je v žalobě označen, pak soud zjistil, že tento článek byl vydán na internetové stránce [webová adresa] dne 27. 1. 2020 a ve čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] dne 23. 1. 2020.

9. Ve čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] vyšel dne 23. 1. 2020 na str. 1 a 2 článek„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“.

10. Na internetových stránkách [webová adresa] vyšel dne 27. 1. 2020 článek„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“.

11. Dále soud zjistil, že dne 20. 2. 2020 podali žalobci u Okresního soudu v Příbrami žalobu na ochranu osobnosti proti žalovanému [jméno] [příjmení].

12. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2019, č.j. [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) soud zjistil, že žalobu podal žalobce a) proti žalovanému [titul] [jméno] [příjmení], insolvenčnímu správci dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného [jméno] [příjmení], [datum narození]. Předmětem věci bylo vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty. Žaloba na vyloučení 20 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč, vydaných [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ze dne 5. 1. 2011 (číselné označení: -1- až -20-), 30 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč, vydaných [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], dne 5. 1. 2011 (číselné označení: -1- až -30-) a 10 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč, vydaných [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], dne 5. 1. 2011 (číselné označení: -1- až -10-), ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], byla zamítnuta. Soud dospěl k závěru, že akcie [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] nebyly platně převedeny ke dni 30. 12. 2013 na pana [celé jméno žalobce] [anonymizováno] tak, jak pan [příjmení] v prohlášení písemně potvrdil, když podle soudu prohlášení nemá na vlastnické právo k akciím žádný význam, nejedná se o nabývací titul, ani nezakládá domněnku vlastnictví.

13. Dále soud zjistil, že žalobce a) podal dne 31. 10. 2019 proti výše uvedenému rozsudku odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

14. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. května 2020, č.j. [spisová značka], [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) o odvolání žalobce (žalobce b)) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2019, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2019, č.j. [spisová značka] [anonymizováno] byl změněn tak, že se z majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení], vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], vylučují 20 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč, vydaných [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ze dne 5. 1. 2011 (číselné označení: -1- až -20-), 30 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč, vydaných [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], dne 5. 1. 2011 (číselné označení: -1- až -30-) a 10 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč, vydaných [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], dne 5. 1. 2011 (číselné označení: -1- až -10-). Odvolací soud dospěl k závěru, že došlo k ústní kupní smlouvě o prodeji akcií na majitele a k převodu 100% podílu ve [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] z dlužníka na předchůdce žalobce dne 30. 12. 2013 za cenu 8.000.000 Kč, která měla být započtena oproti nároku předchůdce žalobce na vrácení poskytnuté půjčky. Tuto verzi potvrzuje pozdější prohlášení dlužníka a jím připravovaná a odsouhlasená dokumentace. Pokud jde o návrh dohody o narovnání s obsahem shodným s prohlášením, obsah návrhu dohody o narovnání sice dlužník v řízení zpochybnil, vzájemným posouzením všech skutečností vyšlých v průběhu řízení najevo, se však může tato jeho námitka jevit účelovou, neboť soudu nenabídl žádný jiný důkaz v tomto směru. Z rozsudku se dále podává, že v řízení bylo mezi účastníky nesporné, že předchůdce žalobce [celé jméno žalobce] [anonymizováno] poskytl dlužníku v předchozích letech půjčku ve výši 30.000.000 Kč na investice do [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], jež měla být splatnou v únoru 2014. Sám dlužník přitom v řízení tvrdil, že po té, co se předchůdce žalobce dozvěděl o finančních problémech [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] a dlužníka, trval na jejím okamžitém vrácení, když zjistil, že dlužník nemá na její vrácení finanční prostředky, že [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] podniká též s přispěním úvěru ve výši 42.000.000 Kč od [právnická osoba], proto inicioval konání valné hromady [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] dne 30. 12. 2013, na které mimo jiné došlo k dohodě o tom, že dlužník a jeho syn budou ponecháni v řídících funkcích [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] a že za ně budou kooptovány další osoby a dlužníku bude ponechána funkce předsedy představenstva. Podle soudu k převodu listinného cenného papíru na majitele podle § 17 zákona o cenných papírech stačilo jeho předání nabyvateli (tradicí), v případě úplatného převodu dle podmínek kupní smlouvy, která však nemusela mít listinnou formu. Podle soudu v daném případě měla smlouva provádějící předání akcií ústní formu a s přihlédnutím k právní úpravě § 17 zákona o cenných papírech lze mít k tíži dlužníka, pokud nedisponuje žádnou písemnou smlouvou nebo písemným shodným prohlášením o jím tvrzených důvodech předání.

15. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne13. června 2018, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobcem je [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození], insolvenční správce úpadce [jméno] [příjmení], žalovaným je [celé jméno žalobce], [datum narození] a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]., [IČO]. Předmětem věci bylo určení akcionáře obchodní korporace. Žaloba na určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], je akcionářem [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]., [IČO], se sídlem [adresa], s akcionářským podílem odpovídajícím 63,46% základního kapitálu uvedené společnosti, který činí 23 100 000 Kč, byla zamítnuta. Soud vyšel z čestného prohlášení ze dne 27. 6. 2014, ve kterém dlužník, původní žalobce, [jméno] [příjmení] prohlásil, že jediným akcionářem [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. je [celé jméno žalobce], kterému dne 30. 12. 2013 prodal veškeré akcie [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. za kupní cenu ve výši 8.000.000 Kč. Soud dále konstatoval, že původní žalobce [jméno] [příjmení] nemohl ani prokázat naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, když mu nesvědčila žádná ze skutečností mající konkrétní vztah jeho osoby ke [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. Soud konstatoval, že listina pod názvem Čestné prohlášení ze dne 27. 6. 2014 má zásadní důkazní sílu a vyvolává významné právní účinky i důsledky ve vztahu k obsahu takového čestného prohlášení.

16. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobci jsou jednateli společnosti [právnická osoba], [IČO].

17. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že [celé jméno žalobce] st. byl do 23. 12. 2018 společníkem [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], žalobce b) je společníkem této společnosti.

18. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce b) je jednatelem a společníkem [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO].

19. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobci jsou jednateli společnosti [právnická osoba], [IČO].

20. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce b) je společníkem společnosti [právnická osoba], [IČO].

21. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobci jsou jednateli společnosti [právnická osoba], [IČO].

22. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce a) je jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], [IČO].

23. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce a) je místopředsedou představenstva a žalobce b) je členem představenstva [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO].

24. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce b) je předsedou dozorčí rady [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO].

25. Z výpisu ze spolkového rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl L, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce b) je statutárním orgánem [název] [anonymizováno 7 slov]“).

26. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce b) je členem dozorčí rady [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO].

27. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobci jsou jednateli a společníky společnosti [právnická osoba], [IČO].

28. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že žalobce b) je jednatelem a žalobce a) je společníkem [právnická osoba] and [právnická osoba], [IČO].

29. Z listiny„ Výzva k uveřejnění omluvy a k odstranění článku z webu„ [název webu]“ soud zjistil, že žalobci dopisem ze dne 12. 2. 2020 požádali žalovaného o uveřejnění omluvy v periodiku„ [název] [anonymizována dvě slova]“ a na webu [webová adresa] a k odstranění článku s názvem„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ z webu [webová adresa].

30. Z Protokolu o jednání před soudem prvního stupně – Okresní soud v Příbrami, ze dne 14. 12. 2020, ve věci sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobců a) a b) proti žalovanému [jméno] [příjmení], [datum narození], na ochranu osobnosti, soud zjistil, že žalobce a) ve svém účastnickém výslechu uvedl, že článek uveřejněný žalovaným na rodinu [příjmení] se ho dotýká vnitřně, je mu nepříjemný, pošramocuje jeho pověst, a to v rovině přátelské, kvůli článku o jednoho dobrého přítele přišel a i v rovině pracovní, kdy jeho kolegům je článek známý a ptají se. Dále soud zjistil, že žalobce b) ve svém účastnickém výslechu uvedl, že otištěním názoru žalovaného v předmětném článku dostával ošklivé, odporné e-maily, zrovna tak i reakce na facebooku. Poškozuje ho to v rovině pracovní, bývalí spolužáci se ho na informace v článku uvedené ptají. Chce očistit jméno svého otce, protože článek se dotýká především jeho cti, stejně tak celé rodiny žalobce b).

31. Z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. prosince 2020, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobci a) a b) podali proti žalovanému [jméno] [příjmení], [datum narození], žalobu na ochranu osobnosti a soud žalobě vyhověl.

32. K otázce právního posouzení věci:

33. Žaloba napadla dne 26. 3. 2020, tedy za platnosti a účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“).

34. Soud se při právním posuzování věci předně zabýval tím, zda došlo ze strany žalovaného k zásahu do osobnostních práv a zda je je tento zásah neoprávněný a dospěl k závěru, že žalovaný neoprávněně zasáhl do osobnostních práv žalobců, a to tím, že zveřejnil nepravdivé informace v článku ve čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] dne 23. 1. 2020 s titulkem„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ a v článku, který vyšel na webových stránkách [webová adresa] vyšel dne 27. 1. 2020 s titulkem„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“, poškozující jméno, důstojnost a dobrou pověst [celé jméno žalobce] [anonymizováno], obou žalobců a vážnost jejich rodiny.

35. Podle článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

36. Podle článku 10 odst. 1 Listiny každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

37. Podle článku 10 odst. 2 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

38. Podle článku 17 odst. 1 Listiny svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

39. Podle článku 17 odst. 4 Listiny svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

40. Dle ustanovení § 81 odst. 1 NOZ je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

41. Podle ustanovení § 82 odst. 1 NOZ člověk, jehož osobnost je dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

42. Dle ustanovení § 86 NOZ nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

43. Dle ustanovení § 2951 odst. 2 NOZ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečně a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

44. Dle ustanovení § 2956 NOZ platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu, chráněn nejen ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil a jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

45. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (viz. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997, sp. zn. [ústavní nález]), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla důvodně dána přednost před právem druhým (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996, sp. zn. [ústavní nález], či rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. [spisová značka]).

46. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhých (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

47. Neoprávněným zásahem do práv chráněných ustanoveními § 81 a násl. NOZ bude zásadně nepravdivé nebo pravdu zkreslující tvrzení. Z toho ovšem neplyne ještě závěr, že neoprávněným zásahem nemůže být i tvrzení pravdivé. Neoprávněným zásahem může být pravdivé tvrzení, které se dotýká intimní sféry života občana, neboť ta je rovněž chráněna výše uvedenými ustanoveními jako jedna z neméně významných složek osobnosti člověka, potřebná k jejímu rozvoji.

48. Žalobci se domáhají odstranění výše specifikovaného článku z webových stránek a nároku na omluvu jakožto náhrady nemajetkové újmy.

49. Soud se zabýval především existencí zásahu ze strany žalovaného, objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu žalobcům a jejich právnímu předchůdci, a to buď porušením, nebo ohrožením osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě jako předpoklad vzniku občansko-právních sankcí. Zásah musí být neoprávněný, protiprávní a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností a protiprávností zásahu, který je v rozporu s právním řádem. Zásah je nutno hodnotit objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo.

50. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. [ústavní nález] důležitým aspektem při střetu kolize svobody projevu a osobnostních práv (práva na ochranu osobnostních práv) je nutno při vyvažování vzít v potaz klasifikaci samotných sporných výroků stěžovatele. To znamená, zda sporné výroky (zda posuzovaný článek a v něm uvedené skutečnosti) mají charakter skutkového tvrzení či hodnotícího (hodnotového) soudu (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 8. 2. 2000, nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 4. 4. 2005, nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 15. 3. 2005). Tento požadavek je plně korespondující též s rozhodovací praxí ESLP (srovnej rozsudek ve věci Lindenc proti Rakousku ze dne 8. 7. 1986, stížnost č. 9815/82, odst. 46). Citované rozlišení je z ústavního hlediska důležité zejména proto, že samy hodnotící soudy nepodléhají důkazu pravdy, zatímco oprávněnost skutkových tvrzení je do značné míry determinovaná jejich pravdiovostí.

51. Žalovaný argumentuje svobodou projevu a pravdivostí uveřejněných tvrzení, žalobci argumentují právem na ochranu osobnosti.

52. V daném případě se jedná o skutková tvrzení otištěná ve výše uvedeném článku na základě Prohlášení [jméno] [příjmení].

53. Oprávněnost skutkových tvrzení, na rozdíl od hodnotových soudů, musí být podrobena testu pravdivosti, je determinována jejich pravdivostí.

54. Důkazní břemeno ke skutečnosti, zda jde o tvrzení pravdivá, leží na straně žalovaného. Obsahem posuzovaného článku je přetisknutí prohlášení [jméno] [příjmení], v článku jsou uvedeny závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. Října 2019, č.j. [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]), který však v té době ještě nenabyl právní moci a ve vyhlášeném znění nikdy právní moci nenabyl.

55. V době, kdy předmětný článek žalovaný otiskl ve svém čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova], pokud by postupoval tak jak měl a ověřil si informace a zdroje, a nespolehl se pouze na prohlášení [jméno] [příjmení], musel by mu být znám pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č.j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že [jméno] [příjmení] je akcionářem 63,46% [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]. Soud zde vycházel z prohlášení učiněného [jméno] [příjmení] dne 27. 6. 2014, ve kterém je uvedeno, že akcie prodal panu [celé jméno žalobce] st. za 8.000.000 Kč a že pan [celé jméno žalobce] st. je jediným akcionářem.

56. Žalovaný argumentoval nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] v insolvenčním řízení s tím, že dle soudu nebylo prokázáno, že by dne 30. 12. 2013 byla mezi [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] uzavřena smlouva o převodu akcií. Zároveň mu však bylo známo, že žalobce a) podal proti tomuto rozsudku odvolání. Toto vyplývá z obsahu předmětného článku, kde je mimo jiné uvedeno, že„ případ ještě neskončil“.

57. Žalovaný musel tedy vědět, že otiskuje článek, kde je argumentováno rozsudkem, který nenabyl právní moci a odvolací soud může tento rozsudek potvrdit, změnit nebo zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný jako vydavatel musel vědět, že teprve pravomocným rozhodnutím je postaveno najisto, jak byl předmět sporu vyřešen. Neměl tedy používat argumentaci z nepravomocného rozhodnutí a stavět na ní své závěry v neprospěch žalobců.

58. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze, jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. [ústavní nález], abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. [ústavní nález]). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tedy zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (například zda jde o projev„ politický“ či„ komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (například zda kritiku sama„ vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika a podobně), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věcí mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (viz. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. [ústavní nález], body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. [ústavní nález], bod 20).

59. Pokud jde o výroky v předmětném článku, soud je hodnotí jako komerční, nikoliv politické. Soud určité výroky hodnotí jako expresívní. Je to již samotný titulek článku„ Vařekova rodina mi vyrobila škodu 250 000 000 Kč“. Dále jsou expresívní věty„ …právě [příjmení] [anonymizováno] připravil s pomocníky celý podvod s akciemi firmy a nepřátelské převzetí firmy, pozdějším vytunelováním a fingováním dluhů. Tímto pečlivě a sofistikovaně připraveným podvodem jsme přišli o veškerý firemní, ale i soukromý majetek a udělal z nás, slušné a dobře zabezpečené rodiny – bezdomovce, bez jakýchkoliv prostředků a majetku.“. Dále se jedná o větu„ jaký otec, takový syn (otec bolševik a potvrzený estébák s tomu odpovídajícími morálními a podnikatelskými vlastnostmi a dovednostmi, neznající slova pravdivost a pravdomluvnost)“. Dále se jedná o větu„ Exstarostou uváděné děje a částky údajných dluhů jsou zcela nepravdivé, zmanipulované a účelově předkládané tak, aby zakryly skutečnost po jejich nepřátelském převzetí firmy, tzn. odvedením pozornosti právě od manipulací a podvodů připravených [příjmení] [anonymizováno] a realizovaných jeho pomocníky [příjmení] a [příjmení]“. Dále se jedná o větu„ …pane exstarosto. Výše škody, kterou svým protiprávním jednáním vytvořila dosud vaše rodina a pomocníci mně a mojí rodině je 250 milionů korun. Věřím, že žijeme v právním státě, kde nemůže být normou lhaní, krádeže a podvody oligarchů…“. Expresivní forma výše uvedených výroků překročila podle soudu meze přípustné kritiky, vybočuje z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti, a to i s ohledem na skutečnost, že na žalovaného jako vydavatele periodika jsou ohledně ověřování přesnosti zveřejňovaných informací kladeny vyšší nároky než například na běžného občana.

60. Soud dospěl k závěru, že míra expresivity v daném případě vybočuje z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti.

61. Pokud jde o další kritérium, a to postavení kritizované osoby, oba žalobci jsou podnikateli, žalobce b) je i osobou veřejně činnou, jedná se o bývalého starostu města Příbrami.

62. Dalším hodnotícím kritériem je skutečnost, zda se uveřejněný článek, resp. informace v něm obsažené, dotýkají soukromé nebo veřejné sféry kritizovaných osob. Soud dospěl k závěru, že se posuzovaný článek a informace v něm obsažené dotýkají u obou žalobců obou sfér, a to jak soukromé, tak i veřejné, což vyplynulo z jejich účastnických výslechů před Okresním soudem v Příbrami ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka].

63. Pokud jde o postavení žalovaného, jako toho, kdo článek otiskl, jedná se o právnickou osobu, která vydává tištěná periodika a provozuje webové stránky.

64. Dalším kritériem, které musel vzít soud v potaz, je kritérium doby, kdy byl článek uveřejněn, tedy jaké měl žalovaný konkrétní údaje, z nichž vycházel a v jaké situaci to učinil. Žalovaný uvedl, že vycházel z nepravomocného rozsudku Krajského soudu v Praze, věděl, že žalobci proti němu podali odvolání a bude o něm rozhodovat odvolací soud, tedy Vrchní soud v Praze.

65. K nároku žalobců na omluvu:

66. Je možno uzavřít, zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], že publikovaný článek ve čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] dne 23. 1. 2020„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ a článek, který vyšel na webových stránkách [webová adresa] vyšel dne 27. 1. 2020 s titulkem„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“, vybočil z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti a ocitá se tak již mimo meze ústavní ochrany, přičemž je zcela zřejmé, že jednoznačně musí převážit Ústavou garantované právo na soukromí a na důstojnost života člověka nad právem na poskytování informací, kdy soud musí proporcionálně zvážit tato dvě Ústavou garantovaná práva, jsou-li ve střetu a je, dle názoru soudu, zcela zřejmé, které právo muselo nutně převážit. Na základě výše uvedeného tak soud zvažoval, aby nebyla dána bezdůvodně přednost jednomu právu nad druhým ve smyslu závěru nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], který se zabýval touto problematikou.

67. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 NOZ se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

68. Samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 7. 1995, Cdon 24/95, který byl uveřejněn pod č. 15/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti, odůvodňující požadavek na přiměřené zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, tedy na morální zadostiučinění. Je nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti, na rozdíl například od publikací odborných, které v určitých případech musí, především s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský zájem, přistupovat k určitým zjednodušením, a nelze bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení či zkreslení musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. Lze tedy stěží trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení, a klást tak na novináře, ve svých důsledcích, nesplnitelné nároky. Významné proto musí být vždy to, aby celkové vyznění určité informace odpovídalo pravdě (srovnej nález ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. [ústavní nález]).

69. Titulek článku uveřejněného ve čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] dne 23. 1. 2020 a na webových stránkách [webová adresa] dne 27. 1. 2020„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ hovoří zcela jasně. Z titulku i samotného obsahu článku jednoznačně vyplývá, že se žalobci a [celé jméno žalobce] [anonymizováno] pohybovali na hraně, resp. za hranou zákona a podvodným jednáním získali na úkor [jméno] [příjmení] jeho majetek, čímž mu způsobili škodu 250 000 000 Kč.

70. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria) – k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. [spisová značka], publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2010).

71. Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení v konkrétní věci znamená, že za konkrétní situace, kdy se jedná o rodinu, otce, syna a vnuka, když žalobci jsou syn a vnuk [celé jméno žalobce] [anonymizováno], který již zemřel, by zpravidla každá osoba v postavení syna a vnuka vnímala jakoukoli zmínku i (neprokázaného) nezákonného podvodného jednání zemřelého [celé jméno žalobce] [anonymizováno] jako nejen čistě nepříjemnou, ale i jako bolestnou, tedy v takové intenzitě, které je namístě přiznat právní ochranu a vzniklou újmu odčinit.

72. Pokud žalovaný uvádí, že v článku jsou pouze přetištěny informace, které redakci žalovaného poslal pan [příjmení], nezbavuje toto tvrzení žalovaného odpovědnosti za uveřejnění dehonestující informace, že žalobci a [celé jméno žalobce] [anonymizováno] nezákonným podvodným jednáním připravili [jméno] [příjmení] o majetek a způsobili mu škodu 250 000 000 Kč.

73. Vzhledem k okolnostem, které zakládaly vážné pochybnosti o pravdivosti prohlášení a vzhledem k okolnostem uveřejnění výše specifikovaného článku, kdy redaktor čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] v podstatě převzal bez dalšího ověření tvrzení [jméno] [příjmení], shledává soud postupem podle ustanovení § 2951 odst. 2 NOZ za skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy veřejnou omluvou požadovanou žalobci a stažením předmětného článku z webových stránek.

74. V daném případě se ze strany žalovaného nejednalo o tzv. hodnotící soudy, na které má každý právo a které nepodléhají tzv. testu pravdivosti. Jednalo se o skutková tvrzení, kde pravdivost je třeba dokazovat (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). V daném případě byla rozhodující pravdivost výroku, že rodina [příjmení] způsobila svým jednáním panu [jméno] [příjmení] škodu 250000000 Kč, což se žalovanému prokázat nepodařilo. Žalovaný bez dalšího otiskl článek, který vycházel pouze z prohlášení [jméno] [příjmení], aniž by si tyto informace redaktor ověřil i z jiných zdrojů, naopak ostatními důkazy v řízení provedenými byly informace uvedené v prohlášení [jméno] [příjmení] vyvráceny a nezákonné jednání rodiny [příjmení], kterým měla být [jméno] [příjmení] způsobena škoda ve výši 250000000, nebylo v řízení prokázáno.

75. Povahu kritiky či hodnotícího soudu rozhodně nemá a v principu ani mít nemůže výrok, kterým jsou příslušníci rodiny [příjmení] výslovně nařčeni z podvodů, vytunelování či vytvoření fingovaných dluhů, tedy z trestné činnosti. Tato nařčení předmětný článek obsahuje.

76. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. [spisová značka] při odlišení skutkového tvrzení a hodnotového soudu je významné konstatování, že skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná… Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj… Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci….

77. V kontextu výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky jsou pak tvrzení typu, že se určitá osoba dopustila podvodu, tunelování, vytvoření fingovaných dluhů, tvrzeními, jejichž pravdivost či nepravdivost je dokazováním rozhodně zjistitelná.

78. Pokud by žalovaný přistupoval k novinářské práci řádně a s pečlivostí, tedy ověřoval si fakta a nespolehl se pouze na prohlášení jedné osoby, zjistil by, že proti žalobcům i proti [celé jméno žalobce] [anonymizováno] nebylo a proti žalobcům ani není vedeno trestní stíhání.

79. Tvrzení, že se někdo dopustil trestné činnosti, navíc uveřejněné v tisku, čtenář nevnímá jako subjektivní názor a hodnotící soud autora článku, ale vnímá toto sdělení tak, že se určitá osoba dopustila jednání, které je trestné, či o tomto jednání má autor článku či vydavatel periodika relevantní indicie. V předmětném článku jsou uvedena slova podvod, tunelování a vytváření fiktivních dluhů, což může nepochybně v čtenáři vzbudit dojem, že se žalobci a [celé jméno žalobce] [anonymizováno] dopouštěli nezákonného jednání. Nemůže zde obstát námitka žalovaného, že použité výroky v článku mají povahu kritiky, která je založena na pravdivých informacích. Pokud výroky v článku mají charakter nařčení z trestné činnosti, bylo na žalovaném, aby prokázal, nikoliv pouze tvrdil, jejich pravdivost a v tomto směru žalovaný neunesl důkazní břemeno.

80. V článku se jeho autor odvolává pouze na v době uveřejnění článku nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č.j. [číslo jednací]. Tento rozsudek však neobsahuje žádné závěry, které by žalovaného opravňovaly k uveřejnění výše uvedených hrubě urážlivých výroků. Navíc byl tento rozsudek odvolacím soudem změněn ve prospěch žalobce a).

81. Již v době, kdy byl článek ve čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] uveřejněn, byl v právní moci rozsudek Krajského soudu v Praze z roku 2018, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že vlastníkem předmětných akcií [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] je [jméno] [příjmení] O tomto rozsudku však v článku není ani zmínka. Naopak závěry v té době nepravomocného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č.j. [číslo jednací], který byl navíc v odvolacím řízení změně ve prospěch žalobce a), jsou prezentovány jako zásadní a dané. Autor článku například v úvodu článku uvádí že„ Půjčka se však později stala branou pro nepřátelské převzetí pneuservisu prostřednictvím insolvenčního řízení a postupně také soukromého rodinného majetku [jméno] [příjmení]“. Dále autor článku v článku uvedl že„ Pokud soud odmítl vyloučit akcie z insolvenčního řízení, je to dobrá zpráva pro [jméno] [příjmení], protože akcie pneuservisu jsou klíčem k majetku a nezůstanou [příjmení] bezpečně v kapse.“.

82. Námitku žalovaného, že článek je zpracován standardním redakčním a vyváženým způsobem, když článek obsahuje rovněž názor žalobce b), soud neshledal důvodnou. V článku se přetištěn text prohlášení, které redakci zaslal [jméno] [příjmení], které obsahuje více hrubě urážlivých výroků vůči žalobcům, a toto prohlášení je na sedmi odstavcích článku. Nejsou patrny jakékoli známky publicistické činnosti autora článku. Judikatura přitom jasně uzavírá, že odpovědnost vydavatele za uveřejněné difamační výroky není vyloučena samotným faktem, že se jedná o citace třetí osoby. Odpovědnost vydavatele je v takovém případě dána, pokud takové citace uveřejnil, aniž by se zabýval vyhodnocením jejich oprávněnosti, přiměřenosti, resp. je třeba hodnotit, jakou publicistickou činnost vydavatel při prezentaci citací (či rozhovoru) vynaložil, jak se podílel na jeho obsahu a vyznění (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 17. 2. 2004 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne 7. 2. 2001).

83. Autor článku, za jehož obsah nese odpovědnost žalovaný jako vydavatel, naprosto rezignoval na jakoukoli novinářskou práci, tedy aby prověřil obsah prohlášení [jméno] [příjmení], který nařkl žalobce z trestné činnosti, nepokusil se získat vyjádření žalobců, a pouze prohlášení [jméno] [příjmení] pouze přetiskl. Nelze přijmout tvrzení žalovaného, že se [jméno] [příjmení] ve svém prohlášení vyjadřoval k rozhovoru žalobce b), který byl uveřejněn na [webová adresa] dne 3. 12. 2019, a proto nebylo nutné poskytnout žalobcům prostor pro vyjádření k prohlášení [jméno] [příjmení], které bylo podstatným obsahem článku uveřejněného dne 23. 1. 2020 ve čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] a dne 27. 1. 2020 na webových stránkách [webová adresa] korun, vždy s titulkem„ [název]: [příjmení] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“. Naopak povinností žalovaného bylo poskytnout žalobcům prostor k tomu, aby se mohli vyjádřit k obsahu prohlášení [jméno] [příjmení] a toto jejich vyjádření do článku zapracovat a otisknout ho. Toto však žalovaný neučinil. Žalobce b) totiž poskytl rozhovor jinému médiu v reakci na pořad České televize [název] [anonymizováno] a bylo právem [jméno] [příjmení], pokud se ho výroky v tomto rozhovoru dotýkaly, aby příslušné médium zveřejnilo i jeho stanovisko, resp. vyjádření. Nelze reakci [jméno] [příjmení] na výroky žalobce b) v jiném médiu, kterou poskytl čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova], považovat za vyjádření k již předchozímu vyjádření žalobce b) v jiném médiu, ale v daném případě je prohlášení [jméno] [příjmení] pro čtrnáctideník [název] [anonymizována dvě slova] prvotním úkonem, ke kterému měli žalobci právo se vyjádřit, což jim žalovaný neumožnil a ani je v tomto směru neoslovil.

84. Článek je na první pohled nevyvážený, když přetištěné prohlášení [jméno] [příjmení] zabírá podstatnou většinu obsahu článku.

85. Soud nesdílí názor žalovaného, že to byl právě žalobce b), kdo učinil tento spor předmětem veřejného zájmu, jelikož sám první poskytl rozhovor médiím. Jak vyplývá i z předmětného uveřejněného článku, který je předmětem projednávané věci, uveřejnění předmětného rozhovoru s žalobcem b) předcházela reportáž uveřejněná v České televizi v pořadu [název] [anonymizováno]. Žalobce b) tuto reportáž neinicioval, naopak v rámci svého rozhovoru pro jiné médium žalobce b) na tuto reportáž reagoval.

86. Uveřejněný článek není publikací odlišného názoru autora článku, který by měl původ ve faktickém základu a jehož účelem by bylo vyprovokovat čtenáře k veřejnému diskurzu, jak tvrdí žalovaný. To, čím se článek snaží čtenáře provokovat, je ve skutečnosti uveřejnění zjevných nepravd a lživých tvrzení, když vydavatel je předem srozuměn s případnými dopady. Žalovaný preferoval, že takový článek může přinést pro periodikum potenciální zvýšení zájmu čtenářů.

87. Po zhodnocení všech shora uvedených kritérií soud dospěl k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno spočívající v tvrzení a prokázání, že článek uveřejněný dne 23. 1. 2020 ve čtrnáctideníku [název] [anonymizována dvě slova] vydání [číslo] a i na webových stránkách [webová adresa] jsou pravdivé.

88. Každý by měl vyvinout přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se nedopouštěl zbytečných dezinformací či dokonce nepravd, a pečlivě zvážit, zda chování jiného přímo označí za protiprávní nebo nemravné. Podle názoru soudu žalovaný tuto zásadu porušil. V době uveřejnění předmětného článku mu byl znám nebo měl být znám rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č.j. [číslo jednací], ve kterém soud dospěl k závěru, že pan [celé jméno žalobce] st. je jediným akcionářem [právnická osoba] – prodej pneu, a.s. V té době nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. října 2019, č.j. [číslo jednací] sice žalobu na vyloučení akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] v insolvenčním řízení zamítl s tím, že podle soudu nebylo prokázáno, že by dne 30. 12. 2013 byla mezi [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] uzavřena dohoda o převodu akcií. Žalovanému bylo ale známo, že žalobcem a) bylo proti tomuto rozsudku podáno odvolání.

89. Soud tedy shora citované expresívní výroky žalovaného v článku vyhodnotil jako nepravdivé.

90. Podle soudu se výroky v článku, který žalovaný uveřejnil, na adresu pana [celé jméno žalobce] st. i obou žalobců (rodiny [příjmení]) dotkly osobní i pracovní sféry života obou žalobců, když žalobci jsou jednateli či společníky, případně členy statutárních orgánů či kontrolních orgánů vícero společností, které mají sídla na Příbramsku, kde oba žalobci žijí a podnikají, což je prokázáno výpisy z obchodního rejstříku těchto společností a v případě žalobce b) i sféry veřejně činné, když žalobce b) působil jako starosta města Příbrami a v době uveřejnění článku byl radním Příbrami a v souvislosti s tímto článkem se setkával s nepříjemnými reakcemi občanů města. Výroky v článku, který je z naprosté části přetištěním prohlášení, které vydavateli zaslal [jméno] [příjmení], způsobily závažný zásah do soukromé a podnikatelské činnosti žalobců, i do jejich dobré pověsti, když čtrnáctideník [název] [anonymizována dvě slova] se dostává bezplatně do schránek obyvatel Příbramska.

91. Posouzením všech okolností relevantních při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními subjektivními ústavními právy, a to právem na svobodu projevu a právem na ochranu osobnostních práv, dospěl soud k závěru, že je nutné v posuzovaném případě upřednostnit právo na ochranu důstojnosti a cti žalobců nad svobodu projevu žalovaného, který otiskl nepravdivé údaje o [celé jméno žalobce] [anonymizováno]., jakož i o rodině [příjmení], a to pouze na základě údajů v prohlášení [jméno] [příjmení], aniž by si údaje v tomto prohlášení uvedené jakkoli jinak ověřil. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, uložil žalovanému uveřejnit omluvu ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto rozhodnutí a stáhnout článek z webových stránek [webová adresa]. Uložením této povinnosti by mělo dojít k určitému zhojení zásahu žalovaného do osobnostních práv žalobců i zemřelého [celé jméno žalobce] [anonymizováno].

92. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšným žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 17.427,50 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, odměny za právní zastoupení žalobců advokátem dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. d) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 11.250 Kč za 4,5 úkony právní služby po 2.500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, žaloba ze dne 25. 3. 2020, replika žalobců ze dne 30. 7. 2020 k vyjádření žalovaného, účast na jednání před soudem dne 10. 2. 2021, účast na vyhlášení rozsudku dne 17. 2. 2021 – ½ úkon), dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč za 5 úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, replika žalobců k vyjádření žalovaného k žalobě, účast na jednání před soudem dne 10. 2. 2021, účast na vyhlášení rozsudku dne 17. 2. 2021) a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 2.677,50 Kč.

93. Žalobcům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za 1 úkon právní služby – vyjádření žalobců a doplnění žaloby ze dne 17. 6. 2020. Toto podání se ve spisu nenachází. I když žalobci dokládají výpisem z datové schránky, že toto podání bylo do datové schránky soudu doručeno dne 18. 6. 2020, nemá tato skutečnost na přiznání náhrady nákladů řízení za tento úkon právní služby vliv, neboť tento úkon nebyl činěn k výzvě soudu, ale pouze o vlastní vůli žalobců.

94. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.

95. Lhůtu k plnění povinnosti stanovené ve výroku I. rozsudku stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první za středníkem, když tuto lhůtu, delší ne zákonnou, navrhli sami žalobci. Lhůtu l plnění povinnosti stanovené ve výroku II. rozsudku stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší soud neshledal zákonné důvody.

96. Vzhledem k tomu, že žalobci byli v řízení zastoupeni advokátem, uložil soud žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobců.