15 C 117/2022

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci Žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného a žalované , zastoupený advokátem titul jméno celé jméno žalovaného , titul , sídlem adresa , 2. titul celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalovaného a žalované , zastoupená advokátem titul jméno celé jméno žalovaného , titul , sídlem adresa , o zaplacení částky 229 250 Kč,

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 229 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.

II. Na náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 75 925,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 17. 6. 2022 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 229 250 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] a dodatků k této nájemní smlouvě [číslo] byla nájemkyní bytu žalovaných [číslo] v domě [adresa] v k.ú. [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo], v době od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018. Nájem bytu skončil uplynutím doby podle dodatku [číslo] ke smlouvě ze dne [datum]. Žalovaní jako pronajímatelé byli povinni žalobkyni jako nájemkyni vyúčtovávat uhrazené služby placené zálohově, a to 1x ročně v předepsaných a dohodnutých lhůtách. Jelikož nebylo sjednáno jinak, vyúčtování služeb měli žalovaní povinnost doručovat žalobkyni nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, tedy každoročně do 30.

4. Žalovaní za celou dobu trvání nájmu tuto povinnost ani jednou nesplnili a žádná vyúčtování žalobkyni nedoručili. Povinnost předložit žalobkyni vyúčtování záloh za služby byla žalovaným uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 30. 7. 2019. Žalovaní povinnost uloženou tímto rozsudkem dobrovolně nesplnili, a proto se žalobkyně splnění této povinnost domáhala v rámci exekučního řízení vedeného Exekutorským úřadem Znojmo, soudním exekutorem [titul] [jméno] [jméno], sp. zn. [spisová značka]. Teprve dne 13. 4. 2022 žalovaní vyúčtování záloh za služby za období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018 žalobkyni v rámci vedeného exekučního řízení řádně předložili a splnili tak svoji povinnost. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu pokuty dle zákona č. 67/2013 Sb.

2. Ve věci byl vydán dne 26. 6. 2022 elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaní podali v zákonem stanovené lhůtě odpor.

3. Žalovaní zaslali soudu písemné vyjádření k žalobě dne 18. 10. 2022. Uvedli, že předmětem žaloby je nárok žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 229 250 Kč za opožděně předložená vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním pronajímaného bytu za roky 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018. Žalovaní učinili nesporným, že žalobkyni pronajímali v období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018 byt na adrese [adresa]. Dále žalovaní učinili nesporným, že nesplnili svoji povinnost předkládat žalobkyni vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu spojených ve formě, jakou požaduje judikatura Nejvyššího soudu České republiky, toto však žalovaní netušili, když vyúčtování žalobkyně každoročně včas obdržela. Žalovaní rovněž učinili nesporným, že na služby platila žalobkyně zálohy. Vyúčtování bylo ve formě pro žalobkyni přijatelné poskytnuto nejpozději do 14. 4. 2022. Ze strany žalovaných, resp. jejich právního zástupce, protože žalovaní s ohledem na svůj pokročilý věk nedokázali pochopit, co mají udělat a proč, byl následně 13. 6. 2022 žalobkyni uhrazen přeplatek na zálohách ve výši 58 537,48 Kč. Žalobkyní byl již poplatek za opožděné vyúčtování po žalovaných vymáhán a žalovanými na něm bylo zaplaceno 180 250 Kč za období do 9. 10. 2019. Na souvisejících nákladech řízení a exekuce bylo žalovanými nadto uhrazeno 77 949,53 Kč. Žalovaní nepopírají, že při plnění svých zákonných povinností nebyli zcela důslední, ale považují za správné upozornit na skutečnost, že nemají právní vzdělání a jejich právní povědomí nepřesahuje úroveň právního povědomí, kterou lze při právním styku očekávat u průměrného člověka. Žalovaní si jsou vědomi, že za porušení práva žalobkyně na včasné vyúčtování služeb musí pykat. Jsou však přesvědčeni, že již pykali více, než by odpovídalo míře jejich civilního deliktu, protože na poplatku z prodlení již nemalou částku zaplatili. Žalovaní dále uvedli, že nárok uplatněný žalobou neuznávají a navrhují zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně s uplatněním svých nároků bezdůvodně prodlévala, v důsledku čehož se žalobkyní vymáhaná částka vyšplhala na výši neúměrně vysokou, celková částka poplatku za prodlení s předložením vyúčtování záloh, který již byl žalobkyni uhrazen (180 250 Kč) a souvisejících nákladů řízení (77 949,53 Kč) představují více než 570% z přeplatku na službách (58 537,48 Kč), který je poplatkem za prodlení s předkládáním vyúčtování zajišťován. Kdyby měl být žalobkyni za dodatečné období prodlení přiznán v tomto řízení uplatněný nárok na poplatek z prodlení v další výši 229 250 Kč, získala by žalobkyně a její právní zástupce celkem 487 450 Kč, tedy více než 830% ze zajištěné povinnosti (přeplatku na zálohách, který museli vrátit žalobkyni). V uplatnění dodatečného nároku na poplatek z prodlení žalobou spatřují žalovaní zneužití práva. Žalovaní také namítli částečné promlčení žalobkyní uplatňovaného nároku. Dále žalovaní uvedli, že řešení této věci je pro ně mimořádně zatěžující, neboť oba jsou seniorního věku, žádný z nich nemá právní vzdělání a až do vypuknutí sporu se žalobkyní neměli žalovaní zkušenost se soudním řízením. Žalovaní již žalobkyni uhradili v plné výši přeplatek ze záloh na energie, nad rámec přeplatku pak žalobkyni z titulu penále za pozdní předání vyúčtování předmětných záloh uhradili více jak 180 000 Kč. Dále žalovaní uvedli, že pokud soud shledá výši uplatněného nároku v souladu se zákonem a dobrými mravy, znamená to, že z titulu poplatku z prodlení (penále) žalovaní zaplatí žalobkyni částku, která v součtu převyšuje 400 000 Kč. Žalovaní žádají soud, pokud uzná důvodnost žaloby, aby podle svého uvážení snížil výši nárokovaného poplatku z prodlení (pokuty) v souladu s § 2051 občanského zákoníku.

4. Z Nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalovanými na straně jedné a žalobkyní na straně druhé. Předmětem smlouvy byl byt [číslo] v domě [adresa], k.ú. [část obce], [obec a číslo], ulice [ulice], č.or. [číslo], který žalovaní přenechali žalobkyni za nájemné do užívání na dobu určitou do 28. 2. 2013 počínaje od 1. 3. 2012. Nájemné bylo sjednáno ve výši 8 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 500 Kč měsíčně. Podle čl. II bod 6 úhrady za služby placené zálohově je pronajímatel povinen vyúčtovat nájemci v předepsaných a dohodnutých lhůtách, a to 1x ročně.

5. Z Předávacího protokolu ze dne [datum] soud zjistil, že 1. žalovaný předal žalobkyni byt [číslo] v domě [adresa] v [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo].

6. Z Dodatku č. 1 ze dne [datum] k nájemní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že pronájem bytu byl prodloužen do 28. 2. 2014, výše nájemného se zvyšuje o inflaci za rok 2012, tj. o 3,3% a nová výše nájemného počínaje 1. 3. 2013 činí 8 260 Kč. Spolu se zálohami na služby bude měsíční platba ve výši 10 760 Kč.

7. Z Dodatku č. 2 ze dne [datum] k nájemní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že pronájem bytu byl prodloužen do 28. 2. 2015, výše nájemného se zvyšuje o inflaci za rok 2013, tj. o 1,4% a nová výše nájemného počínaje 1. 3. 2013 činí 8 380 Kč. Spolu se zálohami na služby bude měsíční platba ve výši 10 880 Kč.

8. Z Dodatku č. 3 ze dne [datum] k nájemní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že pronájem bytu byl prodloužen do 28. 2. 2016, výše nájemného se zvyšuje o inflaci za rok 2014, tj. o 0,4% a nová výše nájemného počínaje1. 3. 2015 činí 8 410 Kč. Spolu se zálohami na služby bude měsíční platba ve výši 10 910 Kč.

9. Z Dodatku č. 4 ze dne [datum] k nájemní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že pronájem bytu byl prodloužen do [datum], výše nájemného se zvyšuje o inflaci za rok 2015, tj. o 0,3% a nová výše nájemného počínaje 1. 3. 2016 činí 8 435 Kč. Spolu se zálohami na služby bude měsíční platba ve výši 10 925 Kč.

10. Z Dodatku č. 5 ze dne [datum] k nájemní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že pronájem bytu byl prodloužen do 28. 2. 2018, výše nájemného se zvyšuje o inflaci za rok 2016, tj. o 0,7% a nová výše nájemného počínaje 1. 3. 2017 činí 8 484 Kč. Spolu se zálohami na služby bude měsíční platba ve výši 10 984 Kč.

11. Z výzvy ze dne 9. 6. 2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalované k úhradě pokuty dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 229 250 Kč za období od 10. 10. 2019 do 13. 4. 2022 a k úhradě přeplatků vyplývajících z vyúčtování záloh za služby ve výši 58 537,48 Kč za období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018, a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Z podacího lístku ze dne 9. 6. 2022 soud zjistil, že tato výzva byla žalovaným zaslána doporučenou poštou. Z webových stránek České pošty, s.p. soud zjistil, že zásilka byla doručena dne 10. 6. 2022.

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. května 2019, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč (vratná kauce složená žalobkyní při podpisu nájemní smlouvy) s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 11. 3. 2018 do zaplacení, dále soud uložil žalovaným povinnost předložit žalobkyni vyúčtování záloh na služby vztahující se k nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] k.ú. [část obce] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] a to za období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018 a dále soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 7. 2019 a vykonatelnosti dne 3. 8. 2019.

13. Z dopisu 1. žalovaného ze dne 11. 12. 2019, který zaslal Exekutorskému úřadu Znojmo, [titul] [jméno] [jméno], soud zjistil, že 1. žalovaný zaslal soudnímu exekutorovi vyúčtování služeb za roky 2012 – 2018 spojených s užíváním bytu [číslo] v [obec a číslo], [ulice a číslo].

14. Z listiny Opakovaný návrh k zastavení exekuce, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že právní zástupce žalovaných se obrátil na Exekutorský úřad Znojmo, soudního exekutora [titul] [jméno] [jméno], s návrhem na zastavení exekuce sp. zn. [spisová značka] vedené proti povinným (žalovaným) ve věci vymáhání nepeněžité povinnosti spočívající v předložení záloh, konkrétně v povinnosti předložit oprávněné (žalobkyni) vyúčtování záloh na služby vztahující se k nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] k.ú. [část obce] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], a to za období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018, když odpadly důvody, pro něž byla předmětná exekuce zahájena a její pokračování by tak bylo bezúčelné.

15. Z usnesení Exekutorského úřadu Znojmo, soudního exekutora [titul] [jméno] [jméno], ze dne 9. 5. 2022, č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že exekuční řízení vedené podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2019, č.j. [číslo jednací], bylo zastaveno a povinným (žalovaným) bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně oprávněné (žalobkyni) náklady exekuce ve výši 1 875,50 Kč.

16. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. dubna 2021, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 180 250 Kč (pokuta dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.) a náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 6. 2021.

17. Z potvrzení vydaného [právnická osoba] soud zjistil, že z účtu č. [bankovní účet] byla dne 13. 6. 2022 na účet příjemce č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem 29 2018 zaúčtována částka 58 537,48 Kč.

18. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že z účtu 1. žalovaného č. [bankovní účet] byla na účet příjemce č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem 29 2018 provedena platba 258 200 Kč.

19. Nejprve se soud zabýval žalovanými vznesenou námitkou promlčení.

20. Podle § 653 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“) bylo-li právo již promlčeno a uznal-li dlužník svůj dluh, nárok se obnoví a počne běžet nová promlčecí lhůta ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

21. Podle § 653 odst. 2 NOZ bylo-li právo, ačkoli již bylo promlčeno, přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné moci, použije se odstavec 1 obdobně.

22. Podle § 640 NOZ právo přiznané rozhodnutím orgánu veřejné moci se promlčí za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

23. Rozhodnutím orgánu veřejné moci je výrok, jímž subjekt nebo státní orgán na základě pravomoci svěřené mu zákonem zavazuje jednoho nebo více účastníků řízení ke splnění konkrétní povinnosti. Zpravidla půjde o rozsudek, smír nebo některý z platebních rozkazů vynesených v civilním řízení. Je-li právo přiznáno rozhodnutím soudu, počíná nová a jediná objektivní promlčecí lhůta podle § 640 NOZ běžet ode dne, kdy se rozhodnutí stane vykonatelným. K tomu zpravidla dojde uplynutím lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí. Tato lhůta běží od právní moci rozhodnutí. Nová promlčecí lhůta dle § 640 NOZ běží i tehdy, když bylo rozhodnutím přiznáno právo, které již bylo promlčeno. Soudní rozhodnutí je v tomto ohledu novou právní skutečností (§ 653 odst. 2 NOZ).

24. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 2011 sp. zn. [spisová značka] institut přetržení promlčecí doby znamená, že v důsledku zákonem předpokládané okolnosti přestane promlčecí doba běžet a po odpadnutí překážky začne běžet od začátku nová, vždy desetiletá promlčecí doba, a mezitím uběhlá původní promlčecí doba se stává právně bezvýznamnou. Důvodem přetržení promlčecí doby je přiznání práva pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu – tzv. adjudikované právo. Rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu je třeba rozumět jen takové rozhodnutí, kterým se přisuzuje určité právo (judikátní pohledávka) a které je způsobilým titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci). Právo takto přiznané se promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle pravomocného rozhodnutí plněno, resp. den po lhůtě k plnění.

25. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. května 2019, č.j. [číslo jednací], byla žalovaným uložena mimo jiné povinnost předložit žalobkyni vyúčtování záloh na služby vztahující se k nájmu bytu [číslo] v domě [adresa] k.ú. [část obce] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], a to za období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018 a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 7. 2019 a stal se vykonatelným dne 3. 8. 2019. Tím se nárok žalobkyně dle § 653 NOZ obnovil a od 3. 8. 2019 začala běžet nová promlčecí lhůta. Žaloba napadla dne 17. 6. 2022, tudíž byla podána včas.

26. V projednávané věci nejsou mezi účastníky sporné skutečnosti o vzniku, trvání a zániku nájemního vztahu k předmětnému bytu mezi žalobkyní jako nájemkyní a žalovanými jako pronajímateli. Mezi účastníky není sporné ani to, že by žalobkyni byla doručena jiná vyúčtování služeb, ať už prostřednictvím exekuce žalovaných či jinak, než ta vyhotovená Agenturou [právnická osoba] Spor spočívá v otázce, zda doručením vyúčtování služeb zpracovaných Agenturou [právnická osoba], za poskytovatele služeb Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] pro žalované coby příjemce služeb byla splněna povinnost žalovaných vůči žalobkyni coby nájemkyni předmětného bytu (bytové jednotky) ve vlastnictví žalovaných.

27. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu projednávané věci.

28. Soud po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalobkyně byla nájemkyní výše uvedeného bytu na základě nájemní smlouvy, kterou s žalovanými uzavřela dne [datum] a jejích dodatků v období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2018, přičemž na zálohách na služby platila částku 2 500 Kč měsíčně, což je prokázáno nájemní smlouvou – čl. II bod 2. Tyto zálohy na služby nebyly žalovanými žalobkyni nikdy vyúčtovány řádným vyúčtováním služeb, a to přes to, že tato povinnost byla žalovaným uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. května 2019, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 30. 7. 2019, když soud konstatoval, že žalovaní žalobkyni nepředložili ani v jednom případě po dobu trvání nájmu řádné vyúčtování, jak jim ukládal čl. II odst. 6 nájemní smlouvy ve spojení s § 7 zákona č. 67/2013 Sb.

29. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle níže uvedených právních předpisů.

30. Podle § 2 písm. a) a b) zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“) pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytovatelem služeb 1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, nebo 2. společenství vlastníků jednotek (dále jen„ společenství“) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, b) příjemcem služeb 1. nájemce bytu, nebo 2. vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

31. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

32. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

33. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručené vyúčtování příjemci služeb.

34. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

35. Podle § 135 odst. 2 o.s.ř. jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

36. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

37. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

38. V projednávané věci lze uzavřít, že žalovaní jako pronajímatelé a poskytovatelé služeb spojených s nájmem bytu nemohli vůči žalobkyni jako nájemkyni a příjemkyni služeb splnit svou povinnost dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období a doručit vyúčtování příjemkyni služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období tím, že jí bylo doručeno, ať už prostřednictvím SVJ či následně soudního exekutora vyúčtování služeb vyhotovené správcem domu Agentura [právnická osoba], jimiž za jednotlivé roky 2012 – 2018 uvedený správce domu prováděl vyúčtování služeb za poskytovatele služeb SVJ vůči příjemcům služeb – žalovaným. Jak plyne z ustanovení § 2 zákona č. 67/2013 Sb. v případech domů rozdělených na jednotky přenechaných do nájmu nájemci, existují vždy dva vztahy z poskytování a přijímání služeb spojených s užíváním bytu. Na prvním místě je to vztah mezi společenstvím vlastníků jednotek jakožto poskytovatelem služeb a vlastníkem této jednotky, kdy poskytovatelem služeb je společenství vlastníků jednotek a příjemcem je vlastník jednotky. Tento vztah existuje vždy, bez ohledu na to, je-li byt přenechán do nájmu a pokrývá dodávky služeb ze strany společenství vlastníků vůči jednotlivým vlastníkům jednotek. Je-li však (bytová) jednotka v domě rozděleném na jednotky přenechána do nájmu nájemci, stává se z vlastníka jednotky ještě i pronajímatel a ten je zároveň poskytovatelem služeb vůči svému nájemci, který je jejich příjemcem. Domnívají-li se tedy žalovaní, že ve vztahu k žalobkyni bylo poskytovatelem služeb SVJ, a proto povinnost řádného vyúčtování služeb a jeho doručení žalobkyni je splněna předáním vyúčtování provedeném SVJ coby poskytovatelem služeb, mýlí se, neboť ve vztahu z poskytování služeb mezi SVJ a žalovanými coby vlastníky a mezi žalovanými coby pronajímateli a žalobkyní coby nájemkyní, jde o dva odlišné vztahy. Povinnosti pronajímatele provést vyúčtování a doručit ho nájemci je samostatnou (odlišnou) povinností, která nemá s dodávkami služeb ze strany SVJ vlastníkovi jednotek nic společného, a to ani za situace, kdy je předmětná jednotka přenechána nájemci k výlučnému užívání, což je tento případ, kdy se vlastník na spotřebě služeb nijak nepodílí. Zásadní odlišnost je v tomto případě založena již rozdílnou výší záloh, kterou dle nájemní smlouvy platila žalobkyně žalovaným, která nekoresponduje s výší záloh, které platili žalovaní vůči SVJ. Už jen z tohoto důvodu není vyúčtování služeb ve vztahu k žalovaným ze strany SVJ přenosné na žalobkyni, i kdyby se odhlédlo od skutečně spotřebovaných služeb, neboť vyúčtování ve vztahu k žalovaným v příjmové stránce kalkuluje se souhrnem záloh zaplacených žalovanými a tato částka je odlišná od souhrnu záloh zaplacených žalobkyní vůči žalovaným. Nadto vyúčtování ve vztahu k žalovaným obsahuje předepsané zálohy na opravy domu, které se pojí s jejich vlastnictvím bytové jednotky a společných prostor v domě, což není službou, na níž by se měla žalobkyně podílet. Lze tedy nade vší pochybnost vyslovit závěr, že tím, že se vyúčtování služeb ze strany SVJ vůči žalovaným dostalo do dispozice žalobkyně, nebyla splněna povinnost žalovaných coby pronajímatelů a poskytovatelů služeb vůči žalobkyni coby nájemkyni a příjemkyni služeb, provést vyúčtování poskytnutých služeb řádně a včas (respektive vůbec).

39. Výše uvedenou otázkou se zabýval Obvodní soud pro Prahu 7 ve věci sp. zn. [spisová značka], když rozsudek č.j. [číslo jednací] nabyl právní moci dne 30. 7. 2019. Soud v této věci dospěl k závěru, že žalovaní žalobkyni nepředložili ani v jednom případě po dobu trvání nájmu řádné vyúčtování, jak jim ukládal čl. II odst. 6 nájemní smlouvy ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Soud v nyní projednávané věci z tohoto rozsudku vychází, a to v souladu s ustanovením § 135 odst. 2 o.s.ř.

40. Vzhledem k tomu, že žalovaní nesplnili vůči žalobkyni svoji povinnost dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období a doručit vyúčtování příjemkyni služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, vznikla jim zákonná povinnost k zaplacení pokuty dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Výše pokuty nebyla nájemní smlouvou nijak ujednána, proto podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

41. Žalobkyně se v projednávané věci domáhá zaplacení pokuty za prodlení žalovaných s řádným předložením vyúčtování služeb za roky 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018. Zaplacení pokuty za období od 10. 10. 2016 do 9. 10. 2019 bylo již řešeno u Obvodního soudu pro Prahu 7 v řízení sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se v nyní projednávané věci domáhá zaplacení pokuty za období od 10. 10. 2019 do 13. 4. 2022, kdy právě dne 13. 4. 2022 žalovaní svoji povinnost vůči žalobkyni splnili. Jedná se celkem o 917 dnů.

42. Soud nesouhlasí s tvrzením žalovaných, že se jedná pouze o 916 dnů, namísto žalobkyní uváděných 917 dnů. Za měsíc říjen 2019 se jedná o 22 dnů, za měsíc listopad 2019 se jedná o 30 dnů, za měsíc prosinec 2019 se jedná o 31 dnů, za rok 2020 se jedná o 366 dnů (únor 2020 měl 29 dnů), za rok 2021 se jedná o 365 dnů, za leden 2022 se jedná o 31 dnů, za únor 2022 se jedná o 28 dnů, za březen 2022 se jedná o 31 dnů a za duben 2022 se jedná o 13 dnů. V součtu se tedy jedná o 917 dnů.

43. Za období od 10. 10. 2019 do 13. 4. 2022, což je 917 dnů, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení pokuty podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. v celkové výši 229 250 Kč, když za prodlení s předložením vyúčtování za rok 2014 vznikl žalobkyni nárok na zaplacení pokuty ve výši 45 850 Kč (50 Kč x 917 dnů), za prodlení s předložením vyúčtování za rok 2015 vznikl žalobkyni nárok na zaplacení pokuty ve výši 45 850 Kč (50 Kč x 917 dnů), za prodlení s předložením vyúčtování za rok 2016 vznikl žalobkyni nárok na zaplacení pokuty ve výši 45 850 Kč (50 Kč x 917 dnů), za prodlení s předložením vyúčtování za rok 2017 vznikl žalobkyni nárok na zaplacení pokuty ve výši 45 850 Kč (50 Kč x 917 dnů), za prodlení s předložením vyúčtování za rok 2018 vznikl žalobkyni nárok na zaplacení pokuty ve výši 45 850 Kč (50 Kč x 917 dnů).

44. Pokud žalovaní poukazují na svůj seniorní věk, absenci právního vzdělání a na to, že žalobkyně zneužívá práva, když po žalovaných požaduje zaplacení pokuty za další období, než za které už žalovaní žalobkyni pokutu dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. zaplatili, soud považuje tuto obranu žalovaných za účelovou.

45. Nájemní smlouva mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena dne [datum]. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných, aby jí předložili řádné vyúčtování, napadla k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 2. 11. 2018. Oba žalovaní se v té době nacházeli v produktivním věku, ještě v roce 2019 1. žalovaný uváděl, že pracuje v cizině (viz. podání žalovaných ze dne 14. 2. 2019 ve věci sp. zn. [spisová značka]). Současný seniorní věk žalovaných tak není důvodem, který by soud měl brát v úvahu, když problém mezi žalobkyní a žalovanými nastal nejpozději v roce 2018, kdy oběma žalovaným bylo 63 let a 1. žalovaný ještě ve věku 64 let pracoval v zahraničí.

46. Pokud žalovaní argumentují svojí neorientací v právních věcech, neboť ani jeden z nich nemá právní vzdělání, pak soud uvádí, že žalovaní žalobkyni pronajímali předmětnou bytovou jednotku od 1. 3. 2012. Žalovaní sepsali nájemní smlouvu a všechny její dodatky, inkasovali od žalobkyně nájem a zálohy na služby spojené s užíváním bytu a řešili s žalobkyní veškeré záležitosti týkající se nájmu bytu. Syn žalovaných je advokátem a zastupuje žalované v této projednávané věci. Pokud si žalovaní nebyli v případě jiných řízení, jehož byli oni a žalobkyně účastníky (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) jisti svými právními znalostmi, pak jim nic nebránilo zvolit si právního zástupce, který by je v řízeních zastupoval a udělit mu k tomu plnou moc. Žalovaní tak učinili až v nyní projednávané věci. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] se 1. žalovaný k soudu dostavil, 2. žalovaná mu udělila plnou moc k jejímu zastupování. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] se 1. žalovaný k soudu k prvnímu jednání dostavil, neúčast 2. žalované omluvil, k dalšímu jednání se již žalovaní bez omluvy nedostavili. Žalovaní, resp. 1. žalovaný zastupující v jednom z řízení i 2. žalovanou byl v řízeních schopen aktivně jednat a hájit práva žalovaných, tedy tvrzení žalovaných, že nejsou orientováni v právních a jiných věcech týkajících se projednávané věci, je zcela liché.

47. Skutečnost je taková, že věc, která je nyní projednávána, a věci, které Obvodní soud pro Prahu 7 projednával již dříve a jsou již pravomocně skončeny, nevznikly z důvodu seniorního věku žalovaných a jejich neorientace v právních předpisech, jak žalovaní tvrdí, ale vznikly v důsledku soustavného a dlouhodobého porušování smluvních a zákonných povinností, když žalovaní dobrovolně neplnili ani povinnosti stanovené pravomocným rozhodnutím soudu a žalobkyně se musela obrátit na soudního exekutora. Žalobkyně tak nezneužila práva, když podala žalobu na zaplacení pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za období od 10. 10. 2019 do 13. 4. 2022 za prodlení s předložením vyúčtování.

48. Žalovaní nejméně do roku 2018 věděli, že žalobkyně po nich předložení vyúčtování za roky 2014 až 2018 požaduje a rovněž si museli být vědomi následku, pokud tuto povinnost nesplní, což je prokázáno výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 6. 2022. Jde pouze k tíži žalovaných, že povinnost předat žalobkyni řádná vyúčtování splnili až dne 13. 4. 2022 a v období od 10. 10. 2019 do 13. 4. 2022 se tak ocitli v prodlení.

49. Jediným důvodem, proč pokuta dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. dosáhla žalované výše, je jednání žalovaných, kteří se dlouhodobě a soustavně vyhýbali splnění povinnosti i přes výzvy žalobkyně a tato povinnost jim nakonec musela být uložena rozsudkem soudu, který je pravomocný. Kdyby žalovaní na základě pravomocného rozsudku soudu svoji povinnost ve lhůtě stanovené soudem řádně splnili, nárok na zaplacení pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za žalované období by vůbec nevznikl. To, že žalobkyně podala žalobu na zaplacení pokuty dle § 13 ost. 2 zákona č. 67/2013 Sb. má jediný důvod právě v chování žalovaných, kteří ignorovali povinnost uloženou jim pravomocným rozsudkem soudu a takové chování žalovaných, které žalobkyně žádným způsobem nezavinila, nemůže být důvodem pro odpuštění či zmírnění povinnosti žalovaných platit žalobkyni pokutu dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.

50. Pokud žalovaní argumentují, že výše pokuty dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. již neplní kompenzační a utvrzovací funkci, pak sami žalovaní v podání ze dne 18. 10. 2022 uvádějí, že preventivní funkce spočívá v cíli motivovat dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Sankční funkce má pak za cíl potrestat dlužníka za to, že svoji povinnost neplnil řádně a včas.

51. Preventivní a sankční funkce pokuty dosud naplněna nebyla. Žalované ke splnění povinnosti předložit žalobkyni řádné vyúčtování nepřiměl ani pravomocný rozsudek soudu, žalobkyně se musela k vymožení svého nároku obrátit na soudního exekutora. Žalovaní dlouhodobě a soustavně porušovali právo žalobkyně a soud došel k závěru, že právě v takovém případě není důvod pro moderaci výše pokuty a sankční a preventivní funkci pokuty je právně v daném případě nutné akcentovat. Ke zneužití práva žalobkyní tím, že nárok na zaplacení pokuty uplatnila žalobou, rozhodně nedošlo.

52. Žalovaní se ocitli v prodlení s doručením vyúčtování služeb vždy od 1. 5. roku následujícího po zúčtovacím období (kalendářní rok, v němž byly služby poskytovány), požadavek žalobkyně na zaplacení pokuty za období vymezená žalobou je důvodný a právně opodstatněný. Jelikož žalovaní povinnost zaplatit pokutu dobrovolně nesplnili, ačkoli k tomu byli před podáním žaloby řádně vyzváni, soud žalobě vyhověl a žalovaným uložil povinnost tímto rozsudkem, a to společně a nerozdílně, když žalovaní byli společnými pronajímateli.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 75 925,70 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 170 Kč, z odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 7 bodu 6 ve výši 46 100 Kč za 5 úkonů právní služby po 9 220 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne 21. 10. 2022 a dne 3. 11. 2022), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne 21. 10. 2022 a dne 3. 11. 2022), z náhrady jízdních výdajů dle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů ze cestu z Brna do Prahy a zpět ve dnech 21. 10. 2022 a 3. 11. 2022 v celkové výši 5 570 Kč vozidlem Volkswagen Passat Combi, [registrační značka], při vzdálenosti 1 cesty 210 km, při průměrné spotřebě vozidla 4,2 litru motorové nafty na 100 km, při průměrné ceně motorové nafty dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb., 47,10 Kč litr, z náhrady za promeškaný čas podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 000 Kč za 20 započatých půlhodin po 100 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 11 585,70 Kč.

54. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby – vyjádření žalobkyně ze dne 20. 10. 2022. Toto podání učinila žalobkyně o své vlastní vůli, nikoli k výzvě soudu.

55. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.

56. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, když žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem.