15 C 127/2019

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , zastoupeného JUDr. jméno příjmení , advokátkou, se sídlem adresa , proti žalovaným 1. právnická osoba , IČO , sídlem adresa žalované celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , právně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , o zaplacení částky 3.229.412 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 3.229.412 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.

II. Na náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 297.791 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 2. 10. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené. Uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaní, 1. žalovaný jako dlužník a 2. žalovaný jako vedlejší účastník, uzavřeli dne 14. 3. 2013 Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ úvěrová smlouva“), na základě které byl prvnímu žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3.540.000 Kč. První žalovaný se tento úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 7., 14., 21. a 28. dni měsíce ve výši 9.697 Kč, tedy měsíčně celkem v částce 28.788 Kč a zaplatit právnímu předchůdci žalobce úroky. Doba splácení úvěru byla sjednána na 240 měsíců počínaje dnem 7. 5. 2013 a konče dnem 28. 4. 2033 Celkem se první žalovaný zavázal uhradit na úvěr částku 9.309.120 Kč, z čehož částka 5.769.120 Kč odpovídá stanoveným úrokům z úvěru. Část obsahu úvěrové smlouvy byla určena Všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce ve znění ze dne 1. 6. 2012 (dále jen„ VÚP“). Úvěr byl prvnímu žalovanému poskytnut jako podnikatelský, tedy pro podnikatelské účely. K zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy uzavřeli 2. žalovaný jako vedlejší účastník a právní předchůdce žalobce [příjmení] smlouvu č. [anonymizováno] [číslo] 2013 ze dne 14. 3. 2013, kterou bylo zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem ve vlastnictví 2. žalovaného – pozemek stavební parcela parcelní číslo St. 273, jehož součástí je stavba v části [územní celek], [anonymizováno] [číslo], rodinný dům, a pozemek pozemková parcela parcelní [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], a dále pozemek stavební parcela parcelní číslo St. 274, jehož součástí je stavba v části [územní celek], [adresa], rodinný dům a pozemek pozemková parcela [číslo], vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ zástava“). Vklad zástavního práva do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím [stát. instituce], [stát. instituce], v řízení sp. zn. V [číslo] 2013 [číslo], s právními účinky vkladu ke dni 15. 3. 2013. Po postoupení pohledávek z úvěrové smlouvy byl vklad zástavního práva k zástavě ve prospěch žalobce povolen rozhodnutím [stát. instituce], [stát. instituce], v řízení sp. zn. V [číslo] 2019 [číslo], s právními účinky vkladu ke dni 21. 3. 2019. V průběhu trvání úvěru byl 1. žalovaný opakovaně s úhradou splatných lhůtních splátek úvěru a opakovaně byl žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem upomínán o včasné placení sjednaných lhůtních splátek. Ke dni 28. 12. 2015 byl 1. žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 4 lhůtních splátek a právní předchůdce žalobce byl v souladu s čl. 11 [číslo] VÚP oprávněn navýšit lhůtní splátky sjednané v úvěrové smlouvě na 1,5 násobek výše původní lhůtní splátky. Zvýšení splátek oznámit právní předchůdce žalobce zavázaným osobám přípisem ze dne 11. 1. 2016, v němž nárok na splácení úvěru ve zvýšených splátkách uplatnil s účinností od 7. 2. 2016. S účinností od 7. 2. 2016 byl 1. žalovaný povinen splácet úvěr ve lhůtních splátkách 14.545 Kč, kterým odpovídá pravidelná měsíční splátka 58.180 Kč. V dalším období 1. žalovaný několikrát požádal právního předchůdce žalobce o snížení lhůtních splátek na výši původně ujednanou v úvěrové smlouvě. Při osobním jednání dne 8. 2. 2017 se právní předchůdce žalobce a 1. žalovaný dohodli, že pokud 1. žalovaný uhradí do 28. 2. 2017 částku 113.562 Kč, což byl tehdejší dluh na lhůtních splátkách, bude moci od 7. 3. 2017 splácet úvěr znovu ve lhůtních splátkách v původní sjednané výši, tedy 9.697 Kč, čemuž odpovídá měsíční splátka 38.788 Kč. První žalovaný porušil úvěrovou smlouvu, proto se stal úvěr z úvěrové smlouvy okamžitě splatným. Právní předchůdce žalobce Smlouvou o postoupení pohledávky [číslo] 2019 ze dne 1. 3. 2019 postoupil pohledávky z úvěrové smlouvy žalobci. Dopisem ze dne 1. 3. 2019 oznámil právní předchůdce žalobce zavázaným osobám, že došlo k zesplatnění úvěru a postoupení pohledávek. Dopisem ze dne 2. 4. 2019 vyzval žalobce zavázané osoby k úhradě všech dosud nesplacených splátek za celou sjednanou dobu úvěru nebo k jednání o smírném řešení sporu. První žalovaný na úvěr od dubna 2019 nic nehradí. Ke dni 2. 10. 2019 má žalobce za žalovanými pohledávky v celkové výši 9.341.022,70 Kč, a to 3.229.412 Kč, což je neplacená původní jistina úvěru, 3.354.086 Kč, což jsou nesplacené původní úroky z úvěru, tedy část jistiny úvěru vzniklá kapitalizací úroků z úvěru, 987.524,70 Kč, což je smluvní pokuta za prodlení s úhradou zesplatněného úvěru, 1.062.000 Kč, což je smluvní pokuta za nesplnění informační povinnosti a 708.000 Kč, což je smluvní pokuta za porušení povinnosti ze zástavní smlouvy. Žalobce se po žalovaných domáhá žalobou pouze zaplacení částky 3.229.412 Kč, když tato částka odpovídá nesplacené původní jistině úvěru. Dne 15. 10. 2019 byl vydán platební rozkaz č.j. 15 C 127/2019-54, proti kterému podali oba žalovaní v zákonem stanovené lhůtě odpor. První žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 19. 12. 2019 uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby, neboť žalobce porušil ustanovení VÚP, jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy, obchodními zvyky, žalobce zneužil svého postavení a výkladu VÚP a k zesplatnění úvěru nedošlo a nemohlo dojít. Druhý žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2019 uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby. Uvedl, že úvěrová smlouva ho nezavazuje k zaplacení částky, kterou žalobce v žalobě uplatňuje. Z úvěrové smlouvy nevyplývají pro 2. žalovaného žádná práva a povinnosti, pouze povinnost zřídit ve prospěch právního předchůdce žalobce zástavní právo k zajištění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy k jeho nemovitým věcem v katastrálním území Velvěty. Svůj podpis na úvěrové smlouvě jako vedlejší účastník připojil pouze z důvodu svého závazku zřídit zástavní právo ke svým nemovitým věcem k zajištění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy. Dále uvedl, že z článku 10.1.21 VÚP vyplývá, že důvodem pro zesplatnění úvěru mohlo být pouze exekuční či jiné řízení, které by mohlo ohrozit zajištění poskytnutého úvěru, což se v daném případě nestalo. K nařízeným jednáním se 1. žalovaný bez omluvy nedostavoval. K jednání nařízenému dne 4. 1. 2021 se nedostavil bez omluvy i 2. žalovaný a jeho právní zástupce, ačkoliv právnímu zástupci 2. žalovaného bylo předvolání k tomuto jednání doručeno do datové schránky dne 23. 10. 2020 Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou žalovaných a právního zástupce 2. žalovaného, když přihlédl k obsahu spisu a provedeným důkazům. V projednávané věci soud zjistil z listinných důkazů následující skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] 2013 a z Dodatku [číslo] – Žádost o čerpání ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] 2013, obě uzavřené dne 14. 3. 2013 mezi [právnická osoba], SE jako věřitelem na straně jedné a 1. žalovaným jako dlužníkem a 2. žalovaným jako vedlejším účastníkem na straně druhé soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy se [právnická osoba], SE zavázala 1. žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3.540.000 Kč a 1. žalovaný se zavázal použít poskytnuté peněžní prostředky pro účely podnikání. Úvěr se 1. žalovaný zavázal splácet v pravidelných sjednaných splátkách vždy k 7., 14., 21. a 28. dni měsíčně ve výši 9.697 Kč, tedy měsíčně celkem v částce 38.788 Kč. Úvěr měl být splacen po 240 měsících Zároveň se 1. žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce hradit sjednaný úrok z úvěru ve výši 0,96% měsíčně. Součástí smlouvy jsou Všeobecné úvěrové podmínky úvěrů pro podnikatele, poskytovaných [právnická osoba], SE. Dle Všeobecných úvěrových podmínek úvěrů pro podnikatele, poskytovaných [právnická osoba], SE (dále jen„ [právnická osoba]“), ze dne 14. 3. 2013, (dále jen„ VÚP“) v ustanovení článku 1.4 bylo ujednáno, že vedlejší účastník je fyzická nebo právnická osoba, která je z poskytnutého úvěru zavázána pouze částečně, přičemž omezení může spočívat v odložení okamžiku, kdy dojde k zavázání společnému a nerozdílnému s dlužníkem, nebo může spočívat ve výši částky, do které je tato osoba ze smlouvy o úvěru zavázána. V ustanovení čl. 1 VÚP bylo ujednáno, že úvěrem se rozumí peněžní prostředky poskytnuté [právnická osoba] 1. žalovanému za podmínek stanovených v úvěrové smlouvě, které se 1. žalovaný zavazuje za podmínek stanovených v úvěrové smlouvě [právnická osoba] splatit. V ustanovení čl. 3 VÚP bylo ujednáno, že není-li v úvěrové smlouvě ujednáno jinak, všichni vedlejší účastníci jsou k plnění závazků vůči [právnická osoba] zavázáni společně a nerozdílně s klientem (1. žalovaným), a to jen a pouze tehdy, jestliže [právnická osoba] vzniklo právo na okamžité splacení celého úvěru. V ustanovení čl. 5 [číslo] VÚP bylo sjednáno, že nebude-li úrok uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na nový úvěr [právnická osoba] 1. žalovanému, který se k témuž dni slučuje s dosavadním úvěrem. V ustanovení čl. 10 [číslo] VÚP bylo ujednáno, že je případem porušení, jestliže bylo zahájeno řízení o výkonu rozhodnutí nebo byl podán návrh na provedení exekuce proti majetku kterékoli povinné osoby nebo proti jinému majetku, ke kterému bylo zřízeno zajištění úvěru, případně bylo zahájeno jakékoliv jiné řízení, jehož důsledkem může být zánik zajištění úvěru, resp. jakékoliv části zajištění úvěru. V ustanovení čl. 11 [číslo] VÚP bylo ujednáno, že dojde-li k jakémukoli případu porušení dle ustanovení článků [číslo], 10. 1. 19 až 10.1.21, je 1.žalovaný povinen písemně informovat [právnická osoba] do tří dnů od okamžiku vzniku porušení, nebo od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl nebo mohl dozvědět, pokud by jednal s péčí řádného hospodáře, podle toho, co nastalo dříve. V ustanovení čl. 11 [číslo] VÚP veškeré peněžité závazky všech povinných osob z úvěrové smlouvy, ze zajišťovacích dokumentů a ostatních dohod sjednaných s [právnická osoba] se stávají okamžitě splatnými (zesplatnění). V čl. 11 [číslo] VÚP bylo sjednáno, že klient (1. žalovaný) a všichni vedlejší účastníci (2. žalovaný) jsou v takovém případě povinni společně a nerozdílně [právnická osoba] uhradit jistinu včetně úroků za celou sjednanou dobu trvání úvěru, tj. všechny sjednané splátky úvěru, dále všechny splatné poplatky a všechny splatné smluvní pokuty z prodlení dle smlouvy, všechny ostatní splatné smluvní pokuty ze všech zajišťovacích dokumentů a ze všech ostatních dohod sjednaných s [právnická osoba], úroky z prodlení a veškeré ostatní splatné oprávněné nároky [právnická osoba] bez ohledu na to, z jakého právního důvodu vznikly. V ustanovení čl. 11 6.

1. VÚP bylo ujednáno, že v případě prodlení 1. žalovaného s úhradou částky ve výši tří lhůtních splátek, je [právnická osoba] oprávněna jednostranně zvýšit pravidelné lhůtní splátky 1. žalovaného sjednané v úvěrové smlouvě, a to na 1,50 násobek výše původní lhůtní splátky. V čl. 11 [číslo] VÚP bylo sjednáno, že povinnost 1. žalovaného hradit úvěr lhůtními splátkami zvýšenými dle článku [číslo] vzniká dnem následujícím po dni, kdy částka v prodlení dosáhne trojnásobku lhůtní splátky, pokud dodatečně [právnická osoba] nestanoví termín pozdější. Z Oznámení o zadání domácí platby ze dne 15. 3. 2013 a ze dne 19. 3. 2013 soud zjistil, že dne 15. 3. 2013 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslána částka 3.278.994 Kč a dne 19. 3. 2013 částka 80.000 Kč. Z Oznámení o změně lhůtní splátky ze dne 11. 1. 2016 soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaných s úhradou čtyř lhůtních splátek úvěru č. [anonymizováno] [číslo] došlo k navýšení lhůtních splátek na částku 14.545 Kč, čemuž odpovídala měsíční splátka v celkové výši 58.180 Kč. Z doručenky pak soud zjistil, že tato listina byla doručena 1. žalovanému, 2. žalovaný si ji ve stanovené úložní době nevyzvedl a zásilka byla vrácena zpět žalobci. Ze Zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva č. [anonymizováno] [číslo] 2013 soud zjistil, že k zajištění pohledávek ze Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] 2013 uzavřel 2. žalovaný jako zástavce a právní předchůdce žalobce jako zástavní věřitel dne 14. 3. 2013 zástavní smlouvu č. CA [číslo] 2013, kterou bylo zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem ve vlastnictví 2. žalovaného – rodinný dům [adresa] v části [územní celek], na parcele St. [anonymizováno], budova rodinný dům xanon [číslo] v části obce Sezemice, na parcele St. 273 a pozemky stavební parcely [anonymizována čtyři slova] a pozemkové parcely [číslo], [číslo], vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Z listiny Upomínka vinkulace pojistného plnění ze dne 22. 4. 2013 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce upozornil 2. žalovaného na neplnění podmínek zástavní smlouvy a dohody o vinkulaci pojistného plnění z pojistné události, když 2. žalovaný byl upozorněn na možnost nárokování smluvní pokuty a na právo právního předchůdce žalobce požadovat okamžité vrácení celého úvěru včetně úroků za celou sjednanou dobu úvěru. Upomínka byla 2. žalovanému uložena na poště dne 23. 4. 2013, 2. žalovaný si ji ve stanovené úložní době nevyzvedl a zásilka byla právnímu předchůdci žalobce vrácena zpět dne 9. 5. 2013, což je prokázáno doručenkou. Z listiny Upomínka vinkulace pojistného plnění ze dne 23. 7. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce upozornil oba žalované na neplnění podmínek zástavní smlouvy a dohody o vinkulaci pojistného plnění z pojistné události, když žalovaní byli upozorněni na možnost nárokování smluvní pokuty a na právo právního předchůdce žalobce požadovat okamžité vrácení celého úvěru včetně úroků za celou sjednanou dobu úvěru. Upomínka byla žalovaným doručena dne 3. 8. 2015, což je prokázáno doručenkou. Z e-mailu právního předchůdce žalobce ze dne 15. 4. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce upozornil 1. žalovaného, že mu dluží 9 navýšených lhůtních plátek v celkové výši 130.910 Kč, dluh dosáhl 620ti dnů po splatnosti, čímž byla naplněna podmínka zesplatnění a toto je poslední výzva k úhradě. Pokud 1. žalovaný neuhradí dluh do 18. 4. 2016, bude úvěr zesplatněn. Na to 1. žalovaný reagoval e-mailem ze dne 18. 4. 2016, kterým se snažil právnímu předchůdci žalobce vysvětlit, proč úvěr řádně nesplácel. Z listiny„ [příjmení] moc“ soud zjistil, že dne 19. 5. 2016 udělil 1. žalovaný plnou moc [celé jméno svědka] ke svému zastupování při jednání s právním předchůdcem žalobce. Z listiny„ [příjmení] moc“ soud zjistil, že dne 18. 5. 2016 udělil 2. žalovaný plnou moc [celé jméno svědka] k jeho zastupování při jednání s právním předchůdcem žalobce. Z e-mailu ze dne 25. 5. 2016 soud zjistil, že tento e-mail zaslal [celé jméno svědka] právnímu předchůdci žalobce, e-mail se týkal úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] 2013 a právní zástupce 1. žalovaného v e-mailu uvedl, že žádá právního předchůdce žalobce o schůzku ve věci úvěru 1. žalovaného. Z e-mailu ze dne 13. 6. 2016 soud zjistil, že tento e-mail zaslal [celé jméno svědka] právnímu předchůdci žalobce a požadoval informace týkající se úvěru 1. žalovaného. Z dopisu ze dne 26. 9. 2016 soud zjistil, že 1. žalovaný prostřednictvím svého zástupce [celé jméno svědka] požádal právního předchůdce žalobce o snížení splátek úvěru na částku 38.788 Kč měsíčně, a to od října 2016. Z e-mailu ze dne 7. 2. 2017 soud zjistil, že tento e-mail zaslal [celé jméno svědka] právnímu předchůdci žalobce a sdělil mu otázky, které by měli být předmětem schůzky ve věci úvěru 1. žalovaného. Z e-mailu právního předchůdce žalobce ze dne 7. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce potvrdil [celé jméno svědka] schůzku na 8. 2. 2017 ve 13.30 hodin. Z e-mailu ze dne 27. 2. 2017 soud zjistil, že tento e-mail zaslal [celé jméno svědka] právnímu předchůdci žalobce a týkal se písemného záznamu ze schůzky, která se konala dne 8. 2. 2017. Z dopisu právního předchůdce žalobce ze dne 27. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce nabídl 1. žalovanému možnost, že pokud do 28. 2. 2017 uhradí částku 113.562 Kč (zvýšené splátky v prodlení k uvedenému dni), bude moci dále od 7. 3. 2017 hradit následující lhůtní (týdenní) splátky v původní sjednané výši 9.697 Kč, tedy měsíční splátky ve výši 38.788 Kč Smluvní pokuta bude prominuta v případě že dojde k předčasné úhradě celého dluhu (doplacení celého úvěru) a t nejpozději do 31. 12. 2017. Z Výpisu z katastru nemovitostí k datu 13. 3. 2013, list vlastnictví 414, [katastrální uzemí], [územní celek], soud zjistil, že 2. žalovaný je vlastníkem pozemku [anonymizována tři slova], výměra 367 m2, zastavěná plocha a nádvoří, [anonymizována tři slova], výměra 369 m2 zastavěná plocha a nádvoří, parcely [číslo] výměra 11611 m2 trvalý travní porost, parcely [číslo] výměra 13492 m2 trvalý travní porost, rodinného domu [adresa] na parcele St. 274 a rodinného domu [adresa] na parcele [anonymizována dvě slova]. Na nemovitostech vázlo zástavní právo smluvní pro pohledávky ve výši 3.000.000 Kč s příslušenstvím ve prospěch [právnická osoba] na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 26. 3. 2010. Z Výpisu z katastru nemovitostí k datu 11. 10. 2017, list vlastnictví 414, [katastrální uzemí], [územní celek], soud zjistil, že 2. žalovaný je vlastníkem parcely [anonymizována dvě slova], výměra 367 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [obec], xanon [číslo], rodinný dům a parcely [číslo] výměra 13492 m2, trvalý travní porost. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní pro pohledávku ve výši 3.540.000 Kč s příslušenstvím a zajištění ostatních nároků do výše jedenapůlnásobku půjčené částky vznikajících po dobu 240 měsíců ode dne podpisu zástavní smlouvy (14. 3. 2013). Dále je ve výpisu z katastru nemovitostí zaznamenáno zahájení exekuce soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce [anonymizována dvě slova] – [číslo] 2016 ze dne 2. 12. 2016. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 18. 2. 2019, list vlastnictví 414, [katastrální uzemí], [územní celek], soud zjistil, že 2. žalovaný je vlastníkem parcely St. 273, výměra 367 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [obec], xanon [číslo], rodinný dům a parcely [číslo] výměra 13492 m2, trvalý travní porost. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní pro právního předchůdce žalobce pro pohledávku ve výši 3.540.000 Kč s příslušenstvím a zajištění ostatních nároků do výše jedenapůlnásobku půjčené částky vznikajících po dobu 240 měsíců ode dne podpisu zástavní smlouvy (14. 3. 2013). Dále na nemovitostech vázne zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu ve prospěch České republiky, Finanční úřad pro [anonymizována dvě slova], pro pohledávku ve výši 32.311,71 Kč – rozhodnutí správce daně o zřízení zástavního práva Úzp v [obec] [číslo jednací] ze dne 22. 11. 2018. Dále je ve výpisu z katastru nemovitostí zaznamenáno zahájení exekuce soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce [anonymizována dvě slova] [číslo] 2018 Exekutorský úřad Brno ze dne 31. 12. 2018 a zahájení exekuce soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce [exekutorský úřad] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] 2019 ze dne 8. 2. 2019. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 19. 2. 2019, list vlastnictví 451, [katastrální uzemí], [územní celek], soud zjistil, že 2. žalovaný je vlastníkem pozemku st. [anonymizována dvě slova], výměra 369 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a parcely [číslo] o výměře 11935 m2, trvalý travní porost, a to v podílu 1/3. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní pro právního předchůdce žalobce pro pohledávku ve výši 3.540.000 Kč s příslušenstvím a zajištění ostatních nároků do výše jedenapůlnásobku půjčené částky vznikajících po dobu 240 měsíců ode dne podpisu zástavní smlouvy, a to ve prospěch právního předchůdce žalobce. Dále je ve výpisu z katastru nemovitostí zaznamenáno zahájení exekuce soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce [anonymizována dvě slova] [číslo] 2018 [exekutorský úřad] ze dne 31. 12. 2018 a zahájení exekuce soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce [exekutorský úřad] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] 2019 ze dne 8. 2. 2019. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 29. 7. 2020, list vlastnictví 414, katastrální území Velvěty, obec Rtyně nad Bílinou, soud zjistil, že 2. žalovaný je vlastníkem parcely [anonymizována dvě slova], výměra 367 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [obec], xanon [číslo], rodinný dům a parcely [číslo] výměra 13492 m2, trvalý travní porost. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní pro právního předchůdce žalobce pro pohledávku ve výši 3.540.000 Kč s příslušenstvím a zajištění ostatních nároků do výše jedenapůlnásobku půjčené částky vznikajících po dobu 240 měsíců ode dne podpisu zástavní smlouvy (14. 3. 2013). Dále je ve výpisu z katastru nemovitostí zaznamenáno zahájení exekuce soudním exekutorem Mgr. Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Cheb, vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce [anonymizována dvě slova] [číslo] 2019 [číslo] [exekutorský úřad] ze dne 4. 2. 2020. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky [číslo] 2019 uzavřené dne 1. 3. 2019 mezi [právnická osoba], SE coby postupitelem a žalobcem coby postupníkem soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky [právnická osoba], SE za žalovanými ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] 2013 ze dne 14. 3. 2013. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 3. 2019 včetně doručenek soud zjistil, že [právnická osoba], SE oznámila žalovaným toto postoupení pohledávky na žalobce, oběma žalovaným byla tato listina doručena dne 19. 3. 2019. Z výzvy ke sjednání smíru a k případnému okamžitému splacení pohledávek ze dne 2. 4. 2019 včetně doručenek soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalované ke sjednání smíru, a pro případ, že by smír sjednán nebyl, k okamžitému splacení celého zesplatněného úvěru. Z dopisu obou žalovaných, který byl právnímu předchůdci žalobce doručen dne 4. 3. 2019, soud zjistil, že žalovaní požádali právního předchůdce žalobce o schůzku ve věci úvěrové smlouvy [číslo] 2013. Z e-mailu ze dne 15. 3. 2019 soud zjistil, že tento e-mail zaslal [celé jméno svědka] právnímu předchůdci žalobce a výslovně v něm uvedl, že se jedná o úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] [číslo] 2013 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a 1. žalovaným a 2. žalovaný je jako vedlejší účastník a uzavřel zástavní smlouvu o zřízení zástavního práva č. [anonymizováno] [číslo] 2013. Z dopisu 1. žalovaného ze dne 23. 3. 2019, který 1. žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce, soud zjistil, že 1. žalovaný vznesl námitky proti zesplatnění úvěru žalobcem a uvedl v něm, že exekuční zápis zahájení řízení exekuce prodejem nemovitých věcí nemůže být záminkou pro zesplatnění úvěru. Z dopisu obou žalovaných ze dne 3. 7. 2019, který byl adresován právnímu předchůdci žalobce, soud zjistil, že žalovaní požádali právního předchůdce žalobce o vyčíslení úhrady úvěru č. [anonymizováno] [číslo] po oznámení zesplatnění. Z dopisu ze dne 24. 7. 2019, který byl adresován oběma žalovaným, soud zjistil, že žalobce nesouhlasil s návrhem žalovaných, aby byl úvěr napříště splácen splátkami ve výši 25.000 Kč měsíčně a sjednání smíru podmínil požadavkem, že úvěr bude splácen splátkami nejméně ve výši 38.788 Kč měsíčně. Dopis byl oběma žalovaným odeslán doporučenou poštou, což je prokázáno poštovním podacím archem. Z dopisu 1. žalovaného ze dne 12. 8. 2019 adresovaného žalobci soud zjistil, že 1. žalovaný navrhl žalobci způsob úhrady zůstatku svého dluhu, který měl původně vůči právnímu předchůdci žalobce, který ho na základě Smlouvy o postoupení pohledávky postoupil žalobci. Z dopisu ze dne 27. 8. 2019, který byl adresován oběma žalovaným, soud zjistil, že žalobce oba žalované informoval, že nelze měsíční splátku snížit oproti původní měsíční splátce ve výši 38.788 Kč a tím prodloužit dobu splácení u smlouvy, u niž byla původně doba splácení sjednána na 20 let. Žalobce žalovaným vytkl, že na dluh nehradí ničeho a upozornil je, že se nároku na úhradu celého zesplatněného úvěru bude domáhat právní cestou. Dopis byl oběma žalovaným odeslán doporučenou poštou, což je prokázáno poštovním podacím archem. Z dopisu 1. žalovaného ze dne 17. 9. 2019 adresovaného žalobci soud zjistil, že 1. žalovaný opětovně požádal žalobce o možnost úhrady úvěru dle zaslaného návrhu ze dne 12. 8. 2019. Tento dopis byl žalobci zaslán doporučenou poštou dne 18. 9. 2019. Z dopisu ze dne 25. 9. 2019, který byl adresován oběma žalovaným, soud zjistil, že žalobce oba žalované upozornil, že žalovaní neakceptovali podmínky žalobce pro sjednání smíru, které jim sdělil dopisem ze dne 24. 7. 2019 a uváděli podmínky, se kterými nemůže souhlasit žalobce. Dále žalobce žalovaným sdělil, že návrh dohody zašle žalovaným po úhradě dlužných splátek, které k 30. 9. 2019 činí 251.358 Kč. Pokud zájem žalovaných o uzavření smíru trvá, je třeba uhradit dluh na splátkách, kterým žalovaným vznikl, a to do 15. 10. 2019. Dopis byl odeslán doporučenou poštou, což je prokázáno poštovním podacím archem. Z úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne 25. 3. 2010 mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení], předmětem smlouvy byl hypotéční úvěr ve výši 3.000.000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 5. 8. 2020 soud zjistil, že úvěr uvedený v předchozím odstavci byl uhrazen dne 18. 3. 2013 právním předchůdcem žalobce částkou 3.278.994 Kč. Z účastnického výslechu 2. žalovaného soud zjistil, že 2. žalovaný spolu s manželkou měli u [právnická osoba] americkou hypotéku a později nebyli schopni úvěr splácet. [anonymizováno] úvěr zesplatnila. Otec 2. žalovaného našel v [obec] [právnická osoba] [anonymizováno] a její pracovnice 2. žalovanému a jeho manželce doporučila právního předchůdce žalobce. Dále druhý žalovaný uvedl, že se domníval, že úvěrovou smlouvu s právním předchůdcem žalobce uzavírá jako fyzická osoba a razítko na smlouvu dal pouze za svého zaměstnavatele, za 1. žalovaného nikdo nejednal o poskytnutí úvěru. To, že je na úvěrové smlouvě uveden 1. Žalovaný, si 2. žalovaný vysvětloval tak, že je to jeho zaměstnavatel a nepřikládal tomu váhu. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno svědka] soud zjistil, že svědek nerozlišoval, zda 2. žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy jedná sám za sebe nebo jako jednatel 1. žalovaného. Po prostudování úvěrové smlouvy měl připomínky k jejímu uzavření i VÚP. Dospěl k závěru, že se mělo jednat o spotřebitelskou smlouvu. Dopisy, které svědek posílal právnímu předchůdci žalobce, vždy konzultoval s panem [celé jméno žalovaného]. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že právního předchůdce žalobce požádal o úvěr 1. žalovaný. Svědkyně jednala s jeho jednatelem panem [celé jméno žalovaného]. Jednalo se o podnikatelský úvěr, na všech listinách byl uveden 1. žalovaný. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že svědkyně spolupracuje s žalobcem na základě plné moci jako vykonavatel pohledávek. V této pozici se setkala s žalovanými na schůzce. Na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovanými jeho právním předchůdcem a svědkyně tuto pohledávku převzala do správy. Popsala jednání s žalovanými s tím, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o smírném řešení věci. Od počátku roku 2019 nehradí žalovaní na splátkách ničeho, ani tu částku, jak ji navrhovali snížit. Z ostatních důkazů (obrazových záznamů ze dne 14. 3. 2013, darovací smlouvy ze dne 5. 8. 2009, kolaudačního rozhodnutí ze dne 18. 8. 2008, fotografií, ocenění pro potřeby úvěrového řízení ze dne 8. 9. 2009) soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro své rozhodnutí nad rámec těch, které vyplývají ze shora uvedených důkazů. Na základě výše uvedeného soud učinil následující závěry o skutkovém stavu věci. Na základě Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] 2013 tak, jak je podrobně uvedeno výše, byl ze strany právního předchůdce žalobce, [právnická osoba] SE poskytnut 1. žalovanému úvěr ve výši 3.540.000 Kč, a to bezhotovostně. První žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy vystupoval jako podnikatel. Nejedná se o spotřebitelskou smlouvu. Z úvěrové smlouvy jakož i z VÚP nepochybně vyplývá, že se jedná o podnikatelský úvěr, když dokumenty jsou takto výslovně označeny, u 1. žalovaného je uvedeno identifikační číslo a jeho sídlo. Zda 1. žalovaný vykonával fakticky v době uzavření úvěrové smlouvy podnikatelskou činnost, považoval soud za irelevantní, není sporu o tom, že v době podpisu úvěrové smlouvy byl 1. žalovaný zapsán v obchodním rejstříku. První žalovaný se ocitl v prodlení se splácením úvěru, a proto došlo v souladu se Všeobecnými úvěrovými podmínkami věřitele nejprve k navýšení lhůtních splátek úvěru a po té k okamžitému zesplatnění úvěru, neboť 1. žalovaný porušoval úvěrovou smlouvu tím, že nesplácel lhůtní splátky i nadále. Žalobce touto žalobou uplatňuje za žalovanými pohledávku z úvěrové smlouvy, kdy se nedomáhá úhrady celého nesplaceného úvěru, ale pouze zaplacení částky 3.229.412 Kč, když tato částka odpovídá nesplacené původní jistině úvěru. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobce, což bylo žalovaným písemně oznámeno. Žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni k úhradě částky, která je předmětem tohoto řízení. Podle § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění (dále jen„ obchodní zákoník“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 505 obchodního zákoníku zanikne-li nebo zhorší-li se za trvání smlouvy zajištění závazku vrátit poskytnuté peněžní prostředky, je dlužník povinen doplnit zajištění na původní rozsah. Jestliže tak dlužník neučiní v přiměřené lhůtě, může věřitel od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 OZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V úvěrové smlouvě je výslovně uvedeno, že finanční prostředky, které byly 1. žalovanému poskytnuty na základě úvěrové smlouvy, čerpá žalovaný výhradně pro podnikatelské účely. Úvěrová smlouva tedy neměla charakter spotřebitelského úvěru. Soud má v řízení za prokázané, že žalovaní svými podpisy na úvěrové smlouvě potvrdili skutečnost, že se seznámili s úvěrovými podmínkami právního předchůdce žalobce a že s nimi souhlasí, tedy včetně výše úroků z úvěru a stanovených poplatků. Soud v posuzované věci shledal, že 1. žalovanému byl právním předchůdcem žalobce poskytnut úvěr, který řádně nesplácel, a proto byl úvěr v souladu se sjednanými podmínkami zesplatněn. Na jistině úvěru žalovaní žalobci dluží částku 3.229.412 Kč, kterou žalobce uplatňuje touto žalobou. Pohledávka byla postoupena žalobci a žalovaným bylo toto postoupení řádně písemně oznámeno. Tvrzení 2. žalovaného, že právní předchůdce žalobce měl oprávnění pouze pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a proto nemohl 1. žalovanému poskytnut úvěr pro podnikatelské účely, soud nehledal důvodným. Ve výpisu z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobce i z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku právního předchůdce žalobce je jako předmět podnikání mimo jiné uvedeno Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zapsáno 24. 2. 2011), který zahrnuje i obor činnosti 70. Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy. Podle přílohy [číslo] nařízení č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů, zahrnuje uvedený obor mimo jiné i„ poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty z vlastních zdrojů (například pro podnikatelské účely)“. Právní předchůdce žalobce tedy byl v době uzavření úvěrové smlouvy v rámci svého podnikání oprávněn poskytovat úvěry pro podnikatelské účely. Tvrzení 2. žalovaného, že si myslel, že úvěrovou smlouvu uzavírá fyzická osoba, považuje soud za účelové. V úvěrové smlouvě je 1. žalovaný uveden jako dlužník, je řádně označen identifikačním číslem a sídlem. Druhý žalovaný je od roku 2011 jediným společníkem a současně jednatelem 1. žalovaného. Druhý žalovaný je osobou svéprávnou a musel být schopen posoudit obsah, účel a důsledky úvěrové smlouvy, kterou jako jednatel 1. žalovaného podepsal, musel být schopen pochopit, kdo je dlužníkem a příjemcem úvěru (1. žalovaný). Druhý žalovaný v průběhu řízení uváděl protichůdná tvrzení. Ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2019 uvedl, že pro něj jako pro fyzickou osobu nevyplývají z úvěrové smlouvy žádné závazky a povinnosti, když měl pouze poskytnout zajištění pohledávek z této smlouvy zřízením zástavního práva ke svým nemovitým věcem a pouze z tohoto důvodu úvěrovou smlouvu podepsal jako vedlejší účastník. Při jednání před soudem dne 24. 7. 2020 2. žalovaný uváděl, že účastníkem úvěrové smlouvy měl být pouze on jako fyzická osoba a neměl v ní figurovat 1. žalovaný. Na právního předchůdce žalobce i na žalobce se, co se týká úvěrové smlouvy a z ní plynoucího závazkového vztahu, písemně obracel 1. žalovaný a za něho byly i dopisy či e-maily podepisovány, a to buď přímo jednatelem 1. žalovaného, v některých případech i připojením razítka 1. žalovaného, nebo v zastoupení panem [celé jméno svědka]. V těchto dopisech se uvádí, že jde o úvěr 1. žalovaného či o úvěrovou smlouvu uzavřenou s 1. žalovaným. Druhý žalovaný si byl vědom skutečnosti, že dlužníkem z úvěrové smlouvy je 1. žalovaný a tuto skutečnost nikdy v průběhu trvání úvěrové smlouvy nezpochybňoval. Neučinil tak ani [celé jméno svědka], který 1. žalovaného od 19. 5. 2016 vůči právnímu předchůdci žalobce a vůči žalobci zastupoval na základě plné moci, které mu 1. žalovaný i 2. žalovaný udělili. Mgr. [celé jméno svědka] naopak v písemnostech adresovaných právnímu předchůdci žalobce vždy uváděl, že jedná ve věci úvěru 1. žalovaného. Výpověď svědka [celé jméno svědka] hodnotí soud jako nevěrohodnou. Svědek uvedl, že právní předchůdce žalobce jednal se svědkem o ukončení stávající úvěrové smlouvy a jejím nahrazení či narovnání jinou smlouvou a uznal, že pokuty sjednané v úvěrové smlouvy byly nepřiměřené. Tomuto tvrzení svědka odporuje obsah výše uvedených dopisů a e-mailů, které svědek právnímu předchůdci žalobce i žalobci zasílal. Svědek se na právního předchůdce žalobce obracel pouze tehdy, došlo-li ze strany žalovaných k porušení sjednaných podmínek, na což právní předchůdce žalobce reagoval uplatněním příslušné sankce. Toto vyplývá z obsahu písemné komunikace mezi svědkem a žalovanými a právním předchůdcem žalobce. Poprvé se svědek obrátil na právního předchůdce žalobce v roce 2016, když z důvodu prodlení 1. žalovaného s úhradou splátek právní předchůdce žalobce zvýšil 1. žalovanému sjednané lhůtní splátky a svědek jednal s právním předchůdcem žalobce o snížení splátek na původní úroveň. Znovu se svědek obrátil na právního předchůdce žalobce až v roce 2019, když došlo k zesplatnění úvěru a následnému postoupení pohledávky žalobci. V mezidobí svědek s právním předchůdcem žalobce ani s žalobcem nekomunikoval. Svědek se ve svých písemných podáních nikdy nevyjádřil, že by úvěrová smlouva byla uzavřena nestandardně, že jsou sjednané podmínky nevýhodné či sjednané sankce nepřiměřené, nikdy se také písemně nevyjádřil, že by se mělo jednat o spotřebitelský úvěr. Mgr. [celé jméno svědka] také nikdy nebyl zaměstnancem 1. žalovaného, což je prokázáno i výpisem ze živnostenského rejstříku svědka, jak tvrdil ve své svědecké výpovědi, byl 1. žalovaným pouze zmocněn k jeho zastupování, i když není advokátem. Soud má za to, že pokud by úvěrová smlouva byla uzavřena s nesprávnými účastníky, jak 2. žalovaný nyní tvrdí, mohli žalovaní využít možnost odstoupit od úvěrové smlouvy bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů dle čl. 17 [číslo] VÚP, což neučinili. První žalovaný naopak započal s úhradou jednotlivých splátek, z čehož právní předchůdce žalobce mohl důvodně usuzovat, že žalovaní považovali úvěrovou smlouvu od počátku za řádně sjednanou a tedy platnou. Při posuzování důvodnosti nároku uplatněného žalobou soud nemohl přihlížet k tomu, co si 2. žalovaný v souvislosti s uzavíráním úvěrové smlouvy myslel, či myslet mohl, ale rozhodující je jeho projev vůle, tedy jím podepsaná úvěrová smlouva a VÚP. Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2019, č.j. [číslo jednací], na charakter právního vztahu založeného Smlouvou o úvěru nemůže pak mít jakýkoliv vliv skutečnost, že snad měl dlužník při uzavírání úvěrové smlouvy v úmyslu získané finanční prostředky použít pro osobní potřebu a nikoli k podnikání (mj. tedy v rozporu se smluvními ujednáními), a že je následně takto také použil. Takové jednání dlužníka v žádném případě nemůže změnit povahu smlouvy tak, aby na ní bylo nahlíženo optikou spotřebitelského práva. To, co si 2. žalovaný myslel, je zcela nerozhodné; k normotvornému procesu patří jedině projev vůle, ostatní je úplně nerozhodné. Jen to, co obsahuje projev vůle, je obsahem smlouvy. Chybějící projev vůle nemůže být nahrazen pohnutkou jednajícího účastníka ani v případě, kdyby to podle úsudku vnějšího pozorovatele odpovídalo pravidlům slušnosti a občanského soužití, neboť na základě pravidel ekvity lze za určitých podmínek odmítnout ochranu výkonu práva, nelze všk právo nově konstituovat. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. [spisová značka],„ zároveň je třeba brát zřetel i na to, že smlouva je uzavřena, jakmile se účastníci shodli na jejím obsahu. Vyplývá z toho mimo jiné i to, že smlouva nemůže být uzavřena, nedojde-li ke shodě vůlí jejich účastníků o obsahu smlouvy. Vůle je jevem psychického nitra člověka, a proto sama o sobě není navenek zřejmá. Může mít význam jen tehdy, je-li vyjádřena navenek (objektivizována) prostřednictvím jejího projevu tak, aby byla seznatelná jiným subjektem, tj. zpravidla těm fyzickým nebo právnickým osobám, jimž je adresována. Při posuzování obsahu projevu vůle proto není podstatná ani tzv. mentální rezervace jednajícího účastníka, tedy, zda účastník při projevování vůle sledoval jiný cíl, než který ve skutečnosti projevil, významný není ani motiv či pohnutka, tj. vzdálenější předpoklady a představy, z nichž jednající vychází. Podstatné totiž je toliko to, co lze objektivními hledisky hodnotit, tedy to, jako vůli účastník (účastníci) ve skutečnosti projevil.“. Právní předchůdce žalobce a žalovaní se nedohodli na přefinancování úvěru 2. žalovaného a jeho manželky u [právnická osoba]. Toto nevyplývá z žádného ujednání v úvěrové smlouvě ani z další úvěrové dokumentace. Právní předchůdce žalobce vyplatil úvěr v souladu s pokyny 1. žalovaného v Žádosti o čerpání ze dne 14. 3. 2013 a vyplatil jej na účet, který 1. žalovaný v žádosti o čerpání označil. Poukázáním příslušné částky na účet, který určil 1. žalovaný, právní předchůdce žalobce splnil svůj závazek vyplatit úvěr 1. žalovanému. Výš uvedenou problematikou se zabýval i rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, ve kterém je uvedeno:„ Jestliže žalobkyně na základě požadavku žalovaného bezhotovostně poukázala peníze na jím určený účet přesto, že jeho majitelkou byla třetí osoba, nemůže obstát jeho argumentace, že mu peníze nepřenechala podle § 657 obč. zák.; plněním na bankovní účet označený žalovaným žalobkyně svůj závazek ze smlouvy o půjčce (přenechat peníze) splnila. V řízení nebylo prokázáno, že v době uzavření úvěrové smlouvy v roce 2013 by právnímu předchůdci žalobce a nyní i žalobci bylo známo, že jde o úvěrový účet 2. žalovaného u [právnická osoba] Tato skutečnost vyšla najevo před soudem až v nyní projednávané věci. Jestliže 2. žalovaný podepsal úvěrovou smlouvu a to za 1. žalovaného, aniž chtěl použít úvěr pro podnikání 1. žalovaného, ale použil je pro financování svého osobního závazku, tedy v rozporu se sjednaným účelem úvěru, pak sám 2. žalovaný jednal vůči právnímu předchůdci žalobce nepoctivě a protiprávně a takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu, ani se z tohoto důvodu dovolávat spotřebitelské ochrany. Námitku 2. žalovaného, že nemá vůči žalobci závazek k úhradě žalobou uplatňovaného nároku, respektive že z úvěrové smlouvy nemá žádné závazky a povinnosti, s výjimkou povinnosti zřídit zástavní právo ke svým nemovitým věcem pro zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy, soud neshledal důvodnou. Druhý žalovaný je účastníkem úvěrové smlouvy, a to na straně zavázané. Podle článku 7 odst. 1 úvěrové smlouvy je část obsahu úvěrové smlouvy tvořena VÚP. Jde o tzv. včleňovací doložku, odkaz na obchodní podmínky, na základě které se VÚP staly součástí úvěrové smlouvy. Takový postup umožňovalo ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku VÚP byly k úvěrové smlouvě přiloženy, jak vyplývá z článku 7 odst. 1 úvěrové smlouvy a oba žalovaní měli možnost se s jejich obsahem seznámit. Za 1. žalovaného jednal při sjednávání úvěru 2. žalovaný jako jednatel 1. žalovaného. Vzhledem k tomu, že úvěrovou smlouvu podepsal 2. žalovaný sám za sebe i coby jednatel 1. žalovaného, přičemž jeho podpis je úředně ověřen, podepsal tedy i to, že se seznámil s VÚP, které jsou přílohou úvěrové smlouvy, souhlasí s jejich obsahem, nemá k nim žádné výhrady a zavazuje se je dodržovat. Druhý žalovaný tedy nemůže tvrdit, že se s VÚP nemohl seznámit či neseznámil. VÚP jsou tak závazné pro oba žalované, tedy i pro 2.žalovaného, který je v úvěrové smlouvě uveden jako vedlejší účastník. Povinnost obou žalovaných plnit z úvěrové smlouvy vyplývá z čl. 1, 3.3, 11. 1.2 a [číslo] VÚP. Podle čl. 1 VÚP se vedlejším účastníkem rozumí fyzická nebo právnická osoba, která je z poskytnutého úvěru zavázána pouze částečně, přičemž omezení může spočívat v odložení okamžiku, kdy dojde k zavázání společnému a nerozdílnému s dlužníkem, nebo může spočívat ve výši částky, do které je tato osoba ze smlouvy o úvěru zavázána. Podle čl. 3 věty první VÚP není-li v úvěrové smlouvě ujednáno jinak, všichni vedlejší účastníci jsou k plnění závazků vůči [právnická osoba] zavázáni společně a nerozdílně s klientem, a to jen a pouze tehdy, jestliže [právnická osoba] vzniklo právo na okamžité splacení celého úvěru. Podle čl. 11 [číslo] a [číslo] VÚP dojde-li k jakémukoli případu porušení dle ustanovení článků [číslo], 10.1.19 až 10.1.21, je klient povinen písemně informovat [právnická osoba] do tří dnů od okamžiku vzniku porušení, nebo od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl nebo mohl dozvědět, pokud by jednal s péčí řádného hospodáře, podle toho, co nastalo dříve. Veškeré peněžité závazky všech povinných osob z úvěrové smlouvy, ze zajišťovacích dokumentů a ostatních dohod sjednaných s [právnická osoba] se stávají okamžitě splatnými (zesplatnění). Podle čl. 11 [číslo] VÚP klient a všichni vedlejší účastníci jsou v takovém případě povinni společně a nerozdílně [právnická osoba] uhradit jistinu včetně úroků za celou sjednanou dobu trvání úvěru, tj. všechny sjednané splátky úvěru, dále všechny splatné poplatky a všechny splatné smluvní pokuty z prodlení dle smlouvy, všechny ostatní splatné smluvní pokuty ze všech zajišťovacích dokumentů a ze všech ostatních dohod sjednaných s [právnická osoba], úroky z prodlení a veškeré ostatní splatné oprávněné nároky [právnická osoba] bez ohledu na to, z jakého právního důvodu vznikly. Částky, které klient uhradil do okamžiku zesplatnění, se započítávají na úhradu celého zesplatněného úvěru. Z výše citovaných bodů VÚP vyplývá, že závazek 2. žalovaného je sjednán ve VÚP, které jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Jde o závazek uhradit závazky z úvěrové smlouvy společně a nerozdílně s 1. žalovaným, pouze však v případě, že dojde k zesplatnění úvěru. Závazek 2. žalovaného, tak jak byl ujednán ve VÚP, má zajišťující charakter ve vztahu k závazku 1. žalovaného splatit poskytnutý úvěr a příslušenství k němu. Poruší-li 1. žalovaný povinnosti z úvěrové smlouvy tak, že dojde k zesplatnění úvěru, vzniká věřiteli právo požadovat plnění i po vedlejším účastníku, tedy po 2. žalovaném. Úvěrovou smlouvou byl založen obchodní závazkový vztah, když šlo o závazkový vztah mezi podnikateli a týkal se podnikatelské činnosti právního předchůdce žalobce a 1. žalovaného ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku a jednalo se o absolutní obchod dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Závazek 2. žalovaného jako vedlejšího účastníka se ve smyslu ustanovení § 261 odst. 4 obchodního zákoníku řídí obchodním zákoníkem, neboť jde o vztah, který vznikl při zajištění plnění závazků v závazkovém vztahu, založeném úvěrovou smlouvou. Jelikož došlo k zesplatnění úvěru, odpovídá 2. žalovaný za závazky z úvěrové smlouvy společně a nerozdílně s 1. žalovaným a žalobce je oprávněn požadovat úhradu veškerých závazků z úvěrové smlouvy po obou žalovaných. To, že se ze strany vedlejšího účastníka jedná o zajišťující charakter závazku, řešil i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení sp. zn. 104 VSPH 29/2014 (33 Icm 3868/2012) ze dne 11. března 2014, kde dovodil, že„ … dle ujednání obsaženého v článku VIII. úvěrové smlouvy zajišťuje žalovaná [číslo] závazek hlavního dlužníka, nejedná se však o ručení ve smyslu ustanovení § 303 a násl. obchodního zákoníku. Předmětné ujednání nenaplňuje předpoklady ustanovení § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník o přistoupení k závazku, ani ustanovení § 531 téhož zákona o převzetí dluhu, nýbrž se jedná o závazek, který byl sjednán jako smlouva nepojmenovaná v souladu s ustanovením § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Z tohoto důvodu je nutné posoudit smluvní ujednání obsažené v článku VIII odst. 1 úvěrové smlouvy bezvýhradně podle jeho obsahu. S ohledem na to, že věřitelem je uplatňován nárok s odkazem na článek III. bod 9 úvěrové smlouvy, není v této věci rozhodné posouzení určitosti ujednání v článku VIII. bod 2 úvěrové smlouvy, nýbrž pro posouzení dané věci je významné ujednání uvedené pod bodem 1, kde se žalovaná [číslo] zavázala k plnění závazků vůči věřiteli podle úvěrové smlouvy společně a nerozdílně s dlužníkem, a to pouze tehdy, jestliže věřiteli vzniklo právo na okamžité splacení celého úvěru. Tato podmínka v daném případě nastala. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že hlavní dlužník [jméno] [příjmení] uzavřel úvěrovou smlouvu jako podnikatel. S ohledem na to, že postavení dlužnice v úvěrové smlouvě má zajišťující charakter, je při posouzení otázky užití rozhodného práva na daný případ ve vztahu k dlužnici významné ustanovení § 261 odst. 4 ve spojení s § 2 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který stanoví, že se touto částí zákona (obchodního zákoníku) řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců. Neuplatní se tedy ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, jak soud prvního stupně nesprávně dovodil při posouzení nároku na úhradu smluvní pokuty, ale ani ohledně žádného jiného nároku vyplývajícího z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu nelze aplikovat ve vztahu k dlužnici ustanovení obsažená v občanském zákoníku (nestanoví-li obchodní zákoník jinak) nebo ustanovení o spotřebitelských smlouvách obsažená ve zvláštních právních předpisech, nýbrž rozhodným právem je právě výhradně obchodní zákoník.“. Obdobně judikoval i Nejvyšší soud České republiky v rozsudku č.j. 33 Cdo 1010/2019-222 ze dne 29. 5. 2019. Z výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že 2. žalovaný jako vedlejší účastník je na základě úvěrové smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou VÚP, v případě zesplatnění úvěru povinen uhradit závazky z úvěrové smlouvy společně a nerozdílně s 1. žalovaným jako dlužníkem. Další námitku 2. žalovaného, že zesplatnění úvěru z důvodu exekuce bylo v rozporu s dobrými mravy a VÚP, soud rovněž neshledal důvodnou. K zesplatnění úvěru došlo v souvislosti s exekucí, která byla vedena vůči 2. žalovanému soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] 2019, v níž došlo i k postižení zastavených nemovitých věcí zapsaných na listech vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], a to dnem 8. 2. 2019, kdy byl vydán Exekuční příkaz k prodeji neovitých věcí č.j. [číslo jednací]. V tomto případě nebylo zesplatnění úvěru z důvodu exekuce v rozporu s dobrými mravy a VÚP. Pokud soudní exekutor exekučním příkazem postihl zastavené nemovité věci, mohl právní předchůdce žalobce důvodně předpokládat, že v rámci exekuce dojde k dražbě nemovitých věcí a tedy i k zániku zástavního práva (§ 337h odst. 1 o.s.ř.) Soudní exekutor je v exekuci povinen postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti exekuce, která je uvedena v § 58 exekučního řádu. Podle § 58 odst. 1 exekučního řádu lze zajistit majetek k provedení exekuce nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných nákladů exekuce. V ustanovení § 58 odst. 2 exekučního řádu je stanoveno pořadí způsobů provedení exekuce, jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky, které je soudní exekutor povinen dodržet, přičemž provedení exekuce prodejem nemovitých věcí povinného je poslední možností, ke které lze přistoupit až tehdy kdy nebylo možno účelu exekuce dosáhnout v pořadí dříve stanovenými způsoby provedení exekuce. Právnímu předchůdci žalobce ani nemohlo být známo, pro jak vysokou dlužnou částku 2. žalovaného byla exekuce vedena, když tento údaj nebyl zřejmý z výpisů z katastrů nemovitostí, které měl právní předchůdce žalobce k dispozici. Z postupu soudního exekutora tedy mohl důvodně právní předchůdce žalobce usuzovat, že se v exekuci nepodařilo vymoci dlužnou částku žádným z jiných způsobů provedení exekuce a proto soudní exekutor přistoupil k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí. Při zesplatnění úvěru žalobcem nebyla výše dlužné částky rozhodná. Podle čl. 10 [číslo] ve spojení s čl. 11 [číslo] VÚP zesplatnění nastane, bylo-li zahájeno donucovací řízení (výkon rozhodnutí, exekuce apod.), jehož důsledkem může být zánik zajištění úvěru; z ujednání současně neplyne, že v donucovacím řízení musí jít o vymáhání částky v určité minimální výši. Podmínky pro zesplatnění úvěru v případě 1. žalovaného byly splněny. Byla zahájena exekuce a v jejím rámci postihl soudní exekutor zastavené nemovité věci exekučním příkazem, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí, čímž mohlo dojít k zániku zajištění úvěru prodejem zastavených nemovitých věcí v dražbě. Jestliže později došlo k zastavení exekuce a zrušení všech exekučních příkazů, nebyl tím automaticky odstraněn stav zesplatnění úvěru. Navíc zastavení exekuce žalovaní oznámili a doložili žalobci až dne 25. 4. 2019, kdy byl žalobci doručen dopis žalovaných ze dne 15. 4. 2019, tedy po uplynutí lhůty pro úhradu zesplatněného úvěru. Pokud 2. žalovaný namítá, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k porušení čl. 10 [číslo] VÚP, tato námitka není důvodná. V tomto bodu VÚP je uvedeno, že porušení výlučně informačních povinností, tedy nikoliv jiných povinností, je možné napravit ve lhůtě 30 dnů od okamžiku, kdy k němu došlo. Tedy, je-li porušení informačních povinností napraveno ve lhůtě 30 dnů, nejedná se o případ porušení. Tato možnost nápravy se nevztahuje na porušení jiných povinností, zejména na závažná porušení povinností, která jsou uvedena v čl. 10 [číslo], 10.1.19 až 10.1.21 VÚP, v důsledku kterých dochází bez dalšího k zesplatnění úvěru. Pokud 2. žalovaný namítá, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k porušení čl. 11 [číslo] VÚP, podle kterého, prokáže-li klient, že k porušení došlo z důvodu hodného zvláštního zřetele a že učinil všechny možné úkony pro odstranění nebo zmírnění následků takového porušení, může [právnická osoba] klientovi umožnit pokračovat v řádném splácení úvěru, rovněž tato námitka nebyla soudem shledána důvodnou. Ustanovení čl. 11 [číslo] VÚP se nevztahuje na případy porušení dle čl. 10 [číslo], 10.1.19 až 10.1.21 VÚP, které upravují nejzávažnější případy porušení, kdy nastává zesplatnění úvěru bez dalšího. Čl. [číslo] se vztahuje na ostatní případy porušení uvedené v článku 10 VÚP, což jsou méně závažné případy porušení, u nichž je možno úvěr zesplatnit úkonem věřitele. Navíc z čl. 11 [číslo] neplyne povinnost věřitele umožnit dlužníkovi pokračovat ve splácení úvěru, věřiteli je dána možnost – formulace„ může“ – umožnit klientovi pokračovat v řádné splácení úvěru. Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 11. září 2017, č.j. 104 VSPH 453/2017-80 judikoval, že zesplatnění z důvodu zahájení exekuce není postupem rozporným s dobrými mravy. Obdobně Vrchní soud v Praze vyjádřil tento právní názor i v rozsudku ze dne 30. září 2019, č.j. 104 VSPH 393/2019-193. Ve VÚP si právní předchůdce žalobce a žalovaní sjednali dva způsoby zesplatnění. Prvním způsobem je zesplatnění, k němuž dochází bez dalšího naplněním sjednaných podmínek, kdy věřitel nemusí toto zesplatnění uplatnit úkonem vůči dlužníku. Jedná se o zesplatnění u závažných případů porušení dle čl. 10 [číslo], 10.1.19 až 10.1.21, ve spojení s čl. 11 [číslo] VÚP, tedy z důvodu zahájení exekučního či jiného donucovacího řízení s rizikem zániku pojištění, zahájení insolvenčního řízení a prodlení s úhradou splátek. Druhým způsobem je zesplatnění, které musí být uplatněno zvláštním úkonem vůči dlužníkovi, resp. musí být dlužníkovi oznámeno. Jedná se o zesplatnění dle ujednání v čl. 11 [číslo] VÚP z méně závažných důvodů uvedených v čl. 10, s výjimkou případů porušení dle čl. 10 [číslo], 10.1.19 až 10.1.21 VÚP, když pro tyto body bylo ujednáno automatické zesplatnění. V době trvání úvěrové smlouvy byly vůči 2. žalovanému vedeny dvě další exekuce. V roce 2016 byla vůči 2. žalovanému vedena exekuce soudní exekutorkou Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [spisová značka], záznam o exekuci byl na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Velvěty zapsán dne 8. 12. 2016 v záznamovém řízení sp. zn. Z [číslo] 2016 [číslo] na základě Vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce č.j. [číslo jednací] ze dne 2. 12. 2016. Od roku 2018 byla vůči 2. žalovanému vedena exekuce soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [spisová značka], záznam o exekuci byl zapsán na listech vlastnictví [číslo] [číslo] pro [katastrální uzemí] dne 3. 1. 2019 v záznamovém řízení sp. zn. Z-6/ 2019 [číslo] na základě Vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce č.j. [číslo jednací] ze dne 31. 12. 2018. Druhý žalovaný rovněž porušil povinnost ze Zástavní smlouvy, když byl v prodlení se splněním povinnosti pojistit zastavené nemovité věci a sjednat vinkulaci pojistného plnění ve prospěch zástavního věřitele a splnění těchto povinností doložit zástavnímu věřiteli do 30 dnů od uzavření Zástavní smlouvy (čl. III odst. 2 až 4), když tuto povinnost 2. žalovaný splnil až za více jak 2 roky od uzavření Zástavní smlouvy. Právní předchůdce žalobce tak mohl úvěr zesplatnit dle čl. 10 [číslo] ve spojení s čl. 11 [číslo] VÚP a s čl. VI. odst. 4 písm. c) Zástavní smlouvy. Druhý žalovaný za trvání zástavního práva k zajištění pohledávek z úvěrové smlouvy převedl bez souhlasu zástavního věřitele 2/3 nemovitých věcí, zapsaných na listu vlastnictví 451 pro katastrální území Velvěty, ve prospěch jiných osob, čímž porušil čl. II odst. 7 a čl. IV. odst. 3 Zástavní smlouvy. Na základě tohoto jednání 2. žalovaného mohl právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnit dle čl. 10 [číslo] ve spojení s čl. 11 [číslo] VÚP a dle čl. VI odst. 4 písm. c) Zástavní smlouvy. Z listu vlastnictví 414 pro [katastrální uzemí] ze dne 18. 2. 2019, je prokázáno, že v roce 2018 rozhodnutím správce daně bylo zřízeno zástavní právo dle § 170 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve prospěch České republiky pro zajištění pohledávky z titulu nedoplatku na dani ve výši 32.311,71 Kč. Bylo tedy vedeno další donucovací řízení, v jehož důsledku mohlo dojít k zániku zajištění úvěrum na základě čehož nastalo zesplatnění úvěru již 22. 11. 2018, kdy zástavní právo ve prospěch České republiky vzniklo (bod 10.1.21 ve spojení s bodem [číslo] VÚP). Vedení exekuce pod sp. zn. [spisová značka] proti 2. žalovanému byl pouze jedním z řady případů porušení povinností zavázanými osobami. Vůči oběma žalovaným postupoval právní předchůdce žalobce shovívavě a výše popsaná porušení nijak nesankcionoval, ač tak učinit mohl. Soud dospěl k závěru, že zesplatnění úvěru bylo důvodné, bylo v souladu s úvěrovou smlouvou, jejíž nedílnou součástí jsou VÚP a zesplatnění nebylo v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem I. výroku rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 297.791 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 161.471 Kč, z odměny za právní zastoupení žalobce advokátem podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 127.320 Kč za 6 úkonů právní služby po 21.220 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k odporu žalovaných na základě výzvy soudu, doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů na základě výzvy soudu, účast na jednání před soudem dne 24. 7. 2020, 31. 8. 2020 a 4. 1. 2021), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.800 Kč za 6 úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k odporu žalovaných na základě výzvy soudu, doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů na základě výzvy soudu, účast na jednání před soudem dne 24. 7. 2020, 31. 8. 2020 a 4. 1. 2021), z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin po 100 Kč (cesta na jednání soudu a zpět dne 24. 7. 2020, 31. 8. 2020 a 4. 1. 2021). Právní zástupce žalobce není plátcem DPH. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. stanovil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtě plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.