15 C 129/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní titul . Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce právnická osoba (dříve pod názvem název žalobkyně ), IČO , sídlem adresa , PSČ obec a číslo , právně zastoupeného titul . jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , proti žalovanému právnická osoba , IČO , sídlem adresa žalované , právně zastoupenému titul . jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , o zaplacení 42.630 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 42.630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z této částky od 28. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 39.884 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 9. 10. 2019 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 42.630 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že dle 16. 1. 2019 účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu a o splátkách, na základě žalovaný písemně uznal dluh vůči žalobci ve výši 42.630 Kč co do důvodu i výše, a to z faktury [číslo] ze dne 13. 7. 2018. Žalovaný se zavázal duh žalobci uhradit do 15. 3. 2019. Žalovaný dluh neuhradil ani přes upomínku žalobce. Dne 17. 10. 2019 byl ve věci vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odpor. Žalovaný uvedl, že dohoda o uznání dluhu ani faktura nejsou a nemohou být právním důvodem vzniku pohledávky. Pokud pohledávka vznikla z konkrétní smlouvy, je nutno ji identifikovat tak, aby nemohla být zaměněna s jinou. Faktura takovou identifikací pohledávky není, neboť pohledávka, pakliže vznikla, existuje nezávisle na tom, zda byl či nebyl vystaven účetní, resp. daňový doklad, kterým je taková pohledávka zařazena do účetní či daňové evidence věřitele. Mezi žalobcem a žalovaným existovala řada dílčích smluvních vztahů, takže uvedenou neurčitost nelze přehlédnout konstatováním, že o jiný závazek mezi stranami se nemůže jednat. Dále žalovaný uvedl, že předmětná pohledávka byla již uhrazena, a to dne 15. 3. 2019. Platba byla provedena na jiný účet, než byl v dohodě specifikován. Žalovaný považuje žalobu za šikanózní. V podání ze dne 18. 9. 2020 učinil žalovaný vůči žalobci námitku započtení, kdy proti žalobou uplatněnému nároku uplatňuje nárok na náhradu škody ve výši 155.903 Kč, když jde o kompenzační námitku, nikoli vzájemný návrh. Uvedená škoda vznikla žalovanému tím, že v důsledku prodlení žalobce s dodáním objednaných služeb, kdy se jednalo o zpracování projektové dokumentace – fáze dokumentace k vydání územního rozhodnutí pro výstavbu projektu„ Administrativní budova DENEMO“, na pozemcích parc. [číslo] v katastrálním území Ruzyně, okres hlavní město Praha byl a je žalovaný na základě čl. IX odst. 1 Smlouvy o dílo uzavřené dne 29. 11. 2017 mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], povinen zaplatit [právnická osoba] s.r.o. smluvní pokutu ve výši 155.903 Kč. Z listiny Uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne 16. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný uznal vůči žalobci dluh ve výši 42.630 Kč, který vyplývá z faktury [variabilní symbol] na částku 245.630 Kč, která byla splatná dne 27. 7. 2018, a ze které zbývá uhradit částku 42.630 Kč. Faktura, která byla žalovanému doručena, se týká žalovaným objednaných služeb – PD na akci DENEMO. Dokumentace byly žalobcem žalovanému řádně dodány a žalovaným převzaty. Žalovaný se zavázal, že dlužnou částku 42.630 Kč uhradí žalobci do 15. 3. 2019, a to na účet uvedený na faktuře. Z faktury – daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že tuto fakturu vystavil žalobce vůči žalovanému dne 13. 7. 2018 s datem splatnosti 27. 7. 2018, a to na částku 129.311 Kč. Ve faktuře je dodávka označena jako DENEMO – DÚR – konečná faktura, když z celkové částky 203.000 Kč byla uhrazena dle 6. 6. 2018 částka 73.689 Kč. Z faktury – daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že tuto fakturu vystavil žalobce vůči žalovanému dne 13. 7. 2018 s datem splatnosti 27. 7. 2018, a to na částku 171.941 Kč. Ve faktuře je dodávka označena jako DENEMO – DÚR – konečná faktura, když z celkové částky 245.630 Kč byla uhrazena dne 6. 6. 2018 částka 73.689 Kč, a DPH, která zůstala neuhrazena, činí 42.630 Kč. Ze zálohové faktury [číslo] kterou dne 28. 5. 2018 vystavil žalobce vůči žalovanému na částku 73.689 Kč s datem splatnosti dne 11. 6. 2018, soud zjistil, že předmětem dodávky je DENEMO – DÚR – 30% záloha dle obj. [číslo]. Z Příjmového bankovního dokladu žalobce č. CZK0770001 soud zjistil, že žalovaný dne 6. 6. 2018 uhradil žalobci částku 73.689 Kč jako úhradu VZ [číslo]. Z Příjmového bankovního dokladu žalobce č. CZK [číslo] soud zjistil, že žalovaný dne 2. 11. 2018 uhradil žalobci částku 129.311 Kč jako úhradu faktury FV [číslo]. Z upomínky ze dne 4. 1. 2019 soud zjistil, že se jednalo o první upomínku, kterou žalobce zaslal žalovanému. Žalobce vyzval žalovaného, aby mu do 8. 1. 2019 uhradil částku 42.630 Kč z faktury [číslo] vystavenou dne 13. 7. 2018 za DENEMO – DÚR – konečná faktura, když tato faktura byla splatná dne 31. 12. 2018 dle dohody s panem [titul]. [příjmení] [příjmení]. Z upomínky ze dne 8. 1. 2019 soud zjistil, že se jednalo o druhou upomínku, kterou žalobce zaslal žalovanému. Žalobce vyzval žalovaného, aby mu do 10. 1. 2019 uhradil částku 42.630 Kč dle faktury [číslo] ze dne 13. 7. 2018 za DENEMO – DÚR – konečná faktura, když tato faktura byla splatná dne 31. 12. 2018. Z upomínky ze dne 11. 1. 2019 soud zjistil, že se jednalo o třetí upomínku, kterou žalobce zaslal žalovanému. Žalobce vyzval žalovaného, aby mu do 14. 1. 2019 uhradil částku 42.630 Kč dle faktury [číslo] ze dne 13. 7. 2018 za DENEMO – DÚR – konečná faktura, když tato faktura byla splatná dne 31. 12. 2018. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 42.630 Kč do 15. 7. 2019. Z dopisu žalovaného ze dne 10. 7. 2019, který byl adresován tehdejšímu právnímu zástupci žalobce, soud zjistil, že žalovaný reagoval na předžalobní výzvu žalobce tak, že žalovaný neeviduje žádné neuhrazené faktury žalobce ve věci neuhrazení peněžitých závazků vyplývajících ze smlouvy o dílo uzavřené na základě potvrzení objednávky ze dne 19. 7. 2018 a 7. 12. 2018, číslo zakázky [číslo] a týkající se BD [obec] a smlouvy o dílo uzavřené na základě potvrzení objednávky ze dne 28. 5. 2018, číslo zakázky [číslo] a týkající se PD DENEMO. Dále v tomto dopisu žalovaný uvedl, že vůči žalobci neexistuje žádný dluh ve výši 42.630 Kč, když tento duh byl žalovaným uznán co do důvodu i výše dne 16. 1. 2019 a byl také již dávno řádně uhrazen. Z potvrzení [právnická osoba] o provedení platby soud zjistil, že dne 15. 3. 2019 byla zaúčtována platba ve výši 42.630 Kč z účtu žalovaného č. [bankovní účet] na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol], se zprávou příjemci: IQG Denemo doplatek DPH. Soud neprovedl důkaz listinami Uplatnění nároku na smluvní pokutu ze dne 18. 1. 2019, kterou vůči žalovanému uplatnila smluvní pokutu společnost [právnická osoba], dále e-mailovou korespondencí ze dne 5. 9. 2018, 20. 8. 2018, 21. 8. 2018, 14,.. 9. 2018, 11. 9. 2018, 5. 9. 2018, 21. 8. 2018, 20. 8. 2018 a 20. 9. 2018 a výslechem svědka [jméno] [příjmení], a to pro nadbytečnost. Podle § 1957 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2 OZ plní-li dlužník zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Výši závazku lze považovat za dostatečně určenou, odkáže-li například uznávací prohlášení na fakturu, v níž je určena cena (výše) dluhu, uznání důvodu je možné odkazem na smlouvu či na výzvu věřitele k zaplacení (upomínku), v níž je důvod dluhu specifikován. Uznává-li dlužník pouze část svého závazku, pak musí být vyjádřen i jeho rozsah. Podmínkou platného uznání je, aby bylo učiněno bez výhrad. Doba splatnosti dluhu není povinnou součástí uznávacího prohlášení, musí však být prostředkem určení uznávaného dluhu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Odo 507/2001 ze dne 12. 2. 2002 k platnosti uznání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák. je třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Důvod dluhu sice nemusí být vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný; stejně tak uznání dluhu co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby byla výše objektivně určitelná. Z Dohody o uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 16. 1. 2019 je zcela zřejmé, o jaký dluh žalovaného vůči žalobci se jedná, co je právním důvodem uznaného dluhu a jaká je jeho výše. Tvrzení žalovaného, že dluh je nedostatečně identifikován, soud nesdílí. Soud rovněž nesdílí tvrzení žalovaného, že dluh byl žalobci řádně uhrazen. Sjednají-li strany, že dlužník bude plnit ve prospěch v dohodě označeného účtu věřitele, jde o dohodu o místě plnění. Poukáže-li následně dlužník peněžité plnění na jiný účet věřitele, neplní na sjednaném místě. Jestliže však věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu zjistit, že dlužník poukázal plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžní prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval; v takovém případě zanikne dlužníkův závazek (neplyne-li z uzavřené smlouvy něco jiného) dnem připsání poukázané částky na účet věřitele (Rc 42/13). Peněžitý dluh plněný prostřednictvím peněžního ústavu nebo pošty je považován za splněný teprve okamžikem připsání doručované částky na účet věřiteli nebo jeho vyplacením věřiteli v hotovosti. (NS 33 Cdo 310/2007). Poukázal-li dlužník dlužnou peněžitou částku na účet třetí osoby na základě pokynu věřitele, došlo tím k zániku závazku dlužníka vůči věřiteli splněním dluhu, nikoli ke vzniku bezdůvodného obohacení třetí osoby na úkor dlužníka. (NS 33 Odo 679/2003) V dohodě o uznání dluhu a dohodě o splátkách ze dne 16. 1. 2019 je uvedeno, na jaký účet má žalovaný dluh uhradit. Pokud žalovaný uhradil dlužnou částku na účet jiný, než je v dohodě o uznání dluhu uvedený, jehož majitelem je navíc jiná osoba, odlišná od žalobce, pak dluh vůči žalobci žalovaný řádně nesplnil. Částečné plnění dluhu je právním jednáním, se kterým zákon spojuje nevyvratitelnou právní domněnku uznání dluhu. Pokud dlužník věřiteli splní část ceny dodaného zboží, aniž by vznesl námitku nedodání zboží, jeho kvality, množství a ceny, lze z takových okolností dovodit, že uznává i zbytek dluhu. Naoppak plní-li sice dlužník částečně, ale současně prohlásí, že uznává pouze splněnou část, resp. neuznává zbývající, účinky uznání dluhu nenastanou. Částečná platba žalovaného na fakturu [číslo] ve výši 129.311 Kč ze dne 2. 11. 2018 a ve výši 73.689 Kč ze dne 6. 6. 2018 je uznáním dluhu vůči žalobci, neboť žalovaný neprohlásil, že uznává pouze splněnou část, resp. neuznává zbývající část. K námitce započtení: Podle § 1982 odst. 1 OZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 1982 odst. 2 OZ započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 1987 odst. 1 OZ k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle § 1987 odst. 2 OZ pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Pokud žalovaný učinil námitku započtení, pak tím de facto uznal existenci uplatněného nároku žalobce, neboť započítat lze toliko existující pohledávky. Žalovaný svým krokem vyjádřil, že pohledávka žalobce po právu existuje. K uplatnění náhrady škody je nezbytné prokázat, jaká škoda v daném případě vznikla a zda vůbec nějaká škoda vznikla. Žalovaný musí prokázat, že u žalobce jsou splněn všechny podmínky pro jeho vznik odpovědnosti za škodu, tedy že škoda vznikla v důsledku porušení povinnosti žalobce a náhrada škody, kterou žalovaný po žalobci uplatňuje, vznikla v příčinné souvislosti s porušením nějaké povinnosti žalobce. Toto však žalovaný nesplnil. Bez ohledu na to, zda žalobce je tvrzeným škůdcem a osobou, která odpovídá za vznik dluhu žalovaného, konstatuje soud, že pokud žalovaný požaduje, aby byl zbaven uvedeného dluhu, nejedná se o splatnou pohledávku, která je způsobilá k započtení, když takovou by byla pouze pohledávka spočívající v nároku na peněžitou náhradu, vzniklá v důsledku splnění předmětného dluhu samotným dlužníkem, tedy žalovaným. Pohledávky jsou vzájemné, pokud věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé pohledávky a naopak. Tato podmínka však v projednávané věci není splněna, neboť žalovaný dluží určitou částku žalobci a zároveň dluží určitou částku, kterou chce započíst proti pohledávce žalobce, jiné osobě, odlišné od žalobce. Žalobce nedluží žalovanému ničeho. Věřitel jedné pohledávky musí být zároveň dlužníkem druhé pohledávky a naopak, což v daném případě není splněno. Způsobilé k zápočtu jsou pouze pohledávky, které skutečně existují. Žalovaný existenci své pohledávky z titulu náhrady škody dostatečně neprokázal. Žalovaný požaduje k započtení plnění, které nelze považovat za splatnou pohledávku. K zániku závazku může dojít započtením pouze v případě, že proti závazku je uplatněna pohledávka, která skutečně existuje a je splatná. Žalovaný neprokázal, že by takovou pohledávkou vůči žalobci disponoval, proto nemohlo dojít k započtení, kterého se žalovaný dovolává. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl vůči žalobci s peněžitým plněním v prodlení, přísluší žalobci podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok na úrok z prodlení, a to ve výši uvedené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když ve věci úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 39.884 Kč Tato částka se sestává z odměny za právní zastoupení žalobce advokátem podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 10 úkonů právní služby po 2.820 Kč (příprava a převzetí zastoupení – [titul]. [jméno] [příjmení], výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh na vydání platebního rozkazu,, vyjádření žalobce k odporu žalovaného, příprava a převzetí zastoupení – [titul]. [jméno] [příjmení], účast na jednání před soudem dne 4. 9. 2020, vyjádření žalobce ze dne 19. 10. 2020 k výzvě soudu, účast na jednání před soudem dne 6. 1. 2021, doplnění žalobního tvrzení ze dne 29. 1. 2021, účast na jednání před soudem dne 5. 3. 2021), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.000 Kč za 10 úkonů právní služby po 300 Kč, dle § 1378 odst. 3 os.ř. z 21% DPH ve výši 6.552 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.132 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.