15 C 138/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupeného tituly jméno příjmení , titul , advokátem, se sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému celé jméno žalovaného , datum narození , státní příslušník Slovenské republiky, trvalým pobytem bezdomovce v obci Prešov, Slovenská republika, naposled v České republice bytem adresa žalovaného , příjmení , t.č. neznámého pobytu, zastoupeného opatrovníkem název anonymizováno obec a číslo , jednající název anonymizována dvě slova obec a číslo , IČO , sídlem adresa , o zaplacení částky 18.705 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.261 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8.444 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.758,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.268,16 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12.513,01 Kč od 4. 9. 2018 do zaplacení ve výši 8,05% a úroku 20,5% ročně z částky 12.513,01 Kč od 4. 9. 2018 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 1. 8. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum]. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud zjistil, že žalobce je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] [anonymizováno] [rok] mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] a žalovaným soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření této smlouvy, jejímž předmětem je poskytnutí zápůjčky ve výši 14.000 Kč žalovanému ze strany právního předchůdce žalobce. Ze Smlouvy o zápůjčce dále soud zjistil, že se žalovaný zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 11.705 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 25.705 Kč se žalovaný zavázal splatit v 60 splátkách po 429 Kč a poslední splátku ve výši 394 Kč, přičemž první splátku je povinen uhradit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, ze dne [datum], soud zjistil, že se smluvní strany dohodly za podmínek této smlouvy na postoupení nezajištěných pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce specifikované v Příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými. Ze strany 94 přílohy č. 1 této smlouvy soud zjistil, že součástí postupovaných pohledávek je též pohledávka právního předchůdce žalobce vůči žalovanému vzniklá na základě Smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 23.705 Kč. Z Oznámení o postoupení pohledávky sepsaného právním předchůdcem žalobce dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo právním předchůdcem žalobce oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce z právního předchůdce žalobce na žalobce ve výši 23.705 Kč. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě sepsané právním zástupcem žalobce ze dne 25. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Z Podacího lístku ze dne 26. 10. 2018 soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému téhož dne odeslána. I když byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena dne [datum] Smlouva o zápůjčce, jedná se ve skutečnosti o smlouvu o úvěru, když na právní vztah mezi právním předchůdcem žalobce, resp. žalobcem a žalovaným dopadají ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný a dospěl k závěru, že námitka žalovaného je částečně důvodná. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li to dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 o.z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 623 o.z. při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři doky. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o jednotlivá dílčí plnění dluhu, promlčuje se dle § 623 o.z. každé dílčí plnění jednotlivě. Žaloba napadla dne 1. 8. 2019, a proto jsou promlčena všechna dílčí plnění, všechny splátky, které měly být zaplaceny do 1. 8. 2016. Podle Smlouvy o zápůjčce měl žalovaný platit částku 429 Kč týdne, a to od 27. 11. 2015. Splátky, které měly být zaplaceny od 27. 11. 2015 do 29. 7. 2016, tedy celkem 36 splátek, jsou promlčeny. Nepromlčené jsou splátky splatné od 5. 8. 2016, tedy celkem 24 splátek, z toho 23 splátek po 429 Kč a 1 splátka po 394 Kč, celkem tedy ve výši 10.261 Kč. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce s odkazem na shora uvedená ustanovení o.z. a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě byl žalovanému ze strany právního předchůdce žalobce poskytnut úvěr ve výši 14.000 Kč, který se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit v dohodnuté době a dohodnutých splátkách spolu s poplatkem ve výši 11.705 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce na základě smlouvy částku 25.705 Kč. Žalovaný však tuto částku uhradil pouze částečně. O uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí sjednaného úvěru ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému nemá soud pochyby, a to vzhledem k podepsané smlouvě. Ničeho na tom nemění ani skutečnost, že žalovaný je toho času neznámého pobytu a byl mu ustanoven opatrovník. Soud má dále též za prokázané, že právní předchůdce žalobce takto vzniklou pohledávku vůči žalovanému včetně příslušenství postoupil dne [datum] žalobci s tím, že žalovanému bylo toto postoupení pohledávky oznámeno. Žalobce tak vstoupil do právního postavení svého právního předchůdce vůči žalovanému v plném rozsahu. Soud vzhledem k výše uvedenému uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 10.261 Kč, když tato částka představuje nepromlčené jednotlivé splátky, a to od 5. 8. 2016, celkem 24 splátek, z toho 23 splátek po 429 Kč a 1 splátka po 394 Kč. Žalobce požadoval žalobou zaplacení částky 18.705 Kč, soud co do rozdílu mezi celkovou v žalobě požadovanou částkou a nepromlčenými pohledávkami v celkové výši 10.261 Kč, tedy co do částky 8.444 Kč žalobu zamítl. Námitku žalobce, že tím, že žalovaný zaplatil žalobci dne 3. 9. 2018 částku 5.000 Kč, a tím uznal dluh vůči žalobci, a proto nemohlo dojít k promlčení pohledávky žalobce, soud neuznal důvodnou. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Soud zjistil, že dne 3. 9. 2018 zaslal žalovaný žalobci částku 5.000 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo], což je číslo smlouvy. Kromě toho, že žalovaný vložil na účet žalobce v hotovosti částku 5.000 Kč, neučinil žádný další projev ohledně této částky nebo svého dluhu vůči žalobci. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. [spisová značka], [značka] [číslo] zaplacení dohodnuté splátky není částečným plněním závazku s účinky uznání zbytku dluhu podle § 407 odst. 3 obchodního zákoníku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. [spisová značka] ačkoliv ustanovení § 407 odst. 3 obchodního zákoníku spojuje s částečným plněním závazku vznik vyvratitelné domněnky trvání zbytku závazku v době jeho uznání se splněním určitých podmínek, musí být poskytnuto za takových okolností, že lze v konkrétním případě usuzovat na to, že jeho poskytnutím dlužník uznává i zbytek závazku. Nelze usoudit, že plněním částky 5.000 Kč uznal žalovaný i zbytek dluhu vůči žalobci. Termín poslední splátky ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] byl stanoven na 13. 1. 2017. Žalovaný částku 5.000 Kč na účet žalobce vložil až dne 3. 9. 2018. Z termínu, kdy žalovaný vložil na účet žalobce částku 5.000 Kč, nelze usuzovat, že by žalovaný reagoval na nějakou písemnost žalobce, kterou by byl vyzván k úhradě dlužné částky a uznal by i zbytek dluhu vůči žalobci. Soud rovněž zamítl nárok žalobce na zaplacení příslušenství. Ve Smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] je uvedena adresa žalovaného [příjmení] [číslo], [PSČ] [město]. Navzdory tomu právní předchůdce žalobce i žalobce zasílali veškeré písemnosti žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. Lustracemi žalovaného v jednotlivých evidencích bylo zjištěno, že jedinou známou adresu, na které se žalovaný v České republice zdržoval, eviduje Česká správa sociálního zabezpečení na adrese [adresa žalovaného], [příjmení]. To, že žalovaný měl právnímu předchůdci žalobce sdělit adresu [adresa žalovaného], telefonicky v květnu 2016, žalobce nijak neprokázal. Soud má tedy za to, že žádná z písemnosti právního předchůdce žalobce – oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] – či žalobce - výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 10. 2018 – nebyla žalovanému dosud řádně doručena, tudíž se žalovaný nemohl vůči žalobci resp. jeho právnímu předchůdci ocitnout v prodlení. Proto nárok na příslušenství žalobci nepřísluší a soud v této části žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř, když oba účastníci měli ve věci úspěch pouze částečný a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.