15 C 18/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení bytem adresa žalovaného právně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 15 200 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 502 465,75 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 15 000 000 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 1 967 821 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 27. 12. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené z titulu neuhrazeného úvěru 1. žalovanou [právnická osoba] a z titulu ručitelského závazku 2. žalovaného [celé jméno žalovaného], 3. žalovaného [titul] [jméno] [příjmení] a 4. žalované [titul] [jméno] [příjmení]. Uvedl, že mezi žalobcem a 1. žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl 1. žalované úvěr ve výši 15 000 000 Kč, a to převodem na účet 1. žalované č. [bankovní účet] dne 8. 1. 2019. První žalovaná se zavázala zaplatit žalobci úrok ve výši 16% p.a. z úvěrované částky se splatností vždy do 5-ti dní od konce kalendářního měsíce, ve kterém vznikly, poplatek za poskytnutí úvěru 200 000 Kč nejpozději ke dni splatnosti úvěru, tj. do 22. 2. 2019, úrok z prodlení ve výši 0,2% z dlužné jistiny za každý, byť započatý den prodlení a celý poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč nejpozději do 22. 2. 2019, to vše bezhotovostně na účet žalobce [číslo]. Ke dni splatnosti úvěru, tedy ke dni [datum], 1. žalovaná poskytnutý úvěr nevrátila. Upomínkou ze dne 6. 11. 2019 vyzval žalobce 1. žalovanou, jakož i společníky a ručitele z výše uvedené smlouvy (2. žalovaného, 3. žalovaného, 4. žalovanou) k úhradě pohledávky včetně příslušenství nejpozději do 15. 11. 2019. Žalobce požaduje poskytnutý úvěr ve výši 15 000 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 200 000 Kč, úrok ve výši 16% p.a. z úvěrované částky 15 000 000 od okamžiku poskytnutí úvěru (8. 1. 2019) do dne splatnosti úvěru (22. 2. 2019), tedy za 46 dnů ve výši 302.465,75 Kč a úrok z prodlení z částky 15 000 000 Kč ve výši 0,2% denně od okamžiku prodlení s jejím vrácením (od 23. 2. 2019) do zaplacení. Druhý žalovaný je ručitel ze smlouvy o úvěru na základě ručitelského prohlášení a 3. žalovaný a 4. žalovaná jsou společníky 1. žalované a ručí tak za dluhy 1. žalované společně a nerozdílně.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. května 2021, č.j. 15 C 199/2019-179, bylo rozhodnuto, že I. první žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 502 465,75 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 15 000 000 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; II. žaloba se v části, že druhý žalovaný, třetí žalovaný a čtvrtá žalovaná jsou povinni společně a nerozdílně s první žalovanou zaplatit žalobci částku 15 502 465,75 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 15 000 000 Kč od 23. 2. 2019 do zaplacení, zamítá; III. žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit druhému žalovanému 81 238 Kč k rukám jeho právního zástupce, třetímu žalovanému 81 238 Kč k rukám jeho právního zástupce a čtvrté žalované částku 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; IV. první žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 084 812,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

3. Proti rozsudku uvedenému v bodu 2 podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání.

4. Vzhledem k tomu, že na majetek 1. žalovaného, 3. žalovaného a 4. žalované byl po vyhlášení rozsudku prohlášen konkurs (v případě 1. žalované dne 5. 10. 2022, v případě 3. žalovaného dne 16. 11. 2022 a v případě 4. žalované dne 16. 11. 2022), je řízení vůči nim ze zákona přerušeno. S ohledem na tuto skutečnost bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. února 2023, č.j. 15 C 199/2019-319 řízení ve věci 2. žalovaného [celé jméno žalovaného] vyloučeno k samostatnému řízení, neboť se jedná o samostatné společenství žalovaných v řízení, a proto soud rozhodl o vyloučení k samostatnému řízení řízení ve věci 2. žalovaného, který v insolvenčním řízení není. Usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2023.

5. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2023, č.j. 72 Co 59/2023-29 byl rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III ve vztahu k žalovanému [celé jméno žalovaného] zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 8. 2023.

6. Z listiny Výzva k uhrazení pohledávky – předžalobní upomínka, ze dne 7. 11. 2019, soud zjistil, že touto listinou žalobce vyzval 1. žalovanou – dlužníka [právnická osoba] - k úhradě částky 30 746 469 Kč, když tato částka vyplývá ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi žalobcem a 1. žalovanou dne [datum]. Na základě těchto smluv o úvěru byla 1. žalované poskytnuta částka 25 000 000 Kč s tím, že k jejímu vrácení zpět žalobci dojde nejpozději ke dni splatnosti úvěru, tj. u úvěru ve výši 15 000 000 Kč dne 22. 2. 2019 a u úvěru ve výši 10 000 000 Kč dne 29. 3. 2019. Žalobce uvedl, že do 7. 11. 2019 byla uhrazena částka 5 000 000 Kč dne 22. 3. 2019, která byla započtena na jistinu a částka 263 013 Kč dne 26. 8. 2019, která byla započtena na běžné úroky. Žalobce za 1. žalovanou eviduje ke dni 7. 11. 2019 pohledávku ve výši 30 619 177 Kč, která se u smlouvy o úvěru na částku 10 000 000 Kč skládá z jistiny ve výši 5 000 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 140 000 Kč, z běžného úroku ve výši 16% p.a. od [datum] do 29. 3. 2019 ve výši 76 712 Kč a z úroku z prodlení z částky 5 000 000 Kč ve výši 0,2% denně od 29. 3. 2019 do 7. 11. 2019 ve výši 2 230 000 Kč a u smlouvy o úvěru na částku 15 000 000 Kč se skládá z jistiny ve výši 15 000 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 200 000 Kč, z běžného úroku 16% p.a. od [datum] do 22. 2. 2019 ve výši 302 465 Kč, z úroku z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 15 000 000 Kč od 22. 2. 2019 do 22. 3. 2019 ve výši 840 000 Kč, z úroku z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 10 000 000 Kč od 22. 3. 2019 do 29. 3. 2019 ve výši 140 000 Kč a z úroku z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 15 000 000 Kč od 29. 3. 2019 do 7. 11. 2019 ve výši 6 690 000 Kč. Celková dlužná částka ke dni 7. 11. 2019 činí 30 746 469 Kč. Na vědomí byla tato listina zaslána 2. žalovanému, 3. žalovanému a 4. žalované.

7. Z poštovního podacího archu právního zástupce žalobce soud zjistil, že výše uvedená předžalobní upomínka byla dne 7. 11. 2019 zaslána 1. žalované, 2. žalovanému, 3. žalovanému a 4. žalované (každému z nich) doporučenou poštou.

8. Z listiny Oznámení o zadání domácí platby ze dne 8. 1. 2019 soud zjistil, že z účtu [číslo] byla na účet č. [bankovní účet] dne 8. 1. 2019 zaslána částka 15 000 000 Kč.

9. Ze Smlouvy o úvěru soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce jako úvěrující s 1. žalovanou jako úvěrovaným a 2. žalovaným [celé jméno žalovaného] jako ručitelem, kdy se žalobce zavázal poskytnout 1. žalované úvěr ve výši 15 000 000 Kč, když tyto prostředky budou žalobcem převedeny na účet 1. žalované č. [bankovní účet] v termínu do 8. 1. 2019. První žalovaná se zavázala, že za poskytnutí úvěru zaplatí žalobci úrok ve výši 16% p.a. z úvěrované částky s tím, že úroky jsou splatné vždy do 5ti dní od konce kalendářního měsíce, ve kterém vznikly. Dále se 1. žalovaná zavázala, že za poskytnutí úvěru zaplatí žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, a to nejpozději ke dni splatnosti úvěru, tj. do 22. 2. 2019. Dále se smluvní strany dohodly, že úrok z prodlení činí 0,2% z dlužné jistiny za každý, byť započatý den z prodlení. První žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr nejpozději do 22. 2. 2019. V čl. VI smlouvy je uvedeno, že 2. žalovaný (ručitel) prohlašuje, že splní veškeré závazky úvěrovaného (1. žalované) vůči úvěrujícímu (žalobci) vyplývající z této smlouvy v případě, že tak neučiní 1. žalovaná (úvěrovaný). Smlouva byla podepsána dne [datum] žalobcem, společníkem 1. žalované a 2. žalovaným jako ručitelem.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2397 OZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

12. Podle § 2398 odst. 1 OZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 2398 odst. 2 OZ váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

14. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a 1. žalovanou [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které poskytl žalobce 1. žalované úvěr ve výši 15 000 000 Kč. Strany si za poskytnutí úvěru sjednali úrok ve výši 16% p.a. z úvěrované částky s tím, že úroky jsou splatné vždy do 5 ní od konce kalendářního měsíce, ve kterém vznikly. Dále se 1. žalovaná zavázala zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, a to do 22. 2. 2019 Smluvní strany si sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,2% z dlužné jistiny za každý, byť započatý den prodlení. První žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr do 22. 2. 2019 Smluvní strany si sjednaly, že 1. žalovaná je oprávněna použít poskytnutý úvěr pouze za účelem nákupu pohledávek od [právnická osoba] banka a.s. První žalovaná ve lhůtě stanovené ve smlouvě o úvěru peněžní prostředky žalobci nevrátila, neučinila tak ani na základě upomínky ze dne 7. 11. 2019, která jí byla zaslána doporučenou poštou. Žalobce má nárok nejen na jistinu ve výši 15 000 000 Kč, ale i na poplatek za poskytnutí úvěru, který byl mezi účastníky řádně sjednán v čl. II odst. 2 smlouvy o úvěru, stejně tak na úrok ve výši 16% p.a. z úvěrované částky, který byl mezi účastníky řádně sjednán v čl. II odst. 1 Smlouvy o úvěru. Žalobce má nárok i na úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné jistiny, neboť se 1. žalovaná vůči němu ocitla s peněžitým plněním v prodlení.

16. Nárok vůči 2. žalovanému [titul] [jméno] [příjmení] uplatňuje žalobce z titulu ručení.

17. Žalovaný [celé jméno žalovaného] se v čl. VI Smlouvy o úvěru ze dne [datum] zavázal, že splní veškeré závazky 1. žalované vůči žalobci vyplývající z této smlouvy v případě, že tak neučiní 1. žalovaná.

18. Podle § 2018 odst. 1 OZ kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.

19. Podle § 2018 odst. 2 OZ ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

20. Podle § 2021 odst. 1 OZ věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

21. Ručení vzniká tím, že věřitel akceptuje (v libovolné formě) ručitelem učiněno písemnou nabídku (ofertu), že dluh splní, pokud ho nesplní dlužník. Ačkoli ručení vzniká dohodou (smlouvou) mezi věřitelem a ručitelem, jejíž stranou dlužník není, jde ve skutečnosti o třístranný právní vztah. Jeho podstatou je právo věřitele požadovat po ručiteli plnění, nesplní-li dlužník sám. V případě, že dlužník dluh skutečně nesplní, věřitel má právo požadovat splnění dluhu po ručiteli.

22. Podmínkou, aby věřitel mohl splnění dluhu požadovat po ručiteli, je, že věřitel ke splnění dluhu dlužníka písemně vyzval. Subsidiarita ručitelského závazku se projevuje i v tom, že předpokladem vzniku ručitelovy povinnosti splnit závazek je výzva učiněná dlužníkovi. Právě s ohledem na subsidiaritu ručitelského závazku musí věřitel o splnění požádat nejprve přímo dlužníka, takže ručitelova povinnost je podmíněna tím, že dlužník dluh nesplnil, ačkoliv k tomu byl písemně vyzván. Postačí, aby věřitel dlužníka ke splnění vyzval písemně. Druhou podmínkou ručitelovy povinnosti plnit je, že od této výzvy uplynula přiměřená doba a dlužník přesto neplnil. Dlužníkovi musí být dána faktická možnost, aby dluh ještě splnil.

23. Žalobce vyzval dlužníka – [právnická osoba] k úhradě předmětné pohledávky dopisem ze dne 7. 11. 2019, ve kterém zároveň dlužníku stanovil lhůtu k úhradě dluhu do 20. 11. 2019. Protože dlužník ve stanovené lhůtě dluh neuhradil, podal žabce žalobu na zaplacení částky 15 200 000 Kč k soudu dne 27. 12. 2019. Žalobou současně uplatnil i nárok vůči ručitelům, tedy vůči žalovanému [celé jméno žalovaného] a dalším ručitelům [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], [titul] z titulu jejich ručitelského závazku. Žalobce tak postupoval v souladu s ustanovením § 2021 odst. 1 věty první OZ, podle kterého má věřitel požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ačkoliv jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.

24. Ze zákona nelze dovodit povinnost věřitele informovat ručitele o tom, že dlužník svůj splatný závazek nesplnil ani povinnost vyzvat ručitele k plnění ručitelského závazku.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 405/2005 ze dne 28. 6. 2005„ povinnost informovat ručitele o tom, že dlužník svůj splatný závazek nesplnil a povinnost tohoto vyzvat k plnění ručitelského závazku pro věřitele z ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. (ani z jeho dalších ustanovení upravujících ručení) podle přesvědčení Nejvyššího soudu dovodit nelze. Věřitel se tak může domáhat splnění závazku na ručiteli, aniž by ho k takovému plnění musel předem vyzvat. Jako nedůvodnou Nejvyšší soud hodnotí rovněž výhradu dovolatele, podle které je výzva věřitele ve vztahu k ručiteli nutná proto, aby se ručitel dozvěděl o své povinnosti plnit a nebyl poškozen na svých základních právech. Je totiž především věcí ručitele, aby si opatřil potřebné informace o zajišťované pohledávce včetně její splatnosti…“. Ustanovení § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění, je obsahově totožné s ustanovením § 2021 odst. 1 OZ.

26. V řízení bylo prokázáno, že 1. žalovaný – dlužník [právnická osoba] byl žalobcem řádně vyzván ke splnění dluhu a tato výzva byla zaslána na vědomí i ostatním žalovaným, tedy i žalovanému [celé jméno žalovaného]. Vzhledem k judikatuře uvedené pod bodem 31 žádná další výzva žalovanému [celé jméno žalovaného] nemusela být zasílána.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo ze dne 25. 1. 2005,„ shora uvedený závěr se pak uplatní i při řešení dovolatelkou vymezené otázky, zda písemná výzva dlužníku ke splnění splatného závazku, jež je ve smyslu ustanovení § 306 odst. 1 věty první obchodního zákoníku předpokladem pro vymáhání plnění závazku na ručiteli (s výjimkami zakotvenými v ustanovení § 306 odst. 1 věty druhé obchodního zákoníku), může být obsažena v žalobě, jíž se věřitel domáhá proti dlužníku zaplacení dlužné částky:“.„ Skutečnost, že se žalobkyně stejnou žalobou domáhala současně plnění i po čtvrté žalované (z titulu ručení), je nutno – z pohledu důvodnosti žaloby proti ručiteli – hodnotit s respektováním ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, přičemž vzhledem k délce trvání soudního řízení nelze pochybovat o tom, že k datu vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (zásada vyjádřená v ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř. se ve smyslu ustanovení § 211 o.s.ř. uplatní i pro odvolací řízení) již přiměřená doba pro splnění závazku dlužníkem uplynula.“. V kontextu této judikatury výzva ke splnění splatného závazu dlužníkovi může být učiněna též doručením žaloby.

28. Podle § 2023 odst. 1 OZ ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník.

29. První žalovaná - dlužník [právnická osoba], namítla ve svém podání ze dne 27. 8. 2020, že výše úroku z prodlení je nepřiměřeně vysoká. Stejnou námitku uplatnil žalovaný [celé jméno žalovaného] prostřednictvím svého právního zástupce při jednání před soudem dne 5. 5. 2021.

30. V čl. II. odst. 3 Smlouvy o úvěru si účastníci sjednali výši úroku z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné jistiny za každý, byť započatý den prodlení. Roční sazba úroku z prodlení tak činí 73%.

31. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. V daném případě se jedná o smluvní vztah dvou podnikatelů (věřitel a dlužník). Důsledkem autonomie vůle v jednání podnikatelů je celkově nižší míra jejich ochrany odůvodněná profesionalitou podnikatele, který se dobrovolně vystavil tvrdosti obchodního světa a ostatní od něj důvodně mohli očekávat k tomu potřebné schopnosti.

33. Při úvahách o tom, zda je sjednaná výše úroku z prodlení ještě souladná s dobrými mravy, lze také zohlednit skutečnost, že ve vztazích mezi podnikateli, kteří vystupují jako profesionálové, je obecně vnímání hranice jednání, které již není z pohledu dobrých mravů akceptovatelné, odlišné od vztahů nepodnikatelských, typicky od vztahů spotřebitelských (k okruhu rozhodných okolností srov. též Šilhán, J.: Právní následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku.

1. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2015, str. 253-261).

34. V nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. [ústavní nález] se Ústavní soud vyjadřoval k posuzování výše úroků z prodlení přiznaných exekučním titulem v exekučním řízení a dospěl k závěru, že úroky z prodlení ve výši 0,5% denně z dlužné částky a vyšší jsou již ústavně neakceptovatelné.

35. V daném případě si žalobce jako věřitel a [právnická osoba], jako dlužník, oba podnikatelé, sjednali výši úroku z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné částky. Výše úroku z prodlení nevybočuje z mantinelů stanovených v judikatuře Ústavního soudu, mezi účastníky byly tyto úroky z prodlení řádně a platně sjednány, a proto není dán důvod sjednanou výši úroků z prodlení zpochybňovat.

36. Námitku žalovaného, že jeho ručitelský závazek nevznikl, neboť na Smlouvě o úvěru ze dne [datum] není jeho podpis úředně ověřen, a žalovaný sporuje pravost svého podpisu, soud neuznal důvodnou. Je sice pravdou, že na Smlouvě o úvěru ze dne [datum], která je v kopii založena ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 15 C 199/2019, je pod podpisem žalovaného v závorce uvedeno„ (úředně ověřený podpis)“, ale ověřovací doložka na listině chybí, nicméně žádný právní předpis nestanoví povinnost mít podpis na smlouvě o úvěru úředně ověřený. Navíc s touto námitkou a s námitkou pravosti podpisu přišel žalovaný poprvé až při přednesu závěrečného návrhu při jednání dne 29. 9. 2023, tedy dávno po uplynutí koncentrační lhůty.

37. Vzhledem k výše uvedeným důvodům soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem I. výroku rozsudku.

38. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal ve věci úspěšnému žalobci proti žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 967 821 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 760 000 Kč za podanou žalobu, ze zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 760 000 Kč, z odměny za právní zastoupení žalobce advokátem podle § 7 bodu 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 352 660 Kč za 7 úkonů právní služby po 50 380 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka se skutkovým a právním rozborem ze dne 7. 11. 2019, podání žaloby, vyjádření ze dne 28. 4. 2020 k výzvě soudu, účast na jednání před soudem dne 5. 5. 2021, účast na jednání před odvolacím soudem dne 7. 6. 2023, účast na jednání před soudem 1. stupně dne 29. 9. 2023), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 100 Kč za 7 úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka se skutkových a právním rozborem ze dne 7. 11. 2019, podání žaloby, vyjádření ze dne 28. 4. 2020 k výzvě soudu, účast na jednání před soudem dne 5. 5. 2020, účast na jednání před odvolacím soudem dne 7. 6. 2023, účast na jednání před soudem 1. stupně dne 29. 9. 2023)), z náhrady za promeškaný čas podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 600 Kč za cestu k jednání před soudem dne 12. 4. 2021, které bylo tentýž den zmařeno 2. žalovaným a za cestu k jednání před soudem dne 5. 5. 2021 za 36 započatých půlhodin po 100 Kč, z náhrady jízdních výdajů podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za 2 cesty z [obec] do [obec] a zpět k jednání před soudem dne 12. 4. 2021 a dne 5. 5. 2021, když jedna cesta z [obec] do [obec] a zpět měří 740 km, k cestě bylo použito osobní motorové vozidlo VW Sharan [registrační značka] s průměrnou spotřebou 12 litrů na 100 km benzinu natural 95, při vyhláškové ceně pohonných hmot 27,80 Kč litr, v celkové výši 11 740 Kč a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 77 721 Kč.

39. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby – nahlížení do spisu dne 16. 6. 2020, podání ze dne 17. 6. 2020 Tyto úkony učinil žalobce o své vlastní vůli, nikoli k výzvě soudu. Soud rovněž nepřiznal žalobci za 1 úkon právní služby – podání ze dne 31. 3. 2021. Toto podání sice žalobce učinil k výzvě soudu, nicméně předmětem výzvy soudu bylo, aby žalobce navrhl důkazy ke svým skutkovým tvrzením uvedeným v žalobě, což současně s podáním žaloby neučinil, ač tak učinit měl.

40. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.

41. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, soud uložil žalovanému podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce.