15 C 20/2023

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , zastoupen advokátkou titul jméno příjmení , titul , sídlem adresa , PSČ obec a číslo , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa , o náhradu nemajetkové újmy 27 178 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 27.198 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 18. 2. 2023 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 27 178 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 2. 2023 do zaplacení a dále že žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení.

2. Žalobce uvedl, že dne 3. 11. 2020 podal žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, u Městského úřadu Humpolec. Předmětem žádosti bylo poskytnutí informace, kteří zaměstnanci odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Humpolec mají vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru právo a právní věda, nebo mají vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu v jiné oblasti a zároveň složili zkoušku odborné způsobilosti provedenou u Ministerstva vnitra nebo zajištěnou prostřednictvím Ministerstva vnitra zřízené státní příspěvkové organizace, tedy splnili požadavek podle ustanovení § 111 zákona č. 250/2016 Sb., a kteří zaměstnanci na odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Humpolec tyto požadavky podle ustanovení § 111 zákona č. 250/2016 Sb. nesplňují. Tuto informaci žalobce požadoval poskytnout elektronicky na e-mail: [email], v rozsahu jméno a příjmení zaměstnance, pracovní zařazení, vysoká škola, kde zaměstnanec absolvoval magisterský obor právo a právní věda nebo jiný bakalářský studijní program s uvedením tohoto programu, rok absolvování této vysoké školy, případně měsíc a rok složení zkoušky odborné způsobilosti, nebo uvedení příznaku, že zaměstnanec podmínku ani jedním způsobem nesplňuje. Povinný subjekt o této žádosti vedl řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Tato žádost byla povinným subjektem uspokojivě vyřízena dne 14. 3. 2022, tedy po jednom roce, 4 měsících a 11 dnech, tedy po 496 dnech, ačkoli při zákonem předpokládaném běhu událostí měla být žádost vyřízena a informace beze zbytku poskytnuta ve lhůtě 15 dnů. Je tedy zřejmé, že vinou nesprávného úředního postupu spočívajícího v obstrukčním jednání povinného subjektu a nedostatečné odezvě nadřízeného orgánu na námitky žalobce proti tomuto jednání, byla lhůta předkročena více jak 33 krát. Pouhá konstatace porušení práva se v tomto případě jeví jako zcela zjevně nepřiměřená, a proto je na místě za zásah do Listinou zaručených práv a svobod v důsledku nesprávného úředního postupu nárokovat zadostiučinění v penězích ve výši 27 178 Kč.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne 1. 6. 2023 navrhl zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasívní legitimace, neboť žalobce žádal o poskytnutí informací týkající se samostatné působnosti územních samosprávných celků. Dále žalovaný uvedl, že žalobce vyšel při výpočtu náhrady nemajetkové újmy z horní hranice základní částky ve výši 20 000 Kč, což lze podle názoru žalovaného jen stěží považovat za přiměřené a rozumné. Z horní hranice základní částky se vychází za předpokladu, že proběhlé řízení bylo extrémně dlouhé a mělo zvýšený význam v osobnostní sféře žalobce. Žádná z těchto podmínek dle žalovaného naplněna nebyla, neboť za extrémně dlouhé řízení se dá podle obecných závěrů judikatury považovat řízení, jehož délka překročila 10 let. Význam správního řízení pro žalobce byl s přihlédnutím k požadovaným informacím nepatrný, neboť délka předmětného správního řízení nemohla negativně zasáhnout do žádné z osobnostních složek žalobce, jak je naproti tomu obvyklé ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobní povahy, jejichž předmětem je významný, právem chráněný právní statek.

4. Z listiny„ Poskytnutí informací“ ze dne 2. 3. 2022, č.j. [spisová značka] [anonymizováno] [spisová značka] soud zjistil, že na základě žádosti žalobce, poskytl Městský úřad Humpolec, odbor dopravy a silničního hospodářství, žalobci informaci, a to s odkazem na Rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina pod č.j.: [číslo jednací] [číslo], kterým povinnému subjektu dle ustanovení § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím přikázal, aby poskytl žalobci jím požadované informace o vzdělání zaměstnanců odboru dopravy a silničního hospodářství v bakalářském studijním programu s uvedením tohoto programu a o roku absolvování a dále požadované informace vztahující se ke zkouškám odborné způsobilosti – zda zaměstnanci odboru dopravy a silničního hospodářství prokázali odbornou způsobilost zkouškou složenou u Ministerstva vnitra, případně měsíc a rok složení zkoušky odborné způsobilosti. Městský úřad Humpolec poskytl žalobci požadované informace v přehledné tabulce.

5. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění a z Informace o doručení datové zprávy soud zjistil, že žalobce dne 18. 8. 2022 požádal Ministerstvo vnitra o přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu ve výši 27 178 Kč.

6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen„ územní celky v samostatné působnosti“).

7. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

9. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ územní celky v přenesené působnosti“).

10. Podle § 19 zákona č. 82/1998 Sb. územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy a) nezákonným rozhodnutím, b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 22 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 22 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce, řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 106/1999 Sb.“) povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

17. Podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění.

18. Podle § 16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit.

19. Podle § 16a odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. o stížnosti rozhoduje nadřízený orgán.

20. Podle § 16a odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci nebo konečnou licenční nabídku, sníží úhradu, nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

21. Podle § 16a odst. 8 zákona č. 106/1999 Sb. nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla předložena.

22. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, č.j. [číslo jednací], odpověď na otázku, do jaké působnosti obcí (samostatné či přenesené) má být zařazeno vlastní rozhodování o poskytnutí informací, je nutno hledat ve výkladu samotného zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím, že zákon o svobodném přístupu k informacím za povinné subjekty označil orgány, které agendu, k níž se požadované informace vztahovaly, věcně vyřizovaly (byla náplní jejich působnosti), nepřímo učinil povinnost k poskytování takových informací„ součástí“ obsahu dané působnosti těchto orgánů. Z toho pak vyplývalo, či bylo nutno dovodit, že rozhodování o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve věcech samostatné působnosti obcí bylo výkonem samostatné působnosti, a rozhodování o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací ve věcech přenesené působnosti obcí bylo výkonem přenesené působnosti (shodně viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2007, sp. zn. [spisová značka] a ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. [spisová značka]).

23. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o obcích“) obec spravuje své záležitosti samostatně (dále jen„ samostatná působnost“). Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem, který zákon stanoví. Rozsah samostatné působnosti může být omezen jen zákonem.

24. Podle § 7 odst. 2 zákona o obcích státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce, vykonává tento orgán jako svou přenesenou působnost (§ 61 a násl.).

25. Podle § 8 zákona o obcích pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jed o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.

26. V dané věci je podstatné, že žalobce podanou žalobou uplatňuje nárok ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a domáhá se odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení o jeho žádosti o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. ze dne 3. 11. 2020, adresované Městskému úřadu Humpolec.

27. Pro posouzení pasivní věcné legitimace v daném sporu je pak významný charakter požadované informace, respektive to, zda se žalobcem požadovaná informace týkala přenesené nebo samostatné působnosti územního samosprávného celku. Z ustanovení § 3 zákona č. 82/1998 Sb. pak plyne, že stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků v rámci přenesené působnosti, přičemž za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků v rámci samostatné působnosti, odpovídají ve smyslu § 19 zákona č. 82/1998 Sb. územní celky.

28. Poskytnutí informací o činnosti samosprávného celku dle zákona č. 106/1999 Sb. v oblasti samostatné působnosti je rovněž výkonem samostatné působnosti. Zákon č. 106/1999 Sb. upravuje pravidla pro poskytování informací samostatně a nejedná se o správní řízení. Na některé postupy se dle § 20 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. použije správní řád, což však z řízení nečiní správní řízení ve smyslu legislativní zkratky použité v § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. O stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace rozhoduje dle § 16a odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. nadřízený orgán, kterým je v případě rozhodování Městského úřadu Humpolec Krajský úřad kraje Vysočina. I ten vede řízení o stížnosti v samostatné působnosti v souladu s § 14 až 16 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, neboť pokud tak zákon výslovně nestanoví, charakter rozhodování v samostatné působnosti se v dalších stupních řízení nemůže měnit (Čl. 105 Ústavy České republiky). Princip přednosti režimu samostatné působnosti v řízení o poskytování informací se dokonce uplatní i tehdy, pokud se požadované informace (například obsažené v jednom dokumentu) týkají neoddělitelně jak působnosti samostatné, tak přenesené. V takovém případě se má za to, že žádost je vyřizována v samostatné působnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. listopadu 2008, č.j. [číslo jednací]).

29. Žalobcem požadované informace, když žádal o poskytnutí informací, kteří zaměstnanci odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Humpolec mají vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru právo a právní věda, nebo mají vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu v jiné oblasti a zároveň složili zkoušku odborné způsobilosti provedenou u Ministerstva vnitra nebo zajištěnou prostřednictvím Ministerstva vnitra zřízené státní příspěvkové organizace, tedy splnili požadavek podle ustanovení § 111 zákona č. 250/2016 Sb., a kteří zaměstnanci na odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Humpolec tyto požadavky podle ustanovení § 111 zákona č. 250/2016 Sb. nesplňují, se týkaly samostatné působnosti Městského úřadu Humpolec. Jestliže rozhodování o poskytnutí shora uvedených informací spadá do samostatné působnosti, pak i vyřizování stížnosti se odehrává v rámci výkonu téže působnosti. Přezkoumával-li tedy Krajský úřad kraje Vysočina ke stížnosti žalobce postup Městského úřadu Humpolec, postupoval rovněž v režimu samostatné působnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. [číslo jednací]).

30. Žalobce označil v žalobě jako žalovaného Českou republiku jako subjekt, který měl být podle jeho názoru nositelem hmotněprávní povinnosti odpovídající hmotněprávnímu oprávnění žalobce, v daném případě na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu Městského úřadu Humpolec v daném řízení. Jak však vyplývá z výše uvedeného, v projednávané věci rozhodovaly příslušné subjekty o žádosti žalobce o poskytnutí informací v samostatné působnosti, za jakoukoli případnou škodu tedy nemůže nést dle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnost stát, neboť za ni odpovídá výhradě územní samosprávný celek.

31. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2020, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova], [číslo], se tento soud zabýval i otázkou pasivní věcné legitimace [žalovaná] [anonymizováno] [stát. instituce]. Uvedl, že otázky platu a odměn zaměstnanců městské části, o nichž je rozhodováno v rámci hospodaření s rozpočtovými prostředky, patří do samostatné působnosti městské části, tedy i rozhodnutí o poskytnutí informace o odměnách je provedeno v samostatné působnosti, stejně tak jako otázky vzdělání zaměstnanců a případných postihů zaměstnanců.“.

32. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [číslo jednací] ze dne 27. ledna 2021, Nejvyšší soud České republiky zaujal tento právní názor:„ Za situace, kdy zákon nestanoví výslovně, že by orgány samosprávy měly vykonávat přenesenou státní správu, rozhodují-li o odvolání proti rozhodnutí, kterým nebyly žadateli poskytnuty požadované informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., spadající věcně do výkonu působnosti samostatné, nelze než dovodit, že i přezkum je v takovém případě výkonem samostatné působnosti.“.

33. Poskytování informací týkajících se poskytnutí informací, kteří zaměstnanci odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Humpolec mají vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru právo a právní věda, nebo mají vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu v jiné oblasti a zároveň složili zkoušku odborné způsobilosti provedenou u Ministerstva vnitra nebo zajištěnou prostřednictvím Ministerstva vnitra zřízené státní příspěvkové organizace, tedy splnili požadavek podle ustanovení § 111 zákona č. 250/2016 Sb., a kteří zaměstnanci na odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu Humpolec tyto požadavky podle ustanovení § 111 zákona č. 250/2016 Sb. nesplňují, se týká samostatné působnosti územně samosprávných celků. Žádný zvláštní zákon nestanoví, že by výše uvedené požadované informace spadaly do přenesené působnosti Městského úřadu Humpolec. Žalovaný proto není ve sporu pasivně legitimován. Soud proto žalobu vůči němu co do zaplacení částky 27 178 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 2. 2023 do zaplacení, (výrok I. rozsudku) zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalovaný nebyl v řízení zastoupen advokátem, a to ve výši 600 Kč za 2 paušální náhrady po 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne 6. 9. 2023) (výrok II. rozsudku).

35. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení žalobcem žalovanému soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.