15 C 216/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 730,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 730,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 550,04 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 700,75 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 374 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 730,79 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy uzavřené dne datum o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovanému byly dodávky energií do odběrného místa vyúčtovány fakturami na částku ve výši 35 814,04 Kč za odběr elektřiny za období od datum do datum a na částku ve výši 3 700,75 Kč za odběr elektřiny za období od datum do datum. Žalovaný po splatnosti uhradil toliko částku 3 264 Kč. Dále žalovaný nehradil ničeho, ačkoliv byl vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne datum žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, na základě které byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa na adrese adresa. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny, tj. dodávat elektřinu do odběrného místa adresa a žalovaný se zavázal řádně a včas hradit závazky spojené s dodávkami elektřiny do tohoto odběrného místa (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum). Z faktury č. hodnota bylo zjištěno, že žalovanému vznikl za období od datum do datum nedoplatek za dodávky elektřiny ve výši 35 814,04 Kč, splatný dne datum. Z faktury č. hodnota bylo zjištěno, že žalovanému vznikl za období od datum do datum nedoplatek za dodávky elektřiny ve výši 3 700,75 Kč, splatný dne datum (faktura č. hodnota, faktura č. hodnota) Dlužné částky za dodávky služeb byly žalovanému vyúčtovány v souladu s obchodními podmínkami podle platného ceníku (všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny). Žalobce zaslal žalovanému celkem dvě upomínky, za které v souladu se smluvními podmínkami žalovanému účtuje celkem částku 480 Kč. Předžalobní výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 52 153,94 Kč (výzva k zaplacení dluhu ze dne datum, včetně podacího archu). Žalovaný na předžalobní upomínku nereagoval. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by alespoň něčeho na dlužné částce žalobkyni uhradil.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

6. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, platí, že smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.

7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně dne datum uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny podle § 50 odst. 2 energetického zákona. Žalovaný ve smyslu těchto citovaných ustanoveních ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. byl přitom povinen zaplatit za dodanou elektřinu. Žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas uhradit vyúčtované ceny za dodávky elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ze dne datum ve spojení s obchodními podmínkami zavázal, když zaplatil žalobkyni toliko částku 3 264 Kč.

10. Jelikož se žalovaný s úhradou služeb dostal do prodlení, vznikl žalobkyni rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur, jimiž byly žalovanému dodané služby (elektřina) vyúčtovány.

11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 374 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 470 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 730,79 Kč sestávající z částky 700 Kč Anonymizováno za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí podle části šesté o. s. ř., či exekucí podle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.