15 C 240/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce právnická osoba , se sídlem adresa žalobkyně , IČO , proti žalovaným 1. celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , právně zastoupen Mgr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 179.281 Kč s přísl., <b>I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 179.281 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z této částky od 3.5.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.</b> <b>II. Žaloba se co do částky, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 7,05% z částky 179.281 Kč od 1. 10. 2013 do 2. 5. 2016, zamítá.</b> <b>III. Na náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.</b> <b>IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 částku 8.965 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.</b> Žalobou došlou soudu dne 4. 8. 2016 se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené, která představuje náhradu škody. Druhý žalovaný se k jednání nařízenému na 22. 3. 2017 bez omluvy nedostavil, ačkoli předvolání k jednání mu bylo doručeno podle § 49 odst. 4 na adresu jeho platného trvalého pobytu dle výpisu z CEO dne 24. 2. 2017. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti 2. žalovaného, když přihlédl k obsahu spisu a provedeným důkazům. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] žalobce vyplatil 2. žalovanému jako pojištěnému z pojistné smlouvy [číslo] o havarijním pojištění vozidla značky Renault Laguna, [registrační značka], ze dne [datum] na pojistném plnění částku 179.281 Kč. Tím nahradil 2. žalovanému škodu, která mu vznikla dne [datum] odcizením vozidla značky Renault Laguna, [registrační značka], zaparkovaného na [obec a číslo] v ulici [ulice] před domem [adresa] ze strany neznámého pachatele. Toto bylo evidováno jako pojistná událost [číslo]. Dále bylo v řízení prokázáno, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 10. 2014, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.května 2016, č.j. [spisová značka], které nabyly právní moci dne [datum], byl 1.žalovaný uznán vinným ze spáchání účastenství ve formě organizátorství na trestném činu pojistného podvodu podle ustnavoení § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona a § 250a odst. 1,3 trestního zákona a 2.žalovaný byl uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu podle ustanovení § 250a odst. 1,3 trestního zákona, kterého se dopustili v úmyslu obdržet od pojišťovny pojistné plnění z havarijního pojištění, zorganizovali obž. [celé jméno žalovaného] s obž. [příjmení] předstírané odcizení fiktivního vozidla tak, že obž. [celé jméno žalovaného] v přesně nezjištěném období zainvestoval koupi havarovaného a nepojízdného vozidla zničeného dne 26. 4. 2005 vlivem požáru jako totální škoda a odhlášeného z provozu, které bylo dne 19. 9. 2005 prodáno do ČR jako neopravitelný rak zn. Renault laguna, s následně přidělenou [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno], které nezjištěného dne koupil obž. [příjmení] od [jméno] [příjmení], [IČO], obž. [příjmení] vyřízl [příjmení], ten implantoval na jiné vozidlo shodného druhu, obž. [celé jméno žalovaného] představil obž. [příjmení] k získání pro jejich záměr obž. [celé jméno žalovaného], obž. [příjmení] získal obž. [celé jméno žalovaného], který si vozidlo na sebe nechal zaregistrovat, ten přitom věděl, že vozidlo bude později fiktivně odcizeno, aby vozidlo zlegalizovali, obž. [příjmení] zajistil, aby [příjmení] [příjmení], [IČO], dne 4. 1. 2007 vystavil protokol o měření emisí [číslo] znějící na vozidlo shodného typu, blíže neidentifikovatelné, bez uvedení VIN, že z hlediska měření emisí vyhovuje, obž. [příjmení] zajistil, aby [jméno] [příjmení], [datum narození], z tehdejší [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], dne 16. 1. 2007 vystavil protokol [číslo] o technické prohlídce vozidla, že vozidlo je z hlediska technického stavu pro další provoz způsobilé, nenašel na něm žádné, ani lehké závady, obž. [příjmení] vytvořil fiktivní plnou moc ze dne 17. 1. 2007, kterou obž. [celé jméno žalovaného] zmocňuje [titul] [jméno] [jméno], [IČO], aby na něho vozidlo nechal registrovat, ten získané doklady k vozidlu předložil dne 17. 1. 2007 Magistrátu hl. m. Prahy, který pod [číslo jednací] vydal rozhodnutí, že vozidlo vyhovuje provozu na pozemních komunikacích v ČR, po té dne 29. 1. 2007 obž. [právnická osoba], v pobočce [obec], sjednal a podepsal pojistnou smlouvu sdružené pojištění vozidla [číslo] na jméno obž. [celé jméno žalovaného], s jeho vědomím, bez plné moci, na pojistnou částku 250.000 Kč s 1% spoluúčastí, a smlouvu jménem obž. [celé jméno žalovaného] s jeho vědomím podepsal, do ní úmyslně nepravdivě uvedl, že vozidlo nebylo poškozeno, následně dne 1. 5. 2007, po předchozích instrukcích od obž. [příjmení] nahlásil obž. [celé jméno žalovaného] na Policii ČR, MO [část obce], [obec a číslo], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [číslo], fiktivní odcizení vozidla, ke kterému fakticky nedošlo, protože takové vozidlo ve skutečnosti neexistovalo a před tím prodal obž. [příjmení] vozidlo na blíže nezjištěné vrakoviště, po té dne 7. 5. 2007 obž. [celé jméno žalovaného] z telefonního čísla [číslo], které uvedl i na PČR [obec a číslo], telefonicky oznámil odcizení vozidla na klientskou linku pojišťovny, ta ho evidovala jako pojistnou událost [číslo] následně obž. [příjmení] za obž. [celé jméno žalovaného] předal uvedené pojišťovně kromě dokladů k vozidlu i startovací kartu, která však nebyla příslušná k vozidlu, nýbrž k vozidlu shodného druhu s [VIN]: [anonymizováno], vyrobenému v r. 2001, které bylo v ČR registrováno na obž. [jméno] [jméno], [datum narození], následně [jméno] [příjmení], [datum narození], jako tehdejší pracovnice pojišťovny, do systému zavedla číslo účtu [bankovní účet], na které má pojišťovna obž. [celé jméno žalovaného] zaslat plnění, který patřil obž. [celé jméno žalovaného], na ten pojišťovna zaslala dne 21. 8. 2007, po odečtu spoluúčasti, částku 179.281 Kč, čímž pojišťovně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], za fingovanou škodní událost způsobili škodu 179.281 Kč. Podle výše uvedených rozsudků se podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškození: - [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], s částkou 1.508.869 Kč, - [pojišťovna], [IČO], se sídlem [adresa], s částkou 711.268 Kč a - [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], s částkou 107.399 Kč, které řádně nedoložili, odkazují se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesl 1.žalovaný. V řízení bylo prokázáno, že se žalobce připojil k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody dne 11. 1. 2010, tuto listinu –„ obv. [celé jméno žalovaného], [datum narození] a spol. – připojení poškozené k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody“ adresoval PČR, OČ [obec a číslo], ke sp. zn. [spisová značka] [číslo]. V této listině je pod bodem III., kterým se žalobce připojil k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody vůči obv. [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] ve výši 200.673 Kč, mimo jiné uvedeno, že tato škoda je představována jednak pojistným plněním ve výši 179.281 Kč, které ČP vyplatila dne 21. 8. 2007 z pojistné smlouvy [číslo] o havarijním pojištění vozidla značky Renault laguna [registrační značka] [číslo] na peněžní účet [číslo] jehož majitelem je obv. [celé jméno žalovaného] za totální škodu na vozidle značky Renault laguna [registrační značka] [číslo], která měla vzniknout odcizením tohoto vozidla ze strany neznámého pachatele ze dne 30. 4. 2007 – pojistná událost [číslo] jednak pojistným plněním ve výši 31.392 Kč, které ČP vyplatila dne 21. 8. 2007 na svůj vnitřní peněžní účet za účelem úhrady dlužného pojistného ve výši 21.392 Kč na pojistnou smlouvu [číslo]. V řízení bylo také prokázáno, že žalobce v průběhu trestního řízení a po jeho skončení ve vymáhání svého nároku pokračoval. To je prokázáno žádostí žalobce, kterou dne 27. 5. 2013 adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 7 ke sp. zn. [spisová značka], žádostí žalobce, kterou dne 29. 7. 2014 adresoval obvodnímu soudu pro prahu 7 ke sp. zn. [spisová značka], přílohami, které tvořily tuto žádost, odvoláním žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 10. 2014, č.j. [spisová značka] a také žalobou žalobce v občanskoprávní věci, která následovala dne 4. 8. 2016 po té, kdy trestní řízení pravomocně skončilo (3. 5. 2016). Skutečnost, že žalobce uplatnil řádně a včas svůj nárok v trestním řízení vůči žalovaným je patrna z výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 10. 2014, č.j. [spisová značka], ve kterém o tomto nároku bylo soudem rozhodnuto tak, že se žalobce odkazuje se svým nárokem do občanskoprávního řízení. Pokud by se žalobce řádně a včas v trestním řízení s náhradou škody nepřipojil, potom by soud o tomto nároku nebyl oprávněn rozhodovat a rozsudek by rozhodnutí o nároku žalobce neobsahoval. Podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen („ OZ“) právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 106 odst. 2 OZ nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikne; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle § 112 OZ uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u osudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. U práva na náhradu škody se kombinuje promlčecí lhůta se subjektivně určeným počátkem (zvaná jako subjektivní lhůta) a promlčecí lhůta s objektivně určeným počátkem (označovaná jako objektivní lhůta). Právo se promlčí uplynutím subjektivně určené lhůty, nejpozději uplynutím objektivně určené lhůty; tedy právo se promlčí uplynutím té lhůty, která skončí dříve. Subjektivní lhůta je dvouletá (případně tříletá u korupčního jednání dle odst. 3), objektivní lhůta je tříletá nebo desetiletá, v závislosti na formě zavinění vedoucího ke vzniku škody (respektive jen desetiletá u korupčního jednání). Pro počátek běhu subjektivní lhůty se vyžaduje, aby poškozený skutečně věděl o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (nemusí jít o škůdce), nepostačuje, že měl možnost se dozvědět. Termín„ dozví se o škodě“ vyjadřuje požadavek, aby poškozený věděl o druhu a rozsahu škody, a to tak určitě, že by mohl svoje právo uplatnit u soudu. V případě námitky promlčení je v řízení o náhradu škody, kterému předcházelo adhézní řízení, nutno posoudit, zda byl nárok na náhradu škody v trestním řízení uplatněn, zda byl řádně uplatněn a zda poškozený v adhézním řízení řádně pokračoval. (Rc 22/79). Podle stanoviska [číslo] [číslo] musí být z návrhu patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje. Tím jsou vymezeny náležitosti řádného návrhu poškozeného na náhradu škody v adhézním řízení. Pro uplatnění výše škody stačí alespoň uvedení minimální částky, v jaké má být škoda způsobená trestným činem uplatněna (viz rozhodnutí ve věcech trestních uveřejněná pod [číslo] [číslo] Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR), případně i uvedení takových údajů, z nichž je výše nároku na náhradu škody zřejmá i bez bližšího vyčíslení škody. Za řádné uplatnění nároku nelze tedy považovat například vyjádření poškozeného v tom smyslu, že se připojuje k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody, jak bude orgány činnými v trestním řízení zjištěna (viz. rozhodnutí ve věcech trestních uveřejněné pod [číslo] Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). K označení důvodu uplatňovaného nároku zpravidla stačí tvrzení, že skutkem, pro který je pachatel stíhán, byla poškozenému způsobena škoda (viz II/1962 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, str. 32). V řízení bylo prokázáno, že se žalobce připojil k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody dne 11. 1. 2010, tuto listinu –„ obv. [celé jméno žalovaného], [datum narození] a spol. – připojení poškozené k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody“ adresoval PČR, OČ [obec a číslo], ke sp. zn. [spisová značka] [číslo]. V této listině je pod bodem III., kterým se žalobce připojil k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody vůči obv. [celé jméno žalovaného], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] ve výši 200.673 Kč, mimo jiné uvedeno, že tato škoda je představována jednak pojistným plněním ve výši 179.281 Kč, které ČP vyplatila dne 21. 8. 2007 z pojistné smlouvy [číslo] o havarijním pojištění vozidla značky Renault laguna [registrační značka] [číslo] na peněžní účet [číslo] jehož majitelem je obv. [celé jméno žalovaného] za totální škodu na vozidle značky Renault laguna [registrační značka] [číslo], která měla vzniknout odcizením tohoto vozidla ze strany neznámého pachatele ze dne 30. 4. 2007 – pojistná událost [číslo] jednak pojistným plněním ve výši 31.392 Kč, které ČP vyplatila dne 21. 8. 2007 na svůj vnitřní peněžní účet za účelem úhrady dlužného pojistného ve výši 21.392 Kč na pojistnou smlouvu [číslo]. V řízení bylo také prokázáno, že žalobce v průběhu trestního řízení a po jeho skončení ve vymáhání svého nároku pokračoval. To je prokázáno žádostí žalobce, kterou dne 27. 5. 2013 adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 7 ke sp. zn. [spisová značka], žádostí žalobce, kterou dne 29. 7. 2014 adresoval obvodnímu soudu pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka], přílohami, které tvořily tuto žádost, odvoláním žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 10. 2014, č.j. [spisová značka] a také žalobou žalobce v občanskoprávní věci, která následovala dne 4. 8. 2016 po té, kdy trestní řízení pravomocně skončilo ([datum]). Vzhledem k výše uvedeným zjištěním soud dospěl k závěru, že žalobce svůj nárok vůči žalovaným uplatnil řádně a že žalobce v adhézním řízení řádně pokračoval. Jestliže poškozený uplatnil v trestním řízení včas nárok na náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem, a v řízení řádně pokračuje (§ 112 OZ), běh promlčecí doby se zastaví. Nedošlo-li v trestním řízení k uložení povinnosti nahradit poškozenému uplatněnou náhradu škody, má poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu škody v občanském soudním řízení v promlčecí době, jejíž běh pokračoval po skočení trestního řízení. Trestní řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně ukončeno dne 3. 5. 2016 a v době trvání promlčecí doby žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody v občanském soudním řízení, když dne 4. 8. 2016 podal žalobu. V e smyslu ustanovení § 112 OZ došlo ke stavení promlčecí doby od uplatnění práva žalobcem u Policie ČR dne 11. 1. 2010 do pravomocného skončení trestní věci dne 3. 5. 2016. Žalobce tedy svůj nárok na náhradu škody v rámci občanskoprávního řízení žalobou ze dne 4. 8. 2016 uplatnil v průběhu trvání promlčecí doby a k promlčení nároku žalobce vůči žalovaným tudíž nedošlo. Dále se soud v řízení zabýval otázkou, zda je nárok žalobcem vůči žalovaným uplatněný v tomto řízení po právu. V řízení bylo prokázáno, že dne 21. 8. 2007 žalobce vyplatil 2. žalovanému jako pojištěnému z pojistné smlouvy [číslo] o havarijním pojištění vozidla značky Renault Laguna, [registrační značka], ze dne 30. 1. 2007 na pojistném plnění částku 179.281 Kč. Toto je prokázáno výpisem z účtu žalobce. Tím nahradil 2. žalovanému škodu, která mu vznikla dne 30. 4. 2007 odcizením vozidla značky Renault Laguna, [registrační značka], zaparkovaného na [obec a číslo] v ulici [ulice] před domem [adresa] ze strany neznámého pachatele. K vozidlu [příjmení] laguna, [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno] bylo sjednáno sdružené pojištění vozidla pojistnou smlouvou [číslo] kterou dne [datum] uzavřel žalobce a 2. žalovaný. Odcizení vozidla bylo evidováno jako pojistná událost [číslo] ze dne 30. 4. 2007. Dále bylo v řízení prokázáno, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 10. 2014, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.května 2016, č.j. [spisová značka], které nabyly právní moci dne 3. 5. 2016, byl 1.žalovaný uznán vinným ze spáchání účastenství ve formě organizátorství na trestném činu pojistného podvodu podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona a § 250a odst. 1,3 trestního zákona a 2.žalovaný byl uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu podle ustanovení § 250a odst. 1,3 trestního zákona, kterého se dopustili v úmyslu obdržet od pojišťovny pojistné plnění z havarijního pojištění, zorganizovali obž. [celé jméno žalovaného] s obž. [příjmení] předstírané odcizení fiktivního vozidla tak, že obž. [celé jméno žalovaného] v přesně nezjištěném období zainvestoval koupi havarovaného a nepojízdného vozidla zničeného dne 26. 4. 2005 vlivem požáru jako totální škoda a odhlášeného z provozu, které bylo dne 19. 9. 2005 prodáno do ČR jako neopravitelný rak zn. Renault laguna, s následně přidělenou [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno], které nezjištěného dne koupil obž. [příjmení] od [jméno] [příjmení], [IČO], obž. [příjmení] vyřízl [příjmení], ten implantoval na jiné vozidlo shodného druhu, obž. [celé jméno žalovaného] představil obž. [příjmení] k získání pro jejich záměr obž. [celé jméno žalovaného], obž. [příjmení] získal obž. [celé jméno žalovaného], který si vozidlo na sebe nechal zaregistrovat, ten přitom věděl, že vozidlo bude později fiktivně odcizeno, aby vozidlo zlegalizovali, obž. [příjmení] zajistil, aby [příjmení] [příjmení], [IČO], dne 4. 1. 2007 vystavil protokol o měření emisí [číslo] znějící na vozidlo shodného typu, blíže neidentifikovatelné, bez uvedení [příjmení], že z hlediska měření emisí vyhovuje, obž. [příjmení] zajistil, aby [jméno] [příjmení], [datum narození], z tehdejší [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], dne 16. 1. 2007 vystavil protokol [číslo] o technické prohlídce vozidla, že vozidlo je z hlediska technického stavu pro další provoz způsobilé, nenašel na něm žádné, ani lehké závady, obž. [příjmení] vytvořil fiktivní plnou moc ze dne 17. 1. 2007, kterou obž. [celé jméno žalovaného] zmocňuje Ing. [jméno] [jméno], [IČO], aby na něho vozidlo nechal registrovat, ten získané doklady k vozidlu předložil dne 17. 1. 2007 Magistrátu hl. m. Prahy, který pod č.j. 24588/2007 vydal rozhodnutí, že vozidlo vyhovuje provozu na pozemních komunikacích v ČR, po té dne 29. 1. 2007 obž. [právnická osoba], v pobočce [obec], sjednal a podepsal pojistnou smlouvu sdružené pojištění vozidla [číslo] na jméno obž. [celé jméno žalovaného], s jeho vědomím, bez plné moci, na pojistnou částku 250.000 Kč s 1% spoluúčastí, a smlouvu jménem obž. [celé jméno žalovaného] s jeho vědomím podepsal, do ní úmyslně nepravdivě uvedl, že vozidlo nebylo poškozeno, následně dne 1. 5. 2007, po předchozích instrukcích od obž. [příjmení] nahlásil obž. [celé jméno žalovaného] na Policii ČR, MO [část obce], [obec a číslo], čj. [číslo jednací] [číslo] [číslo], fiktivní odcizení vozidla, ke kterému fakticky nedošlo, protože takové vozidlo ve skutečnosti neexistovalo a před tím prodal obž. [příjmení] vozidlo na blíže nezjištěné vrakoviště, po té dne 7. 5. 2007 obž. [celé jméno žalovaného] z telefonního čísla [číslo], které uvedl i na PČR [obec a číslo], telefonicky oznámil odcizení vozidla na klientskou linku pojišťovny, ta ho evidovala jako pojistnou událost [číslo] následně obž. [příjmení] za obž. [celé jméno žalovaného] předal uvedené pojišťovně kromě dokladů k vozidlu i startovací kartu, která však nebyla příslušná k vozidlu, nýbrž k vozidlu shodného druhu s [VIN]: [anonymizováno], vyrobenému v r. 2001, které bylo v ČR registrováno na obž. [jméno] [jméno], [datum narození], následně [jméno] [příjmení], [datum narození], jako tehdejší pracovnice pojišťovny, do systému zavedla číslo účtu [bankovní účet], na které má pojišťovna obž. [celé jméno žalovaného] zaslat plnění, který patřil obž. [celé jméno žalovaného], na ten pojišťovna zaslala dne 21. 8. 2007, po odečtu spoluúčasti, částku 179.281 Kč, čímž pojišťovně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], za fingovanou škodní událost způsobili škodu 179.281 Kč. Podle výše uvedených rozsudků se podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškození: - [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], s částkou 1.508.869 Kč, - [pojišťovna], [IČO], se sídlem [adresa], s částkou 711.268 Kč a - [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], s částkou 107.399 Kč, které řádně nedoložili, odkazují se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 OZ je porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění. Všechny tyto předpoklady musejí být splněny současně. Žalovaní se dopustili nezákonného jednání, za které byly rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 10. 2014, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016, č.j. [spisová značka] pravomocně odsouzeni. V důsledku nezákonného jednání obou žalovaných vznikla žalobci škoda ve výši 179.281 Kč, což je pojistné plnění, které žalobce vyplatil 2. žalovanému za škodu, která mu měla vzniknout dne 30. 4. 2007 odcizením vozidla značky Renault Laguna, [registrační značka] ze strany neznámého pachatele, což žalobce vedl jako pojistnou událost [číslo]. [příjmení] 179.281 Kč byla žalobcem poukázána na základě pokynu 2. žalovaného na účet 1. žalovaného. Škoda představovaná vyplaceným pojistným plněním žalobci vznikla v důsledku nezákonného jednání obou žalovaných, za které byly oba pravomocně odsouzeni. V případě žalovaných se jednalo o úmyslné zavinění škody, úmysl přímý, když žalovaní svým jednáním chtěli žalobci způsobit škodu a věděli, že jí svým nezákonným jednáním žalobci způsobí. Tím jsou splněny všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 OZ. Pokud se týká výše škody, kterou žalovaní svým nezákonným jednáním žalobci způsobili, jedná se o vyplacené pojistné plnění ve výši 179.281 Kč dne 21. 8. 2007, což je prokázáno výpisem z účtu žalobce, listinou Informace o výplatě, kterou dne 17. 8. 2007 zaslal žalobce 2. žalovanému a Výpočtem plnění při totální škodě ze dne 16. 8. 2007. Soud tedy nárok žalobce uznal důvodným a žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalovaní ocitli vůči žalobci s peněžitým plněním v prodlení, přísluší žalobci ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1,2 OZ úrok z prodlení, jehož výše je uvedena v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v rozhodném znění. Soud žalobci přiznal úrok z prodlení od 3. 5. 2016, tedy ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 10. 2014, č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2016, č.j. [spisová značka], kterým byli žalovaní pravomocně odsouzeni za jejich nezákonné jednání, od kterého se odvíjí náhrada škody a žalobce byl se svým nárokem odkázán do občanskoprávního řízení. Nárok žalobce na zaplacení úroků z prodlení od 1. 10. 2013 do 2. 5. 2016 soud z výše uvedeného důvodu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch a nebyl zastoupen právním zástupcem, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč za 2 úkony – spis žaloby, účast na jednání dne 22. 3. 2017. Vzhledem k tomu, že byl žalobce ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, od soudního poplatku osvobozen, přešla povinnost zaplatit soudní poplatek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 tohoto zákona na ve věci neúspěšné žalované. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když pro jiné rozhodnutí soud neshledal zákonné důvody. Povinnost žalovaných k plnění je solidárním závazkem, za který odpovídají žalovaní společně a nerozdílně a proto v rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.