15 C 279/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce Jméno zainteresované osoby 0/0, nar. Datum narození zainteresované osoby 0/0, bytem Adresa zainteresované osoby 0/0, právně zastoupeného Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem, sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0, proti žalovanému Anonymizováno, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, o náhradu nemajetkové újmy,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka zamítá.

III. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobou doručenou tomuto soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci coby náhradu za nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích ve výši částka. Žalobce uvedl, že byl příslušníkem Anonymizováno a byl ustanoven na služební místo u Anonymizováno. Proti žalobci bylo zahájeno kázeňské řízení. Rozhodnutím Anonymizováno – Anonymizováno, ředitele Anonymizováno ve věcech kázeňských č. Anonymizováno ze dne datum byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím, že dne datum odmítl splnit rozkaz svého nadřízeného 1. skupiny, 2. oddělení por. tituly před jménem jméno FO nastoupit k výkonu služby přesčas v délce 24 hodin dne datum. Tím, že nesplnil rozkaz nadřízeného, porušil základní povinnost policisty stanovenou v § 45 odst. 1 písm. a) zákona dodržovat služební kázeň, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Proto byl žalobci uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 15% na dobu tří měsíců. Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím Anonymizováno, náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských, č.j. Anonymizováno. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 6 Ad 25/2011-77 ze dne datum zrušil soud žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil policejnímu prezidiu k novému projednání. Rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta č.j. Anonymizováno ze dne datum bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. V rámci stíhání došlo k tomu, že žalobci byl snížen služební příjem. V průběhu řízení bylo žalobci ze strany nadřízených vyhrožováno trestním řízením a žalobce byl ze strany těchto příslušníků diskriminován. Nadřízení žalobce rovněž používali odsouzení žalobce a jeho případ jako „odstrašující“ případ a jako nástroj „zastrašování“ jiných příslušníků k donucení k výkonu služby přesčas nařizované v rozporu se zákonem. Tímto přístupem došlo k tomu, že žalobce byl označen nálepkou „problémový“ a bylo s ním také tak zacházeno. Po zrušení výkonu služby na letišti byli „problémoví“ příslušníci včetně žalobce přeřazeni na Anonymizováno, Anonymizováno apod., což jsou místa s horšími podmínkami pro výkon služby. Žalobce se nemohl zúčastnit placených přesčasů s odůvodněním, že když nechodí na přesčasy zdarma, nepůjde na přesčas placený. Žalobce dále uvedl, že kázeňský trest byl zcela vykonán. Snížením prostředků na základě nezákonného rozhodnutí/nesprávného úředního postupu došlo i k zásahu do majetkových, osobních a rodinných poměrů žalobce a žalobci byla způsobena majetková i nemajetková újma, a to zejména do práva na zachování jeho lidské důstojnosti, práva na ochranu osobní cti, dobré pověsti, jména apod. Nedůvodným stíháním vznikla žalobci značná újma, a žalobce uplatňuje zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Důvodem pro uplatnění nemajetkové újmy je: a) stíhání žalobce bylo od počátku zjevně nedůvodné, řízení vůči žalobci bylo zastaveno, aniž by došlo k jakékoli změně v okolnostech, pro které bylo zahájeno a příslušné orgány tedy zjevně zneužily svoji pravomoc; b) celým řízením byl žalobce závažně postihnut, nemohl se věnovat své práci a rodině, namísto toho se musel účastnit řízení, což mělo vliv do majetkových, osobnostních, pracovních a rodinných poměrů; c) orgány postupovaly proti žalobci svévolně, excesivně a naprosto šikanózním způsobem, celé řízení bylo vedeno úmyslem zastrašit i ostatní příslušníky a zabránit jim v uplatňování jejich práv, celým postupem orgánů došlo k dehonestaci žalobce v očích jeho kolegů, když byl „předhazován“ jako případ příslušníka, který se bude stavět proti vůli nadřízených; d) s ohledem na postup Anonymizováno se žalobce stal pro své okolí stíhaným delikventem, čímž došlo k rozsáhlé a nevratné degradaci jeho vážnosti, důstojnosti a postavení ve společnosti, jakož i do osobní integrity žalobce; e) celé řízení znamenalo pro žalobce snížení příjmu a značné nervové vypětí, které mělo vliv na jeho osobní a rodinný život, žalobce trpěl stresem z neustálého tlaku, který byl na něj nezákonným jednáním ze strany Anonymizováno vyvíjen. Z těchto důvodů žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši částka. Dále žalobce uvedl, že požaduje zadostiučinění za vzniklou majetkovou újmu, spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v rámci prvostupňového řízení. , a to ve výši částka. Žalovaný ve svém písemné vyjádření k žalobě s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalobce i žalovaný k důkazu předložili doklady – listiny, které také soud v rámci dokazování k důkazu provedl. Jedná se o spis sp. zn. Anonymizováno. Takto bylo zjištěno, že rozhodnutím ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby Anonymizováno č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum, byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím, že dne datum odmítl splnit rozkaz svého nadřízeného vedoucího 1. skupiny, 2. oddělení por. tituly před jménem jméno FO nastoupit k výkonu služby přesčas v délce 24 hodin dne datum. Tím, že nesplnil rozkaz nadřízeného, porušil základní povinnost policisty stanovenou v § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), a to dodržovat služební kázeň, která podle § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. spočívá v řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Za spáchání kázeňského přestupku mu byl uložen kázeňský trest podle § 51 zákona č. 361/2003 Sb., a to snížení základního tarifu o 15% na dobu tří měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Rozhodnutím náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských č.j. Anonymizováno ze dne datum bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Anonymizováno ve věcech kázeňských č. Anonymizováno ze dne datum a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 6 Ad 25/2011-77 ze dne datum bylo rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ve věcech kázeňských č.j. Anonymizováno zrušeno a věc byla náměstkovi policejního prezidenta vrácena k dalšímu řízení. Soud zrušil rozhodnutí částečně z důvodu nepřezkoumatelnosti a částečně z důvodu nedostatečnosti skutkových zjištění potřebných pro závěr o naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, tedy nebylo dostatečně prokázáno vydání rozkazu nadřízeného, aby žalobce nastoupil k výkonu služby přesčas. Rozhodnutím náměstka policejního prezidenta č.j. Anonymizováno ze dne datum bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Podáním ze dne datum, které bylo Anonymizováno doručeno dne datum, uplatnil žalobce náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to nemajetkovou újmu ve výši částka a majetkovou újmu ve výši částka, celkem tedy částka. Dopisem ze dne datum informovalo Anonymizováno právního zástupce žalobce, že o žádosti o náhradu škody by měl rozhodnout příslušný služební funkcionář, kterým je ředitel Anonymizováno, a to v řízení vedeném podle zákona č. 361/2003 Sb. a tomuto služebnímu funkcionáři Anonymizováno žádost žalobce postoupilo k vyřízení. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že prakticky zopakoval to, co je uvedeno v žalobě. Dále uvedl, že začátkem roku ukončil na vlastní žádost služební poměr u Anonymizováno a pracuje ve školství. Dále uvedl, že v letech Anonymizováno jeho finanční situace nebyla dobrá, měl 2 malé děti, rodina splácela hypotéku ve výši částka měsíčně Dále uvedl, že peníze, které mu byly strženy z důvodu kázeňského trestu, mu byly vráceny, ale nebyly mu vráceny odměny a náklady, které žalobce vynaložil v souvislosti s právním zastoupením. Po dobu kázeňského řízení žalobce odměny nedostával. Žalobci se nikdo zpětně neomluvil. Shora uvedené listiny, kterými byl veden důkaz, považuje soud za věrohodné, když jejich obsah je v zásadě souladný a ani účastníci jejich pravost či pravdivost nezpochybňovali. Výpověď žalobce soud hodnotí jako věrohodnou, její obsah koresponduje s listinami, jimiž bylo vedeno dokazování. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Podle čl. 41 odst. 1 Listiny se práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lez nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním se spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (odst. 2). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3). Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2). Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů již takto nebyla přiznána. Podle § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na skutečnost, zda vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem škoda, poskytuje se přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samostatné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Pravomoc soudu ohledně nároku na náhradu škody z nesprávného úředního postupu i nezákonného rozhodnutí ve věcech služebního poměru je dána na základě nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/19 a na základě rozhodnutí zvláštního kompetenčního senátu ze dne datum, sp. zn. Konf 11/2018-64. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce své nároky předběžně uplatnil u žalovaného dne datum, když žádost zaslal na Ministerstvo vnitra České republiky. Nezákonnost postupu služebních funkcionářů konstatoval Městský soud v Praze v rozsudku č.j. 6 Ad 25/2011-77 ze dne datum, kdy soud rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Soud má tak za to, že podmínka předběžného uplatnění nároku ve smyslu § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je splněna. Námitku promlčení uplatněnou žalovaným soud neshledal důvodnou. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne , kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Počátek běhu promlčecí doby se odvíjí od rozhodnutí náměstka policejního prezidenta č.j. Anonymizováno ze dne datum, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Od této doby běžela žalobci šestiměsíční lhůta pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. Podáním ze dne datum, které bylo Ministerstvu vnitra České republiky doručeno dne datum, uplatnil žalobce náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to nemajetkovou újmu ve výši částka a majetkovou újmu ve výši částka, celkem tedy částka. Žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy u žalovaného v zákonem stanové lhůtě. Vzhledem k tomu, že do šesti měsíců, tedy do ode uplatnění, tedy do datum žalovaný nárok žalobce plně neuspokojil, podal žalobce dne datum žalobu, tedy žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě a k promlčení nároku žalobce nedošlo. Nárok uplatněný žalobcem na přiznání nemajetkové újmy ve výši částka, která byla žalobci způsobena nezákonným rozhodnutím. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce byl účastníkem správního řízení ve věcech jeho služebního poměru. Je tedy dána jeho věcná aktivní legitimace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Odpovědnost státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je objektivního charakteru (tedy bez ohledu na zavinění) a její předpoklady tvoří: 1) pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno (§ 8 odst. 1), 2) vznik škody – v posuzovaném případě nemajetkové újmy (§ 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) a 3) příčinná souvislost mezi pravomocným rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno a vznikem škody (§ 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutím náměstka policejního prezidenta č.j. Anonymizováno ze dne datum bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a Anonymizováno č.j. Anonymizováno ze dne datum, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, byla nezákonná, což je podrobně uvedeno výše. Rovněž žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne datum sám uvedl, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Soud se tedy zabýval naplněním dalších podmínek odpovědnosti státu, přičemž vycházel z výše uvedené judikatury, že vznik újmy a příčinná souvislost se (na rozdíl od nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení) nepresumují a je na žalobci, aby tyto v konkrétní rovině tvrdil a prokázal. Na žalobci leželo nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní ohledně ostatních atributů odpovědnosti státu, přičemž vznik nemajetkové újmy se neprokazuje přímo (neboť se jedná o stav mysli), ale je třeba prokázat, v jaké situaci se poškozený v důsledku nezákonného rozhodnutí ocital a poměřit tuto situaci „očima“ každé třetí osoby, zda by se v totožné situaci rovněž cítila poškozena (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 261/11). Soud s odkazem na shora učiněná skutková zjištění shledal, že výše uvedenými nezákonnými rozhodnutími bylo zasaženo do profesního života žalobce, kterému byl uložen kázeňský trest snížení základního tarifu o 15% na dobu tří měsíců za odmítnutí splnění rozkazu svého nadřízeného. Byla tak poškozena jeho pověst u ostatních policistů a profesně spolupracujících osob. Zároveň došlo ke snížení životní úrovně žalobce, který měl v tu dobu 2 malé děti a rodina splácela hypotéku ve výši částka měsíčně. Žalobce nebyl od té doby zařazován do služeb, kde byly přesčasy placeny. Soud nemá žádnou pochybnost o tom, že uvedená újma v podobě dopadů do života žalobce je v příčinné souvislosti s výše uvedenými nezákonnými rozhodnutími, neboť nebýt nezákonného uložení kázeňského trestu, k újmě by nedošlo. S ohledem na intenzitu újmy v jednotlivých oblastech života žalobce má soud za to, že pouhé konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující (§ 31a odst. 2 věta první zákona č. 82/1998 Sb.). Soud se neztotožnil pouze s tvrzením žalobce, že mu vznikla nezvratná újma spočívající v tom, že na základě nezákonného zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené mu klesl služební příjem o 15% základního tarifu. Zde se nejedná o nenahraditelnou újmu. Nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno a žalobci byl rozdíl mezi předchozím služebním příjmem a sníženým služebním příjmem doplacen, což potvrdil i sám žalobce. Snížení služebního příjmu o 15% základního tarifu bylo jistě citelné, nejednalo se však o takovou újmu, která by zásadním způsobem ohrožovala materiální zabezpečení žalobce a jeho rodiny. Ke stanovení odpovídající výše odškodnění neexistuje srovnatelná judikatura, kromě rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 11 Co 262/2022 a sp. zn. 53 Co 434/2022, nicméně výši odškodnění je možné (zároveň při hodnocení intenzity jednotlivých zásahů do osobnostní sféry poškozeného) porovnat i s odškodněními, která jsou přiznávána poškozeným za nezákonné rozhodnutí vydané v trestním řízení. Požadavek žalobce na přiznání nemajetkové újmy ve výši částka, která mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím, se jeví soudu nepřiměřeně vysokým, když odškodnění v obdobné výši jsou přiznávána za nezákonná trestní stíhání s významnými zásahy do osobnostní sféry poškozeného při hrozbě nepodmíněného trestu odnětí svobody. Takto například Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 53 Co 380/2022 přiznal poškozenému odškodnění za nezákonné trestní stíhání ve výši částka při délce trestního stíhání 1 a ¾ roku za situace, kdy poškozený byl ohrožen trestní sazbou 8-12 let (v závěru trestního stíhání dokonce 10-18 let), byl osobou zcela bezúhonnou, mladého věku a byly shledány významné zásahy do jeho osobnostní sféry. V nyní řešené věci trval nezákonný zásah do osobnostní sféry žalobce od datum do datum, tedy po dobu Anonymizováno let, Anonymizováno Anonymizováno měsíců a Anonymizováno dnů. Již jen v důsledku faktu, že žalobce po uložení kázeňského trestu nebyl zařazován do služeb s placenými přesčasy na rozdíl od ostatních kolegů – příslušníků Anonymizováno a jeho věc byla dávána nadřízenými ostatním jeho kolegům za odstrašující příklad, logicky vyplývá, že jednotlivé sféry jeho osobnosti byly nikoli nepodstatně zasaženy. Nezákonné uložení kázeňského trestu mající v důsledku snížení služebního příjmu a dehonestace žalobce nadřízenými před jeho kolegy, když jim byl prezentován jako případ příslušníka, který se bude stavět proti vůli nadřízených, je samo o sobě tak vážným zásahem do života, že by každá osoba v postavení žalobce pociťovala takto vzniklou újmu jako značnou. Soud dospěl k závěru, že ke všem zjištěným okolnostem případu je třeba poskytnout žalobci satisfakci peněžní, jejíž výši, odpovídající poměrům posuzované věci, jak je uvedeno výše, stanovil v částce částka. Co do zbytku nároku, tedy co do částky částka soud žalobu zamítl. Při úvaze o výši požadovaného zadostiučinění v částce částka za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla, soud vycházel z obdobných případů a dospěl k závěru, že v daném případě je adekvátní částka částka, neboť i ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 musí výše zadostiučinění přiznaného dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Zároveň výše nemajetkové újmy by měla odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé například s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy. Soud neshledal důvod pro navýšení zadostiučinění, neboť žalobce byl v rozhodné době policistou, který určitou míru stresu musí zvládnout. Nárok uplatněný žalobcem na přiznání majetkové újmy ve výši částka, která byla žalobci způsobena nezákonným rozhodnutím. Žalobce v řízení uplatňuje zadostiučinění ve výši částka, když tato částka představuje majetkovou újmu, která žalobci vznikla za vynaložené náklady na právní zastoupení v rámci prvostupňového řízení. Náklady spočívají v odměně advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, písemné podání ve věci samé, další porada s klientem přesahující jednu hodinu – datum a datum) při sazbě částka za jeden úkon právní služby a v náhradě hotových výdajů 4 x částka. Jak již bylo uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že rozhodnutím náměstka policejního prezidenta č.j. Anonymizováno ze dne datum bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a řízení o kázeňském přestupku bylo zastaveno. Rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a Anonymizováno č.j. Anonymizováno ze dne datum, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, byla nezákonná, což je podrobně uvedeno výše. Veškeré úkony, které tak byly v kázeňském řízení provedeny, je třeba považovat za vadné, a proto žalobci náleží dle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody za vynaložené náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení představují odměnu právního zástupce žalobce za 4 úkony právní služby, a to: (příprava a převzetí právního zastoupení, písemné podání ve věci samé, další porada s klientem přesahující jednu hodinu – datum a datum) při sazbě částka za jeden úkon právní služby a dále náhradu hotových výdajů za 4 úkony právní služby po částka. Celková náhrada nákladů řízení představuje částku částka, kterou soud žalobci přiznal, když došel k závěru, že kázeňské řízení s žalobcem bylo nezákonné a byla v něm vydána nezákonná rozhodnutí jak služebním orgánem I. stupně tak odvolacím služebním orgánem. Žalovaný uvedl, že žalobce požádal o náklady zastoupení, které vynaložil v odvolacím řízení a rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru č.j. Anonymizováno ze dne datum mu byly přiznány ve výši částka. Dále žalovaný uvedl, že náhradu nákladů právního zastoupení v řízení ve věcech služebního poměru v prvním stupni řízení zákon č. 361/2003 Sb. nepřiznává, a proto se nároku na tyto náklady nelze domáhat podle zákona č. 82/1998 Sb. S touto argumentací žalovaného soud nesouhlasí. V daném případě žalobce nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení v kázeňském řízení odůvodňuje odpovědností žalovaného za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí - Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a Anonymizováno č.j. Anonymizováno ze dne datum, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Anonymizováno č. Anonymizováno ze dne datum a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno – ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/1998 Sb., tedy vychází z deliktní odpovědnosti státu, tedy ze zcela jiného titulu, než je uveden v § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., a tudíž ustanovení o náhradě nákladů řízení uvedené v zákonu č. 361/2003 Sb. není na daný případ aplikovatelné. K ochraně práv žalobce bylo třeba právního zastoupení, neboť žalobce nemá právní vzdělání a jako laik by obtížně mohl svá práva řádně hájit. Náklady právního zastoupení tak byly vynaloženy účelně, což se následně projevilo i v zastavení kázeňského řízení. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, jak je rozvedeno výše. Proto soud vycházel při určování náhrady nákladů řízení z tarifní hodnoty úkonu částka, dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna za 1 úkon právní služby částka. Žalobci byla přiznána odměna za právní zastoupení žalobce advokátem za 5,5 úkonu právní služby po částka (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu dle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, účast na vyhlášení rozsudku dne datum – ½ úkon). Dále byla žalobci přiznána náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka za 6 úkonů právní služby po částka (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu dle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, účast na vyhlášení rozsudku dne datum). Dále byla žalobci přiznána náhrada jízdních výdajů dle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za 2 cesty k jednání soudu z Anonymizováno do Anonymizováno a zpět, při vzdálenosti za jednu cestu Anonymizováno km, osobním automobilem Anonymizováno, RZ SPZ, při průměrné spotřebě motorové nafty 5,0 l/100 km a ceně částka/l a opotřebení částka/km, tedy celkem částka. Dále byla žalobci dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznána náhrada nákladů za promeškaný čas ve výši částka za 12 započatých půlhodin po částka. Právní zástupce žalobce nedoložil doklad o plátcovství DPH. Celkem tedy byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši částka. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby – vyjádření ze dne datum, neboť toto vyjádření učinil žalobce o své vlastní vůli, nikoli k výzvě soudu. adresa splatnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody. Vzhledem k tomu, že žalobce je v řízení zastoupen advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.