15 C 281/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , zastoupený titul jméno příjmení , advokátkou, sídlem adresa žalobkyně , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení 5.441,26 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části zaplacení částky ve výši 5.000 Kč zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 441,26 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 189,99 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 189,99 Kč od 6. 10. 2017 do zaplacení, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 61,28 Kč od 6. 11. 2017 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, tj. společností [právnická osoba] (dále jen,,právní předchůdce žalobce“), a žalovanou došlo k uzavření smlouvy [číslo] dne [datum] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V rámci této smlouvy byl sjednán rovněž pronájem příjímacího zařízení, konkrétně [název] [anonymizována čtyři slova], jehož převzetí žalovaná stvrdila svým podpisem na zakázkovém listě dne [datum]. Žalovaná však nehradila řádně a včas sjednanou cenu za pronajaté zařízení, v důsledku čehož opakovaně porušila povinnosti vyplývající jí z uzavřené smlouvy, a proto právní předchůdce odstoupil od smlouvy. Jelikož došlo k jednostrannému ukončení smlouvy, byla žalovaná povinna dle všeobecných obchodních podmínek vrátit pronajaté zařízení právnímu předchůdci žalobce. Pro tyto případy si strany sjednaly smluvní pokutu dle ceníku právního předchůdce žalobce. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k vrácení pronajatého zařízení a zaplacení dlužné částky, avšak žalovaná neuhradila ničeho jak právnímu předchůdci žalobce, rovněž tak žalobci.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

3. Předně je třeba uvést, že podle ust. § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 127/2005 Sb.“), Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

4. Podle ust. § 7 zákona č. 127/2005 Sb. se za komunikační činnosti považují a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů (§ 73).

5. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc civilního soudu k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. § 7 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), neboť předmět sporu nespadá pod shora uvedené činnosti.

6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] ze dne [datum] jako postupníkem vyplývá, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z právního předchůdce [právnická osoba] Česká republika na současného žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 13. 2. 2019. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření předmětné smlouvy, v rámci které právní předchůdce žalobce mj. pronajal žalované přijímací zařízení [název] [anonymizována dvě slova] za měsíční nájemné 70 Kč a [název] [příjmení] za měsíční nájemné 70 Kč. Součástí této formulářové smlouvy (v prohlášení účastníka) byl odkaz na úhradu smluvní pokuty v případě porušení smluvních podmínek, které je sepsáno výrazně menším písmem než ostatní smluvní obsah. Ze zakázkového listu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná svým podpisem stvrdila převzetí přijímacího zařízení. Z daňového dokladu vystaveného právním předchůdcem žalobce [číslo] bylo zjištěno, že za pronájem přijímacího řízení byla žalované fakturována částka 189,99 Kč s datem splatnosti 5. 9. 2017, rovněž tak daňovým dokladem [číslo] na částku 189,99 Kč s datem splatnosti 5. 10. 2017 a dokladem [číslo] v návaznosti na dobropis dokladu [číslo] částka ve výši 61,28 Kč s datem splatnosti 6. 11. 2017. Z písemné upomínky právního předchůdce žalobce ze dne 7. 12. 2017 bylo zjištěno, že byla žalovaná informována o odstoupení právního předchůdce od smlouvy a o evidování nedoplatku za poskytované služby. Podle čl. 7 Všeobecných podmínek účinných od 15. 1. 2016 je zákazník povinen vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy pronajaté přijímací zařízení s tím, že v případě jeho nevrácení, je možné účtovat smluvní pokutu dle ceníku. Z ceníku právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že v případě, že přijímací zařízení není vráceno včas, je účtována smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč dle čl. 7 Všeobecných podmínek. Soud z předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2019 zjistil, že žalovaná byla vyzvána k plnění podáním samotné žaloby. Žalovanou nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobci či snad jeho právnímu předchůdci něčeho plnila.

8. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“), a že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky dle ust. § 1880 o. z., z čehož vyplývá, že žalobce je aktivně legitimován v předmětném sporu.

9. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 cit. ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

11. Podle ust. § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. [ústavní nález], vyplývá, že samotným východiskem spotřebitelské ochrany je postultát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, který má výhodnější postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. V praxi se zásada poctivosti přitom projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Pro úplnost je třeba dodat, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).

13. V projednávané věcí soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací podle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb., avšak právní předchůdce žalobce porušil shora uvedenou zásadu rovnosti a poctivosti tím, že ujednání o smluvní pokutě sice uvedl ve smlouvě, avšak až na jeho samém konci smluvního formuláře. Rovněž nelze opomenout skutečnost, že odkaz na takové podmínky je pro průměrného spotřebitele dostatečně nečitelný. Smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, rovněž nesmějí být výrazně menší velikosti oproti okolnímu textu, čemuž tak v daném případě je, čímž takové podmínky vzbuzují pro průměrného spotřebitele dojem nepodstatného charakteru. Nad rámec výše uvedeného je třeba dodat, že v rámci této formulářové smlouvy není uvedena její konkrétní výše, ale pouhý odkaz na ceník právního předchůdce žalobce. S ohledem na uvedené se tak jedná o zakázané jednání dle ust. § 1813 o. z., a proto soud nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 5.000 Kč zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

14. Podle ust. § 2316 odst. 1 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle odst. 2 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu. Jelikož žalovaná byla povinna hradit nájemné za pronajatá zařízení v celkové výši 441,26 Kč dle uzavřené smlouvy a žalovaná žalobci neuhradila ničeho, soud tomuto nároku, jak je uvedeno ve výroku II., vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu a ocitla se tak se zaplacením svého závazku v prodlení, soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníkovi řízení náklady řízení, neboť žalovaná sice byla v řízení úspěšnější, avšak jí žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly.

16. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.