15 C 29/2023

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci Žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem adresa , proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem ulice a číslo , obec , o zaplacení 20 028,23 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 730 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 9. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 298,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 184,30 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 320,89 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 13 703,32 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a co do částky 5 843,93 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 8. 12. 2022 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 184,30 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 184,30 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení ve výši 8,25%, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 320,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 703,32 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, částku 5 843,93 Kč a náklady řízení. Žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] [číslo], jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 23 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což potvrdil podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 19 756 Kč v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit 42 756 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit původnímu věřiteli v měsíčních splátkách ve výši 3 054 Kč, když splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavce 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky připadala na den 27. 5. 2021. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr. Veškeré informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaný potvrdil vlastnoručním podpisem na tento dokument. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku 17 270 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 25 486 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 14 184,30 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 11 301,70 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost nastala tak nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 27. 5. 2021. Dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 43 688,96 Kč.

2. Žalovaný při jednání před soudem dne 17. 4. 2023 uvedl, že úvěr splácel a myslí si, že nezaplatil poslední dvě splátky cca ve výši 6 000 Kč. Byla to splátky po 3 000 Kč, byly předávány v hotovosti, vždy přijel nějaký člověk.

3. Usnesením ze dne 17. 4. 2023, č.j. [číslo jednací] soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby tvrdil, jak konkrétně dospěl k jednotlivým částkám uvedeným v žalobním petitu a jak žalobce, resp. Jeho právní předchůdce, prověřoval úvěruschopnost žalovaného.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z Výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Hradci Králové oddíl C, vložka [číslo], soud zjistil, že předmětem podnikání žalobce je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona; zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví; činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence.

6. Z listiny Žádost o úvěr soud zjistil, že dne [datum] požádal žalovaný o úvěr, když v žádosti uvedl, že je zaměstnaný od 1. 9. 2019 ve společnosti [právnická osoba], žádá o úvěr ve výši 23 000 Kč na 14 měsíců, který bude splácet 20. dne v měsíci splátkou 3 054 Kč. Dále uvedl, že jeho celkové měsíční příjmy činí 12 500 Kč a použitelný měsíční příjem je 8 000 Kč. Bydlí v družstevní bytě, je ženatý, nemá vyživovací povinnost k dětem do 26 let a má vzdělání střední s maturitou.

7. Z výplatních pásek žalovaného za období 12/ 2019 a 1/ 2020 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného v 12/ 2019 činila 12 837 Kč a v 1/ 2020 12 504 Kč.

8. Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 16. 3. 2020 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za období 2/ 2020 činil 12 124 Kč a průměrný čistý příjem za období od 21. 10. 2019 do 29. 2. 2020 činil 10 875 Kč.

9. Z listiny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 23 000 Kč na dobu 14 měsíců, který žalovaný bude splácet ve splátkách 3 054 Kč Celkem se žaloaný zavázal zaplatit částku 42 756 Kč. Pevná úroková sazba na celé období trvání smlouvy o úvěru byla sjednána ve výši 15% p.a., RPSN činila 272,44%. Úhrada za poskytnutí úvěru činila 11 270 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru činily 2 132 Kč, inkasní poplatek činil 4 140 Kč.

10. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit v 14 měsíčních splátkách, ve výši 3 054 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 15% ročně a RPSN 272,44%.

11. Z listiny Rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, smlouva byla uzavřena na dobu od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023 12. Z listiny Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem a mezi účastníky bylo sjednáno, že na postupníka budou postupovány neuhrazená jistina a neuhrazené řádné úroky a neuhrazené poplatky z úvěrových smluv uvedených v příloze [číslo] Smlouvy. Na postupníka budou přecházet i právo ze smluvní pokuty a úroků z prodlení dle úvěrových smluv, případně další příslušenství a související práva, což není součást Řádné pohledávky.

13. Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem a předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovaným, což vyplývá z Přílohy [číslo] této smlouvy.

14. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému oznámení, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] se žalobce stal věřitelem pohledávky, která vznikla vůči žalovanému společnosti [právnická osoba], [IČO], když výše pohledávky ke dni postoupení činila 43 688,96 kč včetně příslušenství. Žalovaný byl vyzván k úhradě této částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Z podacího archu ze dne 8. 8. 2022 soud zjistil, že tato litina byla žalovanému zaslána doporučenou poštou.

15. Z listiny ze dne 21. 8. 2022 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se žalobce stal majitelem pohledávky, která vznikla společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy [číslo]. Ke dni 21. 8. 2022 závazek žalovaného činí 43 549,45 Kč, datum splatnosti je 8. 9. 2022.

16. Z listiny„ Předání do advokátní kanceláře“ ze dne 8. 9. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 43 706,16 Kč nejpozději do 28. 9. 2022.

17. Z Výzvy před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 43.475,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 184,30 Kč od [datum] do 21. 11. 2022 ve výši 368,69 Kč do 1. 12. 2022. Z Podacího archu právního zástupce žalobce ze dne 23. 11. 2022 soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému zaslána doporučenou poštou.

18. Z Potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne [datum] zaplatil žalobce určitou částku [právnická osoba] Financial za úhradu portfolia.

19. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, jak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů.

20. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

21. Podle § 1725 NOZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

22. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

25. Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

26. Podle § 2049 NOZ zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

27. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba částečně je a částečně není důvodná.

30. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmětný úvěr čerpal dne [datum] a byl povinen podle smluvních podmínek jej splatit v 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný se dostal do prodlení, když žalobci, resp. právnímu předchůdci žalobce, uhradil částku 17 270 Kč, která odpovídá 5 řádně uhrazeným splátkám a ničeho dalšího žalovaný žalobci neuhradil. Splatnost úvěru nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané částky, tj. ke dni 27. 5. 2021. Pohledávka žalovaného přešla z právního předchůdce žalobce na žalobce na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem a předmětem této smlouvy je i pohledávka za žalovaným, což vyplývá z Přílohy č. 1 této smlouvy.

31. Soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] nebyla sjednána platně, tato smlouva je absolutně neplatná, tudíž nárok žalobce je třeba posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení.

32. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

33. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.

34. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

35. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

36. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

37. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tí, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

38. Podle § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

39. V posuzovaném případě uzavíral žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel (srovnej § 419 NOZ). Poskytnutý úvěr ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] je proto spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejedná se přitom o spotřebitelský úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Proto je třeba předmětnou smlouvu o úvěru posuzovat dle zákona o spotřebitelském úvěru jako spotřebitelský úvěr.

40. Soud se zabýval otázkou platnosti Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve smyslu § 580 a § 588 NOZ.

41. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s podnikatelem (profesionálem), a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. [ústavní nález], publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]). Ochrana spotřebitele je rovněž celoevropským zájmem (srovnej čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. [ústavní nález], publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ústavního soudu pod [číslo]; nález ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. [ústavní nález], publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]).

42. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto je na věřiteli, aby schopnost dlužníka (spotřebitele) úvěr splácet náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, když zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srovnej například rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci [číslo] [číslo], nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci [číslo] [číslo]).

43. Dopady porušení povinnost poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. [ústavní nález], ze dne 26. 2. 2019, který je použitelný i na projednávanou věc. Ústavní soud se v něm zabýval neplatností úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy v intencích exekučního řízení, když dospěl k závěru, že je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. Pakliže Ústavní soud v tomto nálezu zdůraznil, že ani v exekučním řízení, které je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva, nelze připustit, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil, je zcela zřejmé, že tyto závěry jsou tím spíše použitelné v řízení nalézacím. Je tudíž třeba vycházet z toho, že poskytovatel úvěru, kdy úvěrovaný je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

44. Při poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže věřitel rezignovat na prověřování schopnosti spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to i když chce prodlení s jejich vrácením spojit se smluvní sankcí.

45. Soud dospěl k závěru, že při uzavírání Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] právní předchůdce žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného.

46. U žalovaného se právní předchůdce žalobce spokojil s informacemi, které žalobci poskytl sám žalovaný, a to, že je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti do 26 let, má střední vzdělání s maturitou, bydlí na adrese [adresa žalovaného], od 1. 9. 2019 je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho celkové měsíční příjmy činí 12 500 Kč, celkové měsíční výdaje činí 4 500 Kč a použitelný měsíční příjem činí 8 000 Kč Kolonka„ Doložení příjmu manžela/ky Žadatele osoby žijící s Žadatelem ve společné domácnosti“ není vyplněna. Výše příjmu z pracovního poměru žalovaného ve výši 12 504 Kč za prosinec 2019 a ve výši 12 837 Kč za leden 2020 byla doložena výplatními páskami žalovaného a příjem žalovaného za únor 2020 ve výši 12 124 Kč a průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od 21. 10. 2019 do 29. 2. 2020 ve výši 10 875 Kč byl doložen Potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 16. 3. 2020.

47. Žalovaný v Žádosti o úvěr ze dne [datum] neuvedl, že by měl nějaké další půjčky či úvěry a právní předchůdce žalobce si toto prokazatelně nezjišťoval, resp. žalobce nepředložil soudu důkazy, že by k takovému zjišťování ze strany právního předchůdce žalobce došlo. Přitom soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dne 22. 2. 2019 uzavřel se společnosti [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 200 000 Kč a u Obvodního soudu pro Prahu 7 probíhalo řízení, kde se tato společnost domáhala po žalovaném zaplacení částky 198 904,14 Kč, soud žalobě věřitele vyhověl a rozsudek nabyl právní moci dne 11. 8. 2021.

48. Žalovaný v Žádosti o úvěr ze dne [datum] uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 4 500 Kč. V žádosti o úvěr však neuvedl, kolik činí výdaje na bydlení a energie, které určitě také nějaké musí žalovaný mít, když uvedl, že žije v družstevním bytě (v [obec a číslo]). Rovněž žalovaný neuvedl v žádosti o úvěr příjem manželky, když uvedl, že je ženatý. Soud má za to, že výdaje žalovaného, který v době žádosti o úvěr žil a pracoval v [obec], musely být vyšší, než sám žalovaný uvedl a žalobce se spokojil s informacemi, které mu žalovaný poskytl, aniž by si tyto informace nějakým způsobem sám ověřoval.

49. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce ledabyle posoudil úvěruschopnost žalovaného.

50. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr pravidelně splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladem na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba na splácení úvěru.

51. Žalobci, resp. právnímu předchůdci žalobce, by při řádném zhodnocení výše uvedených poměrů žalovaného muselo být zřejmé, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaným je rizikové, neboť zjištění, že žalovaný v době uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru má již nesplacený dluh z dříve uzavřené úvěrové smlouvy, vede k závěru, že žalovaný nebude vzhledem k potvrzené výši svého měsíčního příjmu z pracovního poměru schopen úvěr splácet, když nebyl schopen platit dříve vzniklý dluh. Pokud by žalobce, resp. jeho právní předchůdce, přistoupil k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nemohl by s nejvyšší mírou pravděpodobnosti s ním smlouvu uzavřít, neboť výše uvedené skutečnosti objektivně vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

52. Uvedené okolnosti, za nichž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, způsobují její absolutní neplatnost pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 NOZ, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalovaného. Tyto důvody neplatnosti se vztahují na smlouvu jako celek.

53. Žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši 23 000 Kč bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy) a tudíž se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (§ 2991 odst. 2 NOZ). Toto bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vrátit (§ 2993 NOZ). Žalovaný již zaplatil žalobci částku 17 270 Kč (což i žalobce uvedl sám v žalobě) a je tudíž povinen žalobci zaplatit 5.730 Kč (23 000 – 17 270 Kč = 5 730 Kč).

54. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, se dostává do prodlení tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl ochuzeným o plnění požádán (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. [spisová značka]). V daném případě se žalovaný dostal do prodlení dnem následujícím po uplynutí lhůty stanovené žalobcem ve výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 21. 8. 2022. Tato lhůta byla stanovena do 8. 9. 2022, do prodlení se proto žalovaný dostal až dnem následujícím, tedy dne 9. 9. 2022. Žalobce má proto podle § 1970 NOZ od uvedeného data nárok na zaplacení úroku z prodlení.

55. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům soud pak ostatní nároky uplatněné žalobcem vůči žalovanému zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem II. výroku rozsudku.

56. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

57. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody