15 C 304/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 977 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 677 Kč s úrokem z prodlené ve výši 12,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč, jejíž splatnost se stanoví jeden měsíc ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení jistiny , částka, , poplatku za poskytnutí zápůjčky , částka, , smluvní pokuty , částka, , účelně vynaložených nákladů spojených prodlením žalované za pět výzev ve výši celkem , částka, a zákonného úroku z prodlení, a to s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce z , datum, uzavřené prostřednictvím internetu poskytla žalované po ověření její úvěruschopnosti bezhotovostně , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem , částka, do , datum, , což však neučinila, neboť žalobkyni ničeho neuhradila, pročež po ní dále žádá úhradu úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů spojených prodlením žalovaného za pět výzev a smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za dobu od , datum, do , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Soud před rozhodnutím ve věci vyzval žalobkyni, aby doplnila rozhodná tvrzení tak, že uvede, jakým způsobem a jaké získala informace k posouzení úvěruschopnosti žalované, aby k takto doplněným tvrzením označila důkazy, na což žalobkyně reagovala tak, že skutková tvrzení doplňovat nebude, a žádala, aby jí byla přiznána alespoň jistina, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované, a to včetně úroku z prodlení.

4. Z žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že se dne , datum, žalobkyně a žalovaná dohodly, že , právnická osoba, poskytne žalované , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem , částka, do , datum, (smlouva o zápůjčce). Částka , částka, byla žalované poukázána žalobkyní na účet uvedený ve smlouvě (výpis z účtu žalobkyně, potvrzení , právnická osoba, . o provedení transakce). Žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu naposledy předžalobní upomínkou ze , datum, (upomínky, předžalobní upomínka s podacím lístkem).

5. Z ostatních předložených listin soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné.

6. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

11. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

12. Žalobkyně v řízení přes výzvu soudu neuvedla žádná tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Za takové situace nelze než vyjít z toho, že nebylo stran žalobkyně vyhověno požadavkům § 86 ZSU, tedy nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele.

13. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. , spisová značka, ), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou: „…měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. , spisová značka, ). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv. „úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“14. Soud si je vědom toho, že výklad ZSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných výdajů je ale u žalobkyně jasně účelové – ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

15. Důsledkem popsaného postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ a z toho plynoucí omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to konkrétně § 2991 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když se žalovaný bezdůvodně obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (z neplatné úvěrové smlouvy). Její dosud nevydané bezdůvodné obohacení představuje neuhrazená částka jistiny úvěru , částka, .

16. S ohledem na shora popsané skutečnosti proto soud rozhodl tak, že pod výrokem ad I. žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, (smluvní pokuta , částka, , poplatek za poskytnutí zápůjčky , částka, a náhrada nákladů spojených s prodlením , částka, ) s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl. Důvodem zamítnutí příslušenství v podobě úroku z prodlení je skutečnost, že soud rozhoduje s přihlédnutím k § 87 ZSÚ o nedospělé pohledávce, jejíž splatnost bude teprve stanovena, jak bude rozvedeno dále. Vzhledem k nedospělosti pohledávky nelze uvažovat o prodlení žalovaného ve smyslu § 1968 o. z.

17. Výrokem ad II. pak žalované uložil zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku , částka, . Podle § 87 ZSÚ je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, přičemž ve věci je s ohledem na pasivitu žalované v řízení dán mezi stranami spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované. S přihlédnutím k výši dluhu a době, která již uplynula od původně sjednané splatnosti dluhu mezi stranami, je soud přesvědčen, že splatnost v délce jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku je odpovídající možnostem žalované, neboť ta si musela být nezbytně vědoma toho, že minimálně poskytnutou jistinu bude muset žalobkyni vrátit. Měla tak dostatečný časový prostor, aby odpovídající částku, která není nikterak vysoká, pro tento účel ušetřila.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch stran ve věci byl téměř rovnocenný.