15 C 35/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , zastoupený titul jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , PSČ obec a číslo , zastoupená opatrovníkem příjmení částí obec a číslo , IČO , sídlem adresa , o zaplacení částky 2.714,67 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se v části zaplacení částky ve výši 2.000 Kč zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 714,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky, s odůvodněním, že na něj v důsledku vnitrostátní fúze přešla práva a povinnosti zaniklé společnosti – právního předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO]. Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu [číslo] dne [datum] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat veřejné služby elektronických komunikací a současně bylo žalované pronajato příjímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jehož převzetí žalovaná stvrdila svým podpisem na zakázkovém listě. Jelikož žalovaná opakovaně porušila povinnosti jí vyplývající z uzavřené smlouvy, konkrétně tím, že nehradila řádně a včas ceny za poskytnuté služby, odstoupil právní předchůdce žalobce od shora uvedené smlouvy, pročež žalovaná byla povinna dle všeobecných obchodních podmínek jednak vrátit pronajaté zařízení právnímu předchůdci žalobce a zaplatit dlužné nájemné, včetně poplatku za odpojení. Pro tyto případy si strany sjednaly smluvní pokutu dle ceníku právního předchůdce žalobce. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k vrácení pronajatého zařízení a zaplacení dlužného nájemného, avšak žalovanou nebylo jak právnímu předchůdci žalobce, rovněž tak žalobci, uhrazeno ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

3. Předně je třeba uvést, že podle ust. § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 127/2005 Sb.“), Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

4. Podle ust. § 7 zákona č. 127/2005 Sb. se za komunikační činnosti považují a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů (§ 73).

5. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc civilního soudu k projednání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. § 7 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), neboť předmět sporu nespadá pod shora uvedené činnosti.

6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující částku 10.000 Kč, pročež zdejší soud potupoval podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a rozhodoval na základě účastníky předložených důkazů. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření předmětné smlouvy, v rámci které právní předchůdce žalobce mj. pronajal žalované modem [název] [anonymizováno] za měsíční nájemné 70 Kč. Součástí této formulářové smlouvy (v prohlášení účastníka) byl odkaz na úhradu smluvní pokuty v případě porušení smluvních podmínek, které je sepsáno výrazně menším písmem než ostatní smluvní obsah. Ze zakázkového listu ze dne 11. 9. 2018 a ze dne 28. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná svým podpisem potvrdila převzetí a následnou výměnu přijímacího zařízení. Z daňového dokladu [číslo] bylo zjištěno, že za pronájem přijímacího řízení byla žalované fakturována částka 70 Kč, rovněž tak daňovými doklady [číslo] [číslo] [číslo] ve stejné výši a daňovým dokladem [číslo] byla žalované vyfakturována částka ve výši 500 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku s tím, že nárokem z této faktury po jejím ponížení o částku 65,33 Kč (poměrná výše nájmu), zbývalo žalované uhradit částku 434,67 Kč. Písemnou upomínkou právního předchůdce žalobce ze dne 7. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o odstoupení právního předchůdce od smlouvy a o evidování nedoplatku za poskytované služby. Podle čl. 7 Všeobecných podmínek účinných od 1. 1. 2018 je zákazník povinen vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy pronajaté přijímací zařízení s tím, že v případě jeho nevrácení, je možné účtovat smluvní pokutu dle ceníku (čl. 7). Z ceníku právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že v případě, že přijímací zařízení není vráceno včas, je účtována smluvní pokuta ve výši 2.000 Kč dle čl. 7 Všeobecných podmínek, rovněž tak poplatek ve výši 500 Kč za odpojení. Soud z předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020, včetně podacího lístku, zjistil, že žalovaná byla vyzvána k plnění před podáním žaloby. Žalovanou nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci něčeho plnila.

8. Podle ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o.z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 cit. ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

10. Podle ust. § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. [ústavní nález], vyplývá, že samotným východiskem spotřebitelské ochrany je postultát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, který má výhodnější postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. V praxi se zásada poctivosti přitom projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text či nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Pro úplnost je třeba dodat, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Nad rámec výše uvedeného, samotný podpis pod tzv. včleňovací klauzulí pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je zapotřebí, aby zároveň byl naplněn i druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení, přičemž důkazní břemeno k prokázání naplnění uvedených předpokladů leží na osobě, která se ustanovení obchodních podmínek dovolává.

12. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce s žalovanou platně uzavřel smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací podle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb., avšak právní předchůdce žalobce porušil shora uvedenou zásadu rovnosti a poctivosti tím, že ujednání o smluvní pokutě sice uvedl ve smlouvě, avšak až na jeho samém konci smluvního formuláře. Rovněž nelze odhlédnout od skutečnosti, že odkaz na takové podmínky je pro průměrného spotřebitele dostatečně nečitelný. Smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, rovněž nesmějí být výrazně menší velikosti oproti okolnímu textu (viz shora citovaný ústavní nález), čemuž tak v daném případě je, čímž takové podmínky vzbuzují pro průměrného spotřebitele dojem nepodstatného charakteru. Nad rámec výše uvedeného je třeba dodat, že v rámci této formulářové smlouvy není uvedena její konkrétní výše, ale pouhý odkaz na ceník právního předchůdce žalobce. S ohledem na uvedené se tak jedná o zakázané jednání dle ust. § 1813 o. z., a proto soud nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 2.000 Kč zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Podle ust. § 2316 odst. 1 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle odst. 2 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu. Jelikož žalovaná byla žalobci, resp. právnímu předchůdci žalobce, povinna hradit nájemné za pronajaté zařízení dle uzavřené smlouvy a žalovaná žalobci neuhradila ničeho, soud tomuto nároku za dlužné nájemné ve výši 280 Kč vyhověl. Rovněž tak soud žalobci přiznal podle smluvního ujednání nárok na úhradu částky 500 Kč, resp. částky 434,67 Kč, ponížené o poměrnou část měsíčního nájemného, jako poplatku za odpojení, který má za účel žalobci kompenzovat náklady s odpojením, jak je uvedeno ve výroku II.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníkovi řízení náklady řízení, neboť žalovaná sice byla v řízení úspěšnější, avšak jí žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly.