15 C 42/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně, zastoupený titul jméno příjmení, advokátem, sídlem adresa, proti žalované: celé jméno žalované, datum narození, bytem adresa žalované, o zaplacení částky 14.387,70 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 14.387,70 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 700,57 Kč od datum do datum, spolu s úrokem ve výši 21,99 % p.a. z částky 14.387,70 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 14.387,70 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu domáhal úhrady shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba, IČO) uzavřela smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal žalované zřídit bankovní účet č. bankovní účet a poskytnout žalované kontokorentní úvěr název, kterým žalované umožnil přečerpat prostředky na běžném účtu až do povoleného úvěrovaného limitu a žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná porušila smluvní povinností tím, že překročila sjednanou výši uvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas, pročež právní předchůdce žalobce prohlásil v souladu s produktovými podmínkami úvěru úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně tak učinila výslovně v žalobě a žalovaný nereagoval na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností právnická osoba, IČO, na straně postupitele a současným žalobcem coby postupníkem zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původního věřitele na současného žalobce, o čemž byla žalovaná oznámením ze dne 28. 2. 2020 informována. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne datum bylo zjištěno, že se právní předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout kontokorentní úvěr název s výší povoleného limitu do 10.000 Kč s minimálním měsíčním kreditním příjmem v rozsahu 50 % povoleného limitu. Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že žalovaná na jistině dluží 14.387,70 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne datum byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru v částce 14.387,70 Kč ke dni datum. Soud z žádosti o povolení debetního zůstatku zjistil, že jako celkový čistý příjem domácnosti žalovaná uvedla částku 33.000 Kč, dále že žije ve vlastním bytě a je zaměstnána na dobu neurčitou. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce žalované činil 23.431 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2020 a podacího archu, bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k plnění před podáním žaloby. Žalovanou nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by žalobci nebo jeho právnímu předchůdci něčeho plnila.

5. Soud má za prokázané, že došlo k platnému postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,o. z.“). Podle ust. § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Z výše uvedeného tak vyplývá, že na žalobce přešla všechna práva ze smlouvy o postoupení pohledávky, a je tak aktivně legitimován v předmětném sporu.

6. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání.

7. Podle ust. § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen,, zákon č. 145/2010 Sb.“), se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou finanční službu s celkovou výší nižší než 5.000 Kč.

8. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. spisová značka uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

10. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil úvěryschopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, viz ústavní nález sp. zn. ústavní nález.

11. Soud na základě zjištěných skutkových okolností má za prokázané, že došlo k platně uzavřené smlouvě o spotřebitelském úvěru, tj. v souladu s ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobce soudu osvědčil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil úvěryschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když se nespoléhal pouze na žalovanou sdělené informace ohledně možnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tato skutečnost vyplývá z potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného příjmu za poslední tři měsíce. S ohledem na výši poskytnutého úvěru a s přihlédnutím k příjmům a výdajům žalované, lze zcela oprávněně dospět k závěru, že žalobce měl legitimní očekávání, že žalovaná bude svůj závazek plnit řádně a včas, a proto lze přisvědčit žalobci, že v daném případě vyvinul patřičnou odbornou péči při posouzení úvěryschopnosti žalované. Jelikož žalobce prokázal oprávněnost svého nároku co do důvodu a jeho výše, soud nároku žalobce v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaná dostala do prodlení se splácením závazku ve smyslu ust. § 1968 o. z., přiznal soud žalobci i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb.

12. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) AT. Právní zástupce žalobce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí, sepsání žaloby a předžalobní výzvy), proto mu náleží odměna ve výši 900 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 300 Kč za tyto 3 úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, zvýšené o 21 % DPH dle § 14a AT, tj. o částku 252 Kč Celkem soud žalobci přiznal na náhradě 2.252 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

13. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon soudního rozhodnutí.