15 C 58/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce : žalobce), narozený datum narození, státní příslušnost Anonymizováno bytem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: žalovaný, IČO: IČO sídlem adresa o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši částka a o přiměřené zadostiučinění ve výši částka Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu škody ve výši částka a přiměřené zadostiučinění ve výši částka, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky částka, představující náhradu škody, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu škody ve výši částka a přiměřené zadostiučinění ve výši částka.

2. Žalobce uvedl, že podal dne datum žádost o přiznání náhrady škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění způsobených nesprávným úředním postupem žalovaný podle § 7, § 8 ve spojení s § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb.. Žalobce uvedl, že dne datum podal na pracovišti žalovaný, žádost o Anonymizováno do datum (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Správní řízení bylo zahájeno dne datum podáním žádosti. Žalobce byl ke dni podání žádosti manželem jméno FO, nar. datum, která je státní občankou České republiky, tj. rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. V den podání žádosti bylo žalobci vydáno osvědčení ve formě Anonymizováno podle § 87y odst. 4 zákona o Anonymizováno do dne nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o Anonymizováno. Dne datum bylo žalobci doručeno usnesení správního orgánu I. stupně ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým byl Anonymizováno zrušen, neboť byl vydán v rozporu s § 87y zákona o pobytu cizinců. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se žalobce poprvé dozvěděl o zařazení do informačního systému smluvních států, a to ode dne datum do datum. Lhůta pro vyřízení žádosti marně uplynula dne datum. Dne datum byla žalobci doručena výzva k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne datum, č.j. spisová značka. Dne datum se žalobce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne datum zaslal žalobce správnímu orgánu I. stupně vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí, které dne datum doplnil. Dne datum bylo žalobci doručeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým byla žádost žalobce zamítnuta podle § 87e odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť je žalobce zařazen do informačního systému smluvních států a trvá důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek a současně mu byla podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce 35 dnů od právní moci rozhodnutí. Proti rozhodnutí podal žalobce dne datum odvolání, které dne datum doplnil. Dne datum podal žalobce návrh na provedení opatření proti nečinnosti Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, jelikož o jeho odvolání nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě. Dne datum bylo žalobci doručeno rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne datum blanketní žalobu s návrhem na přiznání odkladného účinku této žalobě ke Krajskému soudu v Praze. Žalobci bylo dne datum doručeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým byl žalobě přiznán odkladný účinek. Dne datum bylo žalobci doručeno vyjádření nadřízeného správního orgánu k žalobě ze dne datum, č.j. spisová značka. Dne datum zaslal žalobce repliku k vyjádření nadřízeného správního orgánu. Žalobce byl dne datum nucen zaslat správnímu orgánu I. stupně žádost o vydání potvrzení o oprávnění pobývat na území České republiky, jelikož mu bylo dne datum na příslušném pracovišti správního orgánu I. stupně sděleno, že není oprávněn pobývat na území České republiky, přestože žalobce správnímu orgánu I. stupně doložil usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě. Dne datum podal žalobce k nadřízenému správnímu orgánu návrh na provedení opatření proti nečinnosti. Dne datum byl žalobce nadřízeným správním orgánem vyrozuměn, že mu osvědčení ve formě Anonymizováno s ohledem na záznam v schengenském informačním systému nelze vydat, avšak bude mu na pracovišti správního orgánu I. stupně vydáno potvrzení o oprávnění k pobytu. Dne datum podal žalobce žádost o povolení k Anonymizováno podle § 87b zákona o Anonymizováno podle § 15a odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Dne datum se žalobci a jeho manželce narodil syn jméno FO, státní občan České republiky. Žádosti žalobce bylo vyhověno, přičemž dne datum se dostavil na příslušné pracoviště správního orgánu I. stupně za účelem pořízení biometrických údajů a pobytový průkaz si vyzvedl dne datum s platností do datum, č. hodnota. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka bylo výše uvedené žalobě vyhověno, rozhodnutí nadřízeného správního orgánu bylo zrušeno a věc byla vrácena nadřízenému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Rozsudek Krajského soudu v Praze shledal nezákonným právní posouzení věci ze strany právnická osoba, že by žalobce mohl představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku. Dne datum bylo žalobci doručeno rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne datum, č.j. spisová značka, zrušeno a řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie bylo zastaveno, neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou. Dnem datum došlo ke skončení řízení. Ačkoliv je pobytová situace žalobce na území České republiky ode dne datum stabilizována, žalobce považuje za nepochybné, že minimálně ode dne datum do datum čelil on i jeho rodinní příslušníci nepříznivým důsledkům nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí právnická osoba. právnická osoba zatížilo správní řízení značnými průtahy, po té shledalo žalobce, resp. jeho osobní jednání, hrozbou pro veřejný pořádek. , což v konečném důsledku vedlo k nepřiměřené délce řízení o žádosti žalobce, když řízení místo zákonem stanovených 60 dnů trvalo více jak 2 roky. Žalobce minimálně ode dne datum do datum pobýval na území České republiky bez stabilního pobytového oprávnění, které by mu v České republice umožnilo vykonávat výdělečnou činnost, podílet se na výživě jeho rodiny či se svobodně pohybovat a pobývat na území členských států Evropské unie. Rodina žalobce byla po tuto dobu udržována v nejistotě, zda bude žalobce moci nadále vést soukromý a rodinný život se svou manželkou a podílet se na výchově jejich společného dítěte a nezletilé dcery manželky a zda nebude žalobce nucen k návratu do země původu, anonymizováno. V důsledku nesprávného předního postupu a nezákonného rozhodnutí právnická osoba vznikla žalobci škoda a nemajetková újma. Žalobce žádá o náhradu škody ve výši částka zahrnující náklady řízení ve výši částka, které byly žalobcem vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí právnická osoba, a ušlý zisk ve výši částka. Náklady řízení spočívají v nákladech na zastoupení žalobce advokátem ve správním řízení před právnická osoba, v jehož rámci došlo k nesprávnému úřednímu postupu a vydání nezákonného rozhodnutí. Vynaložení těchto nákladů bylo nezbytné pro účinnou a efektivní obranu žalobce proti nesprávnému úřednímu postupu a nezákonnému rozhodnutí právnická osoba. Nárok na úhradu ušlého zisku žalobce uplatňuje z toho důvodu, že v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí právnická osoba nemohl minimálně v období od datum do datum, kdy si převzal průkaz o povolení k pobytu, vykonávat v České republice výdělečnou činnost, což mělo zásadní dopad na finanční situaci jeho rodiny, když jeho manželka byla v té době těhotná. Náklady na zastoupení advokátem ve správním řízení před právnická osoba v celkové výši částka tvoří odměna advokáta ve výši částka, paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši částka a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši částka. Žalobce rovněž žádá o náhradu ušlého zisku ve výši částka. Žalobce po dobu řízení nedisponoval osvědčením o oprávnění pobývat na území České republiky v podobě Anonymizováno podle § 87y odst. 4 zákona o pobytu cizinců, tudíž nemohl vykonávat v České republice práci či provozovat živnost. Žalobce si nemohl najít po dobu řízení o jeho žádosti, ani v průběhu soudního řízení správního, stabilní zaměstnání, nemohl provozovat živnost a byl nucen v České republice setrvávat v neustálé nejistotě, bez stabilního příjmu, to vše minimálně do doby převzetí průkazu o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, tedy do datum. Pokud by správní orgán I. stupně vydal včas správné a kladné rozhodnutí, mohl by žalobce nejpozději dne datum započít vykonávat práci, případně provozovat živnost. Žalobce nemohl vycestovat z území České republiky a vykonávat práci v zemi státního občanství, jelikož by tam byl v rozporu s čl. 2 a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vzhledem k Anonymizováno jelikož se současně staral o nezletilé dítě manželky a později i o svou těhotnou manželku a jejich společné novorozené dítě jméno FO. Náhradu ušlého zisku žalobce uplatňuje ve výši minimální mzdy, a to za 8 měsíců v roce 2022 ve výši částka za měsíc a 6 Anonymizováno měsíců v roce 2023 částka kč za měsíc, tedy za jednotlivá období, v nichž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a vydání nezákonného rozhodnutí právnická osoba, v jejichž důsledku žalobce nemohl vykonávat výdělečnou činnost. Žalobce dále žádá o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve spojení s nezákonným rozhodnutím právnická osoba, a to v celkové výši částka. Žalobce vyčíslil svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích za nepřiměřeně dlouhé řízení jako celek (správní i navazující soudní řízení správní).

3. Žalovaný se podáním ze dne datum k žalobě vyjádřil tak, že navrhuje její zamítnutí, neboť žaloba není důvodná. K nákladům na právní zastoupení ve výši částka žalovaný uvedl, že náklady na zastoupení žalobce advokátem minimálně ve dvou posledních popsaných úkonech se netýkají předmětného řízení, ale úkonů ve věci nové žádosti podané dne datum a vedené pod č.j. spisová značka. Jedná se o úkony v jiném řízení. Nárok na ušlý zisk ve výši částka žalovaný rovněž neuznává, neboť žalobce ode dne podání žádosti do dne nabytí právní moci rozhodnutí mohl využít volného přístupu na trh práce, být zaměstnán a pobírat mzdu. Nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka za průtahy v řízení žalovaný rovněž neuznává, neboť si žalobce škodu způsobil sám svým jednáním.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující:

5. Dne datum podal žalobce žádost Anonymizováno podle ustanovení § 87b zákona o Anonymizováno, ve které označil za svého rodinného příslušníka (občana EU) jméno FO, nar. datum, státní příslušnici České republiky. K žádosti doložil oddací list potvrzující uzavření manželství dne datum. Součástí žádosti je vyjádření právního zástupce žalobce a žádost o osvědčení oprávněnosti pobytu, tzv. fikce pobytu Anonymizováno. Dne datum byla provedena lustrace v Cizineckém informačním systému bez záznamu cizince v databázích (č.j. spisová značka). Dne datum bylo žalobci osvědčeno Anonymizováno vyznačeným do jeho cestovního dokladu oprávnění pobývat na území podle § 87y zákona o pobytu cizinců. Dále byla prověřena pobytová historie žalobce, a bylo zjištěno, že žalobce prvně požádal o vydání povolení k přechodnému obytu rodinného příslušníka občana EU dne datum. Rozhodnutím ze dne datum, č.j. spisová značka, byla žádost žalobce zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. Dne datum podal žalobce opětovně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Dne datum vydal správní orgán usnesení o zastavení řízení č.j. spisová značka. Toto usnesení nabylo právní moci dne datum. Současně byla znovu provedena lustrace v Cizineckém informačním systému (č.j. spisová značka), ve kterém byl již záznam učiněný Anonymizováno (dále jen „anonymizováno“): „Nežádoucí cizinec s opatřením odmítnout vstup na území, kontaktovat příslušné orgány, expirace dne datum.“. Z lustrace rovněž vyplynulo, že s žalobcem bylo právnická osoba dne datum zahájeno správní řízení o správním vyhoštění z území evidované pod č.j. spisová značka. právnická osoba, Anonymizováno, vydalo dne datum usnesení č.j. spisová značka, kterým bylo zrušeno vydané osvědčení ve formě Anonymizováno vyznačené dne datum pod číslem hodnota do cestovního dokladu žalobce, neboť bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 87y zákona o pobytu cizinců. Účinky tohoto usnesení nastaly dle ustanovení § 156 odst. 2 s přiměřeným použitím ustanovení § 99 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ke dni vydání osvědčení. Správní orgán si vyžádal doplňující informace prostřednictvím právnická osoba, Anonymizováno, o záznamu v anonymizováno ze strany Maďarska dle čl. 24 Nařízení Rady EU č. 1987/2006. Z poskytnutých informací bylo zjištěno, že příslušníci Anonymizováno dne datum ve vozidle s Anonymizováno poznávací značkou SPZ objevili ve vozidle 26 cestovních pasů, kdy v cestovním dokladu žalobce a v ostatních cestovních pasech byly zjištěny otisky falešných tranzitních razítek (přechodu hranic) za účelem legalizace jejich pobytů v Schengenském prostoru. Dále Anonymizováno sdělilo, že žalobci byl uložen 3 letý zákaz vstupu a vložen záznam do anonymizováno z rozhodnutí Národního ředitelství Anonymizováno při jeho vstupu do země. K této skutečnosti byly ze strany správního orgánu dne datum vyžádány další podklady a rozhodnutí, které Anonymizováno v této věci vydalo či uložilo a následně byl opatřen jejich překlad z Anonymizováno do češtiny. Dne datum vydalo Anonymizováno, Informaci o důvodech neudělení dlouhodobého Anonymizováno za účelem strpění na území, kterou rozhodlo o žádosti žalobce o udělení Anonymizováno nad 90 dnů (Anonymizováno) za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, kterou dne datum podal žalobce, tak, že Anonymizováno k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území se podle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců neuděluje, neboť žalobce nesplňuje některou z podmínek pro udělení Anonymizováno. Dne datum vyzval správní orgán žalobce k možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“). Dne datum zástupce žalobce nahlédl do spisového materiálu a do protokolu se vyjádřil, že se k podkladům pro vydání rozhodnutí vyjádří písemně do 30 dnů. Dne datum se žalobce písemně vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí (viz Doručenka ID zprávy: číslo). Dne datum bylo správnímu orgánu doručeno doplnění vyjádření žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců nově posoudila důvody neudělení dlouhodobého Anonymizováno za účelem strpění pobytu na území a dne datum pod č.j. spisová značka žalobci písemně sdělila, že na základě žádosti žalobce blanketně podané dne datum a dne datum doplněné nově posoudila důvody neudělení Anonymizováno, načež dospěla k závěru, že je dán důvod pro neudělení Anonymizováno za účelem strpění pobytu na území podle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Dne datum vydalo Anonymizováno, rozhodnutí č.j. spisová značka o zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce je zařazen v informačním systému smluvních států a trvá důvodné nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Zároveň byla žalobci podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta k vycestování z území České republiky 35 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Dne datum podal žalobce proti rozhodnutí Anonymizováno č.j. spisová značka ze dne datum blanketní odvolání. Dne datum byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání, výzva byla doručena do datové schránky jeho právního zástupce dne datum (viz Doručenka ID zprávy: číslo). Žalobce vady odvolání odstranil podáním ze dne datum. Správní orgán postoupil odvolání se spisovým materiálem Komisi Anonymizováno. Dne datum podal žalobce návrh na provedení opatření proti nečinnosti Komise pro rozhodování ve věcech Anonymizováno v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí právnická osoba, ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU a současně byla žalobci stanovena lhůta 35 dnů od právní moci rozhodnutí k jeho vycestování z území České republiky, bylo potvrzeno. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců nabylo právní moci dne datum, kdy bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce (viz Doručenka ID zprávy: číslo). Dne datum byla právnická osoba doručena žádost žalobce o vydání potvrzení o oprávněnosti pobytu žalobce ve smyslu ustanovení § 87y zákona o pobytu cizinců, jejíž přílohou bylo usnesení Krajského soudu v Praze č.j. spisová značka ze dne datum, kterým byl žalobě proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne datum, č.j. spisová značka, přiznán odkladný účinek. Usnesení nabylo právní moci dne datum, kdy bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce. Z tohoto usnesení vyplynulo, že se žalobce žalobou, která byla Krajskému soudu v Praze doručena dne datum (viz Dodejka datové zprávy) domáhá zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č.j. spisová značka ze dne datum, přičemž současně navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek, čemuž soud vyhověl. Zástupce žalobce dovodil, že přiznáním odkladného účinku žalobě náleží žalobci přiznání fikce pobytu dle ustanovení § 87y zákona o pobytu cizinců a upozornil, že se žalobce dostavil ke správnímu orgánu osobně dne datum. Dne datum Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců žalobce vyrozuměla, že k návrhu žalobce na vydání opatření proti nečinnosti ve věci vydání potvrzení o oprávnění k pobytu podle § 87y odst. 4 ve spojení s § 87y odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců provedeným šetřením Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců bylo zjištěno, že žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky byla rozhodnutím správního orgánu č.j. spisová značka ze dne datum zamítnuta. Odvolání bylo rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č.j. spisová značka ze dne datum zamítnuto a napadené rozhodnutí právnická osoba ze dne datum bylo potvrzeno. Řízení o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky tak bylo pravomocně skončeno. Proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců byla podána žaloba ke Krajskému soudu v Praze, který usnesením č.j. spisová značka ze dne datum přiznal podané žalobě odkladný účinek. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce je evidován v Anonymizováno, lze mu vydat potvrzení o oprávnění k pobytu, které mu bude vystaveno na příslušném pracovišti Anonymizováno. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců neshledala návrh žalobce na vydání opatření proti nečinnosti důvodným. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka bylo zrušeno rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č.j. spisová značka a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne datum, kdy byl doručen do datové schránky právního zástupce žalobce (viz Doručenka ID zprávy: číslo). Řízení o žádosti bylo zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. g) SŘ, neboť bylo zjištěno, že žalobci bylo na základě žádosti ze dne datum o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU (syn jméno FO, nar. datum, státní příslušník České republiky), toto povolení vydáno s platností od datum, když tato věc byla vedena pod č.j. spisová značka. Rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č.j. spisová značka ze dne datum, bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne datum, č.j. spisová značka zrušeno a řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu na území bylo zastaveno, neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum, když tento den bylo právnímu zástupci žalobce doručeno do datové schránky (viz Doručenka ID zprávy: číslo). V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že s ohledem na skutečnost, že žalobci bylo vydáno s platností od datum povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území, stala se jeho žádost ze dne datum, vedená správním orgánem I. stupně pod sp. zn. spisová značka, bezpředmětnou.

6. V rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka je mimo jiné uvedeno: „Z výše uvedeného vyplývá, že správní orgány založily svůj závěr na dvou důvodech – jednak na důvodu nerespektování podmínky pro vstup a pobyt cizinců, pro který byl žalobce zařazen do anonymizováno, jednak na skutečnosti, že žalobce i nadále porušoval právní předpisy, pokud se zdržoval na území Anonymizováno bez platného pobytového oprávnění. Soud samozřejmě souhlasí s tím, že je zájmem společnosti, aby na území České republiky, resp. celého Anonymizováno, pobývaly osoby legálně v souladu s právními předpisy, a že žalobce svým jednáním takový zájem porušil. Jak ovšem vyplývá ze samotné směrnice o volném pohybu a související judikatury SDEU i Nejvyššího správního soudu, aby mohla být aktivována výhrada veřejného pořádku, musí chování žadatele dosahovat určité intenzity, tedy takové, aby pro veřejný pořádek představovalo chování cizince hrozbu skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou. Dle názoru soudu ovšem jednání žalobce takové intenzity nedosahovalo.“. V bodu 25 odůvodnění Krajský soud v Praze uvedl: „Pokud se jedná o záznam v systému anonymizováno, správní orgány zjistily pouze to, že žalobcův Anonymizováno cestovní pas byl dne datum nalezen v Anonymizováno spolu s dalšími cestovními pasy v motorovém vozidle, které řídil Anonymizováno státní příslušník, přičemž se v něm nacházely otisky padělaných razítek, jejichž účelem byla legalizace pobytu osob, které se už nacházely v Anonymizováno. Nicméně nebylo zjištěno, že by se výše uvedené skutečnosti bezprostředně týkaly osobního chování žalobce. Jeho cestovní pas byl nalezen ve vozidle jiného Anonymizováno státního příslušníka, avšak bez uvedení jakékoli vazby na žalobce – ostatně správní orgány žádnou takovou vazbu ani netvrdí ani neprokazují. Rovněž úvahy správních orgánů o pochybnostech o pravosti cestovního dokladu žalobce a o délce jeho pobytu na území Anonymizováno nejsou podloženy žádnými skutkovými zjištěními. Pokud měly správní orgány pochybnosti o pravosti dokladů žalobce, nic jim nebránilo ověřit si jejich pravost ve spolupráci s příslušnými Anonymizováno orgány.“. V bodu 26 odůvodnění Krajský soud v Praze uvedl: „K aktuálnosti nebezpečí pro veřejný pořádek se pak správní orgány vyjádřily zcela obecně, když uvedly, že nelze předpokládat, že by žalobce změnil svůj přístup k respektování právních předpisů a rozhodnutí správních orgánů. Takové paušální a obecné posouzení je však dle názoru soudu nedostatečné. Správní orgány blíže nevysvětlily, proč informaci z konzultačního řízení vyhodnotily tak, že i nadále trvá důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území České republiky závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Obecné tvrzení, že na základě popsaného chování žalobce lze pochybovat o respektování právních předpisů žalobcem i nadále, nevyplývalo z žádných aktuálních okolností případu, např. aktuálního jednání žalobce. Ani „pouhé“ porušení předpisů upravujících vstup a pobyt na území členských států ostatně samo o sobě nepostačí k aktivaci výhrady veřejného pořádku (srov. I žalobcem odkazovaný rozsudek zdejšího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, ve kterém soud odkazoval na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, nebo rozsudek ze dne datum, č.j. spisová značka, podle kterých samotný nelegální vstup či pobyt na území České republiky nepředstavuje skutečné, aktuální a závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti). I v rozsudku MRAX (který se týkal dříve platných předpisů o volném pohybu osob, Soudní dvůr však uznal použitelnost předchozí judikatury v rozsudku Metock) SDEU vyložil, že nedodržení právních formalit týkajících se vstupu, pohybu a pobytu cizinců nemůže samo o sobě aktivovat výhradu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví (bod 79). Tento závěr podle Soudního dvora nezbavuje členské státy možnosti potrestat neoprávněný vstup cizince, který je rodinným příslušníkem občana EU, sankce však musí být přiměřená, takovou je např. pokuta, ať již uložená v trestním či správním řízení (bod 77). Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že se jak žalovaná, tak Anonymizováno, nezabývaly intenzitou hrozby veřejného pořádku v souladu se zásadou přiměřenosti, neboť jimi popsané jednání žalobce nemůže představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku. Tento žalobní důvod je proto důvodný. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že dosavadní nelegální pobyt žalobce, který žalovaná pokládá za projev obecného sklonu k nerespektování právního řádu, lze s minimálně stejnou mírou přesvědčivosti interpretovat i opačně. Žalobce se po celou dobu pobytu nedopustil žádného závadného jednání (resp. nic takového není potvrzeno), lze proto i argumentovat, že k právnímu řádu v zásadě chová dostatečný respekt. Navíc při posouzení aktuálnosti hrozby žalobce nelze přehlédnout, že v době vydání napadeného rozhodnutí byl již ženatý s občankou České republiky, se kterou nadto očekávali narození potomka, což je jistě podstatnou incentivou (motivací) pro žalobce, aby se do budoucna jakéhokoliv nelegálního jednání vyvaroval a neohrozil tak svůj rodinný život.“.

7. Dne datum podal žalobce k právnická osoba žádost o přiznání náhrady škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze nemajetkovou újmu způsobených nesprávným úředním postupem ve spojení s nezákonným rozhodnutím právnická osoba, kterou se domáhal náhrady škody ve výši částka a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu ve výši částka. Tato žádost byla právnická osoba doručena dne datum, což soud zjistil z Doručenky.

8. Dále soud zjistil ze zprávy právnická osoba, ze dne datum, č.j. spisová značka, že žalobce měl povolení k přechodnému pobytu číslo platné od datum do datum a má povolení k trvalému pobytu číslo od datum do datum.

9. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

15. Podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány (odst. 2). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

16. Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

17. Podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným předním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

22. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šest měsíců.

23. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení rozhodujícího orgánu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 38/2000). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou.

24. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10).

25. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen („Úmluva“) každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po celou dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když si to vyžádají zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům společnosti.

26. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle odst. 2 kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Podle odst. 3 každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

27. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jev v případech stanovených zákonem.

28. Zákon č. 82/1998 Sb. zakládá nárok na přiměřené zadostiučinění k náhradě vzniku nemajetkové újmy, a to bez ohledu na to, zda zároveň vznikla škoda (skutečná škoda, ušlý zisk či odškodnitelná újma na zdraví). Nemajetková újma je přitom čistě subjektivní kategorií, kterou lze prokázat jen se značnými obtížemi. I proto dospěl Nejvyšší soud České republiky ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011, k závěru, že nemajetková újma vzniká v důsledku nepřiměřené délky řízení, a žádné důkazy v tomto ohledu soud v zásadě po poškozeném nepožaduje. Nemateriální újma spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl také udržován (srovnej bod V. uvedeného Stanoviska). Nemajetková újma poškozenému v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikne v okamžiku, kdy poškozený začne délku řízení jako nepřiměřenou pociťovat, tedy zpravidla již v průběhu samotného řízení a okamžik vzniku nemajetkové újmy je tak shodný s okamžikem, kdy se poškozený o vzniklé majetkové újmě dozvěděl. Poškozený proto může v odůvodněných případech požadovat odškodnění vzniklé nemajetkové újmy již v průběhu řízení, ve kterém k tomuto nesprávnému úřednímu postupu dochází (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 446/2012). Nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného (není spojena se snížením majetkového stavu či jeho nezvýšením, ač bylo předpokládáno) a nárok na její odškodnění je zcela nezávislý na tom, že vznikne škoda, tj. újma, jak ji chápal zákon před novelou č. 160/2006 Sb. v návaznosti na vymezení škody tehdy platným a účinným občanským zákoníkem. Náhrada nemajetkové újmy je za současného právního stavu jen náhradou; nelze ji chápat jako prostředek s „trestajícím účinkem“, tedy více, než jen kompenzaci (srovnej usnesení ústavního soudu ze dne 30. 7. 2023, sp. zn. I. ÚS 261/11). Platí ovšem, že dotčená osoba není povinna výši morální újmy prokazovat (srovnej bod 68 rozsudku ESLP ve věci stížnosti č. 53341/99, Hartman proti České republice, dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-61196).

29. Ze shora citovaného Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011, současně plyne, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1250 Kč až 1667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud České republiky přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno ještě považovat za přiměřenou), byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud České republiky pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (respektive prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč).

30. Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, shrnul rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a uzavřel, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu se právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny kromě soudních řízení vztahuje i na správní řízení a toto právo se přitom na správní řízení uplatní i bez vazby na navazující soudní řízení (například nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2872/18 ze dne 23. 7. 2019, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 173/01 ze dne 7. 1. 2024, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 696/02 ze dne 13. 11. 2003). V bodu 48 nálezu Ústavní soud shrnul, že na správní řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, se vztahuje i základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, zahrnující i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Neobstojí tedy názor obecných soudů, že toto právo se vztahuje pouze na ta (správní) řízení, jejichž předmětem je občanské právo nebo závazek dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud v uvedeném nálezu učinil závěr, že z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na nařízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

31. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) platí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečnosti vyplývající z kritérií obsažených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1250 Kč až 1667 Kč za jeden měsíc řízení. Přitom je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou), byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Je rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky 15 000 Kč až 20 000 Kč, tedy za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za první dva roky řízení) a celkové doby řízení spočítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit, přičemž by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním.

32. Pro poměry projednávané věci výše uvedené závěry znamenají, že žalobce v namítaném správním řízení prosazoval své právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny), tj. správní řízení se týkalo jeho základního práva, a bez ohledu na to, zda navazovalo či nikoliv řízení soudní, vztahuje se na posuzovaná správní řízení právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a bylo-li právo žalobce porušeno, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy.

33. Z obsahu žaloby, písemných podání a ústních přednesů žalobce je zřejmé, že se žalobce domáhal zadostiučinění za celé nepřiměřeně dlouhé řízení.

34. Soud má za prokázané, že dopisem ze dne datum, doručeným právnická osoba, žalobce požádal podle zákona č. 82/1998 Sb. právnická osoba o zaplacení částky částka z titulu náhrady škody a o zaplacení částky částka z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.

35. Nárok žalobce na poskytnutí peněžního zadostiučinění ve výši částka za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.

36. Soud - veden úvahou, že na tento případ dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a též Stanovisko – posuzoval konkrétní okolnosti tohoto případu (§ 31a zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž dospěl k následujícím závěrům.

37. V projednávané věci ze žalobce domáhá přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce správního řízení.

38. V projednávané věci se jedná o odpovědnost za průběh samotného správního řízení, případně i navazujícího řízení před správními soudy, spočívající v jeho nepřiměřené délce, tedy o odpovědnost vyplývající z veřejnoprávního vztahu, neboť jde o poměr mezi účastníkem správního řízení a rozhodujícím správním orgánem.

39. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněném pod č. 113/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal Nejvyšší soud závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníku řízení nemajetkovou újmu, 1. jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, 2. jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a 3. jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Je proto na soudu, aby se v prvé řadě zabýval otázkou, zda posuzované správní řízení splňuje výše uvedená (judikaturou dovozená) kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Ten mimo jiné hovoří o „projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích“. Uvedený článek tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích. Evropský soud pro lidská práva termín „projednání soudem“ vykládá široce, kdy za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění té podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení). V případě splnění výše uvedených kritérií na správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a je tudíž aplikovatelné i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

40. Nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20 byla dosavadní judikatura revidována v tom smyslu, že „z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Samotné posouzení existence podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v konkrétním případě je pak v pravomoci obecných soudů.“. Rozhodným kritériem tak už není, zda jde o řízení věcně spadající pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ale postačuje, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, jak tomu bylo i v posuzovaném případě.

41. Podle § 169t odst. 6 písm. f) zákona o pobytu cizinců byl správní orgán I. stupně povinen o žádosti žalobce rozhodnout ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti. Tato lhůta marně uplynula dne datum. Řízení bylo zahájeno dne datum a bylo pravomocně skončeno dne datum.

42. Nárok žalobce na přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení shledal soud co do základu důvodným, neboť v žalobcem namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jejich nepřiměřené délce. Jestliže jeho délka byla nepřiměřená ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení se presumuje, a žalobce tak má právo na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., neboť byly splněny podmínky odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb.

43. Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky, například z rozsudku ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 vyplývá, že ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu (ale i příslušnému ústřednímu správnímu orgánu, který nárok posuzuje v rámci předběžného projednání nároku), aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností a posoudil, jaká satisfakce by mohla kompenzovat utrpěnou újmu. Nejvyšší soud České republiky ve výše uvedeném rozsudku mimo jiné uvedl: „Omluva je uznávaným satisfakčním právním prostředkem ke zmírnění následků dotčení osobnostních práv fyzické osoby, její přiznání záleží vždy na posouzení obsahu i formy příslušné omluvy, stejně jako okolností, za nichž byla učiněna (viz. například zde využitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3322/2008).“.

44. Ústavní soud ve svém Nálezu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. I. ÚS 904/08 dovodil, že přiměřené zadostiučinění poskytované podle zákona č. 82/1998 Sb. může mít podobu buď morální satisfakce, nebo materiální (peněžní) satisfakce, ta připadá přitom v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené újmě adekvátní. Jednou z forem morální satisfakce, kterou uvádí přímo ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., je konstatování, že došlo k porušení práva; vedle toho přicházejí v úvahu i jiné formy, mezi něž bezpochyby dle Ústavního soudu lze přiřadit i omluvu.

45. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2925/2006 v otázce omluvy jako satisfakčního prostředku výslovně neuvedeného v § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, vedle nároku na zadostiučinění v penězích zdůrazňuje, že obě tyto kategorie zadostiučinění sledují cíl zákona přiměřeně, tj. s ohledem na okolnosti konkrétního případu odpovídajícím, postačujícím a zároveň účinným způsobem zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, tj. nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby. Může-li být vzniklá nemajetková újma na osobnosti fyzické osoby přiměřeně zmírněna některou z forem morálního zadostiučinění, a tak naplněn hlavní cíl, má podle ní poskytnout právě této morální formě zadostiučinění přednost (jde tedy o primární způsob zadostiučinění). Přiměřenost morální formy zadostiučinění znamená, že tato forma zadostiučinění je k nápravě nemajetkové újmy, která neoprávněným zásahem vznikla, podle okolností každého konkrétního případu již postačující a tím i účinná.

46. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3850/2014 omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v penězích. Omluvu může soud uložit pouze na návrh.

47. Zadostiučinění v penězích plní podpůrnou (subsidiární) funkci, tj. nastupuje až po té, kdy se morální zadostiučinění ukázalo (ať zcela nebo zčásti) nepostačujícím a tím i neúčinným (v poměrech odpovědnosti za náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). Tento právní názor vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010.

48. Soud v souladu s výše uvedenou judikaturou dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť v daném případě je zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva nedostatečné a žalobce uložení omluvy nenavrhoval.

49. Soud spatřuje žalobci způsobenou nemateriální újmu v průtazích v řízení.

50. Ač má být rozhodnutí dle § 169t odst. 6 písm. f) zákona o pobytu cizinců vydáno ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti, řízení bylo zahájeno dne datum a bylo pravomocně skončeno dne datum. Řízení v daném případě trvalo 2 roky, 3 měsíce a 14 dnů.

51. Evropský soud pro lidská práva vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto směru v zásadě nevyžaduje (viz. Apicella, odst. 93), neboť újma vzniká samotným porušením práva, a v tomto směru bylo prokázáno, že došlo k nepřiměřené délce řízení. Obecně lze říci, že správní řízení je zákonem lhůtováno právě proto, ab bylo rozhodováno v kratších lhůtách, než je očekávatelné například v soudním řízení.

52. Žalobce se na extrémní délce řízení podílel jen tím, že opakovaně podával opravné prostředky včetně správní žaloby a návrhy na opatření proti nečinnosti, kterým pro jejich důvodnost bylo vyhověno.

53. Posuzované řízení vykazuje nepřiměřenou délku. Tato nepřiměřenost délky řízení představuje nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Tímto nesprávným úředním postupem žalobce utrpěl nemajetkovou újmu (§ 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). V důsledku nejistoty ohledně výsledku nepřiměřeně dlouze trvajícího posuzovaného řízení, kdy se mu po dobu cca dvou let nedostávalo jistoty, zda bude moci nadále pobývat na území České republiky se svojí rodinou, došlo k tomu, že se žalobce nemohl plně věnovat svým zájmům, rodině a místo času takto stráveného se musel věnovat správnímu řízení. Jelikož konstatování porušení práva není dostačujícím zadostiučiněním za tuto újmu, je namístě žalobci přiznat vzhledem k závažnosti věci i kompenzaci v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

54. Řízení trvalo 2 roky, 3 měsíce a 14 dnů (od podání žádosti dne datum do pravomocného skončení řízení dne datum). Toto řízení nevykazovalo složitost vyšší než standardní (§ 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobce se na jeho délce nijak nepodílel, resp. podílel se jenom tím, že podával proti jednotlivým rozhodnutím opravné prostředky, správní žalobu a dále z důvodu nečinnosti správního orgánu navrhoval opatření proti nečinnosti. Postup státu v tomto stadiu nebyl plynulý, což přispělo k nepřiměřené délce posuzovaného řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.).

55. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009 dovodil, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.) je třeba zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3763/2017).

56. Důvodem pro zrušení rozhodnutí Anonymizováno byly vady řízení – nepřezkoumatelnost závěrů správního orgánu, jak vyplynulo z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka 57. Období od datum do datum odpovídá základní částka částka (částka x 2 roky + částka x 3 měsíce). Tato částka podle názoru soudu plně respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou morální újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním, zcela odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu a je zároveň souladná jak se závěry zaujatými ve Stanovisku, tak s obecně sdílenou představou spravedlnosti (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). Žalobce však požadoval pouze částku částka a soud je vázán návrhem žalobce.

58. Nárok uplatněný žalobcem na náhradu ušlého zisku ve výši částka.

59. Žalobce v žalobě uvedl, že tento nárok uplatňuje z důvodu, že po dobu řízení o jeho žádosti nedisponoval osvědčením v podobě Anonymizováno vydávaného dle ustanovení § 87y odst. 4 zákona o pobytu cizinců, a proto nemohl vykonávat práci ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) nebo provozovat živnost ve smyslu ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“).

60. Podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o zaměstnanosti rodinní příslušníci občana České republiky, kteří nejsou státními příslušníky České republiky ani jiného členského státu EU, mají v právních vztazích upravených tímto zákonem stejné právní postavení jako občan České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak.

61. Výše uvedená právní úprava vychází z Nařízení Rady 1612/68 EHS o volném pohybu pracovníků v rámci Společenství, Směrnice Rady 90/365/EHS o právu pobytu zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné po skončení její pracovní činnosti a z Nařízení Komise (EHS) 1251/70 o právu pracovníků zůstat na území členského státu po skončení zaměstnání v tomto státu, a zajišťuje občanům z členských států EU a jejich rodinným příslušníkům stejné právní postavení při uplatňování na trhu práce v České republice jako občanům České republiky. Toto znamená, že oproti občanům států, které nejsou členy EU, jde o odlišnou právní úpravu spočívající například v tom, že k výkonu práce na území České republiky nemusejí mít povolení k zaměstnání od Úřadu práce.

62. Pokud jde o provozování živnosti cizincem na území České republiky, podle živnostenského zákona musí mít zřízeno živnostenské oprávnění, které je podmíněno mimo jiné předložením dokladu o dlouhodobém pobytovém oprávnění na území.

63. Žalobce vyčíslil náhradu ušlého zisku ve výši částka, což je výše minimální mzdy od května 2022, kdy uplynula 60ti denní zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí, do datum, kdy byl žalobci vydán průkaz o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU v jiném řízení, když tento nárok odůvodňuje nesprávným úředním postupem a vydáním nezákonného rozhodnutí.

64. Žalobce je rodinným příslušníkem občana České republiky, a tudíž má volný přístup na trh práce za předpokladu, že je oprávněn k pobytu na území České republiky. Jiné podmínky z platných právních předpisů nevyplývají.

65. Výše uvedené informace jsou i veřejně dostupné na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, které je gestorem v oblasti zaměstnanosti na území České republiky (viz. https://www.mpsv.cz/rodinny-prislusnik-občana-eu/ehp). Na těchto webových stránkách je uvedeno, že rodinný příslušník občana EU/ČR pro účely zaměstnání na území ČR nepotřebuje povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu, modrou kartu nebo kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, pokud výše uvedený status prokáže (např. oddacím listem, rodným listem). Za rodinného příslušníka občana EU/ČR, který sám není občanem EU, se pro účel vstupu na trh práce ČR považuje cizí státní příslušník: který prokáže status rodinného příslušníka občana EU; kterému bylo vydáno povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty rodinného příslušníka občana EU; který o uvedené pobytové oprávnění teprve žádá a který je oprávněn pobývat na území ČR.

66. Žalobce tudíž ode dne podání žádosti (datum) do dne nabytí právní moci o této žádosti, mohl využít volného přístupu na trh práce v České republice, být zde zaměstnán a pobírat za odvedenou práci mzdu. Pokud tak neučinil, jde toto jeho rozhodnutí pouze k jeho tíži.

67. Nárok uplatněný žalobcem na náhradu nákladů právního zastoupení žalobce ve správním řízení ve výši částka 68. Podle § 79 odst. 3 SŘ nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady.

69. Zákon č. 82/1998 Sb. rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí (jakožto rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost změněno či zrušeno k tomu příslušným orgánem) a nesprávný úřední postup, jímž se v ustálené judikatuře a teorii rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřující k vydání rozhodnutí, které nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou (srov. Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci – komentář, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 91; uvedené hodnocení nicméně shrnuje již po delší dobu konstantní judikaturu soudů v tomto směru, jež nedoznala jakékoliv změny – například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 708/2007, a v něm citovaná judikatura Nejvyššího soudu České republiky).

70. Jak konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozsudku č.j. ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým zrušil rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne datum, č.j. spisová značka a věc jí vrátil k dalšímu řízení, jak Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, tak právnická osoba, se nezabývaly intenzitou hrozby veřejného pořádku v souladu se zásadou přiměřenosti, neboť jimi popsané jednání žalobce nemůže představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku. Tento žalobní bod je proto důvodný. Krajský soud v Praze v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že bude tedy na správních orgánech, aby v dalším řízení posoudily jednání žalobce znovu a pečlivěji, tedy aby opět vyhodnotily jeho závažnost, a to zejména ve vztahu k posouzení aktuálnosti hrozby pro veřejný pořádek a případně doplnily skutkový stav o nová zjištění, zejména stran cestovního dokladu žalobce.

71. Pro vznik nároku na náhradu škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí podle § 7 a násl zákona č. 82/1998 Sb. je naplnění všech podmínek stanovených tímto zákonem, tedy a) pravomocné rozhodnutí orgánu státu zrušené nebo změněné pro nezákonnost, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi zrušeným či změněným nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou.

72. Žalobce svůj nárok dovozuje z toho, že rozhodnutí ve správním řízení bylo zrušeno, tedy dle jeho výsledku je nutno dovodit odpovědnostní titulu spočívající v nezákonném rozhodnutí.

73. Z bodu 70 vyplývá, že rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne datum, č.j. spisová značka bylo Krajským soudem v Praze zrušeno pro nepřezkoumatelnost, tedy ve světle ustálené judikatury se jedná o nezákonné rozhodnutí.

74. Je tedy splněna první podmínka pro náhradu škody dle § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Druhá podmínka pro náhradu škody je rovněž splněna, neboť žalobce musel vynaložit určité náklady na své právní zastoupení v rámci správního řízení, a tím mu vznikla škoda. Rovněž je naplněna i třetí podmínka, tedy že mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou existuje příčinná souvislost, neboť nebýt správního rozhodnutí a nezákonného rozhodnutí správních orgánů, žalobce by nemusel vynaložit náklady na své právní zastoupení.

75. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok na náhradu nákladů právního zastoupení žalobce ve správním řízení ve výši částka je důvodný pouze částečně, a to ve výši částka. Tato částka představuje vynaložené náklady na právní služby, které spočívají v převzetí právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) – částka, v přípravě žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie dle § 11 odst. 1 písm. d) AT – částka, v přípravě a sepisu vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne datum dle § 11 odst. 1 písm. d) AT – částka, v přípravě a sepisu doplnění vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne datum dle § 11 odst. 1 písm. d) AT – částka, v přípravě a sepisu doplnění odvolání ze dne datum dle § 11 odst. 1 písm. d) AT – částka, v přípravě a sepisu návrhu na provedení opatření proti nečinnosti ze dne datum dle § 11 odst. 2 písm. a) AT – částka, v přípravě a sepisu žádosti o vydání potvrzení ze dne datum dle § 11 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. h) AT – částka a v přípravě a sepisu návrhu na provedení opatření proti nečinnosti ze dne datum dle § 11 odst. 2 písm. a) AT – částka. Dále tato částka představuje 8 paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši částka za každý úkon právní služby a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši částka.

76. Pokud se týká zbývajících nákladů řízení ve výši částka za přípravu žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie ze dne datum a za přípravu a sepis doložení dokladů ze dne datum, soud tyto náklady žalobci nepřiznal, neboť se nevztahují k předmětnému řízení, ale k jinému samostatnému řízení ve věci žádosti žalobce podané dne datum a vedené pod č.j. spisová značka.

77. Po provedeném dokazování soud tedy žalobce vyhověl co do částky částka (náhrada škody spočívající v nákladech řízení za právní zastoupení žalobce ve správním řízení) a co do částky částka představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Soud zamítl žalobu co do částky částka (náklady řízení za zastoupení žalobce v jiném správním řízení) a co do částky částka (ušlý zisk).

78. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že oba účastníci měli v řízení úspěch pouze částečný, soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

79. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu toto rozhodnutí ukládá, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.