15 C 6/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 24 384,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 743,85 Kč s úrokem ve výši 14,21 % ročně z částky 22 743,85 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 22 743,85 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, a částku 1 641 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 7 807,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 384,85 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednaný úrok ve výši 14,21 % p. a. Žalovaný měl úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 283 Kč počínaje měsícem lednem 2013. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný dne 31. 12. 2012 3 283 Kč, dne 1. 2. 2013 3 283 Kč, dne 10. 4. 2013 3 283 Kč, dne 11. 4. 2013 3 283 Kč, dne 26. 7. 2013 3 283 Kč, dne 27. 8. 2013 3 283 Kč, dne 27. 12. 2013 283 Kč, dne 18. 7. 2019 792 Kč, dne 20. 8. 2019 3 618 Kč, dne 19. 9. 2019 4 211 Kč, dne 18. 10. 2019 4 224 Kč, dne 20. 11. 2019 3 618 Kč, dne 17. 1. 2020 297 Kč, dne 23. 1. 2020 2 747 Kč, dne 3. 4. 2020 741 Kč, dne 2. 6. 2020 713 Kč, dne 19. 6. 2020 355 Kč, dne 20. 7. 2020 367 Kč, dne 31. 8. 2020 352 Kč, dne 30. 9. 2020 387 Kč, dne 29. 10. 2020 342 Kč a dne 1. 12. 2020 307 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce výše uvedené platby započetl nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny. Výsledný dluh na jistině činí 22 743,85 Kč. Dále bylo mezi účastníky sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8% z výše splátky a při prodlení splátky o více než 30 dnů je smluvní pokuta 13% z výše splátky. Smluvní pokuty činí celkem 1 641 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci byl dne 12. 12. 2021 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odpor. Uvedl, že žalobce vymáhal půjčku žalovaného ve výši 36 000 Kč na základě exekuce č.j. [spisová značka]. Tato exekuce byla usnesením č.j. [číslo jednací] zrušena. Soudním exekutorem byla vymožena částka v celkové výši 30 936 Kč.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] se podává, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, základní výše spotřebitelského úvěru činila 50 000 Kč, základní počet měsíčních splátek činí 36 a základní celková částka splatná činí 119 052 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činila 94,97% p.a. Z karty klienta číslo smlouvy [číslo] ([číslo]) se podává, že žalovanému byl dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 39 000 Kč, což je rovněž prokázáno výpisem z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], přičemž ke dni zesplatnění činí jistina částku 22 743,85 Kč. Z Oznámení o schválení úvěru k č. [číslo] [číslo], se podává, že výše spotřebitelského úvěru je 39 000 Kč, celková splatná částka je 118 188 Kč, jež se má splatit v 36 splátkách po 3 283 Kč, splatné vždy do 1. dne v měsíci (toto se podává ze Splátkového kalendáře ke Smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo]), výpůjční úroková sazba činí 123,24 % p. a. Podle bodu 12.

1. Smluvních ujednání Smlouvy o úvěru byla ujednána smluvní pokuta za každou splátku v prodlení o délce 15 dnů ve výši 8% z dlužné splátky a o délce 30 dnů ve výši 13% z dlužné splátky. Podle bodu 12. 3. platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 12. 4. se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stanou součástí nové jistiny úvěru s tím, že tato nová jistina je splatná nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 6. 5. smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 25% % z dlužné nové jistiny úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2013, včetně kopie obálky, kterou byla tato předžalobní výzva žalovanému zaslána a která se žalobci vrátila, neboť si ji žalovaný v úložní době nevyzvedl, se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu.

4. Dále soud zjistil, že Rozhodčím nálezem rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 10. 2013, č.j. [číslo jednací], arch. [číslo] byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 132 961 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky od 26. 7. 2013 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,15% denně za každý den prodlení s úhradou částky 105 056 Kč od 3. 7. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů rozhodčího řízení k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení] částku 17 362,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 18. 10. 2013 a stal se vykonatelným dne 22. 10. 2013.

5. Dále soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2021, č.j. [číslo jednací] byla exekuce vedená soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], pod sp. zn. [spisová značka], nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 4. 2014, č.j. [číslo jednací] zastavena a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, č.j. [číslo jednací] bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno co do výroku I. o zastavení exekuce. Z potvrzení soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Plzeň – město, ze dne 29. 10. 2021, soud zjistil, že v průběhu exekuce byla soudním exekutorem vymožena částka v celkové výši 30 936 Kč. Z této částky bylo oprávněnému (žalobci) zasláno 23 071 Kč a na náklady exekuce bylo zaúčtováno 7 865 Kč. Jelikož došlo k pravomocnému zastavení exekuce, kdy exekuční soud výrokem III. usnesení č.j. [číslo jednací] uložil povinnost k zaplacení nákladů exekuce oprávněnému, byla žalovanému vymožená částka ve výši 7 865 Kč (úhrada nákladů exekuce), dne 29. 10. 2021 vrácena zpět na žalovaným sdělené číslo účtu.

6. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013, (dále jen ZoSÚ) smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a věřitel je povinen v ní uvést informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Právní vztah mezi účastníky se dále řídí ustanovením § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění (dále jen obch. z.). Podle § 497 obch. z. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 502 odst. 1 věty první obch. z. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 504 obch. z. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 506 obch. z. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný nesplnil své závazky plynoucí ze smlouvy o úvěru, když řádně a včas nehradil měsíční splátky a vznikl mu tak dluh vůči žalobci na jistině ve výši 22 743,85 Kč, resp. po zesplatnění v souladu s úvěrovou smlouvou ve výši 24 384,85 Kč, tj. včetně smluvní pokuty ve výši 1 641 Kč podle bodu 12.1 písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru a dále úrok z úvěru ve výši 14,21 % ročně. Z důvodu prodlení žalovaného přitom došlo zesplatnění úvěru (bod 12. 3. smlouvy). Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení podle § 369 odst. 1 obch. z. ve spojení s § 517 odst. 1,2 zákona č. 40/201964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, ve výši stanovené v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v rozhodném znění.

9. Soud neuznal důvodnou námitku žalovaného, který uvedl, že nárok žalobce neuznává z toho důvodu, že pohledávka žalobce byla již vymáhána v exekučním řízení a tato exekuce byla zastavena.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobce žalovanému dne [datum] poskytl částku 39 000 Kč. V souladu s bodem 2.4 smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo žalobcem odesláno oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Tento úvěr měl žalovaný splatit spolu s úrokem za jeho poskytnutí ve 36 měsíčních splátkách po 3 283 Kč, počínaje měsícem lednem 2013. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr žalobcem zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodčím nálezem rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 10. 2013 č.j. [číslo jednací] bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 132 961 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutou a náhradou nákladů rozhodčího řízení. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2021, č.j. [číslo jednací] zastavena a usnesení soudu I. stupně bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, č.j. [číslo jednací]. Exekuce byla zastavena z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu a z důvodu nepřiměřenosti smluvních podmínek.

11. Podle rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka],„ pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu, vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, lze takovou pohledávku uplatnit novou žalobou u obecného soudu. Viz i § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který se v daném případě použije, a podle kterého je třeba ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podat tento návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. Tím jsou zachovány účinky podané žaloby u rozhodce a pohledávka tak není promlčena.“.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], pokud byla exekuce zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu – rozhodčího nálezu, lze takovou pohledávku uplatnit novou žalobou u obecného soudu.

13. Samotné zastavení exekuce neznamená, že by žalobce ztrácel pohledávku, která mu byla přiznána dříve vydaným rozhodčím nálezem. Tato pohledávka, pokud existuje podle hmotného práva, existuje i nadále. Jiný režim mají pouze ty pohledávky, které byly založeny konstitutivním rozhodnutím rozhodce, zejména náklady řízení. Náklady řízení však nejsou předmětem žaloby v projednávané věci.

14. Rozhodčí nález rozhodce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 10. 2013 č.j. [číslo jednací], i když nebyl zrušen v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, nemá žádné právní účinky a nevytváří překážku věci rozhodnuté ani překážku litispendence.

15. Rovněž soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že smlouva o úvěru sjednaná mezi účastníky, je v rozporu s dobrými mravy.

16. Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. [spisová značka], podle § 588 věty prvé o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nově je podmínkou neplatnosti právního jednání zjevný rozpor s dobrými mravy, tedy nikoliv jakýkoliv, ale jen určitým způsobem kvalifikovaný rozpor s dobrými mravy, který vyvolá následek v podobě uvedené soukromoprávní sankce. Zjevný rozpor s dobrými mravy má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Současně vedle neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy nově zavedl občanský zákoník pro účely posuzování platnosti právního jednání v závislosti na hodnotě vzájemných plnění smluvních stran neplatnost smlouvy z důvodu lichvy dle § 1796 o.z. Dle tohoto platí, že neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo někomu jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Druhým institutem je neúměrné zkrácení dle § 1793 o.z. S lichvou spojuje občanský zákoník sankci relativní neplatnosti a aby byla smlouva o úvěru zneplatněna jako lichevní, musely by být současně splněny dvě podmínky, tedy jedna ze smluvních stran musí zneužít tísně, nezkušenosti…. druhé smluvní strany a současně si zneužívající smluvní strana musí nechat přislíbit nebo přijmout plnění, které je v hrubém nepoměru jejímu protiplnění. Z pouhé výše úroků nelze dovozovat neplatnost. Pokud se týká posouzení sjednané výše úroku 109,46% ročně, bylo na místě, jak to učinil okresní soud, posuzovat obvyklý úrok, tj. obvyklou úrokovou sazbu úvěrů, které poskytovaly banky domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru. V tomto směru okresní soud zcela správně vyšel ze zjištění, že maximální výše úroků z úvěru mohla dosahovat 30% a při zohlednění trojnásobku maximálních bankovních sazeb okolo 90%. K tomu, jak určit, že míra, o kterou odměna věřitele přesáhla nejvyšší obvyklou odměnu za úvěry poskytované bankami, je v rozporu s dobrými mravy, se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka], ze kterého vyplývá, že pokud„ dohodnutá výše úroků podstatně téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry v době uzavření smlouvy, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ust. § 39 obč. zák. neplatné.“ Sjednaný úrok ve výši 109,46% nedosahuje čtyřnásobku obvyklé úrokové míry, tedy 30%. Z toho důvodu má odvolací soud za to, že požadavek žalobkyně na zaplacení částky 5 536 Kč jako úroku z úvěru do jeho zesplatnění je možné žalobkyni s ohledem na shora uvedené přiznat a takovéto ujednání není neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Pokud by se týkalo neplatnosti z důvodu lichvy, takovéto neplatnosti by se musel žalovaný dovolat, což neučinil. Smluvní úrok z částky 30 000 Kč za dobu od 8. 2. 2017 do 28. 5. 2017 ve výši 109,46% činí 9 806,42 Kč, jak je zřejmé z žaloby žalobkyně, požaduje částku nižší ve výši 5 536 Kč, za dobu od 2. 2. 2017 ode dne uzavření smlouvy to činí částku 10 346,22 Kč a žalovaná částka tedy dosahuje 50% úroku. Z toho důvodu má odvolací soud za to, že bylo na místě tuto částku žalobkyni přiznat. Pokud dospěl okresní soud k absolutní neplatnosti ujednání o výši úroku, s ohledem na to, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je povinnost platit úrok, bylo by na místě přiznat žalobkyni obvyklý úrok požadovaný za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště úvěrovaného v době uzavření smlouvy o úvěru.“.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

18. V projednávané věci byl úvěr žalobcem žalovanému poskytnut v listopadu 2012. Vzhledem k tomu, že dle kritéria uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] má být přihlédnuto k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, pak by v tomto případě měl být úrok posuzován se sazbou 23,78% p.a. v listopadu 2012 (nejvyšší sazba – úročený úvěr z kreditních sazeb). V porovnání s touto sazbou činí sazba 94,4% p.a. 3,9 násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž za nepřiměřené jsou dle současné judikatury považovány sazby, které převyšují obvyklou míru až 4 násobně. Z toho vyplývá, že sazba 94,4% p.a. není sazbou nepřiměřenou.

19. Je třeba uvést, že žalobce se žalobou domáhá přiznání úroku ve výši 14,21% p.a., tedy taková sazba není v rozporu s výše konstatovanou judikaturou. Nelze připustit, a to opět v souladu s výše uvedeno judikaturou, aby žalovanému byl poskytnut úvěr bez úročení.

20. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky, tvořila jeden celek a byla žalovanému při podpisu smlouvy předložena. Smluvní ujednání žalovaný dne [datum] podepsal. Před tím byl žalovanému předložen i předsmluvní formulář, v němž byly uvedeny veškeré parametry poskytovaného úvěru a se kterým žalovaný rovněž souhlasil, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný měl před uzavřením smlouvy o úvěru dostatek času k tomu, aby se se smluvními ujednáními seznámil, což rovněž potvrdil svým podpisem smlouvy o úvěru. Žalovaný se v souladu se zásadou autonomie vůle rozhodl uzavřít s žalobcem smlouvu o úvěru, a to za podmínek v ní uvedených. Pokud by nesouhlasil s některým ze smluvních ujednání, nemusel smlouvu o úvěru s žalobcem uzavřít.

21. Pokud žalobce brojí proti zaplacení smluvní pokuty, ani tuto námitku neshledal soud důvodnou. Ujednání o sankcích, tedy i o smluvní pokutě, byly transparentně uvedeny ve smluvních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru.

22. Základním předpokladem přijetí všeobecných obchodních podmínek oblátem je zahrnutí těchto všeobecných obchodních podmínek do návrhu. K tomu může dojít několika způsoby. Zřejmě bezrozporným je zopakování celého jejich textu, např. ve formuláři smlouvy. V takovém případě není pochyb, že souhlas obláta zahrnuje i všeobecné obchodní podmínky. Z hlediska technického dochází v praxi spíše k případům, kdy smlouva činí svou součástí všeobecné obchodní podmínky formou odkazu na ně. Má-li se však jejich závaznost pro daný právní vztah odvíjet od souhlasu smluvních stran, pouhý odkaz nestačí. Musí k němu přistoupit seznámení se s jejich obsahem. Jestliže byl oblát s obsahem podmínek před uzavřením smlouvy seznámen, není podstatné jakým způsobem, zda k tomu došlo v souvislosti s uzavíráním konkrétní smlouvy, či již dříve v souvislosti s uzavíráním podobné smlouvy (Milan Hulmák., Uzavírání smluv v civilním právu, 1. vydání, Praha 2008, 203 s. ISBN 978-80-7400062-1 S. 64).

23. V řízení bylo prokázáno, že smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, nedílnou součástí smlouvy o úvěru byla tak i ujednání týkající se smluvních pokut. Žalobce žalobou požaduje pouze smluvní pokuty dle bodu [číslo] písm. a) a písm. b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru.

24. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. [číslo jednací] ze dne 1. 8. 2018 a podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky, č.j. [číslo jednací] ze dne 21. 8. 2018,„ přiměřenost výše smluvní pokuty je vždy třeba hodnotit vzhledem ke všem okolnostem případu, přičemž smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5% denně z dlužné částky je v zásadě posuzována ještě jako odpovídající dobrým mravům, a ujednání o ní proto není neplatné podle § 39 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. [spisová značka]). V dané věci se oprávněná s povinnou dohodly, že pokud povinná nezaplatí do deseti dnů od uzavření dohody o uznání dluhu celou pohledávku, pak bude její dluh navýšen o smluvní pokutu ve výši 25% původního dluhu, avšak původní dluh včetně smluvní pokuty nazvaný jako konečný závazek může povinná splácet v 59 měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Povinná tedy získala možnost dluh splácet po dobu pěti let s navýšením původního dluhu o smluvní pokutu ve výši 5% ročně. Pro případ prodlení se splácením konečného závazku delšího deseti dnů se dále dohodly na okamžité splatnosti celého dluhu s tím, že pak povinná má zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,15% denně ze zbývající dlužné částky po zesplatnění. Takto sjednané smluvní pokuty tedy nelze ve světle výše zmíněné judikatury Nejvyššího soudu považovat za rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 39 obč. zák., a to ani v jejich součtu.“.

25. V kontextu výše uvedené judikatury soud dospěl k závěru, že výše smluvní pokuty, kterou žalobce po žalovaném požaduje zaplatit a domáhá se jí v nyní projednávané věci, je přiměřená.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 807,66 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 976 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) a podle § 7 bodu 5 AT ve výši 2 100 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání před soudem dne 28. 2. 2022). Dále soud přiznal žalobci na náhradu nákladů řízení náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) AT ve výši 200 Kč za 2 úkony právní služby po 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) a podle § 13 odst. 4 AT ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání před soudem dne 28. 2. 2022). Dále byla žalobci přiznána náhrada jízdních výdajů podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 1 845,66 Kč za cestovné z Hradce Králové do Prahy a zpět k jednání dne 28. 2. 2022 osobním automobilem OPEL Zafira, [registrační značka], při celkové vzdálenosti 240 km, při průměrné spotřebě benzínu Natural 95 8,06 l /100 km, při ceně paliva 37,10 Kč litr benzínu automobilového 95 oktanů (§ 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad) a sazby náhrad za použití osobního silničního motorového vozidla 4,70 Kč/km (§1 písm. b) téže vyhlášky). Dále byla žalobci přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 AT ve výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, když dle [webová adresa] trvá cesta z Hradce Králové ze sídla advokáta k sídlu Obvodního soudu pro Prahu 7 1:23 minut a tentýž čas trvá cesta zpět; jedná se tedy celkem o 6 započatých půlhodin za obě cesty. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. byla žalobci přiznána náhrada za 21% DPH ve výši 1186 Kč.

27. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za 1 úkon právní služby – replika ze dne 18. 2. 2022 k vyjádření žalovaného k žalobě. Tento úkon žalobce učinil o své vlastní vůli, aniž by ho k tomu soud vyzval.

28. Lhůtu splatnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.

29. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, uložil soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce.