15 C 6/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: žalovaný, narozený datum narození, naposled bytem adresa t.č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Anonymizováno, IČO: IČO, sídlem adresa o zaplacení částky 358 871,55 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 257 393,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 94 411,65 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 477,89 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 358 871,55 Kč od datum do zaplacení ve výši 12%, úroku 12% ročně z částky 347 031 Kč od datum do zaplacení, a úroku ve výši 12% ročně z částky 6 709,2 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 358 871,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 477,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 12% z částky 358 871,55 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 12% ročně z částky 347 031 Kč od datum do zaplacení, a úrok ve výši 12% ročně z částky 6 709,20 Kč od datum do zaplacení. Žalobce uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Původní věřitel právnická osoba., IČO: IČO, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 351 805 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 13,99% ročně. Žalobce však uplatňuje úrok z úvěru ve výši, který odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry, tedy ve výši 12% p.a.. Dále se žalovaný zavázal ve Smlouvě o úvěru uhradit poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), případně poplatky za pojištění, a to ve výši podle Smlouvy o úvěru a aktuálního sazebníku právnická osoba.. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byl žalovaný dle Smlouvy o úvěru povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního Sazebníku právnická osoba., tj smluvní pokutu za prodlení a další poplatky (ceny). Ve Smlouvě o úvěru si účastníci této smlouvy sjednali právo právnická osoba. prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaný mimo jiné dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze Smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, právnická osoba. jej několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravil a dlužnou částku uhradil v poskytnuté lhůtě. Protože žalovaný dále Smlouvu o úvěru porušoval, právnická osoba. s účinností ke dni datum úvěr zesplatnila. právnická osoba. vzniklo právo požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých jeho závazků vyplývajících ze Smlouvy o úvěru. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum, ve kterém byl rovněž vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Současně byl žalovaný upozorněn, že pohledávka je dále v souladu se smluvním ujednáním úročena úrokem z úvěru ve výši dle Smlouvy o úvěru, přičemž žalobce řádně uplatňuje úrok z úvěru ve výši, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry, tedy ve výši 12% p.a., a také zákonným úrokem z prodlení. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze Smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne datum. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení datum celkem 365 349,44 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 347 031 Kč, úroku z úvěru ve výši 6 709,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 6 477,89 Kč, poplatků (cen) ve výši 5 131,35 Kč. Jistina pohledávky 353 740,20 Kč je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 347 031 kč a připsanými úroky úvěru ve výši 6 709,20 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 353 740,20 Kč tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 347 031 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 6 709,20 Kč, dále úroků z prodlení ve výši 6 477,89 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a poplatků (cen) ve výši 5 131,35 Kč. V souladu se Smlouvou o úvěru žalobce žádá také zaplacení úroků z úvěru ve výši 12% p.a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 6 709,20 Kč od datum do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 12% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 347 031 Kč od datum do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12% p.a. z částky 358 871,55 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 353 740,20 Kč a poplatků (cen) ve výši 5 131,35 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani přes předžalobní výzvu, která mu byla zaslána doporučeně dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obvodní soud pro Prahu 7 vydal dne datum elektronický platební rozkaz č.j. spisová značka který byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum, č.j. spisová značka, zrušen, neboť se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.

4. Vzhledem k tomu, že pobyt žalovaného, Anonymizováno státního příslušníka, je neznámý, neboť jeho průkaz povolení k pobytu na území České republiky byl platný do datum, žalovaný nezažádal o prodloužení a dne datum překročil leteckou cestou vnější hranice České republiky (odlet), soud usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, ustanovil žalovanému opatrovníka. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

5. Opatrovník žalovaného se k žalobě písemně vyjádřil v podání ze dne datum. Uvedl, že žalobce nedokládá, že by splnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvou o úvěru byla poskytnuta částka 351 805 Kč na konsolidaci úvěrů a půjček s tím, že na splacení dosavadních dluhů je určena částka 251 803 Kč. Žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného a tím je smlouva neplatná.

6. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Z listiny Žádost o poskytnutí úvěrového produktu) ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má povolení k trvalému pobytu, doklad je platný do datum, je podnikatelem a bydlí v nájmu. Jeho čistý měsíční příjem činí částka a bude doložen později. Za nájem platí částka, žádné další pravidelné výdaje nemá.

8. Z Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 ze dne datum soud zjistil, že základ daně žalovaného za rok 2022 činil částka.

9. Z listiny právnická osoba. „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl v žádosti příjem ve výši částka, což pracovník banky stanovil interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. Dále právnická osoba. ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení a z informací z Anonymizováno ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného. Z historie v interní evidenci klientů právnická osoba. ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, například záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení, atd. právnická osoba. stanovila životní výdaje žalovaného na částka. Žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. právnická osoba. dotazem do Anonymizováno a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnut kontokorentní úvěr v právnická osoba. s limitem částka a s orientační splátkou částka, revolvingový úvěr v právnická osoba. s limitem částka a s orientační splátkou částka, a úvěr pro fyzické osoby – hotovostní – PH v právnická osoba. se splátkou částka (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila částka. Nové splátkové zatížení tedy činilo částka. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo částka k pokrytí životních nákladů žalovaného.

10. Ze Smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela právnická osoba., IČO: IČO jako úvěrující banka a žalovaný jako úvěrovaný klient. právnická osoba poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 351 805 Kč, který pro žalovaného vedla na úvěrovém účtu č. č. účtu. Výše měsíční splátky byla stanovena na 5 833 Kč, a to vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, první splátka je datum a splatnost úvěru byla nejpozději do datum, kdy výše poslední splátky činí 4 377 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 13,99% ročně, když při řádném splácení a odpuštění splátek činí zvýhodněná úroková sazba 13,43% ročně. V době uzavření Smlouvy o úvěru je RPSN 15,48% a při řádném splácení a odpuštění splátek činí RPSN 14,88%. Cena za vyřízení úvěru činí 3 518 Kč.

11. Z přehledu předpisů a splátek a z Výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu za období od datum do datum a za období od datum do datum soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 351 805 Kč. Žalovaný zaplatil tyto částky: dne datum 3 518 Kč, dne datum 616 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč, dne datum 659 Kč, dne datum 5 833 Kč a dne datum 48,65 Kč.

12. Z listiny „Poslední výzva k úhradě dlužné částky“ ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba. vyzvala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 21 887 Kč, a to nejpozději do datum. V případě, že žalovaný dlužnou částku neuhradí, bude právnická osoba. po žalovaném požadovat okamžité splacení celého úvěru, jehož výše k datu datum činí 347 020 Kč.

13. Z listiny „Splaťte okamžitě celý dluh“ ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba rozhodla, že ode dne datum je celá zbývající částka 352 163 Kč splatná a tato částka od datum každý den narůstá o řádný úrok i úrok z prodlení.

14. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobcem jako postupníkem a společností právnická osoba. jako postupitelem dne datum. Z Přílohy č. číslo – Seznam pohledávek, ze dne datum soud zjistil, že se jedná i o pohledávku za žalovaným ve výši 365 349,44 Kč. Z Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba. potvrdila, že kupní cena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi postupitelem právnická osoba. a postupníkem Jméno žalobce. byla uhrazena v plné výši.

15. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobce informoval žalovaného, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávky s účinností od datum byla pohledávka za žalovaným v celkové výši 365 349,44 Kč postoupena na žalobce. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 365 349,44 Kč na bankovní účet číslo č. účtu, pod VS: var. symbol.

16. Z listiny „Informace o zpracování osobních údajů“ ze dne datum soud zjistil, že žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy č. číslo přešla na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 365 349,44 kč, která se skládá z jistiny ve výši 347 031 Kč, poplatků ve výši 5 131,35 Kč, úroku ve výši 6 709,20 Kč a úroku z prodlení ve výši 6 477,89 Kč.

17. Z dopisu ze dne datum, který zaslal žalobce žalovanému, soud zjistil, že žalobce eviduje za žalovaným jednu pohledávku, která mu byla postoupena ze společnosti právnická osoba., IČO: IČO. jedná se o pohledávku ze smlouvy č. číslo, která byla mezi právnická osoba. a žalovaným uzavřena dne datum. Žalobce požádal žalovaného o vyplnění přiloženého dotazníku ohledně zdrojů peněžních prostředků, zejména kontaktních údajů žalovaného, rodinných a majetkových poměrů žalovaného a měsíčních příjmů žalovaného, a to ve lhůtě do datum. Z Podacího lístku soud zjistil, že tato listina byla žalovanému zaslána doporučeným dopisem dne datum.

18. Z listiny „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne datum soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 377 226,31 Kč do datum. Pohledávka se skládá z jistiny úvěru ve výši 353 740,20 Kč, poplatků ve výši 5 131,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 459,09 Kč a úroku ve výši 5 895,67 Kč. Z Podacího lístku soud zjistil, že tato listina byla žalovanému zaslána doporučeným dopisem dne datum.

19. Z Výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 21915, soud zjistil, že předmětem podnikání žalobce je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

20. S ohledem na provedené dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, jak je podrobněji popsán shora. Jelikož jsou jednotlivé skutečnosti zjištěné soudem z provedených důkazů ve vzájemném souladu a neodporují si, odkazuje soud ohledně závěrů o skutkovém stavu věci na shora uvedené skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů.

21. Podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

22. Podle § 1725 NOZ je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

23. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

26. Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

27. Podle § 2049 NOZ zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

28. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

31. Dne datum byla mezi společností právnická osoba. a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 351 805 Kč. V řízení bylo prokázáno přehledem předpisů a splátek a Výpisem z úvěrového účtu č. č. účtu, že žalovaný předmětný úvěr v této výši čerpal a to dne datum ve výši 249 310,10 Kč a dne datum ve výši 102 494,90 Kč. Žalovaný byl povinen podle smluvních podmínek jej splatit v měsíčních splátkách způsobem ve smlouvě stanoveným. Žalovaný úvěr právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci, nesplatil ani přes několik upomínek. Pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobce na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

32. Soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne datum nebyla sjednána platně, tato smlouva je absolutně neplatná, tudíž nárok žalobce je třeba posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení.

33. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

34. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné, než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.

35. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

36. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

37. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

38. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Podle § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. V posuzovaném případě uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel (srovnej § 419 NOZ). Poskytnutý úvěr Smlouvy o úvěru ze dne datum je proto spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejedná se přitom o spotřebitelský úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Proto je třeba předmětnou smlouvu o úvěru posuzovat dle zákona o spotřebitelském úvěru jako spotřebitelský úvěr.

41. Soud se zabýval otázkou platnosti Smlouvy o úvěru ze dne datum ve smyslu § 580 a § 588 NOZ.

42. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s podnikatelem (profesionálem), a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 342/09, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 144/2009). Ochrana spotřebitele je rovněž celoevropským zájmem (srovnej čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ústavního soudu pod č. 130/2015; nález ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017).

43. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto je na věřiteli, aby schopnost dlužníka (spotřebitele) úvěr splácet náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, když zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srovnej například rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).

44. Dopady porušení povinnost poskytovatele úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit shodně posoudil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, který je použitelný i na projednávanou věc. Ústavní soud se v něm zabýval neplatností úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy v intencích exekučního řízení, když dospěl k závěru, že je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. Pakliže Ústavní soud v tomto nálezu zdůraznil, že ani v exekučním řízení, které je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva, nelze připustit, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil, je zcela zřejmé, že tyto závěry jsou tím spíše použitelné v řízení nalézacím. Je tudíž třeba vycházet z toho, že poskytovatel úvěru, kdy úvěrovaný je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

45. Při poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže věřitel rezignovat na prověřování schopnosti spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to i když chce prodlení s jejich vrácením spojit se smluvní sankcí.

46. Soud dospěl k závěru, že při uzavírání Smlouvy o úvěru ze dne datum žalobce, resp. jeho právní předchůdce, řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného.

47. Žalobce v doplnění žaloby ze dne datum uvedl, že žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, že má pravidelný měsíční příjem z osobního podnikání, jeho průměrný měsíční příjem činí částka, žalovaný je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost, a proto právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalobce v průběhu řízení předložil k důkazu Žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum, Posouzení úvěruschopnosti klienta zpracovaného právním předchůdcem žalobce a Přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období 2022.

48. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce rezignoval na prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Podle Smlouvy o úvěru ze dne datum byl žalovanému poskytnut úvěr tak, že poslední splátka úvěru měla být zaplacena dne datum. Přitom v Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum, ze které právní předchůdce žalobce vycházel, žalovaný (Anonymizováno státní příslušník) uvedl, že platnost jeho dokladu o povolení k pobytu na území České republiky vyprší dne datum. Již v tom bylo potenciální riziko, zda žalovaný bude úvěr řádně splácet po celou dobu, na kterou bylo splácení úvěru sjednáno. Naplnění tohoto rizika se potvrdilo tím, že o prodloužení povolení k pobytu, které vypršelo dne datum, žalovaný nepožádal a dne datum leteckou cestou překročil vnější hranice České republiky (odletěl) a od té doby místo jeho aktuálního pobytu není známo a splátky úvěru nebyly od této doby žalovaným spláceny.

49. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele sjednaný spotřebitelský úvěr pravidelně splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladem na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba na splácení úvěru.

50. Právní předchůdce žalobce vyšel z tvrzení žalovaného uvedeného v Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum, že má čistý měsíční příjem částka, když tuto částku právní předchůdce žalobce použil v Posouzení úvěruschopnosti klienta. V Posouzení úvěruschopnosti klienta právní předchůdce žalobce uvedl, že tento příjem pracovník banky stanovil interním výpočtem na základě doloženého daňového přiznání za poslední dostupné zdaňovací období. V Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2022 ze dne datum však žalovaný uvedl, že základ daně činí částka. Měsíční příjem žalovaného tak vychází na částka, nikoli na částka, z čehož vycházel právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

51. Pokud by žalobce, resp. jeho právní předchůdce, přistoupil k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nemohl by s nejvyšší mírou pravděpodobnosti s ním smlouvu o úvěru uzavřít, neboť výše uvedené skutečnosti objektivně vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet tak, jak bylo ve Smlouvě o úvěru uvedeno.

52. Uvedené okolnosti, za nichž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, způsobují její absolutní neplatnost pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 NOZ, ke které soud přihlédl i bez návrhu žalovaného. Tyto důvody neplatnosti se vztahují na smlouvu jako celek.

53. Žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši 351 805 Kč bez právního důvodu (na základě neplatné smlouvy) a tudíž se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil (§ 2991 odst. 2 NOZ). Toto bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vrátit (§ 2993 NOZ). Žalovaný již zaplatil žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, částku 94 411,65 Kč a je tudíž povinen žalobci zaplatit 257 393,35 Kč (351 805 Kč – 94 411,65 Kč = 257 393,35 Kč).

54. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, se dostává do prodlení tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl ochuzeným o plnění požádán (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4323/2010). V daném případě se žalovaný dostal do prodlení dnem následujícím po uplynutí lhůty, tedy od datum. Žalobce má proto podle § 1970 NOZ od uvedeného data na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

55. Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům soud pak ostatní nároky uplatněné žalobcem vůči žalovanému zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem II. výroku rozsudku.

56. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

57. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu toto rozhodnutí ukládá, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.