15 C 68/2021
č. j. 15 C 68/2021-27
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 7 vyhověl žalobě o náhradu za služby parkoviště. Soud uznal nárok na parkovné za období od 21. dne počátku účtu až do vyzvednutí vozidla. Nárok byl založen na právu žalobce k provozování střeženého parkoviště a na předchozím pravomocném rozsudku. Soud přiznal žalobci částku 41.700 Kč s úrokem a náhradu nákladů na právního zástupce ve výši 12.848,40 Kč.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen titul. jméno příjmení, advokátem, sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného, o zaplacení 41.700 Kč s příslušenstvím,
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 41.700 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení částku 12.848,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 8. 4. 2016 byl žalobcem proveden odtah motorového vozidla registrační značka, jehož provozovatelem byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozované žalobcem a vyzvednuto dne 3. 4. 2019. V souvislosti s technickým odtahem motorového vozidla žalovaného vznikl žalobci nárok jednak za odtah a za parkovné, přičemž pohledávka za odtah a parkovné za odpovídající období, tj od 8. 4. 2016 do 20. 12. 2016, byla žalobci přiznána pravomocným rozsudkem Obvodního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2017, č.j. číslo jednací.
2. Žalobce proto uplatňuje nárok na parkovné za období od 21. 12. 2016 do data vydání motorového vozidla, tj. dne 3. 4. 2019, což představuje 834 dní.
3. Platební rozkaz v předmětném řízení byl zrušen usnesením číslo jednací pro nedoručitelnost žalovanému s tím, že obsahovalo výzvu soudu ohledně možnosti projednání žaloby bez nařízení jednání s dovětkem, že nevyjádří-li se účastníci, má se za to, že účastníci s takovým postupem souhlasí. Žalovaný zůstal nečinný a k věci se nevyjádřil.
4. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali.
5. Soud z předložených listin zjistil následující. Z rozsudku Obvodního soudu ze dne 21. 9. 2017, č.j. číslo jednací, bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku ve výši 77.900 Kč s příslušenstvím z důvodu technického úkonu odtahu motorového vozidla poznávací značky registrační značka na základě protokolu o odtahu číslo. Tato částka sestávala z provedeného odtahu vyčísleném na částku 1.900 Kč, služby parkoviště (parkovné) za 1. den (den odtahu) až 3. den 250 Kč a za služby parkoviště (parkovné) za 4. a každý další i započatý den až do 180. dne přitažení vozidla na parkoviště částku 400 Kč, a 50 Kč za další započatý den od 181. dne až do vyzvednutí. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2017. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 41.700 Kč spočívající v náhradě za umístění vozidla na parkovišti, a to ode dne 21. 12. 2016 do 3. 4. 2019.
6. Na základě zjištěných skutečností zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce je dle ust. § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 131/2000 Sb.“), ve spojení s ust. § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 250/2000 Sb.“), ve spojení s ust. § 27 zákona č. 250/2000 Sb. a dále na základě zřizovací listiny příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy oprávněn k odstraňování silničních vozidel z příslušných místních komunikací, a to včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. S ohledem na rozsudek zdejšího soudu č.j. číslo jednací, soud proto vycházel toliko z onoho rozsudku a rovněž z předžalobní výzvy žalobce ze dne 25. 11. 2020, a to s ohledem na předmět řízení, kterým je úhrada dlužné částky za služby parkoviště (parkovné) za období od 12. 12. 2016 do 3. 4. 2019.
7. Dle nařízení hl. m. Prahy s účinností od 1. 4. 2013 vyplývá, že maximální cenou dle ust. § 2 odst. 3 písm. a) maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel 1. až 3. i jen započatý den činí 250 Kč/den; b) od 4. dne za každý i jen započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště činí částka 400 Kč/den; c) od 181. dne činí částky 50 Kč/den. Výměry jsou pak vydávány v souladu s ust. § 4 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a ve spojení s ust. § 44 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., dle kterého Rada hlavního města Prahy může v přenesené působnosti vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona nařízení hl. m. Prahy.
8. Vzhledem k tomu, že motorové vozidlo žalovaného bylo v období od 12. 12. 2016 do 3. 4. 2019 střeženo na parkovišti provozované žalobcem a k jeho vyzvednutí došlo až dne 3. 4. 2019, vznikl tak žalobci legitimní nárok na parkovné za toto období, tj. v rozsahu 834 dní, tedy v částce 41.700 Kč (834 dní x 50 Kč), soud proto nároku žalobce zcela vyhověl, rovněž přiznal žalobci i zákonný úrok dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jehož výše vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb.
9. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.668 Kč a nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 2.780 Kč dle ust. § 7 AT. Právní zástupce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí a sepsání žaloby, předžalobní výzvu), proto mu náleží odměna ve výši 8.340 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 900 Kč za tyto 3 úkony dle § 13 odst. 3 AT, zvýšené o 21 % DPH, tj. o částku 1 940,40 Kč Celkem soud přiznal na náhradě nákladů částku 12.848,40 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
10. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který jej má povinnost doručit. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.