15 C 68/2021
č. j. 15 C 68/2021-27
V PLATNOSTICitované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 149 § 160
- o cenách, 526/1990 Sb. — § 10
- České národní rady o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, 265/1991 Sb. — § 4
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 13
- o hlavním městě Praze, 131/2000 Sb. — § 44 § 59
- o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, 250/2000 Sb. — § 23 § 27
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr Ivou Kaňákovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen titul . jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení 41.700 Kč s příslušenstvím,
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41.700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 41.700 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení částku 12.848,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 8. 4. 2016 byl žalobcem proveden odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozované žalobcem a vyzvednuto dne 3. 4. 2019. V souvislosti s technickým odtahem motorového vozidla žalovaného vznikl žalobci nárok jednak za odtah a za parkovné, přičemž pohledávka za odtah a parkovné za odpovídající období, tj od 8. 4. 2016 do 20. 12. 2016, byla žalobci přiznána pravomocným rozsudkem Obvodního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2017, č.j. [číslo jednací].
2. Žalobce proto uplatňuje nárok na parkovné za období od 21. 12. 2016 do data vydání motorového vozidla, tj. dne 3. 4. 2019, což představuje 834 dní.
3. Platební rozkaz v předmětném řízení byl zrušen usnesením [číslo jednací] pro nedoručitelnost žalovanému s tím, že obsahovalo výzvu soudu ohledně možnosti projednání žaloby bez nařízení jednání s dovětkem, že nevyjádří-li se účastníci, má se za to, že účastníci s takovým postupem souhlasí. Žalovaný zůstal nečinný a k věci se nevyjádřil.
4. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci řízení dali najevo souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu obsahující poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, nereagovali.
5. Soud z předložených listin zjistil následující. Z rozsudku Obvodního soudu ze dne 21. 9. 2017, č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku ve výši 77.900 Kč s příslušenstvím z důvodu technického úkonu odtahu motorového vozidla poznávací značky [registrační značka] na základě protokolu o odtahu [číslo]. Tato částka sestávala z provedeného odtahu vyčísleném na částku 1.900 Kč, služby parkoviště (parkovné) za 1. den (den odtahu) až 3. den 250 Kč a za služby parkoviště (parkovné) za 4. a každý další i započatý den až do 180. dne přitažení vozidla na parkoviště částku 400 Kč, a 50 Kč za další započatý den od 181. dne až do vyzvednutí. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 25. 10. 2017. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 41.700 Kč spočívající v náhradě za umístění vozidla na parkovišti, a to ode dne 21. 12. 2016 do 3. 4. 2019.
6. Na základě zjištěných skutečností zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce je dle ust. § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 131/2000 Sb.“), ve spojení s ust. § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,, zákon č. 250/2000 Sb.“), ve spojení s ust. § 27 zákona č. 250/2000 Sb. a dále na základě zřizovací listiny příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy oprávněn k odstraňování silničních vozidel z příslušných místních komunikací, a to včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. S ohledem na rozsudek zdejšího soudu č.j. [číslo jednací], soud proto vycházel toliko z onoho rozsudku a rovněž z předžalobní výzvy žalobce ze dne 25. 11. 2020, a to s ohledem na předmět řízení, kterým je úhrada dlužné částky za služby parkoviště (parkovné) za období od 12. 12. 2016 do 3. 4. 2019.
7. Dle nařízení hl. m. Prahy s účinností od 1. 4. 2013 vyplývá, že maximální cenou dle ust. § 2 odst. 3 písm. a) maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel 1. až 3. i jen započatý den činí 250 Kč/den; b) od 4. dne za každý i jen započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště činí částka 400 Kč/den; c) od 181. dne činí částky 50 Kč/den. Výměry jsou pak vydávány v souladu s ust. § 4 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ust. § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a ve spojení s ust. § 44 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., dle kterého Rada hlavního města Prahy může v přenesené působnosti vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona nařízení hl. m. Prahy.
8. Vzhledem k tomu, že motorové vozidlo žalovaného bylo v období od 12. 12. 2016 do 3. 4. 2019 střeženo na parkovišti provozované žalobcem a k jeho vyzvednutí došlo až dne 3. 4. 2019, vznikl tak žalobci legitimní nárok na parkovné za toto období, tj. v rozsahu 834 dní, tedy v částce 41.700 Kč (834 dní x 50 Kč), soud proto nároku žalobce zcela vyhověl, rovněž přiznal žalobci i zákonný úrok dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jehož výše vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb.
9. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci samé byl zcela úspěšný žalobce. Náhrada sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.668 Kč a nákladů právního zastoupení. Pro výpočet odměny právního zástupce soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen,,AT“), kdy za jeden úkon právnímu zástupci žalobce náleží odměna ve výši 2.780 Kč dle ust. § 7 AT. Právní zástupce učinil celkem 3 úkony právní služby (převzetí a sepsání žaloby, předžalobní výzvu), proto mu náleží odměna ve výši 8.340 Kč, spolu s režijní náhradou ve výši 900 Kč za tyto 3 úkony dle § 13 odst. 3 AT, zvýšené o 21 % DPH, tj. o částku 1 940,40 Kč Celkem soud přiznal na náhradě nákladů částku 12.848,40 Kč. Platební místo je určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
10. Lhůta k plnění je stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.