15 C 69/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobkyně celé jméno žalobkyně , datum narození , bytem adresa , právně zastoupeného tituly jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , proti žalovanému země anonymizováno stát. instituce , IČO , sídlem adresa žalované , za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného územní celek , IČO , sídlem ulice anonymizováno . příjmení číslo , PSČ obec , o náhradu škody způsobenou nezákonným přestupkovým řízením dle zákona č. 82/1998 Sb. <b>I. Žaloba s tím, že žalobkyni se přiznává náhrada škody ve výši 10 023,64 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Na náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Náhrada nákladů řízení se vedlejšímu účastníku řízení na straně žalovaného vůči žalobkyni nepřiznává.</b> Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 20. 5. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 10 023,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že byla prověřována na základě trestního oznámení ze dne 11. 1. 2021, které učinila [tituly] [jméno] [příjmení], která shledávala spáchání trestného činu pomluvy v jednání žalobkyně, která zveřejnila do skupiny na sociální síti Facebook„ [příspěvek] [role v řízení] [anonymizováno 10 slov] [role v řízení] [anonymizováno 11 slov]:„ Že by ji neošetřila a nechala na zánět zemřít“. Toto na základě předchozího jednání oznamovatelky, která odmítala ošetřit žalobkyni se zdravotními potížemi, a to z důvodu toho, že oznamovatelka jako nezbytné pro vyšetření stanovila podmínku podstoupit antigenní test. Ze skutku popsaného výše nebylo Policií České republiky, obvodní oddělení [obec], shledáno naplnění žádné skutkové podstaty trestného činu a z tohoto důvodu došlo k postoupení věci Magistrátu města Prostějov k prověření, zda se nejedná o spáchání přestupku. Správní orgán došel k závěru, že:„ Jednání obviněných nemůže být přestupkem, neboť nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty přestupku, a to úmyslu“ a přestupkové řízení bylo usnesením ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. [spisová značka] [číslo] Kol., zastaveno dle § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky. Žalobkyně byla nucena pro řádnou ochranu svých práv během přestupkového řízení vyhledat právní pomoc, čímž jí vznikla škoda v podobě vynaložených nákladů na právní služby v celkové výši 10 023,64 Kč. Žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody u žalovaného žádostí ze dne 7. 10. 2021. Žalovaný přípisem ze dne 30. 12. 2021 oznámil žalobkyni, že žádosti nebylo vyhověno, neboť žadatelka si dobrovolně zvolila zástupce z řad advokátů, a musela tak vědět, že za jeho služby bude muset zaplatit a náhrada těchto nákladů ze strany státu je na místě, pouze pokud by přestupkové řízení bylo vedeno nezákonně, což v tomto případě nebylo prokázáno. Žalobkyně dále uvedla, že přestupkové řízení bylo od počátku vedeno nezákonně, když uvedené jednání ani nemohlo naplnit skutkovou podstatu jakéhokoli přestupku. Jednalo se o naplnění práva žalobkyně na svobodu projevu, tato sdělovala pouze pravdivé údaje bez vulgarismů a nejednalo se tedy o hrubé jednání v jakékoli možné podobě. V dané věci pochybil i policejní orgán, který vůbec neměl věc postoupit přestupkové komisi, ale měl rozhodnout o jejím odložení. Pokud přestupkové řízení bylo vedeno nezákonně, nehraje roli, zda by žalobkyně zastavení řízení dosáhla i bez právního zastoupení, či nikoli. Žalovaný uvedl, že žaloba není důvodná. Dále uvedl, že přestupkové řízení se zásadně liší od trestního řízení v tom, že před jeho zahájením nemá přestupkový orgán možnost provádět prověřování a pokud skutečnosti nasvědčují, že k přestupkovému jednání došlo, nelze postupovat jinak, než přestupkové řízení zahájit, zvlášť pokud oznámení o přestupku pochází od Policie České republiky. Dále žalovaný uvedl, že ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.“) výslovně vylučuje náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu, a tedy i žalobkyní původně požadovanou náhradu ve výši 3 146 Kč, kterou žalobkyně nadále uplatňuje, nyní už jako součást náhrady nákladů právního zastoupení. Dále žalovaný navrhl, aby do řízení vstoupil vedlejší účastník na straně žalovaného Statutární město Prostějov, a to z důvodu, pokud by žalovanému bylo soudem uloženo žalobci plnit, vznikl by mu tímto plněním regresní nárok podle § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Podáním ze dne 2. 8. 2022 oznámilo Statutární město Prostějov, že souhlasí se svým vstupem do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného. Vedlejší účastník na straně žalovaného k žalobě uvedl, že zahájení přestupkového řízení, které bylo následně po provedeném dokazování zastaveno, nelze považovat za nezákonný postup správního orgánu. Správní orgán před zahájením přestupkového řízení nemá možnost provádět prověřování, jako například orgány činné v trestním řízení, a pokud skutečnosti nasvědčují, že k přestupkovému jednání došlo, nelze postupovat jinak, než přestupkové řízení zahájit, zvlášť pokud oznámení o přestupku bylo správnímu orgánu předáno od Policie České republiky Vedlejší účastník na straně žalovaného nárok uplatněný žalobou neuznává ani co do důvodu ani co do výše a navrhl žalobu zamítnout. Soud provedl důkaz listinami, a to spisem správního orgánu – Statutární město Prostějov, sp. zn. [spisová značka], ze kterých zjistil: Dne 11. 1. 2021 podala paní [tituly] [jméno] [příjmení] na žalobkyni a paní [jméno] [příjmení] na Policii České republiky, Krajské ředitelství Olomouckého kraje, Obvodní oddělení Prostějov, trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizích práv dle ustanovení § 181 trestního zákoníku. Dne 14. 1. 2021 podala paní [tituly] [jméno] [příjmení] prostřednictvím své právní zástupkyně doplnění výše uvedeného trestního oznámení. K tomu doplnila veřejnou diskusi na sociální síti Facebook ohledně příspěvku žalobkyně týkající se osoby [tituly] [příjmení]. Z úředního záznamu o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 11. 1. 2021 soud zjistil, že pracuje jako asistent zubního lékaře v zubní ordinaci [titul] [příjmení], popsal průběh vyšetření žalobkyně [titul] [příjmení] i jejich následný telefonický rozhovor a uvedl, že si vytiskl konverzaci na Facebooku vztahující se k příspěvku žalobkyně na Facebooku, ve kterém žalobkyně uvedla, že by ji [titul] [příjmení] nechala umřít třeba na zánět. Dále soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 1. v 14:01 hodin umístila na Facebook příspěvek, ve kterém je mimo jiné uvedeno že se odmítla podrobit trestu na covid a vyslovuje domněnku, že kdyby byla pozitivní, jestli by jí zubní lékařka nechala umřít třeba na zánět a dále v příspěvku uvedla, že pokud zubní lékařka testuje pacienty na covid 19, asi jí za to platí víc. K příspěvku přiložila fotografii z dveří zubní ordinace s poznámkou,„ (jméno doktorky jsem schválně zneviditelnila, důvod může být všem jasný)“. Z fotografie uvedené v příspěvku žalobkyně na Facebooku z dveří zubní ordinace soud zjistil, že je na ní text„ Vážení pacienti, ordinace [tituly] [jméno] [příjmení] se zapojila do iniciativy LPČ (Lékaři pomáhají Česku). Před ošetřením v zubní ordinaci bude proveden antigenní test (odběr výtěrem z nosohltanu), jeho výsledek dostanete v písemné podobě pro [příjmení] další potřebu. Prosíme Vás o sdělení, pokud jste onemocnění virem Covid 19 již prodělali, nebo v uplynulých pěti dnech byli testováni na jiném pracovišti. V těchto případech testováni nebudete. Děkujeme Vám za pochopení a spolupráci.“ Listina je opatřena razítkem a podpisem zubní lékařky. Dále soud zjistil, že stejný příspěvek zveřejnila na Facebooku i paní [jméno] [příjmení]. Z úředního záznamu o podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze dne 11. 1. 2021 soud zjistil, že je zubní lékařkou, která dne 5. 1. 2021 provedla žalobkyni stomatologické ošetření, když tato předtím odmítla antigenní test na covid 19 a dohodla se s ní na dalším ošetření dne 8. 1. 2021. Dne 6. 1. 2021 žalobkyně telefonovala s [titul] [příjmení], ptala se jí, zda jí v pátek neošetří, pokud nepodstoupí antigenní test na covid 19, [titul] [příjmení] žalobkyni řekla, že akutní ošetření poskytne každému pacientovi vždy a žalobkyně na to reagovala, že si domluvila ošetření na jiném pracovišti [název] [anonymizováno] [příjmení] následně po dohodě s žalobkyní ukončila její registraci ve své zubní ordinaci z důvodu, že žalobkyně přechází k jinému lékaři. Dne 11. 1. 2021 [titul] [příjmení] zjistila, že žalobkyně vložila na sociální síť Facebook příspěvek, který ji hrubě uráží a poškozuje ji i profesně, neboť v příspěvku je uvedeno, že by zubní lékařka žalobkyni neošetřila a na zánět ji nechala umřít. Po zveřejnění tohoto příspěvku ukončila registraci v ordinaci [titul] [příjmení] paní [jméno] [příjmení] s celou svojí rodinou, která vyjádřila spokojenost s dosavadní péčí zubní lékařky, ale vyjádřila nesouhlas s prováděním antigenních testů covid 19. Následně dne 11. 1. 2021 [titul] [příjmení] zjistila, že paní [příjmení] na Facebooku šíří hanlivý příspěvek vytvořený žalobkyní. Příspěvek žalobkyně byl dne 11. 1. 2021 do cca 11:00 hodin sdílen 164x a přibylo k němu i 258 hanlivých komentářů, v nichž byly opakovaně údaje o jménu, titulech [titul] [příjmení] a její adresa. Podáním Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Obvodní oddělení Prostějov 1, [číslo jednací] [číslo] ze dne 15. 1. 2021 bylo správnímu orgánu Statutární město Prostějov, Magistrát města Prostějova, odbor občanských záležitostí, přestupkové oddělení, zasláno Oznámení o přestupku žalobkyně a [jméno] [příjmení], které jsou podezřelé z přestupku na úseku proti občanskému soužití podle § 7/1a) zákona č. 251/2016 Sb. tím, že podezřelá žalobkyně napsala na svém profilu Facebook text„ že by ji neošetřila ([titul] [příjmení]) a nechala na zánět zemřít“ a podezřelá [příjmení] na svém profilu Facebook tento text nadále rozšiřuje. Dále soud zjistil, že žalobkyně byla dne 7. 1. 2021, 8. 1. 2021 a 11. 1. 2021 ošetřena jako neregistrovaný pacient u zubního lékaře [titul] [jméno] [příjmení] a následně dne 3. 3. 2021 byla u tohoto zubního lékaře ošetřena již jako registrovaný pacient. Z vyjádření žalobkyně ze dne 22. 3. 2021 soud zjistil, že dne 4. 1. 2021 telefonicky kontaktovala [titul] [příjmení] z důvodu silných bolestí, termín jí byl zubní lékařkou stanoven na 5. 1. 2021 v 8.00 hodin. Po té, co se žalobkyně dostavila do ordinace, si na dveřích přečetla, že v zubní ordinaci bude proveden antigenní test. Tomu žalobkyně nevěnovala pozornost. Následně se [titul] [příjmení] obrátila na žalobkyni s dotazem, zda v nedávné době byla testována na covid 19 či toto onemocnění prodělala. Po negativní odpovědi [titul] [příjmení] žalobkyni požádala, zda ji může test provést. Dne 11. 1. 2021 kontaktovala žalobkyni právní zástupkyně [titul] [příjmení] s tím, aby okamžitě odstranila svůj příspěvek na Facebooku. Na to žalobkyně reagovala tak, že ji [titul] [příjmení] neošetřila při akutních bolestech a následně příspěvek smazala. Dále soud zjistil, že žalobkyně se dne 25. 5. 2021 obrátila na Revizní komisi Oblastní stomatologické komory Prostějov se stížností na členku ČSK [tituly] [jméno] [příjmení], podle které tato zubní lékařka ve své ordinaci na adrese [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a) dne 5. 1. 2021 neodborně vyšetřila žalobkyni, kdy nevyužila všechny možné prostředky k vyhodnocení akutního stavu a nezabývala se dostatečně zdravotním stavem žalobkyně, b) sdělila žalobkyni, že dne 8. 1. 2021 provede ošetření, respektive extrakci nesprávného zubu 36, pouze pod podmínkou podstoupení antigenního testu, když podle žalobkyně na ni lékařka vyvíjela nátlak, aby testování podstoupila, c) vystavila žalobkyni neprofesionálnímu jednání, které spočívalo ve výsměchu a psychickému nátlaku, aby si žalobkyně své rozhodnutí, že si stěr z nosu provede sama, rozmyslela a d) dopustila se neetického jednání vůči žalobkyni, když se jí v čekárně plné pacientů zeptala, jak zvládne ošetření zubu, když se bojí antigenního testu, což se žalobkyně velmi dotklo a cítila se poníženě. Žalobkyně testování odmítla, a byla tak nucena vyhledat lékařskou péči v jiném zdravotnickém zařízení, kde byla dne 7. 1. 2021 ošetřena s potvrzením, že se jednalo o akutní zánět. Následkem neposkytnutí urychlené akutní péče a neodborně provedeného vyšetření má žalobkyně stále zdravotní problémy, které vyvrcholí extrakcí zubu 36. Revizní komise Oblastní stomatologické komory Prostějov věc dne 15. 7. 2021 odložila s tím, že žalobkyně byla u [titul] [příjmení] ošetřena dne 5. 1. 2021 a byla poučena, že se má dostavit na následující ošetření dne 8. 1. 2021, při zhoršení příznaků okamžitě. Žalobkyně sama zrušila svoji návštěvu dne 6. 1. 2021. Tvrzení, že žalobkyně byla nucena vyhledat pomoc jiného lékaře, považuje Komise za nepravdivé. Stejně tak Komise považuje za nepravdivé, že další ošetření bylo podmíněno antigenním testem. Komise dále konstatovala, že nebylo prokázáno ani neetické, ani neprofesionální jednání [titul] [příjmení] a dle svědectví a dokumentace jednoznačně vyplývá, že [titul] [příjmení] postupovala ve prospěch žalobkyně. Proto Komise odložila stížnost žalobkyně jako nedůvodnou. Dne 2. 7. 2019 vydal správní orgán – Statutární město Prostějov, Komise pro projednávání přestupků (dále jen„ správní orgán“) usnesení [číslo jednací], jímž řízení ve věci přestupku žalobkyně proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 251/2016 Sb.“) ve smyslu § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 250/2016 Sb.“) zastavil, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem. Rozhodnutí nabylo právní moci ze dne 10. 9. 2021. Žalobkyně uplatňuje po žalovaném náhradu škody v podobě vynaložených nákladů na právní služby, které spočívají v převzetí právního zastoupení, poradě s žalobkyní dne 29. 3. 2021, účasti na jednání přestupkové komise dne 30. 3. 2021, písemném vyjádření ze dne 7. 4. 2021, poradě s žalobkyní dne 3. 8. 2021 a účasti na jednání přestupkové komise dne 5. 8. 2021, dále se jedná o náklady na cestovné právního zástupce žalobkyně z Olomouce do Prostějova a zpět dne 30. 3. 2021 a 5. 8. 2021 a DPH. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle § 13 odst. 1,2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Poškozený může uplatnit náhradu náklad řízení jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení, Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 79 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 9. ledna 2017, č.j. [číslo jednací] uvedl, že soud nemůže odkazovat na závěry učiněné správním orgánem v rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku, aniž by je podrobil kritickému zkoumání v rámci volného hodnocení důkazů. Soud není vázán rozhodnutím jiného orgánu o zastavení přestupkového řízení, takže i když musí přihlédnout k průběhu a důkazům provedeným ve správním řízení, může dojít v oprávněném případu k závěru, že skutek tvrzený jako přestupek byl skutečně spáchán, byť z důvodů správního uvážení nebyl skutek prokázán v řízení o přestupku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se žalobkyně přestupku dopustila. Jak vyplývá z příspěvku na sociální síti Facebook, který žalobkyně zveřejnila dne 9. 1. 2021 ve 14:01 hodin, žalobkyně sděluje, že ji zubní lékařka bez testu nemůže ošetřit a má si do pátku rozmyslet, jestli ji to vážně tak bolí, když se bojí covid testu. Dále vyslovuje domněnku a klade si otázku, že kdyby byla žalobkyně pozitivní, nechala by (zubní lékařka) ji umřít třeba na zánět? Dále vyslovuje domněnku, že lékařce platí víc, když dělá pacientům testy na covid 19. I když žalobkyně v příspěvku uvádí, že„ jméno doktorky jsem schválně zneviditelnila“, pak z fotografie vztahující se k tomuto příspěvku jednoznačně vyplývá, že jméno zubní lékařky [tituly] [jméno] [příjmení] zneviditelněno není a na razítku je adresa zubní ordinace. Pod příspěvkem žalobkyně na Facebooku je rozsáhlá diskuse, kfe pisatelé uvádějí, že příspěvek šíří, a to i do zahraničí, reakce jsou vesměs negativní, pisatelé na adresu lékařky používají nevhodné výrazy, jako např.„ to není normální doktorka, ale normální prostitutka“,„ ta by měla vrátit lékařský diplom“,„ že se paní doktorka nestydí“,„ hodně jejích známých se teď dozvědělo, že se chová jak hyena, to ji muselo naštvat strašně“,„ ona vás v podstatě vydírala“, sama žalobkyně v diskusi pod příspěvkem uvedla„ odpadky se vynesly samy…“. Pokud se týká posouzení lékařského zubního ošetření žalobkyně lékařkou [titul] [příjmení] a jejího postupu vůči žalobkyni, zde soud vychází ze stanoviska České stomatologické komory [číslo jednací] ze dne 15. 7. 2021, ve kterém Revizní komise Oblastní stomatologické komory Prostějov posuzovala stížnost žalobkyně na postup zubní lékařky [titul] [příjmení] a kvalitu ošetření a dospěla k závěru, že stížnost žalobkyně je nedůvodná a naopak postup [titul] [příjmení] vůči žalobkyni byl vyhodnocen jako postup v její prospěch. Revizní komise výslovně uvedla, že tvrzení žalobkyně, že [titul] [příjmení] podmiňovala ošetření žalobkyně antigenním testem či to, že z důvodu postoje lékařky byla žalobkyně nucena vyhledat jiného zubního lékaře, považuje za nepravdivé. Policie České republiky oznámila dne 15. 1. 2021 Statutárnímu městu Prostějov přestupek žalobkyně a [jméno] [příjmení], které jsou podezřelé z přestupku na úseku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb. Správní orgán pak bez jakéhokoli odůvodnění vedl s žalobkyní řízení o přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb. fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě uráží. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání. V ustanovení § 7 zákona č. 251/2016 Sb. jsou definovány přestupky, které reaguji na některé konfliktní situace v mezilidských vztazích. Po subjektivní stránce je pouze u přestupku fyzické osoby v § 7 odst. 1 písm. c) zapotřebí úmyslného zavinění. U ostatních přestupků fyzických osob postačí zavinění z nedbalosti. Soud posuzoval, zda se žalobkyně dopustila přestupku podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., když takto přestupek správnímu orgánu oznámil policejní orgán. Právo na čest má každá fyzická osoba. Zesměšněním nebo urážkou v obecné rovině se rozumí jakýkoliv akt, který si klade za cíl ponížit důstojnost, vážnost či prestiž člověka v očích ostatních. Urážkou tak v materiálním slova smyslu může být i pomluva, vyvolá-li to závažné difamační účinky. Může jít o obviňování z nemravného nebo nečestného jednání. Zesměšnění (posměch) vede především ke snížení schopností jedince pohledem zvenčí. Z hlediska naplnění skutkové podstaty není rozhodující forma sdělení urážky. Urážka může být učiněna ústně, písemně, elektronicky (například e-mailem nebo prostřednictvím sociální sítě Facebook; k povaze Facebooku viz. [ústavní nález]). Není rozhodující, kdy a kde k urážce dojde, zda na veřejnosti nebo v soukromí, a před kým se tak stane. Uražená osoba ani nemusí být spáchání přítomna. Podstatné dle NSS 2 As 60/2006 je, že pojmovým znakem přestupku není pronesení hanlivého výroku před větším množstvím lidí, je jím však skutečnost, že se jedná o výrok urážlivý nebo zesměšňující a dále povědomost pachatele o tom, že se v dané situaci a v dané skupině obyvatel, tedy v celkovém společenském kontextu, jedná o výrok hanlivý (pejorativní). V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu nelze přestupek ublížení na cti posuzovat jako přestupek trvající, neboť jeho zákonným znakem není udržování protiprávního stavu. Pro takový závěr svědčí jak výklad gramatický, tak i logický (viz NSS 6 As 57/2012). Žalobkyně umístila na sociální síť Facebook svůj příspěvek do skupiny s názvem„ [příspěvek] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov]“. Vzhledem k názvu skupiny, jejímiž členy jsou podle tohoto názvu s vysokou mírou pravděpodobnosti především osoby mající k testování a očkování proti covid 19 negativní postoj, si žalobkyně mohla být vědoma a s vysokou mírou pravděpodobnosti i vědoma byla, že uveřejnění příspěvku s výše uvedeným obsahem v takové skupině vyvolá negativní reakce vůči osobě (zubní lékařce [titul] [příjmení]), která je v příspěvku zmiňována. Toto se také stalo, kdy někteří diskutující používali vůči lékařce nevhodné výrazy, jak je výše uvedeno a i sama žalobkyně se v tomto směru aktivně do diskuse pod příspěvkem zapojila, když použila slova„ odpadky se vynesly samy…“, což vzhledem ke kontextu příspěvku a diskuse lze pochopit tak, že slovem odpadky je označována zubní lékařka [titul] [příjmení]. Pokud žalobkyně k příspěvku umístila i fotografii letáku pověšeného v ordinaci [titul] [příjmení], kde je uvedeno jméno zubní lékařky a na razítku i adresa ordinace, pak si musela být vědoma, že tyto údaje zubní lékařky se rozšíří ve veřejném prostoru v negativním kontextu, což se také stalo. Zveřejnění příspěvku mělo nepochybně i negativní dopad na profesní činnost zubní lékařky, když se od ní pacienti odhlašovali, například rodina paní [příjmení]. Navíc vzal soud s ohledem na výše pro vedené dokazování za prokázané, že některé údaje uveřejněné v příspěvku žalobkyně na Facebooku, byly nepravdivé (například nutnost vyhledání ošetření u jiného lékaře, nucení žalobkyně k antigennímu testu, když v opačném případě nebude zubní lékařkou ošetřena) či hrubě urážející a dehonestující, že by žalobkyni lékařka nechala zemřít na zánět. I když žalobkyně tvrdí, že příspěvkem nechtěla [titul] [příjmení] poškodit, pouze ukázat na její praktiky a kvalitu, pak soud k tomu dodává, že údajné praktiky a nekvalitní neodborná péče zubní lékařky, které žalobkyně popisovala ve svém příspěvku na Facebooku, nebyly v řízení prokázány, a naopak odborným orgánem České stomatologické komory byly odmítnuty. Dále soud dodává, že žalobkyně si musela být vědoma, že pokud takový příspěvek na sociální síti Facebook uveřejní, vyvolá bezpochyby u určité části diskutujících negativní reakce, které mohou ve svém důsledku zubní lékařku poškodit nejen v osobním životě (urážlivé výrazy) ale i profesně (odhlášení z registrace u této zubní lékařky). V daném případě na straně žalobkyně postačí nedbalostní zavinění, nikoli úmyslné zavinění, což se také stalo. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně se přestupku dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., když takto přestupek správnímu orgánu oznámil policejní orgán, dopustila, když o [titul] [příjmení] na sociální síti Facebook uvedla informace, které se ukázaly nepravdivými a ve svém důsledku poškodily žalobkyni na cti jak v jejím osobním životě tak v její profesi. I když správní orgán řízení o přestupku zastavil s odůvodněním, že skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem, když přestupkové řízení vedl o přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c), bod 4, aniž by zdůvodnil, proč vedl řízení o jiném přestupku než o tom, který mu oznámil policejní orgán, soud I. stupně dle výše citovaného rozhodnutí Městského soudu v Praze není vázán rozhodnutím jiného orgánu o zastavení přestupkového řízení, takže i když musí přihlédnout k průběhu a důkazům provedeným ve správním řízení, může dojít v oprávněném případu k závěru, že skutek tvrzený jako přestupek byl skutečně spáchán, byť z důvodů správního uvážení nebyl skutek prokázán v řízení o přestupku. Pro vznik nároku na náhradu škody z titulu vydání nezákonného rozhodnutí podle § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. je naplnění všech podmínek stanovených tímto zákonem, tedy a) pravomocné rozhodnutí orgánu státu zrušené či změněné pro nezákonnost, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi zrušeným či změněným nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou. Žalobkyně uvádí, že přestupkové řízení bylo vedeno nezákonně, když jednání žalobkyně nemohlo naplnit skutkovou podstatu jakéhokoli přestupku. Policejní orgán vůbec neměl věc postoupit přestupkové komisi, ale měl rozhodnout o jejím odložení. Podle § 74 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb. orgán policie a) věc předá příslušnému orgánu, jde-li o jednání, které má znaky přestupku, nebo nasvědčují-li zjištění skutečnosti, že jde o trestný čin, nebo b) věc odloží, není-li dáno podezření z přestupku nebo nelze-li přestupek projednat, anebo nezjistí-li do 30 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující podezření, že jej spáchala určitá osoba; pominou-li důvody odložení, věc oznámí, není-li na místě věc vyřídit jinak. Odložení dle § 74 odst. 3 písm. b) orgánem policie přichází v úvahu pouze tehdy, není-li vůbec dáno podezření ze spáchání přestupku. Policie ČR k tomuto závěru nedošla a proto v souladu s ustanovením § 74 odst. 3 písm. a) věc předala příslušnému orgánu – Statutárnímu městu Prostějov. Ve věci bylo Statutárním městem Prostějov vydáno dne 5. 8. 2021, [číslo jednací] 16a usnesení o zastavení řízení podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., neboť skutek o němž se vedlo řízení, není přestupkem. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 9. 2021. Toto rozhodnutí však není ve smyslu § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. nezákonné, neboť nebylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že se správní orgán nedopustil žádného pochybení, resp. nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., který by měl za následek vznik žalobcem tvrzené škody. Správnímu orgánu byl přestupek dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb. oznámen Policií České republiky a správní orgán tak byl povinen zahájit řízení o přestupku a postupovat v řízení z moci úřední (§ 78 zákona č. 250/2016 Sb.). Po té, co správní orgán obdržel od Policie České republiky oznámení přestupku, dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro odložení věci dle § 76 zákona č. 250/2016 Sb., zahájil správní řízení a prováděl dokazování. Správní orgán dospěl po provedeném dokazování k závěru, že skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem a řízení bylo zastaveno. Správní orgán před zahájením přestupkového řízení nemá možnost na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení provádět prověřování. Pokud skutečnost nasvědčují, že k přestupkovému jednání došlo, což nastalo i v projednávaném případě, nemůže správní orgán postupovat jinak, než zahájit řízení o přestupku. Takovou skutečností je nepochybně oznámení přestupku, které správnímu orgánu zaslala Policie České republiky. Ústavní soud v Nálezu sp. zn. [ústavní nález] ze dne 3. 9. 2019 se zabývá situací, kdy v důsledku procesních pochybení správních orgánů nedošlo k vydání meritorního rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud zdůraznil, že každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, není možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí, zakládající bez dalšího odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb.. V projednávané věci však k žádným procesním pochybením správního orgánu nedošlo. Soud dodává, že podle § 79 odst. 3 správního řádu si účastník správního řízení nese své náklady sám, tedy i náklady, které mu vzniknou v souvislosti s jeho právním zastoupením v řízení o přestupku. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nejsou splněny všechny zákonné předpoklady pro náhradu škody ve smyslu § 7 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., kdy neexistuje nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup orgánu státu, soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši tří paušálů po 300 Kč (vyjádření k žalobě, jednání před soudem dne 26. 9. 2022 a příprava na toto jednání) dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalovaný nebyl v řízení zastoupen právním zástupcem. Lhůtu k plnění – náhrady nákladů řízení – stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody. Vedlejší účastník řízení na straně žalovaného, který byl v řízení plně úspěšný, a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by mu příslušel nárok na náhradu nákladů řízení, se náhrady nákladů řízení proti žalobkyni výslovně vzdal, a proto soud rozhodl, že náhrada nákladů řízení se vedlejšímu účastníkovi řízení na straně žalovaného vůči žalobkyni nepřiznává.