15 C 79/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce právnická osoba , IČO , sídlem adresa , PSČ obec a číslo , právně zastoupeného titul jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , proti žalovanému celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , IČO , právně zastoupenému titul jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa , o zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 350 000 Kč od 2. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Na náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 60 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.</b> Žalobou doručenou tomuto soudu dne 15. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 350 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že v průběhu ledna 2021 uzavřel s žalovaným ústní dohodu, na základě které se žalovaný zavázal uzavírat pro žalobce„ Smlouvy o spolupráci“ s třetími subjekty (novými klienty žalobce), coby vlastníky technické infrastruktury, jejichž předmětem bylo poskytnutí údajů o poloze jejich sítí, podmínkách napojení, ochrany, včetně dalších údajů nezbytných pro projektovou činnost, provedení stavby a další činnost žalobce. Mezi účastníky bylo odsouhlaseno, že minimální počet takto uzavřených smluv bude 6 smluv za jeden kalendářní měsíc. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že v případě, že žalovaný uzavře v kalendářním měsíci minimálně 6 smluv, vznikne žalovanému nárok na odměnu za uzavření smlouvy ve výši 10 000 Kč za každou jednu uzavřenou smlouvu v daném měsíci. Pro případ, že by v kalendářním měsíci nedošlo k uzavření minimálního počtu 6 smluv, bylo mezi účastníky ujednáno, že v takovém případě žalovanému nárok na odměnu za uzavření smlouvy nevznikne. Žalovaný dohodnutý limit 6 uzavřených kalendářních smluv za jeden kalendářní měsíc nesplnil ani v jednom kalendářním měsíci v roce 2021, když celkově v roce 2021 zprostředkoval uzavření pouze 10 smluv, v lednu 2021 uzavřel žalovaný 5 smluv, v únoru 2021 1 smlouvu, v březnu 2021 1 smlouvu, v květnu 2021 1 smlouvu a v září 2021 2 smlouvy. Navzdory tomu vystavil žalovaný vůči žalobci za období leden 2021 až říjen 2021 10 daňových dokladů, kterými žalobci vyúčtoval svoji provizi 60 000 Kč za každý jednotlivý kalendářní měsíc za období leden 2021 až říjen 2021. Žalobce tyto faktury zcela, popřípadě částečně zaplatil a celkem žalovanému zaplatil částku 450 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k dobrovolnému vrácení vyplacení peněžních prostředků, a to dne 22. 3. 2022 předžalobní výzvou. Žalobce po žalovaném požadoval vrácení částky 350 000 Kč, když tato částka představuje součet vyplacených provizí, které žalovaný od žalobce neoprávněně inkasoval coby odměnu za uzavřené smlouvy, k jejichž uzavření však nikdy nedošlo. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Žalovaný odmítl, že by v ústně uzavřené smlouvě mezi účastníky byla uvedena podmínka minimálního počtu uzavřených smluv v každém jednotlivém kalendářním měsíci, po který vykonával pro žalobce činnost. Žalovaný uvedl, že účastníci si ujednali, že žalovaný bude pro žalobce uzavírat smlouvy s vlastníky technické infrastruktury, tedy s novými zákazníky žalobce, nicméně v této dohodě nebyl nijak ujednán minimální počet uzavřených smluv za jakékoliv časové období. Dále žalovaný uvedl, že spolupráce s žalobcem se datuje již od roku 2020. Obsahem vzájemné dohody mezi účastníky bylo, že žalovanému náleží odměna 60 000 Kč za kalendářní měsíc bez ohledu na počet jím uzavřených smluv. Z e-mailové komunikace mezi účastníky ze dne 8. 11. 2021 soud zjistil, že jednatel žalobce [jméno] [příjmení] se žalovaného dotazoval na jednotlivé obchodní případy a žalovaný mu odpověděl, jaká je situace. Jednatel žalobce vyjádřil s odpověďmi žalovaného nespokojenost, vytkl mu, že neustále porušuje, na čem se domluvili v roce 2020 a sdělil mu, že každá z podepsaných smluv žalovaným v roce 2021 má hodnotu 90 000 Kč. Žalovaný na to reagoval tak, že v tom případě není co řešit. Z e-mailové komunikace mezi účastníky ze dne 16. 10. 2021 a ze dne 17. 10. 2021 soud zjistil, že dne 16. 10. 2021 oslovil žalovaný jednatele žalobce s tím, že potřebuje vyřešit platby žalobce po splatnosti a navrhl žalobci splátkový kalendář. Reakce jednatele žalobce byla taková, že pokud žalovaný neuzavře každý měsíc minimálně 5 smluv, nedostane 60 000 Kč. Žalobce zašle žalovanému dne 16. 10. 2021 částku 30 000 Kč. Na to žalovaný navrhl jednateli žalobce ukončení spolupráce. Jednatel žalobce na to reagoval, že cena žalovaného je 10 smluv 60 000 Kč, tak se účastníci domluvili. Žalovaný e-mailem ze dne 17. 10. 2022 poděkoval jednateli žalobce za zaslané peníze. Z listiny Smlouva o spolupráci soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem a [právnická osoba] [příjmení], [IČO], za žalobce smlouvu podepsal oprávněný zástupce [celé jméno žalovaného] (žalovaný). Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 17. 2. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 01- 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 2. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 15. 3. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 02- 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 3. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 12. 4. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 03- 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 4. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 17. 5. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 04- 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 5. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 17. 6. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 05- 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 21. 6. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 7. 7. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 06- 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 7. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 9. 8. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 07- 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 8. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 6. 9. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 8/ 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 9. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 8. 10. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 9/ 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 10. 2021. Z faktury č. 2021 soud zjistil, že tuto fakturu vystavil dne 8. 11. 2021 žalovaný vůči žalobci za provize z obchodu za 10/ 2021 na částku 60 000 Kč s datem splatnosti 20. 11. 2021. Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 26. 1. 2021 uhrazena částka 60 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 12/ 2020, dne 8. 2. 2021 byla uhrazena částka 13 500 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu – bonus za 11-12 2020, dne 26. 2. 2021 byla uhrazena částka 60 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 01/ 2021, dne 24. 3. 2021 byla uhrazena částka 60 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 02/ 2021, dne 27. 4. 2021 byla uhrazena částka 60 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 03/ 2020, dne 31. 5. 2021 byla uhrazena částka 60 000 Kč s poznámkou Provize z obchodu za 04- 2021, dne 8. 7. 2021 byla uhrazena částka 40 000 Kč s poznámkou Provize z obchodu za 05- 2021, dne 11. 8. 2021 byla uhrazena částka 40 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 07/ 2021, dne 1. 9. 2021 byla uhrazena částka 40 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 08/ 2021, dne 19. 9. 2021 byla uhrazena částka 30 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 09/ 2021, dne 30. 9. 2021 byla uhrazena částka 30 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 09/ 2021, dne 16. 10. 2021 byla uhrazena částka 30 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalovaného] – provize z obchodu za 10/ 2021. Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že na tento účet s názvem [celé jméno žalovaného] byly z účtu [bankovní účet] s poznámkou [právnická osoba] uhrazeny tyto částky: dne 23. 9. 2020 60 000 Kč, dne 26. 10. 2020 60 000 Kč, dne 25. 11. 2020 60 000 Kč, dne 28. 12. 2020 60 000 Kč, dne 26. 1. 2021 60 000 Kč, dne 9. 2. 2021 13 500 Kč, dne 26. 2. 2021 60 000 Kč, dne 25. 3. 2021 60 000 Kč, dne 28. 4. 2021 60 000 Kč, dne 31. 5. 2021 60 000 Kč, dne 8. 7. 2021 40 000 Kč, dne 11. 8. 2021 40 000 Kč, dne 1. 9. 2021 40 000 Kč, dne 19. 9. 2021 30 000 Kč, dne 1. 10. 2021 30 000 Kč, dne 16. 10. 2021 30 000 Kč. Z listiny„ [právnická osoba] reakce na upomínku ze dne 16. 2. 2022 a výzva k vrácení peněžních prostředků“ soud zjistil, že tuto výzvu zaslal dne 22. 3. 2022 právní zástupce žalobce žalovanému. Žalobce reagoval na výzvu žalovaného ze dne 16. 2. 2022 k úhradě nedoplatku ve výši 150 000 Kč (faktura 2021 – nedoplatek 60 000 Kč, faktura 2021 – nedoplatek 30 000 Kč, faktura 2021 – nedoplatek 30 000 Kč, faktura 2021 – nedoplatek 20 000 Kč a faktura 2021 – nedoplatek 10 000 Kč) tak, že žalobce požadovanou částku žalovanému neuhradí, jelikož žalovanému na tuto částku nevznikl nárok. Žalobce zároveň vyzval žalovaného k vrácení částky 350 000 Kč, na kterou žalovanému nevznikl nárok. Z listiny„ Odeslaná zpráva – Detail zprávy“ soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 22. 3. 2022. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že jednatel žalobce je jejím nadřízeným, pracuje v jiné společnosti než u žalobce, s žalovaným spolu sdíleli kancelář. Uvedla, že mezi účastníky nebyla písemná dohoda, ale žalovaný s tím, aby za každou uzavřenou smlouvu byla poskytnuta odměna 10 000 Kč, souhlasil. Odměna pro žalovaného se diskutovala v červnu 2021 v [obec] u večeře. Jednatel žalobce se u večeře vyjádřil, že co uzavřená smlouva, to 10 000 Kč. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že je manželkou jednatele žalobce. Svědkyně uvedla, že se účastníci domluvili, že za jednu uzavřenou smlouvu dostane žalovaný odměnu 10 000 Kč. O tomto principu se jednatel žalobce bavil s žalovaným při večeři v Uherském Hradišti v červnu 2021. Žalovaný uzavíral pro žalobce smlouvy od konce roku 2020 a od ledna platilo pravidlo, že žalovaný dostane od žalobce za každou uzavřenou smlouvu 10 000 Kč. Z účastnického výslechu jednatele žalobce [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se s žalovaným v červenci 2020 bavil o spolupráci od srpna 2020. Spolupráce mezi účastníky nastartovala v září 2020. V únoru, resp. březnu 2021 si jednatel žalobce zjišťoval reporty na počty uzavřených smluv a zjistil, že počty uzavřených smluv neodpovídají dohodě mezi účastníky. I když žalovaný nesplnil počet uzavřených smluv, proplácel mu žalobce faktury dál, neboť žalovaný mu přislíbil, že smlouvy budou uzavřeny. Částky, které žalobce proplácel žalovanému od května 2021 (nižší než fakturovaných 60 000 Kč) neodpovídají ničemu, byla to určitá vstřícnost a charita žalobce vůči žalovanému. Z účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že byl v srpnu 2020 přijat k žalobci na pozici obchodního ředitele. S jednatelem žalobce se domluvili na měsíčním paušálu 60 000 Kč bez ohledu na počet uzavřených smluv. Spolupráce fungovala, od roku 2021 začal žalovaný dostávat nižší částky, což vyústilo v ukončení spolupráce s žalobcem. Žalovaný žádal žalobce, aby mu zaplatil nedoplatky z jednotlivých faktur, které vůči žalobci vystavil. Žalovaný uvedl, že se s žalobcem nikdy nedohodl na principu, že by mu částka 60 000 Kč za měsíc náležela jen v případě, že by za kalendářní měsíc žalovaný uzavřel nejméně 6 smluv. Jiné návrhy na doplnění dokazování účastníci neměli. Po zhodnocení skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zprostředkování. Předmětem této smlouvy byl závazek žalovaného uzavírat pro žalobce Smlouvy o spolupráci s třetími subjekty coby vlastníky technické infrastruktury, jejichž předmětem bylo poskytnutí údajů o poloze jejich sítí, podmínkách napojení, ochrany, včetně dalších údajů nezbytných pro projektovou činnost, provedení stavby a další činnost žalobce. Žalobce a žalovaný jsou ve sporu ohledně provize, když žalobce tvrdí, že žalovaný má nárok na provizi 60 000 Kč za kalendářní měsíc pouze v případě, že v tomto kalendářním měsíci uzavře 6 smluv, naproti tomu žalovaný tvrdí, že na paušální odměnu 60 000 Kč měsíčně má nárok bez ohledu na počet uzavřených smluv v daném kalendářním měsíci. Po právní stránce soud věc hodnotil takto: Podle § 2445 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“) smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Podle § 2445 odst. 2 NOZ je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování. V řízení bylo prokázáno, že spolupráce mezi žalobcem a žalovaným započala v září 2020, což potvrdili ve svých účastnických výsleších jak jednatel žalobce, tak žalovaný. Sám jednatel žalobce ve svém účastnickém výslechu uvedl, že v červnu a červenci 2020 si sám žalovaný navrhl provizi. Tím sám jednatel žalobce vyvrátil své tvrzení uvedené v čl. I. žaloby, kde uvedl, že žalobce v průběhu ledna 2021 uzavřel s žalovaným dohodu, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobce uzavírat Smlouvy o spolupráci s třetími subjekty. Ostatně i listinný důkaz, který navrhl žalobce – Smlouva o spolupráci uzavřená mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], [IČO], kterou za žalobce podepsal jako oprávněný zástupce žalovaný, která byla uzavřena dne [datum], prokazuje, že spolupráce účastníků trvala již v roce 2020, nikoli až v roce 2021, jak tvrdí žalobce v žalobě. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od vzniku spolupráce s žalobcem pravidelně od září 2020 fakturoval každý měsíc žalobci částku 60 000 Kč a žalobce bez problémů až do května (31. 5. 2021) tyto faktury žalovanému proplácel. Až od 8. 7. 2021 neproplácel žalobce žalovanému faktury v plné výši, ale proplácel mu pouze část z fakturované částky 60 000 Kč. Jednatel žalobce toto odůvodnil tím, že v únoru 2021, resp. v březnu 2021 zjišťoval reporty na počty uzavřených smluv a zjistil, že počty uzavřených smluv neodpovídají dohodě mezi jednatelem žalobce a žalovaným (viz. účastnický výslech jednatele žalobce ze dne 10. 10. 2022). I přes toto zjištění však žalobce dále pokračoval v platbách 60 000 Kč měsíčně na základě faktur, které každý měsíc žalovaný žalobci vystavoval na částku 60 000 Kč. Žalobce nedokázal věrohodně vysvětlit, proč i přes údajné nedostatky v práci žalovaného zjištěné v únoru, resp. březnu 2021, ještě dne 31. 5. 2021 proplatil žalovanému fakturu ve fakturované částce 60 000 Kč. Obranu žalobce, že se z jeho strany jednalo o určitou vstřícnost či charitu vůči žalobci, považuje soud za zcela účelovou. Soud má za to, že jednatel žalobce jako statutární orgán žalobce musí postupovat ohledně majetku a financí žalobce s péčí řádného hospodáře, a postup, který se jednatel žalobce snažil soudu předestřít, takovému postupu vůbec neodpovídá. Naopak z toho vyplývá, že jednatel žalobce nakládal s finančními prostředky žalobce zcela laxně a v podstatě mu bylo jedno, jakou práci pro něho žalovaný vykonává, resp. dle slov jednatele žalobce nevykonává, přesto mu vyplácel žalovaným fakturované částky. Soud má za to, že mezi účastníky nebylo ujednáno, že žalovaný má nárok na odměnu 60 000 Kč v kalendářním měsíci pouze za předpokladu, že v daný kalendářní měsíc uzavře pro žalobce nejméně 6 smluv. Toto tvrzení se žalobci v průběhu řízení nepodařilo prokázat. Naopak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky bylo na počátku jejich spolupráce ujednáno, že žalovanému náleží každý kalendářní měsíc paušální odměna ve výši 60 000 Kč bez ohledu na počet uzavřených smluv v daném kalendářním měsíci. Tomu odpovídá i jednání žalobce, který i když uváděl, že v únoru, resp. březnu 2021 zjistil, že počet smluv uzavřených žalovaným neodpovídá počtu sjednaných smluv, přesto i nadále (až do 31. 5. 2021) vyplácel žalovanému fakturované částky, tj. 60 000 Kč za každý kalendářní měsíc. Žalobce neprokázal, že by mezi účastníky bylo ujednáno, že odměna za kalendářní měsíc ve výši 60 000 Kč žalovanému náleží pouze v případě, pokud za každý kalendářní měsíc uzavře nejméně 6 smluv. Žalobce tuto skutečnost prokazuje e-maily z října 2021, kde hovoří o jakési dohodě s žalovaným v tomto směru, nicméně je třeba uvést, že tyto e-maily pocházejí z doby, kdy již účastníci spolu téměř nespolupracovali, byli mezi nimi rozpory a tuto dohodu v e-mailech tvrdí pouze žalobce, žalovaný ji popírá. Byl to naopak žalovaný, který ještě před výše uvedenými e-maily žalobce vymáhal po žalobci doplatek fakturovaných částek, které mu žalobce nezaplatil ve fakturované výši, ale pouze částečně nebo vůbec. Pokud se týká obsahů svědeckých výpovědí paní [celé jméno svědkyně] a paní [celé jméno svědkyně], soud tyto výpovědi nepovažuje za věrohodné, aby bylo postaveno najisto, že mezi účastníky byla dohoda o zaplacení částky 60 000 Kč pouze za kalendářní měsíc, ve kterém bylo uzavřeno nejméně 6 smluv. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalovaný se s jednatelem žalobce o tomto bavili na večeři v červnu 2021. V této souvislosti je však třeba uvést, že spolupráce mezi účastníky prokazatelně trvala již od září 2020 (viz. účastnické výslechy jednatele žalobce a žalovaného) a výslechem svědkyně se nepodařilo prokázat, jaká byla tehdy při vzniku spolupráce uzavřena dohoda mezi účastníky a i pokud by bylo pravdou, co svědkyně uvedla, její výpověď neprokazuje, od kdy se tak účastníci ohledně odměny domluvili. Tatáž argumentace se týká i svědecké výpovědi [celé jméno svědkyně], která tvrdila, že od ledna 2021 platilo pravidlo, že žalovaný dostane od žalobce 10 000 Kč za každou uzavřenou smlouvu, což se dozvěděla od svého manžela (jednatele žalobce). O odměně ve výši 10 000 Kč za každou uzavřenou smlouvu hovořila i svědkyně [celé jméno svědkyně]. Pokud by soud hodnotil výpovědi obou svědkyň jako hodnověrné, pak by tyto výpovědi obou svědkyň situaci posunuly ještě dále (jiným směrem), neboť obě tvrdí, že za každou uzavřenou smlouvu náležela žalovanému odměna 10 000 Kč. To by však bylo v rozporu s tvrzením žalobce, že odměna ve výši 60 000 Kč náležela žalovanému pouze tehdy, pokud v měsíci uzavřel nejméně 6 smluv. Žalovaný žalobci pravidelně měsíc co měsíc fakturoval částku 60 000 Kč, a to od září 2020. Žalobce fakturované částky žalovanému bez problémů a námitek proplácel v plné výši až do 31. 5. 2021, kdy byla proplacena faktura žalovaného za duben 2021 Tyto faktury žalobce žalovanému proplácel bez ohledu na počet smluv, který žalovaný v daný kalendářní měsíc pro žalobce uzavřel. Stejně tak žalovaný vystavoval každý kalendářní měsíc žalobci fakturu na částku 60 000 Kč bez ohledu na počet uzavřených smluv. Lze tedy uzavřít, že taková byla mezi účastníky zavedená obchodní praxe. Podle § 556 odst. 2 NOZ při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Výše uvedená zavedená praxe svědčí jednoznačně ve prospěch tvrzení žalovaného. Mezi stranami jde o spor o obsah ústní dohody. Je nutno ho vykládat právě ve smyslu zavedené praxe mezi stranami, tedy že pravidelná měsíční odměna ve výši 60 000 Kč za každý kalendářní měsíc byla odměnou paušální bez ohledu na počet uzavřených smluv v daném kalendářním měsíci. I od května 2021 do října 2021 vystavoval žalovaný vůči žalobci faktury za každý kalendářní měsíc vždy na částku 60 000 Kč. Žalobce i tyto faktury žalovanému proplácel, byť částečně. Krácení plnění nemělo žádný systém, neodpovídalo počtu uzavřených smluv v daném kalendářním měsíci a jednatel žalobce k tomu uvedl, že se ze strany žalobce jednalo o charitu a vstřícnost vůči žalovanému. Pokud by žalobce nepovažoval fakturaci alespoň v proplacené části za oprávněnou, pak měl postupovat s péčí řádného hospodáře a na tyto faktury neplnit. Nejednalo se o zálohové platby, jež měly být vyúčtovány následně podle skutečně poskytnutého plnění. Jednalo se o řádné účetní doklady za uplynulé období, a pokud by platila podmínka počtu zavřených 6 smluv v kalendářním měsíci, mohl tuto podmínku žalobce bez problémů zkontrolovat, než faktury proplatil. Tvrzení jednatele žalobkyně o charitě a vstřícnosti vůči žalovanému považuje soud za účelové a tendenční. Tím, že žalobce vystavené faktury žalovanému proplatil (byť některé pouze částečně), uznal žalobce vůči žalovanému dluh. Podle § 2054 odst. 2 NOZ plní-li dlužník zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Žalobce plnil na faktury vystavené žalovaným od května 2021 do října 2021 pouze částečně, aniž by žalovanému zdůvodnil, proč takto činí. Teprve až 22. 3. 2022 na základě upomínky žalovaného ze dne 16. 2. 2022 žalobce žalovanému sdělil, proč žalovanému nevznikl nárok na fakturované částky. Před tím však, již v roce 2021, byly žalovaným vystavené faktury zaplaceny, byť pouze částečně. V daném případě jsou tak naplněny podmínky pro uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 NOZ a žalobce se vzhledem k výše uvedeným důvodům tak nemůže po žalovaném domáhat vydání bezdůvodného obohacení z titulu již žalovanému proplacených faktur, neboť nejsou splněny podmínky uvedené v ustanoveních § 2991 a násl. NOZ pro vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a jeho vydání žalobci. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem I. výroku rozsudku. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšnému žalovanému soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 60 500 Kč. Tato částka se sestává z odměny za právní zastoupení žalované advokátem podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 48 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 9 700 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne 16. 9. 2022, 10. 10. 2022 a 31. 10. 2022). Dále soud přiznal žalovanému náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne 16. 9. 2022, 10. 10. 2022 a 31. 10. 2022). Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. soud rovněž přiznal žalovanému náhradu za 21% DPH ve výši 10 500 Kč. Soud nepřiznal žalovanému odměnu za 2 úkony právní služby, a to nahlížení do spisu v rámci seznámení se s podklady dne 11. 7. 2022 a písemný závěrečný návrh ze dne 26. 10. 2022. Nahlížení do spisu dne 11. 7. 2022 podřazuje soud do úkonu převzetí a příprava zastoupení a nehodnotí ho jako samostatný úkon právní služby. Podání písemného závěrečného návrhu bylo pouze na vůli žalovaného, soud povinnost podat písemný závěrečný návrh ve věci účastníkům nestanovil. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem, když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem, soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného.