16 C 105/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Poláchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení , titul anonymizováno . sídlem adresa na ochranu osobnosti

I. Žalovaná je povinna zveřejnit omluvu v deníku [název] v tomto znění:„ Omlouváme se paní [celé jméno žalobkyně] za neoprávněné zveřejnění písemnosti osobní povahy v článku autorky [jméno] [příjmení]„ [název článku] [anonymizováno 8 slov]“ ve vydání [název] dne 14. 4. 2021 [právnická osoba]“, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 200 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 41 026 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně je vdovou po známém zpěvákovi [jméno] [příjmení]. K výročí jeho smrti publikovala dne 12. 4. 2021 na sociální síti Facebook pro okruh své rodiny a přátel osobní vzpomínku s názvem„ [název] [příjmení] [příjmení] [číslo]“. K textu připojila fotografii z rodinného archivu a reprodukci poslední písemnosti od zemřelého – pohlednice z Bratislavy. Zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] bez vědomí a souhlasu žalobkyně neoprávněně zpracovala osobní vzpomínku tak, aby vytvořila falešný dojem rozhovoru pro [název] a publikovala jej jako svůj vlastní text pod titulkem„ [název článku] [anonymizováno 8 slov]“ dne 14. 4. 2021. Neoprávněně použila i 2 doprovodné fotografie a reprodukci pohlednice. Jako zdroj uvedla„ archiv [jméno]. [příjmení]“. Již 10. 3. 2021 v jiném článku publikovaném v deníku [název] zaměstnankyně žalované neoprávněně použila 2 fotografie z facebookové stránky žalobkyně, na což si žalobkyně telefonicky stěžovala zástupci šéfredaktora [jméno] [příjmení], který sdělil, že to netušil a věc napraví. Dne 14. 4. 2021 žalobkyně opět telefonovala do redakce žalované, bylo jí řečeno, že nikdo nemá čas. Téhož dne večer byla žalobkyně kontaktována z tel. č. [tel. číslo] redaktorkou [název], která jí sdělila, že zcizení textu i obrazového doprovodu považuje za legální, neboť text byl přístupný na sociální síti. Za neoprávněné zpracování osobní vzpomínky žalobkyně, jež navodilo falešný dojem rozhovoru pro žalovanou, požaduje žalobkyně částku 50 000 Kč. Za neoprávněné zveřejnění 2 fotografií ze soukromí žalobkyně (fotografie z výletu, opakovaně zveřejněná svatební fotografie) požaduje částku 75 000 Kč. Za neoprávněné zveřejnění písemnosti (poslední pohlednice zemřelého) požaduje částku 75 000 Kč. Celkem požaduje finanční satisfakci ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje, aby soud uložil žalované povinnost zveřejnit v deníku [název] omluvu ve znění:„ Omlouváme se paní [celé jméno žalobkyně] za neoprávněné zveřejnění písemností osobní povahy v článku autorky [jméno] [příjmení]„ [název článku] [anonymizováno 8 slov]“ ve vydání [název] dne 14. 4. 2021. [právnická osoba]“. Dne 12. 5. 2021 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Žalovaná se tématem života a smrti zpěváka [jméno] [příjmení] zabývá opakovaně. V minulosti zveřejnila několik článků připravených ve spolupráci s bratrem, oběma manželkami i dcerou zpěváka. Těmito osobami byly neformálně poskytnuty různé fotografie, které jsou součástí archivu žalované. Jednou z nich je i fotografie ze svatby [jméno] [příjmení] se žalobkyní, která byla zveřejněna s článkem dne 13. 4. 2014 a kterou žalované poskytl bratr [jméno] [příjmení] [jméno]. V roce 2011 poskytla žalobkyně žalované rozhovor, přičemž součástí článku jsou i různé fotografie žalobkyně z jejího života s [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dále poskytla žalované dne 24. 4. 2017 videorozhovor pro pořad Potomci slavných. Žalobkyně skutečně telefonovala s [jméno] [příjmení] a stěžovala si na uveřejnění fotografie, jejíž je autorkou, a tato nebyla jako taková označena. [jméno] [příjmení] se omluvil, sdělil žalobkyni, že redakce připravuje vzpomínku na [jméno] [příjmení] a zeptal se, zda by se na tom nechtěla podílet. Žalobkyně měla uvést, že na svou facebookovou stránku vloží vzpomínku, že se na to mohou podívat a vzpomínku použít. Žalovaná měla za to, že získala od žalobkyně souhlas s užitím vzpomínky a vzhledem k přístupnosti obsahu ji považovala za veřejnou. Text zveřejněný 14. 4. 2021 nenavozuje dojem rozhovoru. Žalovaná je přesvědčena o tom, že článek v podobě zveřejněných vzpomínek nemůže být považován za zásah do všeobecných osobnostních práv žalobkyně, obsah byl veřejně přístupný. Předmětné fotografie byly mnohokrát zveřejněny, případně zpřístupněny na internetu či Facebooku, nemohou být tudíž považovány za zásah do soukromí. Pokud jde o pohlednici, jde o projev osobní povahy [jméno] [příjmení] (nikoli jeho bývalé ženy), a zároveň byl samotnou žalobkyní zpřístupněn veřejnosti prostřednictvím Facebooku. Článek byl zveřejněn jako pocta a vzpomínka na [jméno] [příjmení], v širším slova smyslu je tak naplněn veřejný zájem, neboť článek včetně fotografií přispívá k debatě obecného zájmu. Podle názoru žalované tak nedošlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně a proto navrhla žalobu zamítnout. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně dne 12. 4. 2021 napsala na Facebook vzpomínku s názvem„ [název] [příjmení] [příjmení] [číslo]“. Dne 14. 4. 2021 vyšel v [název] článek„ [název] [anonymizováno 8 slov]“, včetně uvedení původu fotografií, a to jako archiv [jméno] [příjmení]. Dne 10. 3. 2021 proběhl telefonát mezi žalobkyní a zástupcem šéfredaktora [jméno] [příjmení]. Soud provedl dokazování výslechy svědků a listinami. Svědek [jméno] [příjmení], zástupce šéfredaktora deníku [název], uvedl, že žalobkyně telefonovala na redakční telefon kvůli svému autorství fotografie, která vyšla v deníku [název] Fotografii jim poskytl zpěvákův bratr [jméno] [příjmení] v roce 2014. Svědek nevěděl, že autorkou fotografie je žalobkyně. Slíbil žalobkyni nápravu. Dále žalobkyni řekl, že zvažuje vydání vzpomínky na [jméno] [příjmení]. Na to žalobkyně řekla, že právě zveřejnila vzpomínku na Facebooku a kdyby ještě něco potřeboval, ať si jí svědek přidá do přátel a napíše. Vzpomínka nakonec nebyla použita. Jednalo se o jinou vzpomínku, než která je předmětem sporu. Vstřícný postoj žalobkyně tlumočil kolegům. Vzpomínku, která je předmětem sporu, našli kolegové na facebookovém profilu žalobkyně, odkud stáhli text i fotografie, což v té době mohl udělat každý. Má za to, že souhlas žalobkyně k převzetí vzpomínky měli. Obecně se autorizují rozhovory, někdy odborné skutečnosti v článcích. Pokud byla vzpomínka na Facebooku napsána dobře a nebylo třeba žádné doplnění, kolegové by žalobkyni nekontaktovali. Neví, zda vzpomínka žalobkyně byla 12. 4. 2021 zveřejněna pouze pro přátele žalobkyně nebo byla veřejně přístupná pro všechny. S ohledem na technickou zdatnost kolegyně [jméno] [příjmení] myslí, že šlo o veřejně přístupnou informaci. Svědkyně [jméno] [příjmení], redaktorka deníku [název], vypověděla, že psala článek vydaný 14. 4. 2021. Vycházela z textu, který jí 13. 4. 2021 poslala šéfová [jméno] [příjmení] e-mailem. Facebookový profil nemá. [jméno] [příjmení] jí řekl, že mu žalobkyně dala po telefonu svolení k tomu, aby si převzal text z jejího facebookového profilu. Dne 13. 4. 2021 telefonovala žalobkyni, které sdělila, že má před sebou text, který dává do novin a jestli k tomu chce žalobkyně po telefonu uvést něco navíc. Domluvily si schůzku v budoucnu. O fotografiích ani o pohlednici s žalobkyní nemluvily. Předpokládá, že když žalobkyně dala svůj text na Facebook, chtěla svůj text rozšířit. Je možné, že s žalobkyní telefonicky hovořila i 14. 4. 2021. Svědkyně [jméno] [příjmení], vedoucí oddělení deníku [název] a [název] v tištěné podobě, sdělila, že online redakce, která prohledává sociální sítě, zachytila zveřejněný článek na facebookovém profilu žalobkyně. Věděla od [jméno] [příjmení], že článek mohou použít, že žalobkyně dala souhlas k tomu, aby si vzali to, co na Facebooku zveřejní. Vyhledala žalobkyni na Facebooku a stála text i fotografie, přestože není přítelkyní žalobkyně na Facebooku. Článek stejného obsahu zpracovávala i online redakce [webová adresa] a vyšel v den výročí zpěvákova úmrtí, tedy [datum]. Stažený text, fotografie a pohlednici poslala e-mailem [jméno] [příjmení], která článek zpracovala a připravila do tisku. V případech, kdy je text nejasný, kontaktují autora textu. V projednávaném případě však bylo všechno jasné, proto nebylo třeba žalobkyni kontaktovat. 13. 4. 2021 telefonovala žalobkyně na horkou linku ohledně článku, který vyšel na [webová adresa]. [jméno] [příjmení] volala žalobkyni 13. 4. 2021 zpět, mluvily o fotkách, za které žalobkyně chtěla honorář, domluvily se na schůzce. Žalobkyně neříkala nic o tom, že by článek neměl být zveřejněn. Svědek [jméno] [příjmení], šéfredaktor deníku [název] a [název], uvedl, že když spolupracovníci najdou něco zajímavého na sociálních sítích, nabídnou to k dalšímu zpracování. Pokud se jedná o veřejně přístupné profily, tak se to publikuje. Ví o tom, že [jméno] [příjmení] hovořil se žalobkyní, která byla nespokojena s uveřejněním fotografií. Zveřejnění ve veřejném zájmu je zveřejněním toho, co zajímá cílovou skupinu. Neví, zda je žalobkyně veřejně známou osobou, takovou osobou je však ten, o kterém psala. Domnívá se, že zaměstnanci postupovali v souladu s etickým kodexem, podle tvrzení [jméno] [příjmení] měli svolení článek publikovat. Z textu žalobkyně ze dne 12. 4. 2021 nazvaného„ [název] [příjmení] [příjmení] [číslo]“ je zřejmé, že žalobkyně popsala svou cestu z Bratislavy, kam jela po smrti [jméno] [příjmení] vyzvednout jeho auto. K textu připojila fotografii s [jméno] [příjmení] u auta (z výletu) a fotografii pohlednice od [jméno] [příjmení], která jí byla doručena až po jeho smrti. Z článku deníku [název] ze dne 14. 4. 2021 s názvem„ [název] [anonymizováno 8 slov]“ je zřejmé, že část jeho obsahu byla převzata z textu žalobkyně ze dne 12. 4. 2021. Článek doprovází stejná fotografie žalobkyně s [jméno] [příjmení] u auta (z výletu), svatební fotografie žalobkyně a [jméno] [příjmení] (foceno zepředu, žalobkyně drží květiny) a fotografie pohlednice. K článku z [příjmení] [příjmení] ze dne 13. 4. 2014 s názvem„ [název] [anonymizována čtyři slova]“, ve kterém poskytl rozhovor o [jméno] [příjmení] jeho bratr [jméno], byla připojena mj. svatební fotografie žalobkyně a [jméno] [příjmení] (foceno zepředu, žalobkyně drží květiny). Z článku z [název] s názvem„ [název] [anonymizováno 5 slov]“ ze dne 2. 5. 2017 a článku z [název] ze dne 4. 3. 2011„ [název] [příjmení] [anonymizováno 5 slov]“, vyplývá, že žalobkyně se v minulosti o svém vztahu k [jméno] [příjmení] pro žalovanou opakovaně vyjádřila. Z print screenu obrazovky z facebookové stránky žalobkyně, který zobrazuje diskuzi pod příspěvkem žalobkyně, která obsahovala text:„ omlouvám se, s nechutí jsem ráno zjistila, že mi Facebook vykradl blesk“, je zřejmé, že žalobkyně uvedla, že její text byl použit bez jejího vědomí. Z Etického kodexu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], části

IV. Důvěryhodnost obsahu, posledního odstavce, mj. vyplývá, že společnost a její zaměstnanci respektují duševní vlastnictví. Mohou používat pouze taková autorská díla jiných osob, ke kterým získali licenci, nebo kterým je licence poskytována volně, vždy však v souladu s podmínkami licence. Z dalších provedených listin nebylo zjištěno nic podstatného pro zjištění skutkového stavu. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu. Dne 10. 3. 2021 telefonovala žalobkyně zástupci šéfredaktora [jméno] [příjmení] kvůli autorství fotografií, které vyšly spolu s jiným článkem v deníku [název] (nesporné, výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Dne 12. 4. 2021 k příležitosti výročí úmrtí zpěváka [jméno] [příjmení] napsala žalobkyně, která byla jeho manželkou, na Facebook osobní vzpomínku s názvem„ [název] [příjmení] [příjmení] [číslo]“, ke které připojila fotografii a poslední pohlednici od [jméno] [příjmení] (nesporné, text„ [název] [příjmení] [příjmení] [číslo]“). Text žalobkyně z Facebooku včetně fotografie a pohlednice stáhla pracovnice žalované [jméno] [příjmení]. Dne 13. 4. 2021 vyšel článek, který čerpal z textu žalobkyně, v internetové verzi deníku [název] (výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]). Dne 14. 4. 2021 vyšel v tištěném deníku [název] článek„ [název] [anonymizováno 8 slov]“, včetně uvedení původu fotografií, a to jako archiv [jméno] [příjmení] (nesporné). Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) je zaručena nedotknutelnost osoby a jejího soukromí. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Podle článku 10 odst. 1 Listiny každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Podle článku 10 odst. 2 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Podle § 81 odst. 1 občanského zákoníku je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 tohoto ustanovení požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 86 občanského zákoníku nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečně a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2956 občanského zákoníku platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Soud se při právním posuzování věci zabýval tím, zda došlo ze strany žalované k zásahu do osobnostních práv žalobkyně a zda byl tento zásah neoprávněný. Dospěl k závěru, že žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, a to konkrétně do práva na ochranu soukromých informací a písemností osobní povahy. V projednávaném případě napsala žalobkyně osobní vzpomínku na [jméno] [příjmení], kterou zveřejnila na svém facebookovém profilu. Tuto vzpomínku včetně dvou fotografií a fotografie pohlednice z profilu žalobkyně stáhla pracovnice žalované. Redaktorka pak ze vzpomínky vytvořila článek, který byl zveřejněn v novinách. Písemnosti soukromé povahy jsou chráněny zákonem stejně jako soukromí člověka. Každý má právo na rozhodnutí, v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být informace o jeho soukromí zpřístupněny jiným. Zatímco žalovaná strana se domnívala, že k užití vzpomínky žalobkyně dostala po telefonu od žalobkyně svolení, žalobkyně takové svolení popírá. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že svolení žalobkyně se zveřejněním informací obsažených v osobní vzpomínce v novinách žalovaná neměla. Svědek [jméno] [příjmení] zmiňoval vstřícný postoj žalobkyně k případnému využití jejích příspěvků na Facebooku pro články o [jméno] [příjmení]. I kdyby takový postoj žalobkyně vyjádřila (což popírá), nejednalo by se podle názoru soudu o souhlas s tím, aby byly velmi osobní informace o jejím soukromí, o které se podělila s návštěvníky svého facebookového profilu, zakomponovány do článku zveřejněném v celostátních novinách. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že s žalobkyní probírala obsah článku vpředvečer jeho vydání po telefonu, žalobkyně však tvrdí, že spolu hovořily až po vydání článku a bylo jí sděleno, že jelikož byl text zveřejněn na sociální síti, je jeho zcizení legální. Podle svědkyně [jméno] [příjmení] hovor mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] proběhl 13. 4. 2021 (poté, co vyšel článek na internetu a den předtím, než vyšel v tištěné podobě), přičemž obsahem hovoru byl honorář za fotografie. Ani z telefonátu mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] tedy nemohlo vyplynout, že by žalobkyně dala souhlas s použitím informací plynoucích z jejího textu pro novinový článek. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná použila osobní vzpomínku žalobkyně neoprávněně, aniž by k tomu měla souhlas žalobkyně, čímž neoprávněně zasáhla do soukromí žalobkyně. Potud se tedy soud ztotožnil s argumentací žalobkyně, žalobě v této části vyhověl a přistoupil k uložení povinnosti žalované zveřejnit v deníku [název] omluvu za neoprávněné zveřejnění písemnosti osobní povahy. Další otázkou, se kterou se soud musel vypořádat, je otázka finanční satisfakce. Soud vzal v úvahu, že to byla sama žalobkyně, která část svého soukromí zveřejnila na Facebooku, musela být tedy srozuměna s tím, že její text bude moci číst každý návštěvník jejího facebookového profilu. V této souvislosti soud uvádí, že má za prokázané, že text žalobkyně byl veřejně přístupný (nikoli tedy pouze pro přátele žalobkyně na Facebooku), neboť svědkyně [jméno] [příjmení] text včetně fotografií a pohlednice dokázala stáhnout, aniž by byla přítelkyní žalobkyně na Facebooku. Pokud by text žalobkyně byl přístupný pouze přátelům na Facebooku, [jméno] [příjmení] by ho stáhnout nemohla. Nutno také vzít v úvahu, že žalobkyně v minulosti poskytla žalované rozhovor, není tedy osobou, která by se spolupráci s takovým typem médií důsledně vyhýbala. Žalobkyně však nemohla být srozuměna s tím, že podrobnosti z její osobní vzpomínky na velmi bolestné chvíle budou v následujících dnech zveřejněny v novinách bulvárního charakteru. Článek, který vyšel v deníku [název], obsahoval stejné informace, o kterých napsala žalobkyně v textu na Facebooku. Článek neobsahoval žádné informace, které by zásadně snižovaly vážnost a důstojnost žalobkyně ve společnosti. Jediným negativním důsledkem mohlo být zdání, že žalobkyně se na vydání článku v bulvárním deníku podílela. Soud proto dospěl k závěru, že morální satisfakce v podobě omluvy žalované je v projednávaném případě dostatečná a přiměřená a zcela postačuje k vyvážení a zmírnění nemajetkové újmy způsobené žalobkyni. Soud uzavřel, že žaloba je oprávněná a v podstatě jí vyhověl. Žalobkyni pouze nepřiznal právo na finanční satisfakci. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný, plnou náhradu nákladů, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně v celkové výši 41 026 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním a právním rozborem, žaloba, písemné podání, účast na jednání před soudem – 24. 11. 2021 (2 úkony), 2. 2. 2022 (2 úkony) a 2. 3. 2022) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč.