16 C 126/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Poláchovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 14 200 Kč s úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 31. 3. 2022 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zadostiučinění ve výši 119 250 Kč s úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 31. 3. 2022 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal náhrady škody a zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.). Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce již od 7. 8. 2018 žádá příslušný úřad o změnu křestního jména ze jména„ [jméno]“ na jméno„ [jméno]“, jeho žádosti však opakovaně nebylo vyhověno, přestože se jedná o jednoduchý úkon. Chtěné jméno„ [jméno]“ žalobce aktivně užívá v osobním životě i v zaměstnání. Jméno„ [jméno]“ je však nucen užívat, a to nejen ve styku s úřady, ale i např. v bance, na poště nebo ve škole v roli rodiče. Žalobce požaduje náhradu škody ve výši 14 200 Kč podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. s příslušenstvím. Pro výpočet náhrady škody použil vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů., přičemž za 8 úkonů učiněných ve správním řízení podle § 7 požaduje částku 7 000 Kč a za 2 úkony podle § 9 odst. 4 písm. d) částku 6 200 Kč. Při stanovení nemajetkové újmy vyšel žalobce ze stanoviska Nejvyššího soudu sp.zn. [stanovisko NS]. K základní částce přiměřeného zadostiučinění ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč ročně žalobce připočítal inflaci. Za opodstatněné považuje zvýšení zadostiučinění o 50 %. Požaduje tedy zadostiučinění za dobu 3 let v celkové výši 119 250 Kč s úrokem z prodlení od 31. 3. 2022, kdy marně uplynula doba pro vyřízení jeho žádosti žalovanou. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Žalobcův nárok na náhradu škody ve výši 14 200 Kč s příslušenstvím není oprávněný, neboť náklady ve výši 3 000 Kč vynaložené na nápravu nezákonného rozhodnutí (rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje [číslo jednací] ze dne 22. 7. 2019, které bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 7. 2021 zrušeno pro nepřezkoumatelnost) byly již žalobci kompenzovány. Co se týče zbývající části nároku, tak podle § 79 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ správní řád“), platí, že účastník si nese své náklady sám. Správní řízení ve věci změny jména, nespadá pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, neboť právo na změnu jména má veřejnoprávní povahu. Správní řízení, které dosud neskončilo, není nepřiměřeně dlouhé, probíhá plynule a bez delších období nečinnosti mezi jednotlivými úkony správních orgánů. Význam předmětu řízení je pro žalobce nepatrný. Žalobce neprokázal zvýšený zájem na předmětu řízení. Pouze tam, kde je to nutné, používá žalobce jméno„ [jméno]“, jinak vystupuje pod chtěným jménem„ [jméno]“. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování a jejich zhodnocení ve smyslu § 132 o.s.ř. dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který je mezi stranami nesporný: Dne 7. 8. 2018 požádal žalobce oddělení matriky Magistrátu města Kladna (dále jen„ správní orgán“) o změnu křestního jména z„ [jméno]“ na„ [jméno]“. Správní orgán vydal dne 5. 11. 2018 rozhodnutí č. j. , kterým žádosti žalobce nevyhověl a nepovolil změnu jeho jména, neboť se jedná o jméno ženské, které nelze zapsat muži. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Krajský úřad Středočeského kraje, Odbor legislativně právní a krajský živnostenský úřad (dále jen„ odvolací správní orgán“) napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání, a to rozhodnutím ze dne 20. 2. 2019 [číslo jednací]. Dne 28. 5. 2019, pod č.j. [spisová značka] [číslo], vydal správní orgán rozhodnutí, kterým žádosti žalobce opět nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 10. 6. 2019 odvolání. Odvolací správní orgán vydal dne 22. 7. 2019 pod [číslo jednací] rozhodnutí, kterým potvrdil napadené rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze Krajský soud shledal podanou žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil, a to rozsudkem ze dne 23. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Odvolací správní orgán vydal dne 23. 9. 2021, sp.zn. [číslo], rozhodnutí kterým odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu ze dne 28. 5. 2019. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího správního orgánu podal žalobce dne 20. 11. 2021 žalobu, která je projednávána Krajským soudem v Praze pod sp. zn. . Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem u žalované dopisem ze dne 30. 9. 2021. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práv by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o matrikách“) lze jméno, popřípadě jména, nebo příjmení, popřípadě více příjmení, která je fyzická osoba povinna užívat, změnit fyzické osobě pouze na základě její žádosti, případně žádosti jejích zákonných zástupců. Podle § 72 odst. 3 tohoto zákon se změna jména nepovolí, žádá-li fyzická osoba mužského pohlaví o změnu na jméno ženské, nebo naopak, žádá-li o změnu jména na jméno neexistující, zkomolené, zdrobnělé, domácké, nebo na jméno, které má žijící sourozenec společných rodičů. Vzniknou-li pochybnosti o existenci jména nebo jeho správné podobě, je žadatel povinen předložit doklad vydaný znalcem. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci žádosti o změnu jména se řídí správním řádem. Podle § 71 odst. 3 správního řádu platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Podle § 88 odst. 1 správního řádu platí, že neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Podle § 90 odst. 6 správního řádu vydá odvolací správní orgán rozhodnutí v odvolacím řízení ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, [číslo jednací], vyplývá, že za přiměřenou délku řízení ve věcech správního soudnictví lze považovat 24 měsíců. Důvodem pro dlouhou dobu trvající správní řízení je spor o to, zda lze žalobci, který je mužem, zapsat jako jediné křestní jméno jméno„ [jméno]“, které je podle názoru správního orgánu podpořeného znaleckým posudkem jménem ženským. V projednávané věci se však soud nezabýval hledáním odpovědi na otázku, zda požadavku žalobce na změnu jména mělo být vyhověno. Smyslem tohoto řízení je zodpovědět otázku, zda řízení, ve kterém se žalobce změny jména domáhá, je nepřiměřeně dlouhé, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud posoudil povahu správního řízení a dospěl k závěru, že jeho předmět (změna jména) nespadá do působnosti Čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, a tedy se v tomto ohledu neuplatní ani závěry plynoucí ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [stanovisko NS], ze dne 13. 4. 2011, neboť předmětem správního řízení bylo právo veřejné povahy. Nelze proto přiznat odškodnění za nepřiměřenou délku celého řízení, ale pouze za neučinění úkonu v zákonem stanovené lhůtě, resp. za jednotlivé průtahy, přičemž žalobce by vznik újmy musel prokázat. Neplatí zde vyvratitelná domněnka vzniklé nemajetkové újmy, je tedy na žalobci, aby nemajetkovou újmu řádně tvrdil a prokázal. Na soudní přezkum předmětného správního řízení se tak aplikují principy spravedlivého procesu podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. První rozhodnutí správního orgánu ve věci bylo vydáno 90 dnů po podání žádosti, nicméně správní orgán nejprve odstraňoval vady žádosti a poté probíhalo dožádání podkladů od jiných správních orgánů, na které žalobce v žádosti odkázal. O odvolání doručeném správnímu orgánu prvního stupně dne 26. 11. 2018, které bylo odvolacímu správnímu orgánu doručeno 27. 12. 2018, rozhodl odvolací správní orgán 20. 2. 2019, tedy po 54 dnech. Poté byly zadány a zpracovány dva znalecké posudky a došlo k vypořádání námitky podjatosti úřední osoby. Druhé rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno 28. 5. 2019, tedy po 93 dnech od doručení rozhodnutí o odvolání (22. 2. 2019). O odvolání doručeném správnímu orgánu prvního stupně dne 10. 6. 2019, předloženém odvolacímu správnímu orgánu dne 21. 6. 2019, rozhodl odvolací správní orgán 22. 7. 2019, tedy po 31 dnech. O žalobě, která byla podána dne 23. 9. 2019, rozhodl Krajský soud v Praze dne 23. 7. 2021, tedy po 22 měsících. Poté, co odvolací správní orgán doplnil dokazování podle pokynů Krajského soudu v Praze, znovu rozhodl ve věci dne 23. 9. 2021, tedy 56 dnů od doručení rozhodnutí soudu (29. 7. 2021). Dne 20. 11. 2021 podal žalobce znovu žalobu ke Krajskému soudu v Praze, o které dosud nebylo rozhodnuto. Žalobce tvrdí, že požadované jméno matriky běžně zapisují osobám mužského pohlaví. Z toho pak dovozuje, že jde o jednoduchý matriční úkon, který by neměl trvat několik let. Ze správního spisu však vyplývá, že matriky zapsaly požadované jméno pouze ve dvou případech, a to výhradně jako druhé jméno, které následuje po jméně mužském. To je v souladu i se znaleckým posudkem PhDr. [jméno] [příjmení], CSc., podle kterého lze připustit jako druhé jméno jméno [jméno] i pro osoby mužského pohlaví, jejichž první jméno je jednoznačně mužské. Toto se však týká jako výjimky jen jména [jméno], nikoli dalších ženských jmen. Požadavek žalobce tak evidentně není v souladu s matriční praxí a nejedná se tudíž o jednoduchý úkon, o čemž svědčí i délka a komplikovanost celého řízení. Ke vzniku odpovědnosti státu způsobenou nesprávným úředním postupem je třeba splnění tří podmínek; zejména musí být prokázán nesprávný úřední postup, dále musí dojít ke vzniku škody (nemajetkové újmy) a konečně musí být dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou (nemajetkovou újmou). V projednávaném případě však chybí již první (a nejdůležitější) předpoklad, tj. nesprávný úřední postup státu. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že přestože řízení trvá již více než 4 roky, nelze přisvědčit žalobci v tom, že je od počátku stiženo vadami a že není vedeno účelně, neboť dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o žalobě podané proti rozhodnutí odvolacího správního úřadu. Z výše uvedeného přehledu je zřejmé, že správní řízení není zatíženo průtahy, neboť správní orgán prvního i druhého stupně rozhodoval bez otálení a v zákonných lhůtách. Rovněž projednání věci před soudem nepřekročilo citovanou lhůtu 24 měsíců. Co se týče žalobcem uplatněného nároku na náhradu škody podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., soud se ztotožňuje s argumentací žalované a uvádí, že náhrada nákladů účelně vynaložených žalobcem na uplatnění práv u soudu spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč již byla žalobci přiznána rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j.. Tento nárok již tudíž nelze uplatnit podle zákona č. 82/1998 Sb. Pro úplnost soud dodává, že žalobce nebyl ve správním řízení ani v řízení před správním soudem zastoupen advokátem, nelze mu tudíž přiznat náhradu nákladů řízení stanovenou advokátním tarifem. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobnímu nároku není na místě vyhovět, neboť náhrada nákladů řízení již byla žalobci přiznána a nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, který by zakládal právo žalobce na náhradu nemajetkové újmy, a žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem).