16 C 168/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jitky Poláchové a přísedících Bc. Hany Novákové a Jana Fischera ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 335 658 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 335 658 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně z částky 335 658 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 65 957,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 335 658 Kč s příslušenstvím. Žalobce pracoval pro žalovanou jako strojvůdce. Žalovaná navrhla žalobci rozvázání pracovního poměru dohodou a předložila mu návrh této dohody, ve které bylo uvedeno, že pracovní poměr žalobce bude ukončen k 28. 2. 2022 a žalovaná se zavazuje vyplatit žalobci 18 násobek průměrného měsíčního výdělku. Dohodu strany podepsaly dne 21. 2. 2022. Žalovaná však následně vyplatila žalobci pouze 12 násobek průměrného měsíčního výdělku – 671 326 Kč Částku 335 658 Kč odpovídající šestinásobku průměrného měsíčního výdělku už žalovaná žalobci nevyplatila, přestože byla vyzvána předžalobní upomínkou. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Dohodu o rozvázání pracovního poměru zpracovala omylem na základě lékařského posudku ze dne 18. 2. 2022, ve kterém bylo uvedeno, že zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost. V takovém případě by žalobci náleželo odchodné v podobě 18 násobku průměrného měsíčního výdělku. Dne 22. 2. 2022 byl vydán druhý lékařský posudek se závěrem, že žalobce dlouhodobě pozbyl pracovní schopnost v důsledku pracovního úrazu. V takovém případě však zaměstnanci podle interní směrnice nenáleží odchodné, ale odstupné ve výši 12 násobku průměrného měsíčního výdělku. Žalovaná proto vznesla námitku relativní neplatnosti k části dohody o rozvázání pracovního poměru týkající se nároku na odchodné. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce byl u žalované zaměstnán jako strojvůdce. Žalovaná navrhla žalobci ukončení pracovního poměru dohodou a text dohody mu předložila k podpisu. Pracovní poměr skončil dohodou ke dni 28. 2. 2022. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 335 658 Kč předžalobní výzvou ze dne 28. 4. 2022. Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná dopisem ze dne 3. 5. 2022. K námitce relativní neplatnosti vznesené žalovanou k části dohody o rozvázání pracovního poměru soud uvádí, že k takové námitce je oprávněn ten z účastníků pracovněprávního vztahu, který je právním úkonem dotčen ve svých právech a povinnostech a současně neplatnost nezpůsobil sám. Jako relativně neplatná budou posouzena zejména ujednání učiněná v omylu nebo ujednání učiněná v důsledku donucení hrozbou. Následky relativní neplatnosti jsou pak takové, že relativně neplatné právní jednání vyvolává veškeré zamýšlené právní následky, pokud oprávněná osoba neplatnost nenamítne. Je-li neplatnost určitého smluvního ujednání oprávněnou osobu namítnuta řádně a včas (ve tříleté promlčecí lhůtě), zanikají právní následky relativně neplatného ujednání od počátku. V projednávaném případě se však jedná o omyl na straně žalované, který sama způsobila. Omyl nebyl vyvolán žalovaným, proto mu jej ani nelze klást k tíži. Jelikož se tedy neplatnosti pracovněprávního jednání dovolává ten, kdo ji způsobil, soud k uplatněné námitce nepřihlíží a pracovněprávní jednání nadále považuje za platné. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování a jejich zhodnocení ve smyslu § 132 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce byl u žalované zaměstnán jako strojvůdce (nesporné). Pracovní poměr vznikl 1. 7. 1978 (dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 21. 2. 2022). Dne 18. 2. 2022 byla provedena mimořádná pracovnělékařská prohlídka žalobce se závěrem, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, přičemž není uvedeno, zda v důsledku pracovního úrazu, nemoci z povolání, nebo z důvodu, který nyní nelze uvést (lékařský posudek ze dne 18. 2. 2022). Žalovaná navrhla žalobci ukončení pracovního poměru dohodou a text dohody mu předložila k podpisu. Pracovní poměr skončil dohodou ke dni 28. 2. 2022 (nesporné). Důvodem pro skončení pracovního poměru bylo, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost podle § 52 písm. e) zákoníku práce, což vyplývá z lékařského posudku ze dne 18. 2. 2022. Žalovaná se zavázala v souvislosti s ukončením pracovního poměru poskytnout žalobci v souladu se směrnicí PERs [číslo] mimořádné finanční vyrovnání ve výši 18 násobků průměrného měsíčního výdělku, které mělo být vyplaceno v nejbližším možném výplatním termínu, nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byl pracovní poměr ukončen (dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 21. 2. 2022). Zaměstnanci, který na základě posouzení lékaře ztratí zdravotní způsobilost konat dále dosud vykonávanou práci a který skončil pracovní poměr, se poskytuje odchodné (bod 8 směrnice PERs [číslo] Ztráta zdravotní způsobilosti zaměstnance [právnická osoba]). Odchodné by v případě žalobce činilo 18 násobek průměrné měsíční mzdy (bod 10 tabulka 4 směrnice PERs [číslo] Ztráta zdravotní způsobilosti zaměstnance [právnická osoba], příloha 2: Kategorie zaměstnanců). Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru z důvodu zdravotní nezpůsobilosti k práci pro pracovní úraz, onemocnění nemoci z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně 12 násobku průměrného výdělku (bod 11 směrnice PERs [číslo] Ztráta zdravotní způsobilosti zaměstnance [právnická osoba]). Dne 22. 2. 2022 byla provedena další mimořádná pracovnělékařská prohlídka žalobce se závěrem, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost v důsledku pracovního úrazu (lékařský posudek ze dne 22. 2. 2022). Žalovaná sdělila žalobci, že zaměstnankyně personálního pracoviště bohužel nedostatečně vyhodnotila všechny informace a podklady. Lékařský posudek ze dne 18. 2. 2022 nebyl platný, neboť byl žalobce v době jeho vypracování v pracovní neschopnosti. Lékařka MUDr. [příjmení] se dopustila chyby, proto zpracovala druhý lékařský posudek s již specifikovaným závěrem, že žalobce je zdravotně nezpůsobilý v důsledku pracovního úrazu. V takovém případě však podle bodu 2.4. interní směrnice žalované nelze přiznat odchodné, protože při skončení pracovního poměru se zaměstnanci poskytuje odstupné podle § 67 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákoník práce“). Správným důvodem k ukončení pracovního poměru by měla být zdravotní nezpůsobilost podle § 52 písm. d) zákoníku práce a žalobci proto náleží odstupné ve výši 12 násobku průměrného měsíčního výdělku (dopis ze dne 28. 2. 2022). Žalobci bylo vyplaceno odstupné ve výši 12 násobku měsíčního výdělku (výplatní lístek za období únor 2022). Žalovaná vznesla námitku relativní neplatnosti části dohody o rozvázání pracovního poměru (dopis ze dne 26. 4. 2022). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 4. 2022 (nesporné). Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1a odst. 1 zákoníku práce smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce, c) spravedlivé odměňování zaměstnance, d) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, e) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Podle § 4 zákoníku práce se pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Podle § 18 zákoníku práce platí, že je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Ustanovení § 49 zákoníku práce stanoví, že: (1) Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. (2) Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. (3) Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru. Výpovědí podle § 52 písm. d) zákoníku práce lze rozvázat pracovní poměr, jestliže zaměstnanec nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo onemocnění nemocí z povolání. Tento výpovědní důvod je spojen s právem na výplatu odstupného (§ 67 odst. 1). Podle písm. e) tohoto ustanovení lze dát výpověď zaměstnanci, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného péče poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který jej přezkoumával, pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Podle § 67 odst. 2 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1 (prokáže, že zaměstnanec porušil své povinnosti, popř. že škoda vznikla z důvodu opilosti zaměstnance) odstupné podle věty druhé zaměstnanci nepřísluší. Ustanovení § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. V projednávané věci strany uzavřely dohodu o rozvázání pracovního poměru, ve které je uvedeno, že důvodem pro skončení pracovního poměru bylo, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost podle § 52 písm. e) zákoníku práce, což vyplývá z lékařského posudku ze dne 18. 2. 2022. Žalovaná se zavázala v souvislosti s ukončením pracovního poměru poskytnout žalobci v souladu se směrnicí PERs [číslo] mimořádné finanční vyrovnání ve výši 18 násobků průměrného měsíčního výdělku, které mělo být vyplaceno v nejbližším možném výplatním termínu, nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byl pracovní poměr ukončen. Mezi stranami tedy byla uzavřena smlouva, která má být dodržena. Navíc žalobce jako zaměstnanec požívá ve smyslu zákoníku práce zvláštní zákonnou ochranu, neboť zaměstnanec je v pracovním procesu slabší smluvní stranou. Rovnost stran smluvního vztahu je tak modifikována zvýšenou ochranou postavení zaměstnance. V zásadě soukromého práva„ uzavřené smlouvy mají být dodržovány“, která se použije na pracovněprávní vztahy, tak musí být zohledněno, že zaměstnanec je v pracovním procesu slabší smluvní stranou. V projednávaném případě žalobce předložil svému zaměstnavateli (žalované) lékařský posudek, o jehož správnosti neměl důvod pochybovat. Na základě tohoto posudku žalovaná připravila dohodu o rozvázání pracovního poměru. Z veřejných zdrojů je známo, že žalovaná je společnost, která zaměstnává tisíce lidí. Jako taková disponuje profesionálním personálním oddělením, které se smluvními vztahy se zaměstnanci zabývá. Žalobce důvodně předpokládal, že dohoda byla připravena odborně a v souladu se všemi předpisy, a jelikož se ztotožnil s tím, co bylo v dohodě uvedeno, přistoupil k jejímu podpisu. Žalobce nemohl rozpoznat, že žalovaná vycházela při tvorbě dohody z údajně chybného lékařského posudku a že v důsledku toho v dohodě cituje nesprávný odkaz na zákoník práce a na interní směrnici. Argumentaci žalované, že žalobce měl znát interní směrnici svého zaměstnavatele, tudíž rozpoznat nesprávný odkaz na tuto směrnici a na dohodu nepřistoupit, soud považuje, s ohledem na výše uvedené, za neakceptovatelnou. Soud dále konstatuje, že i kdyby se strany dohodly na odstupném podle § 67 odst. 2 zákoníku práce, lze výši odstupného uvedenou v zákoně (12 násobek průměrného měsíčního výdělku) neomezeně navyšovat. Počet násobků průměrného výdělku, o které se základní odstupné zvyšuje, se může odvozovat např. od delší doby trvání pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele, což by v případě žalobce, jehož pracovní poměr u právní předchůdkyně žalované vznikl v roce 1978, bylo nepochybně namístě. Žalovaná navíc v dohodě o rozvázání pracovního poměru nehovoří o odchodném ani odstupném, ale o mimořádném finančním vyrovnání ve výši 18 násobku měsíčního výdělku. Pokud žalovaná vycházela z podle jejího názoru chybného nebo nedostatečného lékařského posudku, měla vyčkat na druhý posudek a neuzavírat se zaměstnancem dohodu o ukončení pracovního poměru. Proč tak neučinila, žalovaná věrohodně nevysvětlila. Žalovaná uvedla, že první lékařský posudek považuje na neplatný, neboť byl zpracován v době pracovní neschopnosti žalobce. Nutno však podotknout, že přestože lékařce muselo být známo, že žalobce se nachází v pracovní neschopnosti, lékařský posudek vydala. Ačkoli žalovaná opakovaně zmínila, že chybu udělala lékařka při zpracování lékařského posudku, žádný důsledek z toho pro lékařku nevyvodila. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud uložil žalované povinnost k úhradě částky odpovídající dosud nevyplacenému 6 násobku průměrného měsíčního výdělku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, do kterého mělo být finanční vyrovnání ve výši 18 násobku průměrného měsíčního výdělku podle dohody o rozvázání pracovního poměru vyplaceno (15. 3. 2022). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 957,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 783 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 335 658 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. (cesta ze sídla advokáta v [obec] k soudu a zpět) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 640 Kč ve výši 8 534,40 Kč.