16 C 215/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Poláchovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o výživné zletilého dítěte

I. Žalovaná je povinna platit žalobci výživné od 20. 6. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 3 700 Kč měsíčně, od 1. 1. 2021 do 9. 9. 2021 ve výši 6 000 Kč měsíčně a od 14. 7. 2022 ve výši 3 600 Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

II. Dlužné výživné za období od 20. 6. 2020 do dne rozhodování ve výši 120 030 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci v 15 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 002 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se co do povinnosti žalované zaplatit žalobci výživné za dobu od 20. 6. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 6 300 měsíčně, za dobu od 1. 1. 2021 do 9. 9. 2021 ve výši 4 000 Kč měsíčně, za dobu od 10. 9. 2021 do 13. 7. 2022 ve výši 10 000 Kč měsíčně, a za dobu od 14. 7. 2022 ve výši 6 400 Kč měsíčně, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce navrhoval, aby soud žalované (jeho matce) uložil povinnost přispívat na jeho výživu měsíčně částkou 10 000 Kč s tím, že dluh na výživném za období od června 2020 bude žalovaná povinna splácet prostřednictvím splátek ve výši 5 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že od června roku 2020, kdy mu bylo 18 let, žije se svým otcem. Žalobce studuje vysokou školu. Žalovaná na jeho výživu nepřispívá a nejeví o něj zájem. Veškerou péči o výchovu i finanční podporu zajišťuje výlučně jeho otec. Žalovaná žalobcův nárok neuznala. Žalobce se odstěhoval k otci, protože trvala na tom, aby si řádně plnil studijní povinnosti. Má v péči 2 nezletilé děti, sourozence žalobce. Od července roku 2019 do prosince roku 2022 otec na výživu dětí nepřispíval. V prosinci roku 2022 začal otec přispívat částkou 4 000 Kč na každé dítě, přestože mu bylo pravomocným rozsudkem uloženo hradit výživné ve výši 8 000 Kč a 10 000 Kč. Aby žalovaná zvládla finanční situaci, musela se zadlužit u svých rodičů, kteří jí půjčili více než 300 000 Kč. Soud provedl dokazování výslechem účastníků a svědka a listinami navrženými účastníky. Z účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že o kontakt s matkou se snažil po celou dobu, telefonicky a e-mailem. Veškeré jeho návrhy, které se týkaly třeba jen částky 500 Kč, byly matkou zamítnuty. Studium v Brně skončil, protože mu obor nevyhovoval. V Brně byl primárním obsahem studia italský jazyk a literatura, lingvistika, spisovatelství, to žalobci nevyhovovalo. Celý ročník v Brně dokončený nemá. V Brně byl ubytován na koleji až do 10. 6. 2022. Při studiu v Brně nezvládal brigády ani práci, měl každý den přednášky a cvičení, další část dne pak věnoval samostudiu. Nyní studuje obor ekonomika a řízení lesního hospodářství, což zajišťuje lepší využití. Náklady na jeho živobytí činí 15 000 Kč měsíčně, vše hradí otec. Matku vidí poprvé od června 2020. Sourozence viděl před rokem. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že se sama stará o další 2 nezletilé sourozence žalobce. Otec se s nimi nestýká. Náklady na bydlení činí kolem 10 000 Kč. Pracuje v obchodě s módou jako prodavačka, výdělek je různý. Vystudovala český jazyk a literaturu, překladatelství a němčinu. Po studiu pracovala asi 2 roky v hotelnictví, pak přišly děti. Pomáhala manželovi s podnikáním. Nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty. Finančně jí musí pomáhat rodiče. Její zdravotní stav je dobrý. Hovoří německy a anglicky. Po rozchodu pracovala ve [právnická osoba] jako provozní, poté v restauracích jako snídaňová servírka. Pak přišel koronavirus a restaurace se zavřely. Poté pracovala ve [právnická osoba]. Žalobci nepřispívá na výživu žádnou částkou. Kontaktovala ho, že by se měli sejít a domluvit, k tomu však nedošlo Z výslechu svědka [celé jméno svědka] (otce žalobce) vyplynulo, že u něj žalobce poslední 3 roky bydlí. Veškeré potřeby žalobce, které jsou určitě vyšší než 10 000 Kč měsíčně, platí sám. Když žalobce studoval v Brně, platil jízdenky, kolej, oblečení, kosmetiku. V současnosti žalobce studuje na České zemědělské univerzitě, neboť tento obor skýtá lepší uplatnění do budoucna. Žalobce je lehce nadprůměrným studentem, prospívá řádně. Neví o tom, že by si žalobce v průběhu studia v Brně přivydělával. Nyní žalobce rovněž na brigády nechodí, studium je náročné. Z rodného listu je zřejmé, že žalobce je synem [celé jméno svědka] a žalované. Z e-mailových zpráv třídní učitelky žalobce [jméno] [příjmení] ze dne 11. 11. 2020, 14. 1. 2021 a 13. 4. 2021 je zřejmé, že žalobce se neúčastnil online výuky, neplnil úkoly, hrozilo, že nebude klasifikován a nezvládne maturitu. Z vysvědčení o maturitní zkoušce je zřejmé, že žalobce vykonal maturitní zkoušku dne 9. 9. 2021. Z italského jazyka a literatury a z matematiky s prospěchem chvalitebným, z anglického jazyka s prospěchem dobrým a z dějepisu s prospěchem dostatečným. Ze smlouvy o ubytování ze dne [datum] uzavřené mezi Masarykovou univerzitou jako ubytovatelem a žalobcem jako ubytovaným je zřejmé, že ubytovatel poskytl ubytovanému ubytovací prostor - vysokoškolskou kolej, a to na dobu určitou od 13. 9. 2021 do 30. 6. 2022. Z potvrzení o délce studia Masarykovy univerzity, Filozofické fakulty ze dne 13. 6. 2022 vyplývá, že žalobce studoval na Filozofické fakultě v Brně v prezenční formě studia v bakalářském studijním programu Italský jazyk a literatura od 12. 7. 2021 do 10. 6. 2022 včetně. Ze zprávy Masarykovy univerzity, Filozofické fakulty ze dne 1. 3. 2023 vyplývá, že studium bylo ukončeno pro nesplnění požadavků v prvním semestru studia z důvodu nesplnění minimálního počtu kreditů nutných pro postup do dalšího semestru ke dni 11. 6. 2022. Pro první semestr si žalobce zapsal všechny povinné doporučené předměty (celkem 4) a 2 předměty ze společného základu. Z požadovaných 20 kreditů nutných pro postup do dalšího semestru úspěšně ukončil pouze 2 předměty ve výši 11 kreditů. Docházka na jednotlivé předměty nebyla dohledána. Není evidována žádná platná omluvenka. Z výpisu známek je zřejmé, že žalobce lednu 2022 úspěšně složil zkoušku ze dvou předmětů. Z rozvrhu žalobce pro podzim 2021 vyplývá, že v pondělí neměl žalobce zapsán žádný předmět, v úterý měl výuku od 8:00 hod. do 9:00 hod. a od 12:00 hod. do 15:00 hod., ve středu od 8:00 hod. do 9:00 hod., ve čtvrtek od 10:00 hod. do 13:00 hod., v pátek od 8:00 hod. do 9:00 hod. a od 14:00 hod. do 15:00 hod. Z potvrzení o studiu České zemědělské univerzity v Praze, Fakulty lesnické a dřevařské vyplývá, že žalobce je studentem prezenční formy studia akreditovaného bakalářského studijního programu lesnictví, specializace ekonomika a řízení lesního hospodářství, v akademickém roce 2022 2023, který trvá od 13. 7. 2022 do 30. 9. 2023 Ze zprávy studijního oddělení České zemědělské univerzity v Praze, Fakulty lesnické a dřevařské ze dne 17. 3. 2023 se podává, že žalobce měl pro první semestr studia předepsáno ke složení 7 předmětům, z nichž 6 složil během řádného zkouškového období, a 1 dosud nesplněný předmět může složit do 5. září 2023. Informace o docházce na konkrétní výuku nejsou k dispozici. U většiny výuky není ani evidována. Z rozvrhu hodin pro zimní semestr roku 2022 2023 vyplývá, že v pondělí trvá výuka a žalobce od 8:45 hod. do 19:00 hod., v úterý od 12:15 hod. do 15:30 hod., ve středu od 15:45 hod. do 19:00 hod, pouze 21. 9. 2022 ještě od 9:30 hod. do 12 hod., v pátek od 8:45 hod. do 11:45 hod. pouze 30. 9., 4. 11. a 9. 12. 2022 a od 12:15 hod. do 15:15 hod. pouze 14. 10. a 21. 10. 2022. Z přehledu o výsledku studia vyplývá, že žalobce ze sedmi předmětů neuspěl pouze u zkoušky z matematiky. Z elektronické komunikace mezi žalobcem a žalovanou v období od 30. 11. 2020 do 27. 10. 2022 je zjevné, že žalovaná žalobci opakovaně přála k svátku, narozeninám, kontaktovala ho s žádostí o setkání. Žalobce na zprávy reagoval poděkováním, na prosbu o setkání reagoval tak, že nemá čas. Z e-mailů, které zaslal žalobce žalované ohledně výživného je zřejmé, že žalobce požadoval vyšší výživné, než žalovaná požadovala na jeho sestru, neboť je studentem vysoké školy. Žalobce žalované vyčítal, že se o něj nestará a nezajímá se o něj a že nereaguje na jeho požadavky na výživné. Žalovaná se podle žalobce ozvala až po obdržení jeho žádosti o výživné. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] majitele [celé jméno svědka] s názvem„ [jméno]“ za období od září 2021 do května 2022 vyplývá, že z tohoto účtu byla měsíčně odepsána pro potřeby žalobce částka v průměru okolo 9 000 Kč. Nejvyšší poukazovanou měsíční částkou byla platba Masarykově univerzitě ve výši okolo 3 000 Kč. Z přehledu nákladů za období od ledna 2020 do února 2023 se podává, že žalobce měsíčně vynakládá za jídlo částku okolo 3 000 Kč, v době studia na gymnáziu k tomu platil obědy ve výši 720 Kč, v době studia na vysoké škole vynakládal za jídlo v menze částku okolo 2 000 Kč. Za telefon platí 500 Kč, za bydlení 2 000 Kč, za kosmetiku 1 500 Kč, za léky 700 Kč, za oblečení, sport, školní potřeby a kulturu částku okolo 3 000 Kč O září 2021 do června 2022 pak žalobce měsíčně vynakládal částky okolo 1 300 Kč na jízdné. Od července 2022 platí žalobce měsíční jízdné ve výši 130 Kč. V době studia v Brně žalobce platil kolej, která stála 3 100 Kč. Z výpočtového listu platného od 1. 6. 2020 je zřejmé, že měsíční úhrada za užívání bytu, který obývá žalovaná činí 5 321 Kč. Tento byt je ve společném jmění manželů žalované a [celé jméno svědka]. Z výpisu z účtu žalované týkající se výživného, které otec platí na další dvě děti je zřejmé, že od listopadu 2022 zasílá [celé jméno svědka] částku 8 000 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalované týkající se plateb za energie se podává, že žalovaná v období od června 2020 do dubna 2023 platí v průměru přibližně 4 200 Kč měsíčně. Z daňového přiznání žalované za rok 2020 vyplývá úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů 282 985 Kč. Z daňového přiznání žalované za rok 2021 vyplývá úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů 475 056 Kč. Z daňového přiznání žalované za rok 2022 vyplývá úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů 809 802 Kč. Z dalších provedených důkazů nevyplynulo nic podstatného pro zjištění skutkového stavu. Při svém rozhodnutí soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu: Žalobce je synem žalované (rodný list). Od června roku 2020 žije u otce, který platí veškeré žalobcovy náklady (shodná tvrzení účastníků, výpověď svědka [celé jméno svědka]). Žalovaná výživné žalobci neplatí (shodná tvrzení účastníků). Žalobce studoval gymnázium, maturitní zkoušku složil 9. 9. 2021 (vysvědčení o maturitní zkoušce). Od 12. 7. 2021 do 10. 6. 2022 studoval žalobce v Brně na Filozofické fakultě v prezenční formě studia v bakalářském studijním programu Italský jazyk a literatura (potvrzení o délce studia [příjmení] univerzity, Filozofické fakulty). Studium bylo ukončeno pro nesplnění požadavků v prvním semestru studia (zpráva Masarykovy univerzity, Filozofické fakulty). V akademickém roce 2022 2023, který trvá od 13. 7. 2022 do 30. 9. 2023, je žalobce studentem prezenční formy studia akreditovaného bakalářského studijního programu lesnictví, specializace ekonomika a řízení lesního hospodářství (potvrzení o studiu České zemědělské univerzity v Praze, Fakulty lesnické a dřevařské). Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze podle § 911 o.z. přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit, tedy mimo jiné v situaci, kdy se účelně připravuje na své budoucí povolání. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Při svém rozhodování vycházel soud ze skutečnosti, že žalovaná, která je matkou žalobce, vůči žalobci vyživovací povinnost má, ale neplní ji. Soud vzal v úvahu možnosti a schopnosti žalované, její majetkové poměry a životní úroveň i odůvodněné potřeby žalobce. Na rozhodnutí soudu o výši výživného mělo vliv i chování žalobce vůči žalované, které soud považuje za nepatřičné. Pokud jde o opodstatněné potřeby žalobce, je třeba nejprve počítat s náklady spojenými s bydlením, stravou, ošacením a dopravou. Vedle toho lze zohlednit případné další náklady, pokud by měly význam pro další rozvoj vyživované osoby a pokud jejich úhradu umožňují poměry povinné osoby. Žalobce vynakládá měsíčně 3 000 Kč na jídlo, zvlášť platí obědy v menze. Uvedl částku 2 000 Kč za bydlení u otce, 500 Kč za telefon, 1 500 Kč za kosmetiku, 700 Kč za léky, 3 000 Kč za oblečení, sport, školní potřeby a kulturu, 130 Kč za jízdné. Není důvod pochybovat o tom, že takové částky skutečně vynakládá a že jde o náklady v obecné rovině opodstatněné, s výjimkou částky 2 200 Kč měsíčně za kosmetiku a léky, kterou soud považuje za vysokou. Ze specifikace nákladů žalobce je zřejmé, že jeho potřeby odpovídají nákladům obvyklým pro studenta vysoké školy jeho věku, proto soud nepovažoval za nutné odklonit se od částek, které vyšly za použití kalkulačky pro stanovení výživného. Soud měl k dispozici daňová přiznání žalované a informace o jejích pravidelných výdajích, které jsou představovány úhradou za bydlení a energie v celkové výši 10 000 Kč, a dále výdaje spojené s péčí o dvě nezletilé děti, na které v současnosti pobírá výživné v celkové výši 8 000 Kč měsíčně. Byť žalovaná nepracuje v oboru svého vzdělání, její příjmy nejsou nižší než ty, kterých by mohla dosáhnout v oboru, který sice vystudovala, ale nemá v něm žádnou praxi. Skutečnost, že otec řádně neplatí výživné na další společné děti, není důvodem pro ponížení výživného pro žalobce. Žalovaná se sice stará o dvě nezletilé děti a platí velkou část jejich nákladů, na druhou stranu však bydlí v bytě, který patří do společného jmění manželů žalované a [celé jméno svědka], kde platí pouze příspěvek do fondu oprav a energie. Průměrný čistý výdělek žalované za rok 2020 (úhrn příjmů 282 985 Kč děleno 12 = 23 582 Kč, sleva na dani na 3 děti) vychází na částku 23 235 Kč měsíčně. Průměrný čistý výdělek žalované za rok 2021 (úhrn příjmů 475 056 Kč děleno 12 = 39 588 Kč, sleva na dani na 3 děti) vychází na částku 37 321 Kč měsíčně. Průměrný čistý výdělek žalované za rok 2022 (úhrn příjmů 809 802 Kč děleno 12 = 67 483 Kč, sleva na dani na 2 děti) vychází na 55 646 Kč měsíčně. Za použití kalkulačky pro stanovení výživného tak vychází výživné pro žalobce na rok 2020 ve výši 3 718 Kč (zaokrouhleno na celé stokoruny – 3 700 Kč), na rok 2021 ve výši 5 971 Kč (zaokrouhleno na celé stokoruny – 6 000 Kč) a na rok 2022 ve výši 8 903 Kč. Za období od 20. 6. 2020, kdy žalobce dosáhl 18 let, do 9. 9. 2021, kdy složil maturitní zkoušku přiznal soud žalobci výživné v plné výši tak, jak výživné vychází podle kalkulačky pro stanovení výživného. Žalobce byl v tomto období studentem střední školy v posledním ročníku s nutností denní docházky. Přestože žalobce studijní povinnosti řádně neplnil, maturitu v zářijovém termínu nakonec zvládl. Nutno také přihlédnout k tomu, že velká část tohoto období byla navíc ovlivněna epidemií koronaviru, kdy případná možnost přivýdělku na brigádě byla značně ztížena. Za toto období soud tedy přiznal žalobci měsíční výživné od 20. 6. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 3 700 Kč a od 1. 1. 2021 do 9. 9. 2021 ve výši 6 000 Kč v závislosti na rozdílné výši příjmů žalované. Co do částky 6 300 Kč a 4 000 Kč byla žaloba zamítnuta. Co se týče studia žalobce v Brně, v tomto období nelze podle názoru soudu hovořit o tom, že by se žalobce smysluplně připravoval na budoucí povolání. Žalobce studia zanechal, aniž by dokončil ročník, jeho studijní výsledky byly zcela nedostatečné. Lze tedy uzavřít, že studijní povinnosti žalobce v této době neplnil. Žalobce uvedl, že studium zaměřené na italskou literaturu ho nebavilo, neviděl v něm možnost budoucího uplatnění. Přesto v Brně setrval celý rok, aniž by si jakkoliv snažil přivydělat na své náklady. Za toto období proto soud výživné žalobci nepřiznal, neboť na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby vynakládala peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte, tedy žalobce. Co se týče současného studia žalobce, pak z jeho rozvrhu pro zimní semestr je zřejmé, že žalobce disponuje dostatkem volného času, aby si mohl přivydělat, za situace, kdy v úterý měl výuku pouze od 12:15 hod. do 15:30 hod., ve čtvrtek celý den volno a v pátek tříhodinové přednášky pouze 5 x za semestr. Soud proto uzavírá, že minimálně v rozsahu 2/5 (kterým odpovídá částka 3 560 Kč) by žalobce mohl být schopen část výživného pokrýt z výdělku z brigád. Vzhledem k dlouhodobě problematickým vztahům účastníků, považoval soud za správné zvážit, do jaké míry je stanovení vyživovací povinnosti žalované souladné s korektivem dobrých mravů. Žalobce na jedné straně nemá zájem se s žalovanou stýkat, na druhé straně předpokládá, že ho žalovaná bude po dobu vysokoškolských studií podporovat, aniž by sám vyvinul snahu o to, aby své potřeby alespoň částečně zajišťoval sám. Tato skutečnost musí mít rovněž odraz v rozhodnutí soudu. O další 1/5 (odpovídající částce 1 780 Kč) tak soud výživné snížil s ohledem na chování a postoj žalobce k žalované. Žalobce neprokazuje své matce dostatečnou úctu a respekt, aniž by k tomu měl objektivní důvod. Pokud matku výjimečně kontaktoval, tak pouze za účelem získání nějaké finanční částky. Na matčiny zprávy odpovídal ironicky, vyhýbavě. Přestože je žalobce již dospělým mužem, který by si měl být vědom svých morálních závazků vůči oběma rodičům, o matku se nezajímá, nepomáhá jí, ignoruje její prosby o setkání, přestože matku několik let osobně neviděl. Z uvedených důvodů tedy soud přiznal žalobci za období od 14. 7. 2022 výživné ve výši 3 600 Kč měsíčně a co do částky 6 400 Kč žalobu zamítl. Dlužné výživné bylo vypočteno za období od 20. 6. 2020 do dne rozhodování. Je tvořeno částkou 23 430 Kč za období od 20. 6. 2020 do 31. 12. 2020, částkou 49 800 Kč za období od 1. 1. 2021 do 9. 9. 2021 a částkou 46 800 Kč za období od 13. 7. 2022 do července 2023. Výši měsíční splátky (8 002 Kč) soud stanovil s ohledem na možnosti žalované. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Žádný z nich nebyl v řízení zcela úspěšný, a proto není namístě náhradu nákladů řízení přiznat.