16 C 26/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Poláchovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu škody a zadostučinění ve výši 1 130 445 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 1 130 445 Kč se zamítá.

II. Žaloba o uložení povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku zaslat na adresu žalobkyně prostřednictvím držitele poštovní licence doporučený dopis, který bude označen aktuální datem a podepsán osobou oprávněnou zastupovat žalovanou následujícího znění:„ Vážení, Česká republika se Vám tímto omlouvá za nezákonný zásah Policie České republiky uskutečněný dne [datum] proti Bleším trhům Praha provozovaný v souladu s platnými předpisy [právnická osoba] [anonymizováno], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalobkyně provozuje Bleší trhy v Praze, které se každý víkend konají na adrese [adresa] (dále jen„ Bleší trhy“). Žaloba byla odůvodněna tím, že [datum] zablokovali příslušníci Policie České republiky (dále jen„ PČR“) vstup na Bleší trhy a žalobkyně byla proto nucena konání Bleších trhů zrušit. PČR zabránila ve vstupu na Bleší trhy minimálně 172 řidičům motorových vozidel a 92 dalším osobám. Bleší trhy nespadaly pod žádný ze zákazů obsažených v krizových opatřeních přijatých vládou ČR, což jednoznačně plynulo z textu usnesení vlády ČR ze dne 26. února 2021, č. 217, o přijetí krizového opatření, které bylo dne [datum], tj. v době zásahu PČR, v účinnosti. Toto opatření stanovilo zákaz prodeje taxativním způsobem pro tržiště, tržnice a veletrhy. Zákaz pro trhy v tomto nařízení stanoven nebyl, přičemž trhy tvoří samostatnou kategorii v souladu s nařízením č. 9/2011 Sb. hl. m. Prahy, kterým se vydává tržní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ze strany PČR se jednalo o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyni vznikla škoda v podobě ušlého zisku ve výši 130 445 Kč (rozdíl v tržbách mezi víkendem 6. – 7. března 2021 (29 330 Kč) a víkendem 27. – 28. února 2021 (159 775 Kč)). Zásah PČR na Bleších trzích dne [datum] byl medializován ve všech významných médiích, přičemž většina z nich označila konání Bleších trhů ve svých článcích a reportážích za nezákonné. Veřejností mohlo být provozování Bleších trhů vnímáno jako zvlášť zavrženíhodné, čímž došlo k porušení dobrého jména Bleších trhů. Ze strany žalobkyně byla vždy dodržována všechna hygienická opatření. Bleší trhy pro mnohé představovaly jedinou možnost, jak si v ekonomicky náročné době způsobené protipandemickými opatřeními přivydělat prodejem věcí ze své domácnosti. Žalobkyně má proto ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. právo na přiměřené zadostučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč a také právo na omluvu. Žalovaná uplatněný nárok neuznala co do důvodu a výše a navrhla zamítnutí žaloby. Usnesením vlády ČR ze dne 26. 2. 2021 č. 217 bodem I. odst. 1 byl zakázán obecně maloobchodní prodej v provozovnách, s výjimkami tam uvedenými, a odst. 7 byl výslovně zakázán„ prodej na tržištích, v tržnicích a v mobilních provozovnách (prodej ve stáncích, v pojízdných prodejnách a prodej z jiných mobilních zařízení)“. V odůvodnění citovaného usnesení se podrobněji uvádí k bodu I/7, že důvody pro zákaz prodeje na trzích, tržištích a v mobilních provozovnách jsou zcela totožné jako v případě zákazu činnosti prodejen a provozoven služeb, neboť i přes skutečnost, že se často jedná o prostory pod širým nebem, jde o místa, kde se na často malém a omezeném prostoru potkává řada lidí, kteří jinak spolu nepřicházejí do styku, a takové prostředí podporuje další šíření epidemie. Uvedený zákaz tak podle gramatického, logického, historického i teleologického výkladu dopadá na trhy, tržiště atd., ať už provozovatel způsob prodeje označuje jakkoliv. Živnostenský zákon pojem„ trh“ jako způsob prodeje ani jako místo určené pro prodej nezná, používá pojmy tžnice, tržiště. Krizové opatření č. 217 tedy uvádí pro zákaz prodeje pojmy, které jsou dány živnostenským zákonem. Postup PČR, která po předchozích zkušenostech protiprávnímu jednání na místě předešla tím, že ho vůbec neumožnila, byl správný. Na místě byly prováděny kontroly PČR, a ve 12 případech bylo Magistrátu hl.m. Prahy oznámeno porušení platných nařízení. PČR vyhodnotila, že za stav nese odpovědnost provozovatel trhů, který opakovaně zpochybňoval vydaná opatření a utvrzoval prodávající i kupující v tom, že provoz tzv. Bleších trhů je zcela v pořádku. O medializaci zákroku PČR se zasloužila především sama žalobkyně, jak je patrné z veřejných projevů jejích zástupců. Pokud žalobkyni skutečně vznikla nějaká újma, tak v příčinné souvislosti s jejím protiprávním jednáním (i propagací„ nezakázaných“ trhů). Zásah PČR byl pouze nutnou reakcí na soustavné porušování právních předpisů ze strany žalobkyně. Žalobkyně neprokázala, jak dospěla k vyčíslení tvrzené škody a nemajetkové újmy. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně je právnickou osobou, předmětem jejíž činnosti je mimo jiné provoz Bleších trhů. Dne [datum] zablokovali příslušníci PČR vstup na Bleší trhy. Dne 2. 9. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k náhradě škody. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 27. 1. 2022 a požadovanou náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu nezaplatila. Na základě zjištění učiněných po provedeném dokazování a jejich zhodnocení ve smyslu § 132 o.s.ř. dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně provozuje Bleší trhy (nesporné). Trhy se konají každý víkend od 6:00 do 14:00 hod. Na těchto trzích, které jsou největší v České republice lze prodávat vše kromě živých zvířat a zbraní. Prodávat může prodejce s živnostenským listem i prodejce bez živnostenského listu (informace provozovatele o pravidlech prodeje). Usnesením vlády České republiky ze dne 26. 2. 2021 č. 217 o přijetí krizového opatření byl mj. zakázán maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách a prodej na tržištích, v tržnicích a v mobilním provozovnách (prodej ve stáncích, v pojízdných prodejnách a prodej z jiných mobilních zařízení). Důvody pro zákaz prodeje na trzích, tržištích a v mobilních provozovnách jsou zcela totožné jako v případě zákazu činnosti prodejen a provozoven služeb, neboť i přes skutečnost, že se často jedná o prostory pod širým nebem, jde o místa, kde se na často malém a omezeném prostoru potkává řada lidí, kteří jinak spolu nepřicházejí do styku, a takové prostředí podporuje další šíření epidemie (usnesení vlády České republiky ze dne 26. 2. 2021 č. 217 včetně odůvodnění). V sobotu dne [datum] zablokovali příslušníci PČR vstup na bleší trhy (nesporné). Žalobkyně musela konání Bleších trhů v sobotu dne [datum] zrušit. O zásahu policistů bylo napsáno a zveřejněno několik článků, ve kterých bylo konání Bleších trhů označeno za nezákonné (tvrzení žalobkyně). V neděli 7. 3. 2021 se trhy opět konaly, avšak za účasti malého počtu lidí (tvrzení žalobkyně). Z ostatních provedených listin soud nic podstatného nezjistil. Soud dospěl k závěru, že neprovede dokazování odkazem na internetové články, ve kterých je popsán zásah PČR na Bleších trzích, listinami Záznamní povinnost DPH za únor a březen 2021 včetně Tržeb bleších trhů za únor a březen 2021, oznámeními o přestupcích zástupců žalobkyně a videozáznamy, neboť je přesvědčen o tom, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn z provedených listinných důkazů. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným předním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práv by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé nebo třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované a tento nárok nebyl uspokojen. Podmínka podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byla splněna. Aby mohla být dovozena objektivní odpovědnost státu za vznik nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., musí být kumulativně splněny tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou možného nesprávného úředního postupu, který měl spočívat v tom, že příslušníci PČR zablokovali dne [datum] vstup na Bleší trhy, přestože provoz Bleších trhů nespadal pod žádný ze zákazů obsažených v krizových opatřeních vlády. Za nesprávný úřední postup se žalobkyně domáhala náhrady škody v podobě ušlého zisku a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla být žalobkyni způsobena tím, že zásah PČR byl medializován a jednání žalobkyně bylo v novinových článcích označeno za nezákonné. Argumentace žalobkyně spočívá v tom, že„ trhy“ nebyly krizovými opatřeními vlády zakázány, neboť příslušné opatření zakazovalo pouze prodej na„ tržištích a tržnicích“. Prodej na trzích tedy zakázán nebyl. S argumentací žalobkyně se soud neztotožnil. Z usnesení vlády České republiky ze dne 26. února 2021 č. 217 vyplývá, že byl zakázán prodej na tržištích, v tržnicích a v mobilním provozovnách (prodej ve stáncích, v pojízdných prodejnách a prodej z jiných mobilních zařízení). V důvodové zprávě k citovanému usnesení se uvádí, že přestože se zákaz vztahuje na prostory pod širým nebem, jde o místa, kde se na často malém a omezeném prostoru potkává řada lidí, kteří jinak spolu nepřicházejí do styku, a takové prostředí podporuje další šíření epidemie. Z uvedeného je zcela zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo zakázat prodej na všech místech, kde se shlukují lidé, a to za účelem zabránění šíření koronavirové nákazy. Přitom není podstatné, jak je takové místo nazváno a nelze se pouhým odkazem na jiný název místa, případně přejmenováním místa, zbavit zákonné povinnosti dodržovat zákaz prodeje. Úkolem policie je mj. chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek. Jak sama žalobkyně uvedla, PČR zabránila ve vstupu na Bleší trhy minimálně 172 řidičům motorových vozidel a 92 dalším osobám. Ve chvíli zásahu PČR tedy bylo zcela zřejmé, že tyto osoby se hodlají navzdory zákazu trhů účastnit. Pokud tedy příslušníci PČR zabránili vstupu osob na Bleší trhy, aby tak nemohlo dojít k šíření nemoci COVID-19 respirační cestou mezi návštěvníky Bleších trhů, postupovali v souladu s právními předpisy. Postupem PČR tak v projednávaném případě nemohlo dojít ke způsobení škody ani nemajetkové újmy. Soud samozřejmě připouští, že omezením podnikání žalobkyně došlo ke ztrátě na zisku, tato ztráta však nemá příčinnou souvislost se zásahem PČR. Pokud žalobkyně tvrdí, že bylo poškozena její pověst tím, že v novinách se psalo o tom, že PČR rozpustila trhy a že pokud by PČR nezasáhla, noviny by o tom nepsaly, k tomu soud dodává, že pokud by žalobkyně dodržovala povinnosti, které jí stanovil všeobecně závazný právní předpis, k žádnému zásahu PČR by nedošlo. Pokud tedy novináři o žalobkyni psali, způsobila si to žalobkyně sama svým protiprávním chování. Navíc soud upozorňuje, že skutečnost, že činnost žalobkyně byla v některých článcích označena za nezákonnou, nelze přičítat k tíži žalované, která na obsah novinových článků nemá žádný vliv. Soud dospěl k závěru, že žalovaná se nesprávného úředního postupu nedopustila. Postupem příslušníků PČR bylo dosaženo cíle sledovaného právním předpisem (usnesením vlády), který zakazoval prodej na trzích a tržištích. Na úředním postupu PČR tak soud nespatřuje nic nesprávného, co by zakládalo nárok žalobkyně na náhradu škody a nemajetkové újmy. Jelikož nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu žalované, nemohla žalobkyni v této souvislosti vzniknout žádná škoda ani nemajetková újma. Soud se proto již nezabýval vyčíslením ušlého zisku žalobkyně ani požadovanou výší zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobnímu nároku není na místě vyhovět a žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem).